Reklama

Reklama

Satanské tango

  • Maďarsko Sátántangó (více)
Trailer

Obsahy(1)

Podle stejnojmenného románu Lászla Krasznahorkaie natočil Béla Tarr sedm a půl hodiny trvající veledílo Satanské tango, jímž na sebe upozornil také za hranicemi Maďarska. Úvodní sekvence snímku trvá sedm a půl minuty a předznamenává tak celkovou stopáž. Není to ovšem jediný dlouhý záběr filmu, odehrávajícího se stejně jako Zatracení (1988) v posttotalitní pusté krajině, již rozbahňuje neustálý déšť a drásá drsný vítr. Průměrná délka záběru se pohybuje kolem dvou a půl minuty. Příběh hříšné vesnice je rozvržen do dvanácti kapitol, jež můžeme rozdělit na dvě poloviny, což odpovídá pravidlům tanga (šest kroků dopředu, šest kroků dozadu). Především v první části Tarr paralelně vypráví osudy jednotlivých postav, které směřují k jasně danému bodu - příchodu lžiproroka Irimiáše a jeho kumpána Petriny. Z několika úhlů pohledu sledujeme toto dlouhé čekání na člověka, jehož se obyvatelé chátrající vesnice obávají. Vesničanů však není mnoho, můžeme hovořit jen o třech manželských párech Schmidtových, Kránerových a Halicsových, solitéru Futakim, lékaři voyeurovi, prostoduché dívce Estike a o jejím zlém bratru Sanyiovi. Hrdinové se stejně jako v předchozím titulu pokoušejí vymanit z těžké životní situace a touží po lepších životech, na něž střádají dlouhá léta peníze. Vzájemné vztahy nejsou příliš korektní, a tak se snad každému honí hlavou, jak získat všechny finance pro sebe a nehledě na ostatní opustit komunitu. Do této situace přichází muž jménem Kelemen se zprávou, že se vracejí Irimiáš a Petrina, ačkoli chlapec Sanyi všem tvrdil, že zahynuli. Vesnici, jež se k mužům nezachovala zrovna čestně, přepadá strach z pomsty. Na prostoru úchvatných více než sedmi hodin se odehrává hluboký existenciální příběh, jenž zanechává nesmazatelnou stopu. (Letní filmová škola)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (103)

topi 

všechny recenze uživatele

Neskutečně dlouhé záběry, neustálý déšť, depresivní, podmanivé a podivné až hypnotické výjevy, chlast, chlast a zase chlast. Těžko zařaditelné, ale originální a rozhodně nevšední. Ale asi ne pro každého. Já jsem se chytil hned na první záběr a první hudební motiv. Pár scén mi zůstane v hlavě navždy : glgačka a tancovačka v knajpě, týrání nebohé kočky a zvonění blázna v polorozpadlém kostelíku. Působivý zážitek, ke kterému se ještě někdy rád vrátím. ()

WillBlake 

všechny recenze uživatele

Všechno, co miluju na filmech, v sedmi zhoubných hodinách. „Člověk chodí sem a tam, nemůže přece pořád dřepět doma… a mokne, zvenku i zevnitř… Protože nejhorší není tohle, ale tady to uvnitř. Jistě jste také slyšel o vnitřních deštích. Ve dne v noci omývají člověku orgány. Přicházejí ze srdce… a neustále omývají játra, žaludek, slezinu a ledviny. Už jsem úplně promoklý… Kdyby nebylo toho kabátu, ani nevím… Netroufám si ho ani rozepnout. Sklenka vína by ale pomohla. No a pak jsou tu neustálé požadavky jater, žaludku, ledvin. Musí bez ustání pracovat. Nemůžou se zastavit. Protože pak by ta nestálá promočenost najednou přešla v prudké vysychání. Což se pak snadno může stát člověku osudným.“ ()

Reklama

psy.cho 

všechny recenze uživatele

Tento ''kraťas'' som zhliadol na jedno pozretie, a musím povedať som vyčerpaný po psychickej stránke. Temná atmosféra už od začiatku filmu. Neustále pršanie v čiernobielom šate, plno blata, depresívne podfarbenie s depresívnou hudbou. Prvá polovica mi pripadala odlíšná od tej druhej, a priznám sa, že tá prva polovica sa mi páčila viac. Ťažko hodnotiť niečo tak dlhé ako je moja smena v práci, pretože niečo sa mi páčilo viac, a niečo menej, ale celkový dojem po dopozeraní je perfektný. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Akože, keď som videl zase, jak idú v tom daždi a blate a idú, idú, pijú, tancujú, prelieva sa dážď aj chlast, zápisky sa píšu, a oni stále idú tak som zároveň vnímal, že je úplne prirodzené, že dlho idú, furt prší a oni (Iirimiáš a Petrina) idú. A že to tak má byť. Bolo to fajn. A za tento úspešný a hypnotizujúci spôsob navodenia zmeneného vnímania štandardného príbehu tak, aby sa stal zároveň experimentom a aj meditatívne uhrančivým popozeraníčkom si Tarr zaslúži aj 10 hviezdičiek. ()

Kulmon 

všechny recenze uživatele

Když chcete zhlédnout Satanské tango, musíte nutně vědět do čeho jdete. Více než sedmihodinový snímek je patrně nejdelším nedokumentárním neexperimentálním hraným filmem, který byl natočen. Hned první desetiminutový záběr sledující rozebíhající se krávy hraje na divákovy nervy a trochu záživností připomíná začátek Kubrickovy Vesmírné odysey. Kubrick však není cesta, kterou by se Tarr ubíral. Druhý záběr notně připomínající Stalkera prozradí vše. Ano, Tarkovskij, to je ta cesta. Jakoby nezúčastněná kamera, dlouhé záběry na odcházející i přicházející lidi, spící opilce či neúnosně dlouhé (a až krutě reálné) týrání kočky. Obsahově by se film samozřejmě dal nastříhat na běžnou hodinu a půl. Tarrovi šlo o něco jiného. Jak ale takový film hodnotit? Mně osobně by se zamlouvalo něco mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Tři jsou průměr a Satanské tango rozhodně průměrné není. ()

Galerie (36)

Zajímavosti (5)

  • Průměrná délka záběru: 2 minuty 25 sekund. (Rosomak)
  • Původně mělo jít o pět kratších filmů. (Rosomak)
  • Béla Tarr uvedl, že při natáčení hospodské tancovačky byli herci opilí. (L_O_U_S)

Související novinky

Reklama

Reklama