Yeonae soseol

Scénář: Han Lee .. II. Absolutně nepopsatelná krása lásky. Jednoznačně to nejplnější hodnocení, protože tento koncert lásky z ingrediencemi vyrovnaně pozitivně krásného pocitu a smutného prožitku zároveň, kde hlavně konec je city a emocemi příjemně přeplněn si opravdu nic nižšího nezaslouží!! Příběh je skládaný z několika časových rovin a někdy chvíli trvá orientace, přesto matoucí to není. Sladký trojúhelník – mladík a dvě krásné kamarádky - vedený v osudovém setkání tak jemném a dojemném, až se tají dech. Spousta překrásných a nezapomenutelných scén, kde není třeba líbání či sexu k naplnění obsahu! Zde jsem poprvé objevil perlu asijského herectví Ye-jin Son. Její postava zde nebyla ještě tak výrazná, jako v pozdějších filmech, ale mé srdce si získala na první pohled (zajímavá parafráze k obsahu filmu). Tak rád bych někdy také posunul ručičku hodin dozadu. .. 100%. (25.09.2005)

Protože jsem pár jihokorejských filmů už viděl, řekl jsem si, že tentokrát mě nedostanou. Bohužel, film si mě získal už po půl hodině a dřív než zkončili titulky mě totálně rozsekal.. je zde tolik originálních nápadů, ostatně jako ve většině JK filmů, že se až divím, kde to pořád berou.. smutné scény které vás rozbrečí konstrastují s těmi úsměvnými, až po okamžiky kdy budete mít ústa od ucha k uchu.. nejvíc mě pobavila scéna jak ji-hwan močí do pole :) jako menší minus bych dal trochu zmatený a možná přiliš komplikovaný závěr, časové prolínání které tomu taky moc nepomůže, na konci jsem se už pomalu ztrácel kdo je vlastně kdo.. Jinak, jasná 5 //Nejdřív, jak šel čas,myslel jsem na ně stokrát za den, pak devětadevadesátkrát, osmadevadesátkrát, sedmadevadesátkrát, a pak jsem zapomněl počítat...nebyl jsem si jistý, jestli měly černé nebo hnědé vlasy...nebo jestli jsem je měl opravdu rád... nebo jestli jsme se vůbec potkali. (06.05.2008)

Romantická melodráma o jednom milostnom trojuholníku, ale keďže je v tom zakopaná tradičná línia o smrteľnej chorobe, tak sa naplno neprejaví ani z jednej strany a všetci traja sú celý čas len dobrí kamaráti, ktorí spolu trávia príjemné chvíle, kým sa nerozpúta tradičné kórejské citové vydieranie naplno. Ústredné trio je neskutočne sympatické, za čo určite môže dokonalé herecké obsadenie, vďaka čomu som si vychutnával každú sekundu v ich spoločnosti a najradšej by som bol, keby film trval dvakrát dlhšie. Najviac si cením, že tu nie sú žiadne pubertálne vtipy, ktoré by mi pripadali trápne. Zaujme aj menšia línia so sestrou hlavného hrdinu. Trochu nevierohodne pôsobí, že hlavný hrdina o chorobe jednej z nich netuší, ale nakoniec som bol pointou trochu prekvapený aj ja, takže som asi podobne nepozorný. Až do finále to je taká kvalitná skoro romanca za 4*, ale tragické finále ma konečne dojalo naplno, takže dávam aj piatu hviezdu. 9/10. (25.06.2019)

Nádherně se krystalizující příběh s prolínámím časových rovin, který je ověnčen navíc těžkým nádechem něčeho zvláštního, co z tohoto příběhu platonické lásky udělá něco víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Celou dobu víte, že tenhle příběh nemůže dopadout dobře, protože něco visí ve vzduchu, ale i přesto, že hlavní pointu odtušíte, zbytek příběhu s ní spojený vás stejně pošle do kolen. Je to kýč jak bič, ale právě díky takovým kýčům jako je tento, se snaží ostatní tvořit kýče další a další. On totiž i kýč může být uměním. Čtyři hvězdičky dávám jen a jen proto, že silný příběh ústřední trojice je nepochopitelně prokládán příběhem druhým (knihkupec a zřejmě sestra hlavního hrdiny). Nejvýraznější je to právě ve velkém finále, po kterém jsem seděl jako přimražený a těšil se na titulky, během kterých zůstanu mlčky sedět a budu přemýšlet nad smyslem každého mavnutí motýlích křídel a života vůbec, ale místo toho jsem byl probrán "dokončením" tohoto příběhu, který ze mě ten neobyčejně zvláštní pocit smyl. Škoda. [červen 2006] (13.06.2006)

Bez umírání není romantika. V Koreji. Jižní. Ačkoli mě to většinou dost štve, zde nejobvyklejší korejské klišé fungovalo. Posledních dvacet minut. Třikrát žel, první hodinu dvacet pět se především připravovala půda pro hezké vyústění. Což jsem takřka nevydržel a skoro vypnul, přes mé oblíbené herce. Jsem si skoro jist, že napodruhé, se znalostí konce, by se mi koukalo na začátek mnohem lépe. Nevím, možná to svědčí něco o mně jako neschopném divákovi. Ale já tu jsem jen jako pasivní element: Spíš je na vině ten, kdo mě měl zaujmout, tedy režisér. Subjektivně hodně selhal. (17.11.2012)