Gojókin
Goyokin
Magobei sa vracia
Steel Edge of Revenge
Režie:
Hideo GošaHudba:
Masaru SatóHrají:
Tacuja Nakadai, Kinnosuke Jorozuja, Jóko Cukasa, Isao Nacujagi, Eidžiró Tóno, Tecuró Tanba, Ben Hiura, Eitaró Ozawa (vypravěč), Šódži Óki, Ruriko Asaoka (více)Obsahy(1)
Hideo Gosha zobrazuje ve výtvarně sugestivních kompozicích feudální Japonsko zmítané korupcí a banditismem. Samurajové se stále více vzdalují zásadám zákoníku Bušido. Hrdina filmu, samuraj Magobei Wakizaka, se vzbouří proti systému, ale se svými ušlechtilými snahami a představou o cti a spravedlnosti zůstává osamocen. (oficiální text distributora)
Recenze (16)
Spaghetti chanbara. Spřízněnost žánrů samurajáren a westernů je známá i mnohokrát prokázána (ostatně pro příklady netřeba chodit daleko; viz některé předchozí Gošovy počiny či mnohé westernové remaky chanbara klasik), ale snad nikdy jindy tu nebyla plnokrevná samurajárna, která by byla tak moc „špageťácká“. Kamerou, hudbou, hlavním hrdinou… No prostě vším krom zasazení je to typický špageták. A navzdory místy prapodivné skladbě scén a zbytečně přepáleného bubenického závěru je to výtečný špageťák, ve kterém si Goša vyloženě rochní ve vděčných kompozicích plných nekonečných ledových plání bičovaných větrem, průtrží mračen, bláta či zasněžených dálav u rozbouřeného moře. Vše dovršeno lahůdkovým závěrečným zúčtováním, které je navíc obohaceno o v žánrových filmech nevídaný závan reality; zahřívání rukou během souboje. ()
Velice intenzivní film, nejen příběhem, ale zejména vizuálem. Krásné záběry, skvělá kamera. Pokud je v záběru sníh, poběží vám mráz po zádech, pokud moře, ucítíte jeho vůni a jeho šíře vás pohltí, pokud je v ulicích bahno, nelze se mu vyhnout a pořádně se v něm vykoupete. Nevím, jak to lépe popsat, tento zážitek nebyl všední... ()
Velice dobrá kamera, která umí pracovat s barvami a různými přírodními efekty (sníh, déšť, vlny, bláto), zajímavý střih, který nejlépe vynikne při závěrečném souboji, a krásná kompozice mrazivě zasněžené krajiny, do které je zasazen příběh o soumraku samurajské cti. ()
Myslím, že po shlédnutí tohoto filmu bude snem nejednoho zvrhlíka strčit lepé japonce mezi stehna živého kapra čerstvě vytáhlého z kádě... A proč taky ne, že. Magobeiovo vracení v mých očích trpí jednou věcí (jako i jiné Gošovi filmy) - nutí mě totiž nenávidět barevný film, některé scény by totiž černobíle vypadali naprosto úchvatně, takhle jsou bohužel "jen" výborně vypadající, ale barva jim prostě moc nesluší a zcela vážně uvažuju, že až si někdy pustím dalšího barevného Gošu, dobrovolně ho v přehrávači odbarvím. Bohužel je škoda přepálené stopáže, která je tak o půl hodiny delší, než by bylo záhodno, což, část filmu sráží do hlubin průměru, pak ale naštěstí přichází NESKUTEČNĚ zábavné (a v rámci možností i překvapivě originální) závěrečné vyvrcholení / zúčtování, které výsledný dojem zas o dost vylepší a vytáhne do plné spokojenosti. ()
Tatsuya Nakadai patří mezi nejvýrazší představitele samurajských rolí. Platí o něm to co o Toshiro Mifunem, tj. spoustu podobných postav, ale zároveň každá jiná. Je to ten typ herce, který umí i ve zdánlivě jednoduchých postavách najít mnoho poloh, jež je odlišují od ostatních rolí. To platí i pro jeho zamyšleného mstitele Magobeie, kterému svědomí nedovolí pomstít katatnu na hřebík a nepomstít hrůzný masakr. Není to ovšem tak přímočaré, jak by se mohlo na první pohled zdát. Sám totiž není úplně čistý, a vrah je jeho dobrý přítel. Film má všechny parametry kvalitní samurajské podívané, jen je zde možná pár minut děje navíc, zejména v závěru. Po tehnické stránce je film dokonalý, typický Hideo Gosha, jen na tempu bych přidal. ()
Vytribene dilo na kterem fanousek zanru jen tezko najde nejakou chybu. Od dech berouciho obrazoveho zpracovani pres dokonalou hudbu (Masaru Sato - Ame Agaru) az k bravurnimu herectvi kteremu zde vevodi genialni Tatsuya Nakadai. Potesi napadite a bezesporu dobre zvladle akcni sceny a urcite i samotny pribeh ve kterem filmove postavy dostaly dostatecny cas k divakovu pochopeni jejich motivu. Dalsi setkani s reziserem Hideo Goshou dopadlo skvele. ()
U tohoto filmu se dá buď říci, že je neuvěřitelně utahaný a zdlouhavý, nebo že skvělě zachycuje samurajovu mysl setrvávající na hranici mezi meditací a promyšleným útokem. Hlavní hrdina, samuraj Magobei, se proti své vůli kdysi zúčastnil krutého vyvraždění jedné vesnice. Aby si zachoval čest a zůstal loajální ke svému klanu, rozhodne se ho opustit a dát se na dráhu potulného samuraje. Jenže o pár let později se doslechne, že se klan opět rozhodl vyvraždit další rybářskou vesnici (aby získal nějaké peníze.). To nemůže dopustit, takže se vydá vesničanům pomoci. Celý film putuje k vesnici, nic moc se neděje. Sem tam ho někdo přepadne, ale souboje nejsou nijak převratné. Za zmínku stojí hlavně pěkná úvodní sekvence, která má příjemnou hororovou atmosféru (poletující havrani). Hrdina se také setkává se svou opuštěnou manželkou, a scény s ní patří ve filmu k nekrásnějším, vskutku dojemným. Kdyby měl film o půl hodiny méně ()
Veľmi intenzívne a napínavé finále, len mi prišlo trochu naťahované. Hlavný hrdina mĺkvy sympaťák. (Lumiere - Samurajské kroniky - 20.1.2014) ()
Gosha si mě opět dokázal získat dalším pětihvězdičkovým filmem. Magobei je audiovizuální dokonalost, téměř nepopsatelný zážitek. Miluju, když si Japonci ve filmech hrají s počasím a Gosha to v tomto barevném snímku skutečně dotáhl k dokonalosti. Naprosto neuvěřitelné záběry na rozbouřené moře, na zápas odehrávající se v dešti, zasněžené pláně, obrovská hranice se řítí do nočního moře, rozblácené ulice a takto by se dalo pokračovat pořád dál a dál. Ale bude lepší, když se na to podíváte sami. ()
.Je to krásnej kousek, v barvě, kdy se vyjímají všechny krásy japonský přírody a zároveň to má v určitých pasážích až psychedelickej účinek. ()
Dobře napsané i zahrané postavy (Magobei, jeho švagr, šógunův špeh), skvěle natočené pasáže (např. geniální úvodní návrat do vesnice) a umně vystavěný příběh mlčenlivého zásadového samuraje. Režisér Hideo Gosha potvrzuje nesporné filmařské nadání. Škoda jen některých slabších míst v docela dlouhé stopáži. ()
Skvelá kamera a zaujimavé prostredie zasneženého pobrežia dominujú tomuto filmu. Príbeh nie je zlý, ale nejako ma nevtiahol do deja. Spracovanie je úžasné, aj keď sú niektoré scény zbytočne preťahované. Hodnotenie: 75% ()
Vynikající po všech stránkách. V paměti utkví zejména poměrně netradičně syrové lokace. Hideo Gosha do hlavní role vedle Nakadaie totiž obsadil nehostinnost přírody, která filmu dává pořádný říz. ()
Výborný film o hledání vlastní cti. Vždy výborný Tatsuya Nakadai jako ronin Magobei, Kinnosuke Nakamaura, který mě v roli šógunova špeha příjemně překvapil a Tetsuro Tanba coby Magobeiův švagr a osudový protivník. Počáteční scéna se svatebním průvodem a návratem mladé Oriho zpět do své vesnice, nás nechává v napětí až do závěru, kde se vše vysvětlí. Páchané zlo obhajované přežitím klanu, a z toho vyplývající popření kodexu bušidó hlavním hrdinou, kterému tak zbývá jen prostá snaha odčinit své selhání. Přestože Gosha často sází na žánrová klišé, je film originální prostředím v kterém se odehrává, neviděl jsem dosud chambaru odehrávající se na zasněžených pláních a v závějích sněhu, či po kotníky v blátě. Také závěrečný souboj odehrávající se za zvuků bubnů vesnické oslavy, to vše dělá film, který má, pravda, své nedostatky - motivace některých postav není mnohdy zcela jasná, avšak který si 5* si určitě zaslouží. ()
Ty bojové scény jsou tak úžasně zpracované, že to je must-see pro každého, kdo obdivuje Samurajskou tematiku. ()
V pražských kinech se promítal od 17.8.1972 (U Hradeb) ()