Reklama

Reklama

Já, Kuba

(festivalový název)
  • Sovětský svaz Ja - Kuba (více)

Obsahy(1)

Štyri príbehy v koprodučnom sovietsko-kubánskom filme.
Hrdinami prvého sú René a jeho milá Mária. René Máriu ľúbi a má radosť z toho, že už nie je ďaleko čas, kedy sa budú môcť vziať. Jeho šťastie sa však zrazu zrúti...
Druhý príbeh nás zoznamuje so starým Pedrom, ktorý stráca možnosť obživy. Nevidí iné východisko zo svojej situácie, ako zapáliť úrodu cukrovej trstiny. V plameňoch, ktoré zachvátia pole i chatrč, nachádza smrť.
Tretia poviedka rozpráva o Enriquovi, študentovi, ktorý je členom ilegálnej skupiny. Napriek zákazu skupiny sa rozhodol zastreliť šéfa polície. V rozhodujúcej chvíli to však nedokázal. Keď vidí, ako brutálne zakročuje polícia pri likvidovaní tajnej tlačiarne, opäť sa pokúsi o svoj čin, no miesto toho ide v ústrety smrti sám.
Posledná poviedka zoznámi diváka s chudobným roľníkom Marianom, ktorý odmietol ísť k povstalcom do hôr. Je mierumilovným človekom a tvrdí, že vojna prináša iba neštastie. Čoskoro však spoznáva, že je potrebné, aby sa každý zaradil medzi vojakov revolúcie. (curunir)

(více)

Recenze (40)

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

Značně experimentální a svobodomyslný snímek, jenž však zároveň nemá daleko k akademickému formalismu. Ideologicky nesmírně naivní, vizuálně silný a přetékající dynamikou a čistě ruským pojetím pohybu a života. Každopádně velmi cenný příspěvek jak k umělečtějšímu sovětskému propagandistickému filmu, tak k tématu ruského nazírání na neruský, tentokrát ten iberoamerický, svět. ()

Flego 

všechny recenze uživatele

"Som Kuba" je vytvorený sovietskymi tvorcami s kubánskymi hercami ko podpora kubánskemu ľudu v jeho revolučnom úsilí. Dá sa to zjednodušiť aj tak, že filmové umenie malo vždy dostatočnú silu manipulovať verejnú mienku a každá kinematografia socialistického sektora to vedela bez výnimky využiť/zneužiť. Ja však odpustím tomuto snímku ideologický nános a pozriem sa naň z iného uhla pohľadu. Hoci sú všetky štyri poviedky, ktoré sú oddelené básnickými vstupmi na oslavu Kuby a jej obyvateľov, na vysokej kvalitatívnej úrovni, predsa len tá prvá je najlepšia a ostatné majú klesajúcu tendenciu. Významným prvkom je spracovanie celého filmu. Kamera podmanivým spôsobom napĺňa všetky zákonitosti estetiky a ponúka neuveriteľný zážitok. Nie je to len dlhými zábermi bez strihu, kde kamera "lieta" a zobrazuje udalosti z rôznych uhlov, ale aj atraktívnymi podhľadmi či nadhľadmi. Je to skutočný filmový zážitok. Soy Cuba je rozhodne film, ktorý treba vidieť a precítiť. Hoci je v princípe revolucionárskou propagandou, má v sebe neopakovateľnú poetiku a kúzlo. ()

Reklama

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Tvé ruce byly zvyklé na zemědělské nářadí, ale teď je v ní puška... I když první povídka byla místy skoro o ničem, prostředí baru se živým zpěvem a hudbou zde vytvářelo jedinečnou atmosféru a Jean Bouise (jak se vlastně ocitl v socialistickém filmu mezi samými Kubánci a Rusy?) to svým elegantním hereckým minimalismem umně odtáhl, ač prakticky jenom seděl, chodil, cosi pojídal a občas krátce promluvil... I když v druhé povídce se opět režisér a kamaraman vyžívají v dlouhých záběrech a několik minut sledujeme jenom sekání trstiny či bloudění mezi ní, ty vizuální kompozice, hry se světlem, stínem, tmou jsou natolik úchvatné, že okamžitě pohltí... I když ve druhé polovině se pak z celého filmu naplno stává regulérní levicová agitka, neměl jsem problém film nadále s velkým zájmem sledovat až do konce, protože vedle stále napínavějších a pohnutějších drobných příběhů několika postav z řad revolucionářů a bojovníků vznikl v rámci celého velkého koprodukčního filmu zároveň mnohavrstvý obraz Kuby. Tvůrci v jednotlivých povídkách a obrazech představili a ukázali tuto krajinu v různých světlech: chudinu stejně jako bohatou smetánku, národní minulost a pro dobu vzniku zásadní události stejně jako přírodu, turistické atrakce či část velkoměsta, dokázali snímku dodat jednou poezii, jindy napětí... i ten patos mi připadal ještě v snesitelné míře. A já byl s filmovým výletem do další exotické země (moje druhá zkušenost se šedesátkovým kubánským filmem po komedii Smrt byrokrata) nadmíru spokojen a s ohledem na celek dokážu odpustit i některé až příliš dlouhé záběry např. ze začátku. [80%] ()

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Soy Cubu prostě musíte vidět. Ne nadarmo ji v 90. letech rehabilitoval Martin Scorsese u veřejnosti. Proč? Protože floskule o „zapomenutých klenotech“ a „must see“ filmech nebyla nikdy pravdivější. A protože kamera ještě nikdy nebyla tak živelná a zpřítomněná jako tady. Jak příkladné, když se film o revoluci vymyká svým revoluční stylem. ()

Dionysos 

všechny recenze uživatele

S nadsázkou (ale ne zase tak velkou) divákovi může po téměř dvou a půl hodinách filmu připadat, že viděl pouhopouhé čtyři střihy - mezi čtyřmi oddělenými povídkami. Nekonečné intuitivní a zároveň nápadité jízdy a Kalatozovovy detailní podhledy a nejrůznější náklony kamery se musí dodnes určitě pilně učit studenti moskevského VGIKu. Stejně tak příběh postupuje plynule od na první pohled neviditelného ponížení chudé země, přes identifikaci zdroje její bídy v kapitalismu udržovaném pomocí imperialistického kolosu tam na severu a přes první izolované nekoordinované a proto k nezdaru odsouzené pokusy po revoltě až k uvědomělému organizovanému masovému vítězství revoluce v poslední povídce. Původně jsem i já, byť starý levičák, chtěl být přísný a příliš čitelnou dějovou stránku filmu vytknout. Ale když tu čtu (jako už u tolika východoevropských filmů - včetně Československa) výkřiky uvědomělých uživatelů typu "ideologičnost", "vítězství formy nad obsahem", "manipulování/ zneužívání", tak otáčím. Ono objektivní zhodnocení by bylo asi to co by vidělo Batistu jako toho usměvavého pána co vůbec nedělal to co na očích amerického velvyslance viděl (najděte si např. co to byl zlatý telefon), USA v roce 1961 vyslaly na Kubu humanitární misi plnou freedom fighterů (asi jako jsou dnes ti v Sýrii) atp. atp. Jedna otázka s filmem nesouvisející na zamyšlení: jak je možné že je Kuba Valným shromážděním OSN konstantně volena do United Nations Human Rights Council? Podivné, když přece víme, že jí celý svět opovrhuje pro castrovskou totalitu... ()

Galerie (39)

Zajímavosti (5)

  • Pro nejmasovější scénu bylo státem ze služeb uvolněno na 5 000 kubánských vojáků. (Epistemolog)
  • Megalomanské dílo s fascinujícím obrazovým řešením se natáčelo čtrnáct měsíců, dlouhým, složitě koncipovaným záběrům předcházelo náročné zkoušení. Nakonec se však nedočkalo pozitivního přijetí ani na Kubě, ani v SSSR. Sověti jej kritizovali jako příliš naivní a idealistický a Kubáncům vadilo, že nahlíží místní realitu slovanským prizmatem a že jeho příběh zůstal podřízen obrazu. Na dlouhých třicet let tak snímek upadl v zapomnění, než byl v 90. letech znovuobjeven díky cinefilnímu nadšení Martina Scorseseho a Francise Forda Coppoly. (Zdroj: Letní filmová škola)

Reklama

Reklama