poster

Satanské tango

  • Maďarsko

    Sátántangó

  • Německo

    Satanstango

  • USA

    Satantango

  • Velká Británie

    Sátántangó

Drama

Maďarsko / Německo / Švýcarsko, 1994, 438 min

Komentáře uživatelů k filmu (86)

  • woody
    *****

    Podmanivé ...(30.7.2010)

  • hirnlego
    *****

    O Satanském tangu se dá bez uzardění říct, že je vážně "něco extra"! Sedmi a půl hodinový černobílý opus má tři intermezza a je rozdělen na několik kapitol. První polovina (možná první dvě třetiny) filmu, to je pocitová lyrika v tom nejsilnějším slova smyslu. Pomalý hypnotický pohyb kamery a nekonečné záběry (ztemnělé okno - zdá se, že se na plátně absolutně nic neděje, ale po chvíli se ukáže, že pomalu svítá - postupně je vidět sklenice na stole, nábytek...), které jsou však dlouhé přesně tak, jak mají být. Poslední třetina ale začíná být v kontextu celého snímku až příliš epická - původní, podivně neurčitá depresivní atmosféra, promoklá deštěm a plná beznaděje, se téměř vytrácí a nastupuje jiná, už bohužel trochu "konkrétnější". V rámci celého díla zvládl Tarr vystřídat snad všechny nálady - od deprese, úzkosti a znechucení (velmi silná scéna s trápením kočky - i když v ní neteče krev, lhostejný při ní nezůstane snad nikdo, protože je vidět, že to není "jenom jako"), až po téměř záchvaty smíchu (tancování opilých vesničanů). Satanské tango je umělecké dílo v téměř ryzím slova smyslu (nebýt té zmiňované poslední části - i když samotný závěr je opět příjemně podivný). Někdo může donekonečna snímat dlouhé záběry krásné krajiny nebo osob a divák u toho umře nudou - Tarr, potažmo i jeho kameraman, však svým obrazům vdechl duši. Jak se mu to povedlo, těžko říct, ale je to nádhera, pro kterou je i sedm a půl hodiny málo...(25.3.2007)

  • Kulmon
    ****

    Když chcete zhlédnout Satanské tango, musíte nutně vědět do čeho jdete. Více než sedmihodinový snímek je patrně nejdelším nedokumentárním neexperimentálním hraným filmem, který byl natočen. Hned první desetiminutový záběr sledující rozebíhající se krávy hraje na divákovy nervy a trochu záživností připomíná začátek Kubrickovy Vesmírné odysey. Kubrick však není cesta, kterou by se Tarr ubíral. Druhý záběr notně připomínající Stalkera prozradí vše. Ano, Tarkovskij, to je ta cesta. Jakoby nezúčastněná kamera, dlouhé záběry na odcházející i přicházející lidi, spící opilce či neúnosně dlouhé (a až krutě reálné) týrání kočky. Obsahově by se film samozřejmě dal nastříhat na běžnou hodinu a půl. Tarrovi šlo o něco jiného. Jak ale takový film hodnotit? Mně osobně by se zamlouvalo něco mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Tři jsou průměr a Satanské tango rozhodně průměrné není.(17.9.2010)

  • ORIN
    *****

    Nejdříve bych rád podotkl, že dílo Bély Tarra mi před projekcí Satanského tanga nebylo úplně neznámé. Částečně jsem proto věděl, do čeho jdu a co mám od filmu takového rozsahu očekávat. Přesto jsem se v určitých momentech nestačil divit, co to na mě Tarr zase upekl. Jeho specifický styl odkazující na dílo Andreje Tarkovského a Miklóse Jancsóa jsem poprvé odhalil u filmu Prokletí (aka Zatracení) a byl jsem jím přinejmenším fascinován. Extrémně dlouhé a z velké části statické záběry, znaky, podle nichž Tarrův styl bezpečně poznáme. S kameramanem Gáborem Medvigym, který pro Tarra nasnímal dohromady tři filmy (spolu s Prokletím a Satanským tangem ještě Werckmeisterovy harmonie, které dohromady tvoří volnou trilogii), vytvořil Tarr natolik solitérský styl, který v současné produkci téměř nemá obdoby. Převrací filmovou řeč naruby. Satanské tango konstruované jako onen známý tanec, rozděleno do několika částí a kapitol. Ty se několikrát překrývají, jsou prezentovány z perspektiv více postav, proto můžeme vidět tu "samou" scénu z pohledu někoho jiného. Film se odehrává během dvou deštivých odpolední na maďarském venkově a popisuje situaci v jednom zemědělském družstvu. Příběh ale nemá primární funkci narace, tu přebírá právě onen zčásti přiblížený styl. Sám Tarr říká, že děj není podstatný, vše bylo vyčerpáno příběhem Kaina a Ábela, ostatní jsou již jen variace na toto téma. Není proto důležité, co se v Tarrových filmech odehrává, ale jakým způsobem je to natočeno. Nechte se proto unášet démonicky dlouhými a vizuálně podmanivými záběry, ponořte se do tohoto výjimečného Díla, čas se zastaví a vy ho budete vnímat v úplně jiných dimenzích. [FILM, KTERÝ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE](6.7.2007)

  • Dellamorte
    *****

    Podobne by sa to tohto upršaného a migrénou nasiaknutého námetu , zobrazujúceho život na území HU vidieku ( v tom čase odtrhnutého od sveta ) po roztrhanej , skorozovanej a strhnutej železnej opony , ujal aj maestro ( PERDONO A CAUSA DI COMPARAZIONE ) S. Leone. Tento filmový maratón som zmákla na 4x - ale oplatilo sa ! Rozpitvané to bolo náležite , takže toto stačí. ( DVD bolo samozrejmosťou )(9.12.2010)

  • Bebacek
    *****

    Po osmi hodinách maratonu jsem vyšla ven a bylo mi strašně divné, že neprší.(26.11.2009)

  • Hellboy
    ****

    Lidi jsou dobytek.(3.8.2014)

  • psy.cho
    *****

    Tento ''kraťas'' som zhliadol na jedno pozretie, a musím povedať som vyčerpaný po psychickej stránke. Temná atmosféra už od začiatku filmu. Neustále pršanie v čiernobielom šate, plno blata, depresívne podfarbenie s depresívnou hudbou. Prvá polovica mi pripadala odlíšná od tej druhej, a priznám sa, že tá prva polovica sa mi páčila viac. Ťažko hodnotiť niečo tak dlhé ako je moja smena v práci, pretože niečo sa mi páčilo viac, a niečo menej, ale celkový dojem po dopozeraní je perfektný.(3.5.2012)

  • Dan9K
    **

    Věděl jsem do čeho jdu a že není možné, aby 450-ti minutové monstrum udrželo člověka v pozornosti po celou dobu projekce. Že to prostě není v lidských možnostech. Faktem je, že už od prvních vteřin, při postupném projetí domovské vesnice za pozorné asistence turu domácího, je jasné, jakým směrem se bude Satanské tango ubírat a že si rozhodně nebude s těmi ohranými problémy, jako je udržení napětí a zábava, dělat starost. A ani jsem to od něj nechtěl. Mou základní chybou bylo, že jsem si až příliš důkladně pročetl těch pár řádků v katalogu, které o snímku informovaly a jejichž pravdivost se v samotném sále projevila asi jako moje peníze za lístky v kapse Fera Feniče. Za prvé mluvila o dokonalém vykreslení postav, na které je prý dostatek času, což se jeví na první pohled jako zcela racionální úsudek. Ovšem už se nezmiňuje, že většina scén trvá pětkrát déle než ve Vesmírné Odysee a výsledné obsahové sdělení pak (i přes obří stopáž) není o mnoho větší, než v běžném filmu. Chci tím říct, že fakt dobře vykreslená postava je jedna (malá holka) a ucházejícím způsobem tak tři (Iremiáš, doktor a snad Futaki), ostatní pro mě znamenaly jen jména, na která do zítřka zapomenu. Druhou věcí je efektní navnadění v podobě předvečeru apocalypsy. Tam byl asi ten největší problém, jelikož mám o této situaci (ať už znamená či znázorňuje cokoliv) svou "zidealizovanou" představu, kterou se rozhodně nepodařilo naplnit. Některé střípky (v podobě deště, bláta, blesků a pobíhajících domácích zvířat) se mé představě přiblížily jen trochu; a rozhodně by byla zrealizovatelná i přes menší rozpočet. První trojhoďka (ani nevíte, co udělá takový film s vaším subjektivním vnímáním času) by mohla být zdařilou introdukcí. Již hirnlego zmiňované pasáže svítání, tanec nebo mučení kočky (mimochodem to mi přišlo odpornější, než jakékoliv umělé létající vnitřnosti, hovna nebo blitky, protože tohle prostě bylo REÁLNÉ a to mi nikdo nevymluví) byly dokonalé. Ovšem scéna "monolog Iremiáše;mrtvé dítě na stole" pro mě znamená takový předěl. Už jenom fakt, že to dítě naprosto zřetelně dýchalo, mi vrhlo na celý film a jeho práci s detaily temný stín. Samotný monolog pak byl pro mě takovým trpkým vystřízlivěním, jelikož nasměřoval děj tam, kam jsem rozhodně nechtěl a jeho patetičnost mnou trochu zacloumala, až jsem málem vzbudil lidi okolo. Film rovněž nezná pojem gradace, alespoň pokud bereme v potaz to, že se blíží něco zlého, velkého nebo důležitého. Nechápu, proč byl začátek filmu temnější, než jeho prostředek a ten zase temnější, než jeho konec. Ještě něco mám, komentář je ale bohužel limitován. Ale co hodnocení? 2 a hůř je ošklivé, protože tenhle film je prostě velký. A to nejen svou délkou, ale celým svým vyzněním. Nezaslouží si být takhle strhán. 3 - čili průměr? Pche. 4-5...vžádném případě, žádný film mi nezpůsobil takovou fyzickou a psychickou bolest. A nechat bez hodnocení? Film, kterému jsem věnoval tak 10 hodin života? A ani bych ho neměl mezi zhlédnutými? Co s tím? Současné hodnocení je tedy čistě náhodné (ale nevěřte tomu :-) ). Jo a mimochodem, režisérovy kecy o tom, že nemá smysl točit filmy o příběhu, jelikož kvalitnější příběh než zabití Kaina Ábelem, už nikdo nevymslí, je naprostý ale naprostý NESMYSL! Už jenom v té Bibli se najde spousta lepších fikcí.(25.3.2007)

  • Radko
    *****

    Akože, keď som videl zase, jak idú v tom daždi a blate a idú, idú, pijú, tancujú, prelieva sa dážď aj chlast, zápisky sa píšu, a oni stále idú tak som zároveň vnímal, že je úplne prirodzené, že dlho idú, furt prší a oni (Iirimiáš a Petrina) idú. A že to tak má byť. Bolo to fajn. A za tento úspešný a hypnotizujúci spôsob navodenia zmeneného vnímania štandardného príbehu tak, aby sa stal zároveň experimentom a aj meditatívne uhrančivým popozeraníčkom si Tarr zaslúži aj 10 hviezdičiek.(5.4.2009)

  • Ony
    ****

    Nemám ve zvyku se nějak rozplývat nad dlouhatánskými záběry, ale tady jsou některé skutečně okouzlující. A k tomu celkem monotónní, ale o to opojnější hudba. Do těch opileckých tanečních scén jsem se zamilovala, to je jasný, ale nevěřila bych, jak se vžiju do situací, jako bylo nalévání polévky nebo několik ještě větších "nic". Hodně rozvláááčné, ale pěkné.(25.3.2007)

  • 3497299
    *****

    Sedmi a půl hodinový film-řeka symbiotické dvojice Béla Tarr/László Krasznahorkai o dešti, zmaru, pohybu v kruhu a hnijící zemi je v současném artové kinematografii natolik unikátní, že by si zasloužil rozsáhlejší studii. Na rozdíl od tzv. románu-řeky v pojetí Romaina Rollanda, kde plujeme spolu s hrdinovým životem od narození do smrti, je zde plavba uskutečňována pozvolným pohybem obrazů (ponorem do obrazů) a zvuků (hypnotická hudba Mihály Viga – hrál také v hlavní roly Irimiáše), přičemž narativní struktura není lineární, ale sleduje vybrané scény z pohledu několika aktérů. Film je ve srovnání s knižní předlohou ještě obrazovější, nebo řekl bych obrazově hlubinnější – zatímco symbolika knihy je akcentována více samotným pohybem děje, zde jsou to vybrané obrazy, které jsou naplněny ve velkém časovém rozpětí maximální výpovědní hodnotou, přestože občas působí nespojitě. Vzniká dojem, že kapitoly spolu zcela nesouvisí, což zapříčiňuje zejména jejich rozdílné rozložení nálad. Soudržnost je však zajištěna ve vyšší strukturální rovině. Jak řekl sám velký Tarr, délka jednotlivých záběru je obhajitelná, jako nabourávání filmového jazyka, skrze nejž vnímáme a chápeme film dle určité zažité kognitivně-formální struktury (kdybychom promítli z dnešního narativního hlediska "klasický" film před dvěma sty lety, stěží by bylo pochopeno i něco tak běžného jako střih). Tarr se k divákovi nesnaží promlouvat skrze zažitou filmovou řeč, ale skrze maximální zprostředkování zobrazovaného v reálném čase. Takto pojímaná exprese samozřejmě nemůže fungovat, protože filmu je jeho řeč vlastní, ať už ji nabouráme jakýmkoli způsobem. Film vyjadřuje "skutečno" jedině skrze svůj jazyk, bez něj by se stěží dalo mluvit o filmu (to samozřejmě platí i o obyčejném záznamu průmyslové kamery a o filmech Andyho Warhola :-)). Tarrovy filmy jsou tudíž především "jazykovou" hrou. „Vysokému umění“ je vlastní hledat nové cesty vyjádření, které jsou samy o sobě vnitřně obhajitelné. Umění, které si hraje na „vysoké“ a zůstává jednoduše v bezpečných vodách obecného vkusu a porozumění je dle Umberta Eca midcultem. Konzervativní midcultový divák/čtenář (perceptor) je při setkání s „vysokým uměním“ pobouřen (viz např. některé reakce na Tarrovy filmy zde), což však není nic zlého, pouze se zmýlil a setkal se s tím nesprávným uměním, které pro něj nebylo vzniklo. Zajímavé je také setkání Tarra a Krasznahorkeho, jak ho podává Tarr v jednom rozhovoru: když Tarr vyslovil zájem adaptovat jeho novely, Krasznahorkai odpověděl, že nemá zájem na jakémkoli zfilmování svého díla, protože je mu filmové vyjádření cizí. Tarr řekl, že to vnímá stejně a je tedy zcela jistě jeho člověk.(25.6.2008)

  • liborek_
    *****

    (Může obsahovat SPOILERY!) Někdo by mohl tvrdit, že kinematografie už nemůže po sto letech existence ničím překvapit, snad jedině novými neotřelými efekty, jež vznikají a uplatňují se v těsném propojení s postupujícím vývojem počítačové animace a trikového inženýrství... A hle: do této klipovité doby, kdy standardem je všechno maximálně urychlovat, sdělení efektivně zkracovat a zážitky servírovat v co nejinstantnější podobě, do této doby si troufne přijít Béla Tarr se svým 7 a 1/2 hodinovým monumentálním lyrickoepickým opusem s mnohdy více než desetiminutovými záběry a extrémně pomalými jízdami kamery. I přes tento hrozivě vypadající prvotní nástin formy Satanského tang bude divák, který přistoupí na Tarrův styl, po závěrečné dvanácté kapitole odměněn nezapomenutelným zážitkem, který v moderním umění nemá příliš obdob._____ Na zapadlém statku kdesi v Maďarsku konce éry Kadárovského socialismu přebývá či živoří skupina domorodců, jež hodlají s nastřádanými penězi opustit toto bohem zapomenuté místo a začít někde jinde žít lepší a šťastnější život. Do tohoto ovzduší beznaděje ale i očekávání něčeho nového přichází charismatický Irimias se svým rumunským pomocníkem Petrinem. Irimias byl dlouhou dobu považován za mrtvého a ve vesničanech jeho náhlý příchod vyvolává velmi rozporuplné pocity, které však následkem Irimiasovy psychologické hry vyústí v bezbřehou důvěru a lepší život na novém statku se zdá být díky němu na dosah. Tato závislost a víra ve fiktivní orwellovskou farmu končí tam, kde se celý "příběh" začal - ve stavu zoufalství, beznaděje a nebezpečně napnutých vztazích._____ Film je plný nezapomenutelných scén. Přesně jak napsala Hirnlego, jeden z úvodních záběrů - dlouhý pohled na ztemnělé okno a postupné svítání, patří mezi nejsilnější a pro mě také mezi klíčové. Díky němu jsem pronikl do Tarrova způsobu "vyprávění", díky němu jsem film nesledoval nezúčastněně, ale naopak s pocitem, že jsem největší šmírák, který přímo uvnitř onoho depresí nasáklého světa pozoruje jednotlivé epizody a který je oproštěný od té naší reality. Dojem mi umocňovaly ty strašlivě skutečné zvuky, které tvoří jednu z podstatných složek filmu - neustálé klapání, kapání, šustění... Hodně scén se opakuje, jsou nazírány z různých pohledů různých osob, což mi paradoxně nejen usnadňovalo orientaci, ale ještě umocňovalo dojem, který jsem z nich měl._____ Film je plný nezapomenutelných scén... Irimiasovo setkání s kapitánem, doktorova pozorování, dlouhý záběr na snící vesničany, tragikomická tancovačka a zejména epizoda s holčičkou a její kočkou (proč mi jen tak silně připomínala Bressonovu Mušku?). Těch 7 a 1/2 hodiny nebylo rozhodně promarněných, pronuděných nebo prospaných... Byl to nevšední zážitek!(7.6.2008)

  • Jacinda
    odpad!

    umění? možná...sračka? určitě. To že tomu dala spousta uživatelů 5hvězd ještě neznamená, že jim polezu do ***** a budu se bát odlišit a říct vlastní názor (a rovnou říkám že jsem to neviděla celé. nehodlám zabít půlku dne tou nudou) kdyby to zkrátili na hod a půl, bylo by to asi fajn(26.1.2011)

  • Kass
    **

    Král je nahý!(26.11.2013)

  • lamps
    ****

    Jelikož je hodnocení filmu silně subjektivní záležitostí, dávám jenom 4*. Tarr je pravděpodobně trochu magor a v některých částech své sedmihodinové a sociopatické audiovizuální onanie se mu naprosto spirituálním a fascinujícím způsobem daří diváka uspávat, ale Satanské tango je zkrátka natolik monumentální a vypravěčsky vyspělé, že nelze než zůstat vzhůru. Tarrův minimalismus může být otravný, stejně jako jeho odtažitost od vlastních postav či neúměrné protahování dějově uzavřených záběrů, avšak jestli existoval jeden jediný způsob, kterak podobně magické a nejednoznačné podobenství natočit, byl jím právě tento jemňoulinký a trpělivý režijní rukopis. Přestože se toho zase tolik neuděje, příběh je časově nádherně uspořádán, střídá narativní perspektivy ve prospěch lyričnosti a nutí diváka nad "zvraty" přemýšlet a zvýznamňovat je. Dokonce se mi vnucuje myšlenka, že je to potřeba vidět vícekrát, ale v souboji s představou dalšího 400 minutového dřepění na prdeli, zatímco moje budoucí osudová láska na mě třeba čeká někde v nejvyšší komnatě nejvyššího paneláku, tahle myšlenka těsně na body prohrává. Sorry Bélo, ale fakt jsi mě vyčerpal...(14.12.2016)

  • WillBlake
    *****

    Všechno, co miluju na filmech, v sedmi zhoubných hodinách. „Člověk chodí sem a tam, nemůže přece pořád dřepět doma… a mokne, zvenku i zevnitř… Protože nejhorší není tohle, ale tady to uvnitř. Jistě jste také slyšel o vnitřních deštích. Ve dne v noci omývají člověku orgány. Přicházejí ze srdce… a neustále omývají játra, žaludek, slezinu a ledviny. Už jsem úplně promoklý… Kdyby nebylo toho kabátu, ani nevím… Netroufám si ho ani rozepnout. Sklenka vína by ale pomohla. No a pak jsou tu neustálé požadavky jater, žaludku, ledvin. Musí bez ustání pracovat. Nemůžou se zastavit. Protože pak by ta nestálá promočenost najednou přešla v prudké vysychání. Což se pak snadno může stát člověku osudným.“(24.10.2019)

  • Webb
    *****

    Kvalitní děj Satanského tanga je druhořadý, hlavní je použitý filmový jazyk Bély Tarra a k němu zvolená hudba. Film je složený z nádherných kompozic delších, magicky čistých, obrazově dlouhých záběrů, u kterých jsem byl uchvácen jejich krásou. Tak silně atmosféricky působivý film lze nalézt jen velmi zřídka. [9,5/10] (Mafilm, Vega Film, Von Vietinghoff) (450 min. čb. /// Produkce: György Fehér, Ruth Waldburger, Joachim von Vietinghoff /// Scénář: Béla Tarr podle románu Lászlóa Krasznahorkaiho /// Kamera: Gábor Medvigy /// Hudba: Mihály Víg) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE](21.1.2012)

  • Vodnářka
    ****

    Jedna hvězdička pro kameramana, že vydržel všechny ty dlouhý záběry, jedna pro střihače, že těch milion minut sestříhal, jedna všem divákům, co vydrželi celých sedm a půl hodiny a ta čtvrtá jen tak, pro mě, abych si tu před všemi těmi Tarrovskými nadšenci a profesionály nepřišla jak ignorant :)(13.11.2010)

  • Crocuta
    *****

    Tak to byla šichta! Ale stála za to - po formální stránce jedinečné a vskutku podmanivé dílo, které diváka vědoucího do čeho jde, vtáhne a až do konce nedovolí odejít, či dokonce usnout. Obsah - zčásti lyrický a filozofický, zčásti velmi konkrétní a zemitý, rozhodně ironický až satirický - je evidentně méně podstatnou složkou celého díla, ale ani ten není zanedbatelný a snímek nesklouzává k samoúčelné vizuální exhibici nebo prázdnému experimentování. Příběh je prost vší polopatyčnosti, ale právě jeho"podivnost", spolu s atmosférou a obdivuhodnou prací s kamerou dělají ze "Satanského tanga" nevídaný divácký zážitek.(8.7.2020)

<< předchozí 1 2 3 4 5