Bob hazardér

Klasická Melvillova pařížská gangsterka prosycená jazzem. Nestrhuje, neoslňuje, nenabádá, ale přesto poutá: je totiž radost svědčit elegantní ekvilibristice se silnou, integrální osobností, jejíž šarm se odráží od neméně přitažlivých exteriérů. Každé gesto, poctivě sejmuté jako sádrou snímače posmrtných masek, oslovuje a nejednou se i zdá, že reaguje na divákův zaujatý pohled. Jako v básni se lze zastavit na jednom obrazu a nechat děj plynout, protože zde se o nic nehraje, hra ubíhá výhrami a prohrami, a karty, o které skutečně jde, zůstávají nezamíchány v ruce toho, který vše sleduje… (03.03.2018)

Jean-Pierre Melville představoval v 50. letech vrchol komerční kinematografie a patřil k režijní špičce poválečné francouzské kinematografie. Obdivoval americký žánrový film, především filmy noir a gangsterky, a to je na Bobovi silně znát. Dlouhé záběry, atmosféra noční Paříže a podivných figurek z podsvětí, kriminálníci, kteří se oťukávají a přemýšlí nad dalšími kroky své kariéry. Film určitě nespadá do kolonky akční, spíš se zaměřuje na psychologii svých hrdinů a závěrečná loupež rozhodně není nějakým vyvrcholením filmu, ve kterém jde spíš o postavy a styl. Přesto, že dnes kinematografie má úplně jiné tempo a je zvyklá na daleko bombastičtější a rafinovanější žánrové kousky, ve své době představoval Bob hazardér vysoký nadprůměr evropského žánrového filmu. Ono je vážně fajn sledovat režiséra se silným rukopisem, který ví, co chce točit a jakým způsobem. Celkový dojem: 75 %. (11.05.2013)

Zameňte si Paríž za Los Angeles a Cauchyho za Bogarta a nezbadáte žiaden žánrový ani iný rozdiel. Bob je zvláštny film v tom, že neviete, akým smerom sa bude vydávať ďalej. Bude to vzťahová dráma? Bude to lupičská dráma, respektíve čistá zábava, pozostávajúca z prepadu kasína? Alebo drsná gangsterka? Ono sa to nakoniec vždy zvrtne iným smerom, ako hlavní protagonisti a divák očakávajú a tak pôžitok z filmu nepramení ani tak z toho, čo sa vo filme deje, ale z napätia, čo sa stane. Film tak môže byť nakoniec pre mnohých sklamaním,čo dokladá aj tunajšie hodnotenie. Jeho čiernobiela atmosféra Paríža, štýloví herci, osudovosť, výrazný ženský element a fakt, že Melville vie, na čo odkazuje a o čom točí, z neho robia onen zvláštny divácky, percentami ťažko hodnotiteľný zážitok. (15.05.2013)

Niekedy pozriem film len preto, že sa nachádza v knižke 1000 a jeden film, ktoré musíte videť prv ako zomriete. Nuž a všimol som si, že spústa kinematografických diel z citovanej knihy je len všedným, často konvenčným, ale v každom prípade len priemerným zážitkom. Na druhej strane, v knihe samotnej sa nachádza aj veľa experimentov a nevšedných filmov. Čím bližšie však autori postupujú k súčasnosti tak lovia v Oscarových vodách, prípadne sa akoby nepriamo zamerali na komerčné efekty titulov vybraných do publikácie. Bob hazardér síce k úplne najnovším titulom nepatrí, je to však čistý priemer, kedy po zaujímavom začiatku nasleduje veľmi únavná lupičská historka s rozvoľneným dejom. Pretože to čo vo väčšine amerických noiroviek slúži zdôrazneniu atmosféry ponurého príbehu - vykreslenie prostredia a postáv, nálada mesta, dlhé odmlky, odbočky a podobne - je u Boba hazardéra len prísadou riediacou už tak dosť plytký príbeh. (09.05.2013)

Nakonec jsem si to v hlavě sesumíroval a musím dat dvě. Kdyby Bob nebyl od Melvillea, klidně bych tři dal, ale takhle jsem tedy velmi zklamaný. To ani nemluvím o tom, že je tento film považován za jednoho z předchůdců nové vlny. Mně se zdálo, že zde Melville teprve piluje svůj rukopis, který je zde sice znát, ale ještě to není ono. Prvky Noir zde poznáme při pohledu na stylové obleky. Z hlediska současnosti je ve filmu příjemná i atmosféra 50.let podtrhnuta jazzem. Ale jinak bych u Melvillea čekal nějaké hrátky s kamerou, odstíny, barvami a vizuálem celkově. Nic takového zde není. Boba si sice nedovedu představit v barvě, ale ani ta černobílá kamera v něm k mému překvapení moc nevynikne. Noirová atmosféra připomínající staré americké kriminálky, zde taky ještě není tak velká. Příběh postrádá Melvilleovskou hloubku, dvoj význam a složitost. Zarazila mě jeho velká předvídatelnost, prakticky jsem od určité scény už následující dění odhadl. Myslím si, že Melville nikdy nenatočil tak podprůměrný film a že už při detailním prostudování jeho filmografie na které se chystám, žádný takový nenajdu. Toto je film jemu nehodný, který mi nenabídl, to co bych si pod pojmem Noir od Melvillea představoval. Proto dávám jenom dvě. (17.03.2018)