Асса
Obsahy(1)
Ruský režisér S. Solovyev rozohral pestorfarebnú drámu o potrebe zmeny a hodnotovom úpadku v Rusku konca 80. rokov. Na ústrednom motíve ľúbostného trojuholníka medzi krásnou dievčinou, mafiánskym šéfom (meno postavy i jej charakter boli inšpirované skutočnou postavou) a mladým anarchistickým hudobníkom spievajúcim v divokej punkrcokovej kapele autor deklaroval najpálčivejšie problémy vtedajšej spoločnosti a mentality mladého človeka sužovaného dobou a zastaralou ideológiou. Symbolicky názov ASSA je v úvode vysvetlený ako "prvé, čo Noe povedal, keď po potope vystúpil na pevnú zem." čiže akési posledné memento, posledný prežitok z "čias pred potopou . . ." (Jordan)
(více)Recenze (24)
Šedivě zmrzlý Krym, na Nicka Cave odkazující ruský punk. Soc-kritická linie ústřední trojice a jejího okolí vs carský počátek devatenáctého století. Absurdita a závan surrealismu, abstraktní animace a brechtovké pomrkávání ve formě titulků. Tohle se mi prostě musí líbit, nehledě na to, že Solovjov mě s jeho poetikou ještě ani jednou nezklamal. Ale co dál? Začít se učit rusky? ///// Konec ledna 2014 a pokračování rozepsaného komentáře: Když Sergej Solovjov natočil v Kazachstánu Divokou holubici, byl pověřen tvz. kazašskou misí - středoasijská kinematografie dlouhodobě upadala, zejména kvůli nedostatku filmařů. Solovjov tehdy dostat za úkol vybrat si mladé talenty a těm předat své dovednosti. Assa je produktem této spolupráce a jí vděčíme za to, co oslnilo festivaly a čemu se začalo říkat "kazašská škola" či "kazašská nová vlna". Gorbačova přestavba byla v plném proudu, ale Solovjov se rozhodl zasadit děj do roku 1980, do období stagnace, nesvobodné doby, kdy se navíc rozmáhal nešvar propojování politiky a byrokracie s organizovaným zločinem. Hlavní hrdina Bananan (ztvárněný hudebníkem Sergejem "Afrikou" Bugajevem) je tedy perzekuován za banální nošení náušnice a postaršímu mafiánovi Krymovi (režisér Stanislav Govoručin) prochází všechny jeho nekalé činnosti. Mezi oběma se zmítá mladičká Alika (svého času manželka a vlajková herečka Sergeje Solovjova Taťjána Drubič), která si sice chce vybrat mladého hudebníka, ale Krymovy konexe sahají příliš daleko. Máme tu tedy rozpor oficiálních struktur a nově se rodícího undergroundového rockovo-punkového hnutí. Solovjov na filmu spolupracoval se např. se skupinou Akvárium (jedna z mála stále fungujících ruských skupin), jejichž hudba zazní v kouzelné lanovkové scéně) či Kinem legendárního Viktora Coje. Tomu navíc patří i buřičský závěr filmu - když odejde uprostřed kádrového pohovoru, aby s tisícihlavým davem (symbolizujícím národ) pěl "chceme změnu", člověk, jako by slyšel pomalé otáčení perestrojkových koleček. ()
Chápem, že film mal apelovať na zmenu nielen spoločenských ale i iných pomerov vo vtedajšej krajine "obmedzených možností" a kvitujem režisérovu odvahu, no mne prišlo takéto prevedenie strašne nudné a fádne. Divné a nezaujímavé postavy, ktoré si ma ničím nezískali, a kostrbato vystavaný a strašne uťahaný príbeh. Na rozdiel od nepriameho pokračovania - Ihla, ma neoslovila ani hudba. ()
Filmu, v ktorom je tak príšerný pop-rock, nemôžem dať vyššie hodnotenie. Zúčastniť sa nejakého koncertu tejto kapely by bol veľmi traumatizujúci zážitok. Prvá časť ma takmer až znechutila, bola zbytočne mätúca, ťažko sa dostávalo do deja, aj do atmosféry filmu. Tú druhú som ale videl až na druhý deň, čo veci iba pomohlo. Má podstatne väčší spád, zaujímavejšie sekvencie a dej sa hýbe. Vyzdvihovať film kvôli odvahe ísť proti systému v systéme mi príde v roku 1987 trochu nadnesené, s otázkou problémov kapiel v režime sa vysporiadaval v tomto období aj slovenský film Iba deň a možno aj lepšie. O tom primárne ale na druhej strane Assa nie je. ()
Zatímco ve většině dřívějších sovětských filmů bylo možné identifikovat silné propagandistické podtóny a patriotismus, do Assy se již promítala jistá nespokojenost s tehdejším režimem – hlavním hrdinou zde už není spořádaný sovětský občan, nýbrž rebelující punker, který běžné občany a především pak vykonavatele zákona pobuřuje svým chováním i vzhledem, přičemž je divákovi prezentován nikoliv jako odstrašující případ, který se dočká potrestání, nýbrž jako tragický hrdina omezovaný režimem. Technicky je film na velmi vysoké úrovni (v porovnání např. s jen o čtyři roky staršími Torpédovými bombardéry) a obsahuje množství nezvyklých formálních prvků, jako je grafická vložka ve formě promítání abstraktních výjevů v rychlém sledu, textové vysvětlivky přerušující souvislý děj, anebo videoklipová sekvence. ()
Únik do světa snů z reality. Reprezentuje ji rocková hudba, která vnáší světlo, naději. Neodehrává se to ve velkých centrech Moskva nebo Petrohrad, ale na Krymu. Vidíme odkaz na to, co už v Rusku zaniklo na různé undergroundové společnosti zde je odkaz na leningradský underground. Svět konce 80.let, svět undergroundu. Leningrad byl vždy jakoby že to nebylo na očích jako v Moskvě. Film je to složitý, má obrovské množství rovin a vyžaduje velkou pozornost. Jsou na něj různé reakce - nadšení až odpad. Snad budete patřit k těm fajnšmekrům. Hudba kapely se mi zdála kouzelně retro. ()
Reklama