Purpurový vrch

Tohle měl bejt horor? Tak to se asi někdo minul povoláním. Je to sice celý pěkně vystylizovaný, starej chátrající barák dává příslib ponurý atmosféry, ale celá ta story z duchy je zabalená do dramaticko romantického obalu a ta vata je prostě k nepřežití. Body za obě ženský jak Miu, tak Jessicu, body za vizuální stránku, ale celý to jde do kopru kvůli nudě a neadekvátní stopáži. Vyloženě mě to nenasralo, ale už si to asi nepustím.40% (11.11.2015)

5.11.2017: Za tímhle nedokonalým filmem jako by se skrýval jiný, bezchybný snímek, a všemožnými způsoby se snažil prodrat na povrch. Guillermo mu to místy ztěžuje, seč to lze, barikáduje všechny možné cestičky, ukazuje pohledné strašení a vynechává emocionální úhelné kameny. Zajímalo by mě, kolik materiálu musel nechat ve střižně, protože mi přijde, jako by byl nucen vynechat spoustu věcí, se kterými by všechno dávalo větší smysl. Navzdory všemu si mne však film nakonec získal na svou stranu, je to ovšem spíš kategorie guilty pleasure. --- A jsem si naprosto jistá, že pro ten správný dopad by Purpurový vrch potřeboval úplně novou, zcela odlišnou doprovodnou hudbu. 4.11.2020: Film mi v paměti "zestárl" jako víno a už jen za ten feel, že "něco takového se jen tak nevidí", zvyšuji hodnocení na plný počet. Od původního spatření tohoto filmu se Mia Wasikowska stala mojí nejoblíbenější herečkou, a to zejména proto, jak zajímavé role si vždycky vybírá. A nesouvisející poznámka, díky Crimson Peak jsem si uvědomila, že Charlie Hunnam je starší (sice jen asi o půl roku, ale starší) než Tom Hiddleston! A jako dokumentaci podivných mentálních map, podle kterých se rozhoduji, na jaké filmy se podívám, tady ještě napíšu, že ačkoliv je to film plný mých oblíbenců, tak na Crimson Peak jsem se rozhodla podívat až poté, co jsem dokoukala Sons of Anarchy a měla jsem zálusk na ještě nějakého Hunnama:D (05.11.2017)

A víte co? Mně se to líbilo. A moc! Film je totiž o zážitcích a těch jsem měl dost. A je mi šumák, jestli del Toro porušil pravidla gotického hororu či nikoliv. Opravdu smekám před vizuálním zpracováním, které bylo až neskutečné. Poikud budete unešeni z Ameriky přelomu devatenáctého století, pak po příjezdu na staré rodové panství Allerdale Hall vám spadne čelist dolů. A přísahám, že v tom baráku by jste nestrávili ani munutu ve dne, natož v noci.! Zatímco jiná rodová panství ve staré Anglii většinou obestírají nějaké ty močály, zde to jsou doly s rudou cihlářskou hlínou...Každá šlépěj po panství tak za sebou zanechává krvavou stopu návštěvníka... Skvělé bylo i herecké obsazení a to všech. Jessicu jsem v takovéhle roli ještě neviděl a byl jsem upřímně zděšen .-)! Na stranu druhou jsem rád, že umí divákovi nabídnout i tento rozměr. Pro mne zkrátka film byl vyvážený. Byla tam romantika, strach i kupa napětí. A kdyby k vám někdy v noci chodil duch, dobře poslouchejte co se vám snaží sdělit! Dávám 4 noční motýly a doporučuji film vidě a nenechat se odradit podhodnocením některých ,,znalců del Tora'' t! * * * * (30.01.2016)

Torova chladná vizuální exhibice, které zcela schází jakákoli příběhová inovace či moment překvapení. U libovolného začínajícího tvůrce bychom byli bezpochyby nadšeni tím působivým uspořádáním a hloubkou záběrů nebo znepokojivou obrazovou symbolikou, v případě věhlasného Guillerma mi ale připadá trestuhodné, že promarnil svůj impozantní talent na téma tak rutinní a přístupné. Rozkročení mezi historickou realitu a duchařský horor navíc nefunguje stoprocentně a v příběhu, kde hlavní zlo představují lidé a jejich hamižnost, působí ty strašidelné vsuvky lehce nepatřičně, jakkoli právě na nich del Toro znovu vehementně ukájel svou unikátní obrazotvornost. Příště si, mistře, vyberte projekt moudřeji... 65% (08.03.2016)

Celou dobu jsem čekal na nějaké brilantní osvětlení, proč si del Toro z tuny projektů vybral zrovna tenhle. A bohužel nepřišlo. Purpurový vrch v jádru není vůbec špatný film - všechno tu vypadá nádherně a všichni hrají do puntíku to, co se od nich čeká. To ale zároveň znamená, že příběh svátečního hororového diváka jako jsem já (natož pravověrné fanoušky) vůbec v ničem nepřekvapí. Všechno se tu děje přesně podle zajeté šablony a vždycky dlouho dopředu víte, co se zhruba stane a jaká odhalení se chystají. Vyhlížení strhující nadstavby je tak bolestivě marné, a pokud nepřistoupíte na to, že si del Toro točí zcela klasickou duchařinu hlavně pro sebe, budete se v kině docela ošívat. Jak říkám, Purpurový vrch je přesně tou vypulírovanou žánrovkou, kterou očividně být měl. Jako by del Toro remakeoval svůj nejoblíbenější film z padesátých let a vůbec nic na něm nezměnil. Já jsem ale naivně čekal, že se pokusí jít o krok dál, takže jsem byl spíš trochu zklamaný než spokojený. Někdy se holt vyplácí držet očekávání na uzdě. Aspoň tak člověk nehledá něco, co zřejmě nikdy nebylo na meníčku. (6/10) (13.10.2015)