Vlkodlak

Možno je Vlkodlak viac komorný a menej hororový, ako by natešený divák čakal. Waggner ale chcel svojim dielom skôr divákovi niečo povedať, ako ho vystrašiť a myslím, že sa mu to podarilo. Tá pomerne krátka stopáž je pre daný námet nakoniec dostačujúca, rýchlo to ubehne a moje hodnotenie je presne také isté, ako minutáž filmu. Kto trochu pozná hororovú tvorbu štúdia Universal, dostane presne to, čo očakáva. K vrcholom žánru ale Vlkodlak nepatrí. (25.07.2012)

Ke klasickým hororům mám většinou úctu, neboť jako první na filmové plátno přivedli všechna ta legendární monstra, o kterých jsme do té doby (spíš naši pra pra... předci) mohli jenom číst. Ale být jeden z prvních ještě neznamená být dobrý. A tady se mi to potvrdilo. Nějak nevěřím tomu, že i před těmi 70-ti lety někdo mohl propadnout kouzlu atmosféry, jejíž ponurost naznačuje pouze tma a mlha (ikdyž i toto mnohdy funguje). Samozřejmě, tehdy nebyly takové efekty jako dnes, ale i tehdy lidé měli mozek, který jim mohl říct, ne tak ne to je další klišé. Buď tehdy všichni jeli na klišoidní vlně, nebo se té melodramatizaci smáli jako já. Nástup vlkodlaka je nudný a režisér ho předvedl jako naprosto běžnou scénu, všechno se nafoukává do velkých rozměrů, jen aby to nakonec splasklo bez zvučného BUM. Plný počet hvězd jen proto, že je to černobílé a 70 let staré, bohužel, to by byl jednoduchý zisk. (13.08.2008)

Vcelku ucházející podívaná, která trochu ztrácí svou středometrážní délkou, a působí spíše jako krátká a lehce načrtnutá povídka bez silnějšího vyústění, než celovečerní film. Studiové natáčení a vůbec práce s mizanscénou (výtečné svícení) jsou zřejmě nejzajímavějšími záležitostmi na tomto, přes šedesát let starém, horroru. Waggnerovi se podařilo v ateliérech vykouzlit téměř Dickensovská blata, po kterých se neustále líně táhne mlha a střední vrstva se zde pouští to nebezpečného a nerovného souboje s krvelačnou bestií, která svou rozdvojeností trochu připomíná další klasické dílo a tentokráte od spisovatele Stevensona. Racionalitě a vědě je věnováno dosti málo prostoru stejně jako dobrým hereckým výkonům, což je ovšem každému po pravdě ukradeno. Hlavně že je na co se dívat a solidně to odsýpá. Dovolím si ovšem ještě konstatovat, že dvojexpozice v roce ´41 nebyla opravdu žádným trikovým milníkem a vlčí maska zobrazované zvíře vlastně ani moc nepřipomíná. (20.04.2005)

Velice odfláknutá rychlokvaška se scénářem, který by svedlo i pětileté dítě. V ději není ani jeden zvrat, žádná zápletka nic. Nic z toho by ještě nevadilo, kdyby vlkodlak vypadal dobře, ale takhle trapnou masku jsem snad ještě neviděl. Chlápek v teplákách s trochu delším hárem mě o tom, že je vlkodlak nepřesvědčí, ani kdyby se snažil sebevíc. (11.06.2006)

Klasika od Universalu potěší především fanoušky starých hororů. Vlkodlak ovšem, z dnešního pohledu, příliš strašidelný není. Má však tajemnou atmosféru a propriety gotického hororu. Rozsochaté stromy topící se v mlze, zámek, noční hřbitov, pochodně míhající se ve tmě a děsivá úmrtí. Ač se zdá, že oběti napadl vlk, který jim prokousl hrdlo, nedaří se žádného v okolí objevit. Divák se také dozví několik zajímavostí o lykantropii a to, že vlkodlaka může zabít jen stříbro. Vlkodlačí prokletí je trvalé, zlomit ho může jen smrt. Proto ani narůstající láska mezi Larrym (Lon Chaney Jr.) a Gwen (Evelyn Ankersová) nemá budoucnost, což v různých obměnách zopakovala řada pozdějších filmů. Ač proměna i maska nejsou nijak dokonalé a krve se divák nedočká, osobité kouzlo snímek má. Zajímavý je i motiv pentagramu. Objektivně 3*, fanoušek si ale jistě rád ty dvě přihodí, pro mne tedy 5*. (11.08.2018)