Stacy

Zazvonil zvonec ( doslova ) a tejto hromade bludu bol koniec. Mladým japonkám to v školských oblečkoch sluší, ale o to sa nemôže táto kinematografia stále opierať. Gore je skvelé, ale je vlastne jedinou plnohodnotnou vecou na tomto hovienku. Nasadiť niekoľko žánrov dokopy a neudržať ich v celku, nieje v histórii filmu nič nové. Ťažko povedať, čo tým chceli obyvatelia Krajiny Vychádzajúceho Slnka dosiahnuť. Z môjho pohľadu dosiahli kulové. (07.10.2018)

Japoncům už ta hektická a přetechnizovaná společnost leze dost na mozek, neboť koho by napadlo natočit zombie horror s apokalyptickým nádechem, střihnutým hipísáckou myšlenkou o světě plném lásky. Tyto, jak každý s chutí říká, 'divné filmy' jako je např. Tetsuo či Battle Royale sice zaujmou dynamickou vizualitou a originálním námětem, v konečném výsledku však stále zůstávají nicneříkájícími výpověďmi. Ve Stacy: Attack of the Schoolgirl Zombies se ocitáme na začátku 21. století, kdy po celém světě řádí nemoc, která zachvacuje dívky mezi patnáctým až sedmnáctým rokem. Ty následně umírají, aby znovuprocitly jako krvelačné kreatury. Jedinou možností, jak zombie zpacifikovat, je možnost jediná - rozsekání na 165 kousků. Srdce splatter fanouška by mohlo zajásat, avšak nejspíše pro nedostatek financí působí mnoho scén laciným dojmem. Komediální šmrnc, který si Naoyuki Tomomatsu neodpustil, taktéž působí až příliš lacině a trapně (reklama na infantilní pily, bojácnej vojáček, šílenej vědec..). Po skočení filmu budete asi dlouho meditovat, na jakou kravinu jste se to tentokrát (zase) koukli, ale pokud jste velkými fandy japonské kinematografie, možná pár hvězdiček přitlačíte. (26.08.2004)

Nádherné japonské, romanticky roztomilé japonské teenagerské krásky. Zomierajú, aby skončili ako zombie...v mene lásky. Profesor mozgy skúmajúci zistí, že až keď zombie čučoriedky rozsekáme na najmenej 165 kúskovú kašu, stanú sa neškodnými. Dievčatá pred smrťou posadne takzvaná predsmrtná veselosť. Zo všetkého majú obrovitú radosť. Sú plné radostne zvonivého smiechu a cinkotu zvončekov. Plné všeobjímajúcej lásky. Chcú ju rozdávať aj po smrti. No už pre zombie typickým spôsobom - doslovným naplnením hesla - od obrovskej lásky by som Ťa zjedol. Do toho reklamy na jednoručné antizombie píly, čo stihnú bez poškodenia reťaze naporcovať až tri teenage zombíčky, uplakaní vojaci, niektorí z nich s traumou z vlastného vraždenia v minulosti, pološialený vedec z Centra pre výskum mozgu, výrobca bábok, chodievajúci do často zavretej botanickej záhrady a tak podobne. Uletená myšlienková aj dejová záležitosť, v ktorej je všetko i nič. Tu sa prikláňam skôr k ničote, napriek nepopierateľnej myšlienkovo blízkej originalite, ktorá stavia celé hnutie hippies tam kam patrí - k nenávistnému egoizmu, skrývajúcemu sa za akési voľné, komunitné šírenie lásky, ktoré nakoniec likviduje komunity samotné (a to zďaleka nemyslím len Mansonovu Rodinu, ale aj ju). (25.09.2020)

„Stacy“ je krásnou ukázkou toho, jak moc je Japonsko ve filmování jiné, jak moc rozličné prvky do filmu narvou. A to je asi to všechno. Ten příběh je minimalistický a v podstatě jde jen o ty myšlenky, které jsou tady podávány až moc polopaticky. Místy je to celkem zábavné, ale hlavně tím, jak je to ujeté. Opravdu spíš snímek pro žánrové nadšence a milovníky filmografie země vycházejícího slunce. (10.03.2015)

Začátkem 21. století se po celém světě rozšíří nemoc zvaná Stacy. Skoro všechny dívky po dovršení 15tého až 17tého roku života umírají, aby se následně vrátily jako krvelačné zombie - Stacy, což je oficiální název této nemoci, který se dostal i do světových encyklopedií. Nápad velice originální, ale hrozné zpracování. Například vojáci z čistícího komanda (Romero Rekill Squad) nepoužívají normální zbraně, ale ty z hračkářství, takže zvuk je velice realistický a když například střílí jedna japonka, lítají od pistole i realistické blesky. Nejčastější jsou roztomilé záběry na uřízlý či useklý úd, který je nahrazen protézou a potřen zřejmě malinovým džemem (sakra, maji japonci džem?), ale tohle by mi ani tak nevadilo, ani to že je chvilkama sklouzává do brutalromantiky, spíš to, že je to často velká nuda, ale přesto sem se chvilkama bavil, což neznamená, že bych se na to chtěl dívat znova...40% (20.11.2009)