Půjčka

V Chaplinově filmografii něco naprosto neobvyklého - za prvé jakási nová metoda kulisové stínohry, což mělo zřejmě nastartovat nový styl chaplinovských grotesek. Tenhle pokus však absolutně ztroskotal - také proto, že se díky podivné "plochosti" obrazu úpně ztrácí chaplinovská trhlost, potrefenost a živelnost. Za druhé se jedná svým způsobem i o politickou satiru - tedy protiněmeckou (starý císař Vilém jako připitomělý prušák) i do amerického náborového systému se obouvající. Trochu nápadu tu je, ale chybí to, co na Charliem zbožňujeme - nepřetržitý sled groteskních událostí a událostiček. Tři hvězdičky dávám za ten pokus - 10 minut je málo na to, aby mě to začalo nudit. (08.07.2005)

Nejslabší Chaplin, se kterým jsem se dosud setkal (a upřímně doufám, že žádný horší neexistuje). Půjčka není zajímavá absolutně vůbec ničím, navíc je i překvapivě nudná a nezáživná a tedy i nevtipná. Jediným pozitivem je, že to trvá pouhých deset minut, být to delší, asi by to putovalo až do odpadu. Z historického hlediska je to možná zajímavé, ale v Charlieho tvorbě je to absolutní přestřel mimo a podle toho to i hodnotím. (22.02.2018)

Jediný Chaplinov film natočený na čiernom pozadí s bielymi kulisami. Veľmi zložitým spôsobom sa dopracuje k pointe o výhodnosti poskytovania vojnových pôžičiek v Amerike, teda je to reklama na vojnové dlhopisy aj s názorným vysvetlením pre jednoduchých ľudí, ako to funguje. Netušil som, že aj takáto groteska od Chaplina môže existovať. (13.02.2018)

[2,5*]     Chaplinov veľmi neobvyklý kúsok (už len tými zvláštnymi kulisami), v ktorom prepožičal svoju tvár propagácii vojnových dlhopisov a treba povedať,že nie zle. Najvydarenejšia je práve posledná, propagačná časť, v ktorej sa Chaplinovi podarilo zakomponovať prvky klasickej grotesky (veľké kladivo "LIBERTY BONDS"). Za zmienku ešte stojí aj ľúbostná scéna na lavičke s pôvabnou Ednou a s anjelikom na Mesiaci. Zvyšné časti už potom dosť pokrivkávajú. (20.10.2023)

Naprosto neobvykle nevtipné, nudné a obyčejné. Tady to Chaplin nevychytal. Snaží se něco důležitého sdělit svému publiku, ale po těch skoro 100 letech to divákovi už nemá co dát. Hodno k rychlému zapomenutí. Děj - Chaplin se setká se svým kamarádem a spolu rozmlouvají, pak odejde a potká krásnou dívku, do které se zakouká a díky andílkovi lásky se i rozhoupe a požádá ji o ruku. (Asi) kněz je oddá, Chaplin vytáhne prstýnek a navleče ho nevěstě, čímž je obřad dokonán. Když zaplatí všechny výlohy, hodí po něm kamarád botu a trefí ho do hlavy. Pak střih a je tu bílá socha svobody, kterou ohrožuje německý voják, který prohrává (asi) s americkým vojákem. A na závěr Chaplin válečnými půjčkami umlátí německého vojáka a směje se jak pako. Opravdu jsem to nepobral, i když je mi jasné, že to mělo mít něco společného s 1. světovou válkou a účastí Američanů v ní. (16.01.2017)