.hack//SIGN
Kamera:
Kacuaki KamataHudba:
Juki KadžiuraHrají:
Micuki Saiga, Šin'ičiró Miki, Iššin Čiba, Maaja Sakamoto, Nozomu Sasaki, Minami Takajama, Džunko Minagawa, Hiroši Janaka, Takumi Jamazaki, Megumi Tojoguči (více)Epizody(28)
-
Role play (E01)
-
Guardian (E02)
-
Denšó (E03)
-
Šimeitahai (E04)
-
Rjošú (E05)
-
Encounter (E06)
-
Rijú (E07)
-
Jakusoku (E08)
-
Epitaph (E09)
-
Daišó kói (E10)
-
Party (E11)
-
Sakusó (E12)
-
Tasogare no me (E13)
-
Gjaku širo toši (E14)
-
Šó (E15)
-
Šinen (E16)
-
Conflict (E17)
-
Sengen (E18)
-
Cuioku (E19)
-
Araši (E20)
-
Zecubó (E21)
-
Júrei (E22)
-
Zenja (E23)
-
Net Slum (E24)
-
Catastrophe (E25)
-
Kikan (E26)
-
Intermezzo (E27)
-
Unison (E28)
Obsahy(1)
Ve virtuálním světě počítačové hry The World žije mág Tsukasa. Zjevně je to hráčská postava, jenže sám o sobě tvrdí, že neví o žádném počítači, u kterého by seděl, nic o svém životě "venku" a nemůže se odlogovat. A navíc ho doprovází mocná nestvůra, která by neměla ve hře být. To z různých důvodů zajímá ostatní hráče. Někteří z nich jsou zvědaví, jiní chtějí pomoci a další věří, že Tsukasa by je mohl dovést k mocnému artefaktu, Klíči Soumraku. A konečně poslední ho chtějí ze hry odstranit, neboť narušuje její normální běh. Setkáme se s kamarádskou bojovnicí Mimiru, otcovským rozvážným Bearem, intrikánskou kouzelnicí B.T., laskavou Subaru, zákeřným Sorou a několika dalšími.
Anime, které vzdor zasazení do herního světa neobsahuje skoro žádné efektní souboje. Mnohem více se zajímá o psychologii jednotlivých hráčů a samozřejmě příběh Tsukasy. Tento seriál má několik pokračování a dokonce existuje počítačová hra .hack, kvůli které vlastně seriál původně vznikl. (Subjektiv)
(více)Recenze (20)
Vzít pár neutrálních kulis, které nejsou vlastně ničím jiným, než povedeným game-artworkem a odehrát v nich celkem slušné drama postavené jen na dialozích? Proč ne, říkám, u mě to fungovalo. ()
Většinu řekl Marius, takže já jen nějaké drobnosti. Jedna z nejzajímavějších věcí na .hack//SIGN je jakási dvojí psychologie postav. Jednak je hráč samozřejmě sám sebou, ale zároveň přijímá roli postavy ve hře. To ze seriálu činí zajímavé dílko pro lidi věnující se RPG, rozhodně nejen těm počítačovým. Jen to musí být ti hráči, co se spíše těší z interakce postav než mlácení mečem a sesílání ohnivých koulí. Příkladem je třeba Kurim, kterého Marius označil jako hrdého. Souhlasím a dodávám, že jeho hrdost spočívá i v jeho přístupu k hraní. Chce hrát v souladu se svou postavou, nevybočovat z role a povahy, kterou si pro svou postavu zvolil. K hudbě dodám, že ne všichni budou souhlasit s tím, že nejlepší je skladba Mimiru, v OST je velmi pěkných skladeb hodně. Pokud jde o naše stručné popisy duší jednotlivých hráčů, tak jsme od sebe myslím s Mariem neopisovali, oni jsou vážně takoví a podobná slova napadnou i vás ostatní. Další příklad seriálu, kde vidím psychologii postav jako propracovanější oproti tolik ceněnému NGE. hack//SIGN stojí za zhlédnutí, IMHO narozdíl od .hack//Tasogare no udewa densetsu. ()
Koichi Mashimo ...toto meno si treba pamätať. Zo všetkého anime čo som videl sa práve tie jeho najviac podobajú filmom hraným . .hack//sign sa pripravoval súčasne s fantastickým Nowaru, s rovnakým tímom Bee Train a muzikantskou bohyňou Yuki Kajiura. Jadrom príbehu z virtuálneho sveta „The World“ nie sú akčné scény, ale snaha pomôcť postave dokonale stratenej v hre. Postavy vedú nekonečné dialógy, ktoré môžu veľa divákom pripadať nudné a nezáživné, sú však pre príbeh a profilovanie postáv nevyhnutné. Práve oni odkrývajú to podstatné – charaktery hráčov hrajúcich spoza svojich počítačov svoje alter egá, ktoré sa môžu v „The World“ správať tak, ako to v reálnom živote nedokážu alebo nemôžu. Každý v the World hľadá únik pred nudou alebo problémami všedného dňa. A keďže je samotná existencia The World zrazu ohrozená, spájajú sily priateľská Mimiru, empatická Subaru, otcovský typ Bear, intrigánka B.T., hrdý Kurim a zlomyseľný Sora, aby zachránili nielen svet ale i mága Tsukasu a našli „Kľúč Šera“. Na hacku je najzábavnejšie podľa správania charakterov tipovať kto je aký v reálnom živote, neraz budete poriadne prekvapení . Päť hviezdičiek ale dávam len vďaka hudbe. Yuki Kajiura opäť svojimi chytľavými a pritom inteligentnými a pestrými trackmi potvrdzuje, že je najoriginálnejším muzikantským zjavom (nielen) scény produkujúcej OST k anime. Najlepšia skladba z tohto OST je jednoznačne Mimiru. 9/10 ()
.hack//SIGN by rozhodně neměl ujít pozornosti každého fanouška anime, jemuž k plné spokojenosti nestačí jen všudypřítomná akce, poletující kozy a vzhledně vypadající vizuální stránka. Máme tu jednoduchou – a přesto velmi slibnou – premisu, se kterou tvůrci umí téměř po celou dobu seriálu dobře pracovat, pomalé tempo, vícero hlavních postav, málo akce a spoustu dialogů. Právě dialogy jsou základním stavebním kamenem tohoto anime, a díky bohu za to, že nejsou k smíchu, dávají smysl, dá se prostřednictvím nich nahlédnout do nitra jednotlivých postav a dobře je prozkoumat. Myšlenka jakési virtuální role, kterou jednotlivé postavy ve hře přijímají, je v tomhle seriálu klíčová a dává dialogům jakýsi přídatný smysl, dá-li se to tak říct. Někdy je však onoho kecání příliš. Jak už jsem zmínil v úvodu, tempo seriálu je velmi pomalé, a v některých dílech se dávkuje děje a nových informací opravdu jak po šafránu, proto si myslím, že by seriál klidně mohl mít bez zhoršení kvality i o pět dílů méně. Nebo by se těch pět dílů mohlo využít k dovysvětlení ledasčeho, neb mi přijde, že po konci seriálu zůstalo – ostatně stejně jako u spousty jiných anime – leccos nedořečeno a nevysvětleno, a to mě v případě .hack//SIGN mrzí mnohem více, neboť v prostoru šestadvaceti dílů by se tyto nedořečenosti daly naprosto určitě dovysvětlit. Co však na závěr rozhodně neopomenu zmínit, je naprosto fantastický soundtrack od Juki Kadžiury, který bych si dovolil označit za dosavadní vrchol její tvorby. A když už se tu rozpoutala komentářová debata o tom, jaká skladba je z OST nejlepší, dovolím si tvrdit, že to je Key of the Twilight, ovšem Mimiru bych dal hned v závěsu na druhé místo. :) ()
Já jenom dodám k Mariusovu a Subjektivovu komentáři, že .hack//Sign je jen jeden ze tří pohledů na události ve hře "The World" a celý obraz - o co tam vlastně jde - vynikne až po zhlédnutí .hack//Liminality a zahrání si vlastní hry: .hack//Infection. Jinak je potřeba navštívit stránky Wikipedie, protože v seriálu není prostě dostatek indicií pro plné pochopení příběhu. Přesto všechno však .hack//Sign funguje i jako samostatný příběh. Možná že po zahrání hry, pokud se k tomu někdy dostanu, budu moci upravit hodnocení, neboť lze jen těžko hodnotit něco, co je součástí vyššího celku. Prozatím 80 %. Nejlepší skladba je „The World“ ;-) ()
Seriál si netroufám hodnotit, protože jsem byl místy zmaten, co a proč se vlastně děje. Přesto jsem si seriál užil a vše podstatné pochytil. Obsahuje téměř vše, co by kvalitní seriál obsahovat měl. Na prvním místě stojí skvělé charaktery, které se postupně vyvíjí. Unikátní je možnost sledování dvojích osobností (herní a reálné) a jak se navzájem ovlivňují. Prostředí hry je zpočátku příjemně barevně pestré, jednoduché a bez problémů by se v něm dalo žít. S postupem času však přibývá šedi a posledních několik dílů by se dalo srovnávat s realitní linií, která je velice drsná a několikrát div nevyrazí dech. Vše je okořeněno výbornou hudbou Kajiuri Yuki. Když už je zde anketa o nejlepší skladbu, tak má nejoblíbenější je Aura, která, přestože je dost depresivní, je použita na okamžiky, které na mě nejvíce zapůsobili. Pokud bych měl něco vytknout, tak malou zábavnost. Protože je seriál spíše konverzačka a téměř bez vtipu, tak je obtížné udržet pozornost po delší dobu a nebýt zajímavých úvah na téma kontrastu hry a života, tak by seriál rychle omrzel. Podle mě si u nás seriál moc příznivců nenajde, protože většina těch, co mají rádi RPG, by ráda viděla daleko víc akčních scén a ti co hry nehrají a pro které by byl seriál nejpřínosnější po něm nesáhne. A pokud ano, tak jim unikne mnoho hezkých paralel s ostatními RPG. ()
Osobne, mňa vždy pobavila tá melódia pri Sorovi :) Také riadne Country :D Prekvapil ma... vcelku výrazne. Nečakala som, že ma to až tak pohltí... najmä po tom, čo som sa tak tešila na Nowâru, ale to pomalé plynutie deja a všetko... ma to dráždilo. Ale toto bol pravý opak... Nebolo tam pomalé rozpitvávanie deja, čo sa stalo v minulých častiach, ale výrazné posuny... Som príjemne prekvapená. ()
Zajimave anime premisou trochu pripominajici knizni sci-fi Otherland (Jinozeme) Tada Williamse. Skupina lidi hrajicich MMORPG "the world" zacne zjistovat ze se deje neco hodne podivneho pote co jeden z nich ztrati pamet a schopnost se odlogovat.. Ackoli namet je perfektni pro poradne drama, je Hack/Sign spise urcitou studiji chovani lidi jakozto charakteru ve hre a to jak je toto ovlivnovano jejich charakterem v realnem zivote. Ustredni zapletka je - jak uz to tak u anime byva - trestuhodne nedotazena a nevysvetlena, na cems moc nemeni ani bonusove dily (Hack/Liminality) kde se - opet pro anime typicke - snazi tvurci vysvetleni obohatit hromadou pseudo-filosofickych blabolu ktere vam sou po pravde uplne putna. Uzival sem si charektery nekterych postav a H/S si drzelo docela peknou atmosferu, ale neni to zadny zazracny serial ktery by divaka prikoval na zidli. ps: opet excelentni soundtrack (Yuki Kajiura) ()
Celkem fajn a zajímavý, ale je to pořád jen dokola diskutování skoro o ničem. Po čtyřech dílech mě to začalo zajímat, ale ono se tam fakt vůbec nic neděje :) takže dropnuto po desíti. ()
Ty čtyři jsou vyloženě za animaci, atmosféru některých scén a hudbu, jinak děj šel mimo mě. Na závěr (jako obvykle) nedořečený konec a pár speciálů, které se (jako obvykle) zmiňují o všem možném, jen ne o konci seriálu. Ale to já jen tak kvákám, seriál ujde. ()
Zajímavý nápad, velmi plastické postavy (hráčů) vodící své avátary po herním SVĚTĚ. Co mi vadilo?: trochu překotný poslední díl se zavlečením hudby s liturgickým tématem, konkrétně Agnus Dei. Nabývám dojmu, že tak jako k párku v rohlíku (z rychlého občerstvení) dostanete automaticky kečup, tak ke každé trochu mystické scéně (v anime) je třeba přidat něco mešního ordinária. Jediný rozdíl je, že v rychlém občerstvení můžete říci: prosím bez kečupu. Díky tomu dávám slabší 4*. ()
Po 7 dílech ***. Booooring. Za těch 7 dílů se tam prakticky nic nestalo, děj stojí na místě a to neustálé omýlání stejných rádoby závažných textů mě už přestává bavit. Tak doufám, že se to trochu pohne dopředu. Po 16. dílech: Pořád stejná nuda, ale z nějakého neznámého důvodu mě zajímá, jak to dopadne. Stále ***. Tak nakonec jsem to vzhledem ke značné nudnosti nedokoukal, mé hodnocení se nakonec ustálilo na nějakých 50%. Možná, že tenhle seriál zaujme hráče world of warcraft nebo podobných her, ale mě to nechytlo. Byla to prostě nuda plná nudného děje, unuděných postav a nudné hudby. Koukat na někoho kdo hraje počítačovou hru mi nepřijde jako velká zábava, to si ji rsdši zahraju sám. howg ()
Mnohem snesitelnější než Noir. ()
V počítačové hře se objeví postava, která se nemůže odlogovat. Navíc ovládá speciální schopnosti, jež nikdo předtím nespatřil. Motiv je originální a zajímavý. U toho ale také všechny klady končí. Všechno ostatní selhává. Nemám nic proti pomalu plynoucímu vyprávění, ovšem zde příběh neplyne pomalu, ale motá se v opakujících smyčkách - jedna skupina postav si uvědomí novou skutečnost, další skupina o něco později, zbytek na to přijde náhodou zase o něco později. Po celý seriál se stále na někoho/něco čeká. Prolínání reality a hry bylo taktéž pofiderní, nezvykl jsem si na to až do konce. Celou dobu jsem čekal, že se něco dozvím o real-life životě hráčů, pár pětivteřinových záběrů mě rozhodně neuspokojilo. Zhruba polovina stopáže (nadsázka, ale jen mírná) jsou záběry na obličeje postav. V anime. Kreslené tváře ze kterých se nedá nic vyčíst, různé typy stenů výraz tváře rozhodně nenahradí. Některé postavy mi lezly na nervy, jejich motivy mi taktéž zůstaly záhadou. Konec byl divný, takhle zničeho nic to mohlo skončit už ve druhém díle, a jak dopadl Sora, sakra? Je možné, že kdybych hrál hru a viděl zbytek seriálů, tak bych byl moudřejší, ale nemám to v plánu. Sám o sobě tenhle seríál prostě nefunguje. ()
Z tohoto anime mam velmi smisene pocity... musim rict, ze vedle SAO a Log Horizon .hack//SIGN predstavuje pro me asi nejzajimavejsi dejovou linku. Na stranu druhou se mi moc nelibila animace, ze zacatku je v tom clovek dost ztracenej a prakticky zadnych zazivnych boju se zde nedockame... takze mirne zklamani a silnejsi ***. ()
Pomalé tempo? Nevadí. Neprehľadné súvislosti? Nevadí. Odfláknutý záver? Vadí veľmi. Ešte som si pre istotu skontroloval zoznam epizód, či som nejakú nevynechal. Pretože pocitovo akoby mi niekto minimálne päť vymazal z pamäti. Koniec prišiel z ničoho nič, bez efektu, bez dôvodu, bez zmyslu a behom pár sekúnd beznádejne vyšumel do prázdna. Keď sa k tomu pridajú príslušné dva špeciály (zvlášť Unison), tak už je celá pracne budovaná štruktúra brutálne zomletá na granule do formičky pastelkovej komercie. Stručne zhrnuté: Celý čas sa komplikovaným spôsobom nič nedeje a nakoniec to nejako dopadne ;-). // Po zhliadnutí minisérie .hack/Liminality dávam hviezdičku dole. Predsa len kvalita seriálu je podľa mňa príliš v rozpore s tunajším hodnotením. ()
Sprvu nevieš o čo tam ide okrem samozrejmého. Postavy riešia vzťahy, hľadanie tajného artefaktu, hrozbu, udalosti v realite a Tsukasa. Hudobné podmaľovanie je dobré. ()
Úžasné anime, jak jsem ho jednou viděl, tak mě zatím žádné nebavilo tak moc. Ale jinak bych doporučoval se vyhnout "pokračování" jménem .hack//DUSK. Je to naprostá kravina. JInak k SIGNU: opravdu to není anime pro fanoušky neustálého mlácení, kteří považují dialogy za ztrátu času. Je to po logické stránce docela složité anime, některé věci mi dlouhou dobu nedocvakly. ()
.hack//SIGN je rozhodně unikátní zážitek. Je to už hodně dlouho, co jsem sledoval anime, které tak silně stojí na dialozích. Děj se tu rozmotává a posouvá díky dialogům, vývoj postav probíhá skrze dialogy, atmosféra je budovaná skrze dialogy – říkám si, jestli je v celém seriálu alespoň jedna scéna delší dvě minuty, kde neprobíhá nějaký dialog. A to si celé vyžaduje od diváka opravdu hodně pozornosti, protože kromě odpovědí na nejrůznější palčivé otázky se v dialozích skrývají i různá zajímavá moudra a mnohé detaily, které dávají celému příběhu a světu mnohem větší hloubku a také vám pomáhají postavy opravdu dobře poznat. A na postavách to vše z velké části stojí, jsou velmi dobře napsané a i když jde v podstatě o avatary v počítačové hře, tak se z jejich chování dá velmi dobře uhodnout, kým v reále jsou, ještě dřív, než vám to příběh sám vyzradí a také nemáte problém je pochopit, poznat jejich motivace a pohnutky, včetně toho, co je k hraní této hry vlastně přivedlo. Co se samotného příběhu týká, není zase až tak komplikovaný a složitý, jak se ho snaží autoři skrze všechny ty obšírné dialogy prezentovat, navíc to opravdu důležité je zde jasně řečeno, někdy i zopakováno, takže pokud dáváte opravdu pozor, neměl by být problém vše pobrat, pokud až tak pozor nedáváte, měli byste pochopit alespoň kostru. I když k tomu, aby člověk úplně pobral závěrečný epilog (epizodu 28) je asi třeba znát i celou herní sérii, protože polovinu postav jsem tu logicky nepoznával. Co je kapitola sama pro sebe je hudba a nemyslím opening a ending – po pravdě opening mi přišel hudebně z celého seriálu nejnudnější – ne pojďme si promluvit o doprovodné hudbě a o tom, co tu předvedla Juki Kadžiura. Prakticky od první epizody si jí všimnete, doslova si krade velkou část vaší pozornosti v mnohých záběrech, nedokážete jí nevnímat, je tam pořád, zní neuvěřitelně, střídá spoustu zajímavých a nezapomenutelných motivů, a i s jedním motivem, pokud ho někdy zopakuje, dokáže skvěle pracovat a aranžovat ho tak, aby měl zase trochu jinou náladu, působil opět unikátně. Nevím, jestli jsem se někdy setkal s takhle silnou, intenzivní a výbornou doprovodnou hudbou a je to už dávno, co jsem si musel po pár dílech nějakého anime ihned shánět celý soundtrack – tohle bylo hudební představení a provedení, jaké jsem dlouho neviděl a asi nezapomenu… Na druhou stranu to bylo hudebně až tak intenzivní, že mi to někdy doslova odvádělo pozornost od dialogů, a to u seriálu, kde dialogy hrají takhle důležitou roli, může být trošku problém. Stejně tak to sladění mezi náladou hudby a tím, co se děje na obrazovce mi v pár pasážích trošku drhlo. Jeden příklad, za vše – moc mi nešel dohromady veselý motiv hraný na bendžo v momentě, kdy Sora oddělá dva dobrodruhy a jde se poptat toho třetího na nějaké ty informace, k této scéně mi ta veselost skladby přišla jak pěst na oko. Každopádně jak už jsem napsal, .hack//SIGN byl vážně zážitek, z obecného hodnocení dalších sérií z tohoto univerza jsem pochopil, že asi i nezopakovatelný. Také je dobré si připomenout, že nápad o hráči uvězněném v MMORPG hře není originálním konceptem, s kterým přišlo SAO, přesto bych .hack//SIGN zrovna fanouškům SAO asi příliš nedoporučoval. Tohle prostě není seriál pro každého, je to hodně ukecané, pokud nedáváte pozor, tak vám může i přijít, že se tu vlastně nic moc neděje, protože tempo je (mírně řečeno) pomalejší… Já však měl dostatek trpělivosti, chytilo mě zdejší tajemno a potřeboval jsem znát odpovědi na některé otázky + jsem objevil úžasný OST, který mi bude hrát ještě pár týdnu během práce. 8/10 P.S. Nejlepší postavy za mě Bear, Crim, BT, Mimiru – přesně v tomhle pořadí a nejoblíbenější skladba z OST je Key of the Twilight. () (méně) (více)