Král Lear

Adaptace Shakespearovy tragédie vypráví o králi, který rozdá království dvěma úlisným a krutým dcerám a zapudí třetí, jejíž lásku pochopí, až když se sám dostane na dno lidské bídy. Kozincev zde předestírá apokalyptický obraz světa, který se vymkl mravnímu řádu a řítí se do propasti.

Jedna z nejznámějších Shakespearových „královských“ tragédií vyrůstá z pohádkového půdorysu, u nás třeba známé ve variantách Soli nad zlato (např. ve filmu Byl jednou jeden král). Pošetilý král totiž nepochopí cenu pravdy, podlehne pochlebování, a proto vydědí svou dosud nejoblíbenější dceru Kordelii, která neodpoví podle jeho představ na otázku, jak jej má ráda. Shakespeare ovšem toto téma povýšil na úroveň podobenství o pošetilém stáří i bezohlednosti, jaká může panovat i v nejužší rodině, zvláště přistupují-li do hry (vel)mocenské aspekty.

Král Lear rozdělí zemi i vládu mezi dvě dcery, které mu dokázaly zalichotit – jenže vděku se nedočká. Nakonec je potupně vyhnán a bloudí, provázen věrným šaškem, po širé zemi. Končí mezi chudáky v bědných chatrčích, nucen poslouchat trpké šaškovy výčitky. Pozvolna se k němu přidávají další nešťastníci, vyštváni svými bezohlednými příbuznými. Zcela se stírá rozdíl mezi někdejšími urozenci a žebráky, všichni ztratili jakákoli práva. Jedině Kordelie svého nešťastného otce nezatratí a tiše se připojí po jeho bok, i když tuší, že ve střetu s arogantní mocí mají bezbranní sotva nějaké vyhlídky.

Ruský režisér Grigorij Kozincev pojednal svůj černobíle, avšak na širokoúhlý formát natočený přepis jako působivou souhru potemnělých scenerií s pustotou lidských duší. Protagonisté se jakoby ztrácejí uprostřed pustoty, v šedavých odstínech studených příbytků, natáčených na skutečných tvrzích, nikoli v ateliéru, i nehostinných končin – třeba dramaticky důležitá scéna bouře vznikala na Sibiři a v dagestánských stepích. Kozincev, jenž cenné zkušenosti načerpal již ve svém předchozím shakespearovském projektu Hamlet, se sice přidržuje výchozí dějové osnovy, ale nenechává se jí spoutávat. Chce především vyhmátnout ponuré vyznění, proto takový důraz pokládá na obraz, který vynalézavě a s majestátní tragikou nasnímal Jonas Gricjus, proto omezuje verbální složku, pro potřeby filmového vyprávění příliš košatou a proklamativní.

Král Lear (Korol Lir, 1970) se opírá o vynikající práci všech, kteří se na něm podíleli – počínaje mistrným překladem Shakespearova textu z pera dosud proskribovaného Borise Pasternaka, šaškovy písně přebásnil Samuil Maršak, hudbu složil Dmitrij Šostakovič. V titulní roli exceluje estonský herec Juri Järvet, jenž svému nešťastnému starci vtiskl monumentalizující vzryv, aniž by upadl do zneživotňující sošnosti. Kordelii ztělesnila začínající leningradská herečka Valentina Šendrikovová. V tuzemské distribuci byl Král Lear uveden v roce 1971 a opatřen českým dabingem, který režíroval K. M. Walló.

(Jan Jaroš, LFŠ 2007) (oficiální text distributora)