Purpurový vrch

Po dlouhé době (poprvé od Insidious) jsem se během filmu skutečně BÁL, což je zážitek, který má pro mne nevyčíslitelnou hodnotu a jehož se mi v posledních letech dostává zcela výhradně pouze díky počítačovým hrám. Del Torovým životním posláním by nemělo být nic jiného než natočit pokud možno co nejvíce Lovecraftových povídek, nejlépe jako štědrým rozpočtem oplývající seriál z dílny HBO. (01.02.2016)

Vůbec se nedivím, že se Purpurový vrch tolik líbí zrovna Stephenu Kingovi. Stojí totiž na myšlence, kterou on tak často a rád propaguje (a kterou naposledy využil i podobně skvělý film Dream House), totiž že nadpřirozené bytosti jsou mnohdy až to poslední, čeho bychom se měli bát. Mnohem horší bývají prostě živí lidé z masa a kostí. Guillermo del Toro tohle romantické hororové drama natočil s velkým přehledem. Po vizuální stránce jde o něco krásného (obzvlášť ty pestré barvy jsou zrovna v tomto žánru velmi osvěžující, ale radost pohledět je i na všechny dobové kostýmy), v klidných konverzačních scénách mě zase opravdu zajímalo, co, kdo, komu a proč říká, a ve scénách drsnějších až drsných (kterých se film tedy rozhodně také nebojí, viz především umyvadlo a infarktový závěr) jsem byl napnutý jako struna. Zkrátka vše, jak má být, včetně výkonů hlavního hereckého trojlístku, z něhož zase jednou musím vyzdvihnout úžasnou Jessicu Chastain. Tak, to bychom tedy měli. A teď už toho třetího Hellboye, prosím. (15.10.2015)

Tááák jo, tohle byl hodně zvláštní kinozážitek, protože klasickej horor (díky bohům!) to není, romantický doják také ne, thriller (obzvlášť kdyby tam nebyli duchové, což by po pravdě příběhu moc nevadilo). Sama o sobě je tahle kombinace fajn, problém je ale v tom, jak je dávkovaná, ona určitá potemnělá romance totiž v první polovině hraje jasnej prim a přitom rozhodně není nějak zásadně úžasná, což v kombinaci s časovou rozplizlostí prvního aktu působí místy poněkud nedobře. Pak se zjeví sám ctěný Purpurový vrch a s ním hororové prvky, které jsou sice vizuálně skvělé, ale... Už dlouho jsem se v kině tak nesmál (ok, já jsem hrozná bestie co se takhle tlemí často, ale tady se ke mě přidával celý sál), ano, lekačky jsou nefunkční, respektive fungují trochu jinak, ale přesně to dodávalo zbytku úžasnou atmosféru, která sice nebyla temná a tísnivá, ale spíš hravě dobrodružná, ale zároveň jasně se vymezující pro dospělého diváka. Jinak Hiddleston s Hunnamem velmi fajn, zbytek ansáblu méně, ale pořád dobře. Celkový dojem je hrozně rozpačitý, takže to bude za obligátní a trochu zbabělé průměrné tři. PS: jak se staví trpasličí společnost k lgbt komunitě, za předpokladu, že jsou trpaslíci a trpaslice vizuálně a společensky nerozeznatelní? (02.11.2015)

Nechám si líbit. Horor, jaký dá vzpomenout na poctivý časy, něco jako v posledních letech DRAG ME TO HELL nebo TRICK R TREAT. Přizraky kostlivců s cáry masa, pohádkově vychytaný prostředí, charisma, překvapivě brutální vraždy, odkrývání tajemství do poslední chvíle, to všechno s citem a dostatečným rozpočtem. Než vyloženě strašidelně to působí jako mysteriózní krimi. Neohromí, potěší, stačí. A momentálně jako taková před-halloweenská projekce ideál. (15.10.2015)

Poctivý horor se nestaví na lekavých scénách, které jsou nešvarem aktuální hororové scény, ale na dokonalé výpravě a propracovaných kulisách. Dům na Purpurovém vrchu je dokonalost sama, jeho kvílení, dýchání a neklidné vrzání je prvotřídní! Vizuálně je tak propracovaný, že vás až zamrzí, že si ho nemůžete projít a kochat se jeho detaily. V gotickém vizuálu jsem si opravdu libovala. (05.06.2016)