Le Masque de cire
Gaston Leroux's The Wax Mask
Režie:
Sergio StivalettiKamera:
Sergio SalvatiHudba:
Maurizio AbeniHrají:
Robert Hossein, Romina Mondello, Massimo Vanni, Aldo Massasso, Riccardo Serventi Longhi, Omero Capanna, Gabriella Giorgelli, Elisabetta Rocchetti (více)Obsahy(1)
V Paríži v roku 1900 fantóm s oceľovými pazúrmi namiesto rúk zavraždí manželský pár. Jediným svedkom udalosti je Sonia, dcérka oboch zavraždených. O dvanásť rokov neskôr sa rímsky švihák Luca staví, že prebdie noc v miestnom novootvorenom múzeu voskových figurín, ktorého tvorca Boris Volkoff je špecialistom na technicky brilantné stvárnenie slávnych vražedných scén. Luca stávku prehrá. Krátko nato sa dospelá Sonia - v snahe čeliť traumatickému zážitku z detstva - zamestná v tomto múzeu ako kostymérka. S prekvapením zisťuje, že ateliér jej zamestnávateľa pripomína skôr vedecké laboratórium než sochársku dielňu. Rýchlosť, s akou do múzea pribúdajú nové exponáty je priamo úmerná rýchlosti, s akou sa v okolí strácajú ľudia. Novinár Andrea zaujímajúci sa o záhadné zmiznutia vytvorí so Soniou dvojicu, ktorá postupne odhalí nielen tajomstvo figurín, ktoré sú "ako živé", ale i záhadu parížskeho fantóma. Stivalettiho invenčná variácia je v poradí treťou filmovou adaptáciou poviedky Gastona Lerouxa Voskové múzeum. Film, ktorého scenár podľa námetu Daria Argenta napísal Lucio Fulci mal byť ďalšou položkou vo Fulciho filmografii. Po jeho predčasnej smrti prevzal režisérsku stoličku Sergio Stivaletti, majster špeciálnych efektov a častý spolupracovník oboch legendárnych talianskych hororových ikon. VOSKOVÁ MASKA je prvým filmom talianskej hororovej školy s uplatnením CGI efektov (computer-generated imagery). (MIMIC)
(více)Recenze (19)
Jasný důkaz toho, že ještě v druhé půli 90. let můžeme najít kvalitní italský horor. Wax Mask nemá zapotřebí být zařazován do subžánrových škatulek: ze všeho nejvíc připomíná starou Argentovu školu, ve které byla nejdůležitější vizuální stránka, a teprve až potom atmosféra, hudba a gore výjevy. To, že vznikl v moderní době, prozradí vlastně až samotný závěr, který je bohužel nezvládnutý a v podstatě se jedná o pořádný kopanec do předchozího dění. Jinak velká spokojenost. ()
Celkem vypovídající průřez hororovou Itálií. Trocha šedesátkové gotiky, trocha sedmdesátkového gialla, špetka gore, hezký vizuál, tragičtí herci vypouštějící z úst ještě tragičtější repliky a všeobjímající nablblost, neřku-li demence. V jednotlivostech se u toho dá bavit, ale jako celek film vážně trpí tolik typickými neduhy italské hororové kinematografie (kterým se v historii dokázalo vyhnout tak smutně málo snímků!), že to prostě nelze zcela přehlédnout. ()
║Rozpočet $3milióny║ ()
Lákavý námět z prostředí domu voskových figurín, ale příliš mě to nebavilo. Je to hezky natočené, občas krvavé, ale nevtáhlo mě to do děje, nefungovala na mě atmosféra ani napětí, nemělo to na mě takový dopad, jaký tvůrci nejspíš zamýšleli. 55% ()
Presne 20 lír stačilo mladému mužovi aby uzavrel stávku o tom, že strávi jednu noc v múzeu voskových figurín. Keď je na druhý deň objavený mŕtvi, pričom jeho výraz tváre budí dojem akoby zomrel od strachu, vyvolajú dané priestory starého múzea pozornosť nie len u polície, ale i reportéra z menších miestnych novín. Keď mladý, ambiciózny muž spozná krásnu Soniu, ktorá je v múzeu novou zamestnankyňou, zdá sa, že napriek zákazu majiteľa predsa len dostane šancu, aby vytvoril niekoľko fotografií strach naháňajúcich nehybných postáv. Samotné priestory múzea sú však útočiskom šialeného vraha v maske, ktorý vraždí svoje obete, aby z nich následne vytvoril to, čo návštevníkov múzea láka najviac - voskové figuríny. Giallo, avšak chvála bohu predsa len o niečo živšie, na aké je divák pravdepodobne zvyknutý. Mne osobne tento žáner nie je veľmi pochuti, ale keď si človek od nudy špára v nose, pričom nevie čo by od "radosti" robil, podniká v zúfalej situácií zúfalé kroky. Gore adekvátne k obdobiu 90 rokov, príbeh vzhľadom nato, že sme sa posunuli o takmer 30 rokov nijak mimoriadne originálny, ba sa dá tvrdiť, že vzhľadom k nápadu s jasnou štruktúrou, ktorá nijak nevybočuje, ani teda zákonite nemá ako prekvapiť. Nepozerá sa nato zle, no myslím, že kvality tohto snímku ocenia najmä fanúšikovia Talianskej tvorby danej doby, než novodobí vyhľadávači moderných hororov. V závere sa preukázala zručnosť maskérov, no že budem počas rozuzlenia svedkom skazy Terminátora, to ma veru ani vo sne nenapadlo - 55% ()
Téda! Dokonalost sama! Méně giallo (maskovaná postava v plášti, černé rukavice, dlouhá injekční jehla nořící se do krku oběti), více horror, něco z gotiky (bouře, starobylé sídlo - muzeum, chodby, podzemní labyrint, pavučiny, tajemno) a thrilleru. Skvělý elixír Fulci - Argento- Stivaletti! Fulciovské detaily - oči, argentovská červená a poctivé italské gore (kovová ruka se prudce vnoří do hrudi, záběr pod postelí, protrhne matraci a svírá zakrvácené srdce; z prořízlého hrdla stříká krev, hořící obličej...). Připomínka řady horrorů - Fantom opery, Muzeum voskových figurin (logické), Fantomas, Frankenstein, Terminátor(dobře, ten je více sci-fi) - je pro mne vítaná! Výborná kamera pracuje skvěle s kompozicí a výtvarnými obrazy (loďka směřující k antickému chrámu), které doprovází neméně výborná hudba (Maurizio Abeni). Krásné ženy a hnusní padouši - kontrast na každém metru filmu. Krása, hnus, život, smrt, krev, srdce, oči.... radost pohledět! ()
Hektická hlúposť s do očí bijúcou neschopnosťou režiséra presiahnuť svoje povolanie trikára. Kostýmy, masky a ručné efekty sú skvelé, no celé je to tak hrozne nakrútené a ešte horšie zostrihané (nehovoriac o otrepanom príbehu s na hlavu postavenými zvratmi), že je z toho jeden guľáš navyše s odpornou pachuťou mdlých 90s. Nie nepodobné Bratstvu vlkov. ()
S hororom talianskeho strihu si diváci spájajú nechutnosti, nechutnosti a nechutnosti, ktoré snáď majú pôvod v okrídlenom termíne rímskeho ľudu "chlieb a hry" (rozumej "chlieb a horor"), neochotu upustiť od erotických prvkov objavujúcich sa i tam, kde ich použitie má nulové opodstatnenie, ďalej tzv. "logické diery v scenári" vyplývajúce raz z neodolateľne pôvabného nedostatku know-how, inokedy (napr. u Argenta) zo snahy po extravagancii v najlepšom zmysle slova atď. Človek, ktorý zhliadne tento film, bezpečne spozná krajinu pôvodu, zároveň však prežije menší šok, pretože tak nečakane vysoký stupeň profesionálnej bravúry (nespočívajúci napr. len v CGI ale hlavne v inteligentnom scenári, v ktorom inteligentne napísané scény na seba inteligentne nadväzujú) je to posledné, čo by čakal. Pravdupovediac mám z toho dosť zmiešané pocity, pretože svojská štylistická rafinovanosť talianskych hororových džentlmenov (často, elitársky a s obľubou mylne interpretovaná ako talianska nekultivovanosť) sa mi nesmierne páči. Na druhej strane ako môžem pohrdnúť filmom, ktorý vôbec nemá hluché miesta, režisérska zručnosť a vynaliezavosť sa dá rátať v kilotonách a kde CGI efekty sú nielen zaujímavejšie, ale i lepšie než v ľubovoľnom porovnateľnom americkom filme? Tento film by mal naozaj vidieť každý, kto si myslí, že taliansky horor sa rovná ľudské zvyšky poflakujúce sa v domoch pri cintoríne hľadajúc vhodnú triesku :-) Napr. scéna, v ktorej zomrie inšpektor Lanvin nie je zaujímavá tým, čo sa mu stane, skôr spôsobom, ako je to nakrútené (porovnaj napr. so smrťou Marilyn Monroe v "Niagare"). Typický argentovský dvojznak červenej a modrej tentoraz nemá čisto estetickú úlohu, lebo použitie oboch farieb priamo vyplýva z toho, čo sa vo filme deje (skúste uhádnuť, čo v body horore môže znamenať červená a čo modrá). Film je v podstate steam-punk, nakoľko spôsob zhotovovania (hm) figurín je na rok 1912 príliš "techno", čo v závere viedlo tvorcov k neuveriteľne bizarnej srandičke, vďaka ktorej ide o must have B-movie, akože ja sa volám Ja. Možno chválim príliš, ale to je nadšením z objavu jedinečného guilty-pleasure, ktorý ma neprestáva baviť. Proste tam milujem každú scénu. A môže vôbec niekto, koho matkou je Tisícročná včela, nemilovať niečo, čo súvisí s voskom? :-) ()
Tohle je jeden z další mnou dlouho(ale opravdu dlouho) odkládaných filmů. Konečně si tenhle rest můžu odškrtnout ze seznamu. Argento, Fulci, Stivaletti👌💪👍to snad ani špatně dopadnout nemohlo. Pro milovníky téhle staré školy jasná volba. ()
Klasické italské gore, které vznikaly v 70. letech. Extrémně krvavé s detailními záběry mučení, ale jako celek nepříliš zajímavé. ()
Drsný a strašidelný. M.D.C. je skvelou pastvou pre hororových fandov a ešte lepšie pre tých, ktorý obľubujú hlavne italo gore festy. V hrôzu vyvolávajúcich scénach sa snímku naozaj darí, čo ešte umocňuje podmanivá hudba. O dosť horšie to ale je už pri dialogových scénach, ktoré sú proste bieda a kazia celkový dojem diela. Výborné finále, ktoré možno zabrdne to celkom iného žánru fantastického filmu, nás ale nechá na tú nehororovú vatu zabudnúť. ()
Dobra štylizácia a krásny vizuál. To múzeum v noci bolo neskutočne pôsobivé ale aj strašidelné.Mám rad giallo a zbožňujem gotický horor a keď sa tieto dva hororové subžanre spoja,tak ma to poteší aj keď z tohoto filmu mam rozporuplné dojmi.Tu prevláda viac giallo ako gotika v tomto ohľade to nevadilo.Pripomínalo mi to Frankensteina a to hlavne tými všelijakými prístrojmi .Nadupaná atmosféra,ktorú ešte viac znásobovala dôrazná hudba.Vraždy boli efektné.Len ma otravovali dialógy,ktoré nemali zmysel.Film čerpá inšpiráciu z viacerých zdrojov,preto tento film originalitu postráda.Je tu niečo z Frankensteina,múzeum voskových figurín,Fantomasa a finálneho Terminátora. Tak to už bolo moc,keby nebolo toho terminátorskej nezmyselnosti idem z hodnoteným vyššie. ()
Italsko-francouzský snímek „M.D.C. - Maschera di cera“ stojí především na skvělé trikové stránce a tu je skutečně možné si užít. Sergio Stivaletti se zde vyřádil a jsou zde nádherné scény. A pak jsou zde takové scény, které spíše nudí, kde už si přejete, aby se to trochu posunulo. Ale pokud odhlédnu od tohoto, tak jsem si film užíval. Vizuálně je to skutečně zajímavá podívaná. ()
Still love it. Jeden z najlepších post 90's italo hororov, po producentskou taktovkou maestra Argenta. Prvky gialla, gotického hororu, majstrovské Stivalletiho gore efekty(a trošku dnes už cheesy digitálne FX, ale aj to patrilo k dobe), prostredie Ríma, farebný a pohyblivý vizuál ala najlepšie Argentove fláky a nádherná hrdinka v skvelom príbehu. Čo viac si priať, jeden z filmov, ktoré si stále rád pozriem znova. ()
Povedený horor z produkce Daria Argenta, podle scénáře Lucia Fulciho. Kombinace těchto dvou hororových veličin v jednom filmu pro mě bylo nesmírně atraktivní a jednoduše jsem si nemohl tento kousek nechat ujít. Čekejte spíše argentovku než fulcovinu, každopádně palec nahoru pro reřiséra Sergia Stivalettiho. ()
Stivaletti, který se proslavil tvorbou speciálních efektů pro Fulciho, Argenta...se pokusil natočit film sám. Výsledek není marný. Tedy pokud prominete filmu typické neduhy italských krváků. ()
Další voskové muzeum a nebude to už snad ani spoiler když řeknu, že figuríny nejsou nejsou jen z vosku a majitel muzea není zase takový fešák, jak se na první pohled zdá. Jednoznačným kladem je Robert Hossein v hlavní roli, pak je tu novinář připomínající vzhledem Michala Fassbendera ovšem s menším charismatem a vcelku nezajímavá dívka, kterou fantom přepadl v dětství. Nekonec komisař, o kterém jsem si mysel, že bude něco vyšetřovat, jenže zase je to tak špatně napsané, že jen tak prochází dějem, bez toho aniž by něco skutečně udělal. Děj je protkán nudnými pasážemi, ale několik napínavých a docela brutálních scén tu nalezneme. Hudba se moc nepovedla, nemám v oblibě taková klasická melodramatické témata, prostě se to do toho nehodí. Hororovému fanouškovi, který má v oblibě 90. léta se to líbit bude, pro ostatní spíš nuda. ()
Tahle verze Domu voskových figurín mi jako příběh docela imponovala, kdyby tam pochopitelně nebyla spousta píčovin. Je to "svým způsobem" pocta mistrovi Fulcimu, který již tento scénář nestihl zrealizovat, navíc produkce další osobnosti - Daria Argenta sehnala Roberta Hosseina. Na lacinou reminiscenci na zlatá léta hororové Itálie to má ještě docela slušnou výpravu a chvílemi i atmosféru. Ovšem důrazně varuji - vypnout o pět minut dřív! ()
Terminátor na konci ma pobavil :D ()