A Countess from Hong Kong
Grófka z Hongkongu
Režie:
Charlie ChaplinScénář:
Charlie ChaplinKamera:
Arthur IbbetsonHudba:
Charlie ChaplinHrají:
Marlon Brando, Sophia Loren, Sydney Chaplin, Tippi Hedren, Margaret Rutherford, Geraldine Chaplin, Carol Cleveland, Charlie Chaplin, Victoria Chaplin (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Poslední film Charlie Chaplina je rozkošná romantická komedie plná chytrých gagů, kterými se proslavil. Chaplin je tentokrát podepsán pod režií, scénářem i hudbou. Příběh filmu se točí kolem krásné ruské emigrantky, hraběnky Nataši (Sophia Loren), která byla proti své vůli přinucena k prostituci v Hong Kongu. Aby z něj unikla, skryje se v osobní kajutě bohatého Američana Ogdena (Marlon Brando) a jako černá pasažérka si vynucuje cestu do Ameriky. Ogden ale není z těch, kteří s sebou nechají manipulovat a hravě odolává útokům Natašina profesionálního šarmu. Otázkou je, jak dlouho? Vedle obou hvězd uvidíme ve filmu i řadu známých herců. Chaplinův syn Sydney hraje Brandova společníka na výletní plavbě. Tippi Hedren ztvárnila jeho ledově chladnou manželku. Patrick Cargill se představí jako příkladný komorník a Margaret Rutherford jako bláznivá stará dáma. Chaplin sám se objeví jako lodní stevard! Všudypřítomné gagy a ztřeštěné situace nezapřou Chaplinovu mistrnou ruku a jeho herci si je užívají s famózní lehkostí a grácií. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (76)
Romantický film? Částečně. Komediální? Nepatrně. Ale romantická komedie to není. Sám Chaplin svou labutí píseň označil za "film o tlukotu srdce". To je výstižné; jakési srdeční napětí (místy přecházející v arytmii) je přítomno na obou koncích úsečky Brando-Lorenová. Ale sorry, Charlie, to je málo. 40 % ()
║Rozpočet $3,5milióna║ ()
Chaplin se rozloučil s režisérským řemeslem celkově smutným a sentimentálním snímkem, který už opravdu nepatří ani do doby svého vzniku. Hrdiny tu jsou milionáři, dědici naftových polí či alespoň zchudlé, ale stále urozené hraběnky. Děj se odehrává na luxusní jachtě, pouze ve vybrané společnosti. Smetánka se tu baví, směje, tančí, zamilovává a má ráda všechno kromě komunistů. Zbytek lidstva může posloužit tak akoráť jako služebnictvo, ze kterého si stejně můžeme střílet, jak chceme, oženit ho, kdy se nám zachce, a když nás přestane bavit, opět ho přeřadit do kategorie nábytku. Jo, takový svět to byl, mohl být a Chaplin ho tak zachoval alespoň ve filmu. Z hereckého hlediska je pak nepřekonatelným zážitkem, vidět groteskně sebou trhajícího, upadávajícího a pobíhajícího Marlona Branda, který se ovšem bezchybně ujal i role nezávislého, přestárlého floutka, kterého až životem zle smýkaná Sophia Loren přiměje, jednou se opravdově zamilovat a myslet na druhé. ()
"Nemůžu se objevit v jedenáct dopoledne ve večerních šatech." My modrokrevníci to máme těžké. Taky bych radši spáchal sebevraždu, než bych vyšel před obědem ven ve večerních šatech, takže černé pasažérce hraběnce Nataše naprosto rozumím. Na druhou stranu Nataša nedokázala být tou, kvůli které bych hodil do moře své bohatství, pověst a funkce. Přesto se mě svým zmateným pobíháním po kajutě s Ogdenem snažili pobavit, což oceňuju. A to, co se nepodařilo jim, tak zvládli kamarád Harvey a zejména komorník Hudson, kteří při groteskních záblescích Chaplinovy dávné slávy skutečně váleli. ()
Prkenný Marlon Brando sa dá vysvetliť nezhodami s režisérom, o ktorom hviezda utrúsila čosi o najdespotickejšom režisérovi (niet divu, veď hral Diktátora!). Alebo má druhé vysvetlenie: Skrytý "pôvab" buržoázie. Nadutej, k menejcenným kastám a sluhom pohŕdavej, márnomyseľnej a majúcej v zásobe vždy pár perfektne naučených prejavov o humanizme a oslobodení ľudstva. Charles Chaplin prirovnal svoj záverečný režijný počin k dýchaniu. Áno, rytmus neustále zatváraných a otváraných dverí čímsi pripomína vlnobitie pľúc a iných orgánov, či tep srdca. Chaotický, s výkyvmi. Dych zazobancov, založený a udržiavaný mašinériou poskokov od upratovačiek, cez čašníkov, účtovníkov, poradcov až po kapitána, ktorý pôsobí voči klientom lode tiež ako síce dôstojný, ale predsa len služobník. Vyhraté to nemá ani grófka, čo chce zdrhnúť ilegálne z hongkongského prostitučného pekla (hoci zrejme z jeho vyšších poschodí - pôsobí rovnako ako dnešné luxusné spoločníčky na vopred dohovorenú objednávku). Jednoducho - aktuálna téma utečencov na ceste za lepším svetom, ktorým starousadlíci strpčujú príjazd do zóny blahobytu ako sa len dá. Ak chce prežiť bez úhony musí grófka zapojiť všetky svoje zbrane. A keďže ju hrá Sofia Lorenová, nie je to zase až tak ťažké. ()
Charlie Chaplin uměl točit filmy a dokazuje to i tímto snímkem, kde sám bohužel moc prostoru již nemá. Skvělý je tu však Marlon Brando a i romantický příběh dovede zaujmout, čemuž napomáhají rovněž komediální prvky. ()
Ta komediálnost někdy skutečně zanikala s neprůhledným herectvím dvou více dramatických herců, než-li komediálních. Chaplinovi se podařilo dát dohromady originální páreček, ale kýžený wow efekt luxusní komiky zde nenastal.. ()
I v poloze barevného mluveného filmu zůstal Charles Chaplin tím, čím byl v němých groteskách. Komedie, která nesází na slovní humor, ale je plná gagů připomínajících nejlepší léta grotesky a vyvolávající klasický Chaplinův smích přes slzy. Zahrála si v ní podstatná část Chaplinovy rodiny, ale všemu vévodí skvělá dvojice Brando - Loren. Moc jsem se pobavil. ()
Niežeby niektoré momenty filmu neboli samé o sebe vtipné, avšak pokiaľ ich dáte do mierne nadpriemerného filmu, tak ich pôsobivosť klesá. Romantická komédia a 120 minút taktiež dokopy nejdú a musím sa priznať, že krása Sophie Loren v mojich očiach nedosahuje pôvaby Tippi Hedren, v čom budem obávam sa osamelý. Tak jediným prvkom, ktorý ma skutočne zaujal, sú okolnosti, v ktorých sa postavy ocitajú a ich príčiny. Čiže podtext filmu. Sme totiž vo filme Charlieho Chaplina a ten si kritiku spoločnosti neodpustí ani v romantickej komédii. Brando a Hedren ako smotánka spoločnosti predsa lásku nepozná, tak ju Branda musí naučiť až ruská emigrantka s ťažkým osudom. Je to smutné, zároveň dávajúce pocit akéhosi vyslobodenia a je to romantické. ()
Aneb jak zvučná jména ještě nedělají dobrý film. Poslední Chaplinův snímek s Marlonem Brando a Sophii Loren není ničím jiným než velmi slabou romantickou komedií. Opakovaný "vtip" v podobě neustálého pobíhání po třech místnostech lodní kajuty měl zřejmě odkazovat na éru němé grotesky, ale působí tu spíš jako deska, kterou si stále dokola přehrává nostalgií přemožený starý velikán a všichni kolem si ji musí vyslechnout a ocenit, tedy jen a pouze otravné s příchutí skrývaného pocitu trapnosti. Zasmál jsem se paradoxně nikoliv situačním gagům, ale skutečně vtipným scénám s Angelou Scoular a jejím tatínkem, založeným na konverzaci. Jinak pohádkový příběh o bohatém muži a chudé dívce, nejlépe kurtizáně z donucení, aby jako erotický nádech, klišé staré jako nejstarší řemeslo. V romantickém filmu pochopitelně odpustitelné a nutno říct, že Brando a Lorenová se činili, seč jim slabý scénář dovolil, tedy zejména pozdější Kmotr byl rozhodně fajn a na Lorenovou se vždycky pěkně kouká. Přítomná společenská kritika pak spíš jen probublává v pozadí a výrazněji se projeví jen v proklamaci prázdných hesel o míru či v chování netečné a skvělé Tippi Hedren. Celkově ale promarněné téměř dvě hodiny, je spousta lepších filmů, poslední film skvělého komika mohl dopadnout lépe (i hůř). Víc než dvě hvězdy ze sebe bohužel nedostanu, velmi slabý průměr. ()
Docela dobrá práce, a zajímalo by mě, jaký by film byl v originále, viděno totiž v dabingu (režie Marie Fronková, Studio Bär pro TV Premiéra 1993, Pavel Trávníček, Eva Hudečková, Pavel Soukup). Celé si to umím představit na divadelních prknech, trochu pokrátit děj, nahustit gagy a docela dobře by se to hrálo, jak tam pořád někdo vstupuje do kajuty a osazenstvo ve zmatku prchá. Škoda, že film vznikl cca 10 let po nejlepších Sophiiných letech. A Brandon už vypadá ještě hůř. Edit: V prvním dabingu je to moc dobré (Vránová, Munzar), zvyšuji hodnocení na 4*. ()
Hodně pomalá a prakticky ničím výrazná romantika, která nezaujme ani hvězdným obsazením obou hlavních rolí. ()
Posledný Chaplinov film, v ktorom Sophia Loren chodila na plac vždy na čas a perfektne pripravená, za to Marlon Brando robil presný opak a ešte sa povyšoval aj nad samého režiséra. To sa aj prejavilo na kvalite filmu. ()
Loren+Brando= CHAPLIN. Alebo: „Akýsi záver filmovej legendy pred kamerou i za kamerou“ _ Na milovanú Sophiu som bol skrátka už len tradične zvedavý, ako rozpráva plynulo po anglicky, bez dabingu, bez svojho materinského jazyka- taliančiny. Marlon bol nudný, ktorý tu bol, akoby na silu, a samotný Velikán má svoje najlepšie časy dávno za sebou, t.j. režisérske a herecké, ale i napriek niekoľkým negatívnym črtom, ktoré Grófka bezpochyby má, dá sa na ňu aj tak celkom dobre pozerať, s tým, že iba jeden jediný krát, bez opakovanej reprízy po rokoch, asi len sotva by som sa na to podujal, aj keď si tu zahrali tieto herecké kapacity. Najzaujímavejší z celého ansámblu je určite Sydney Chaplin, ktorý bol synátorom, veď veľmi dobre musíte vedieť, koho ? Mihla sa tu taktiež Geraldine plus okuzľujúca blondýna Tippi Hedren neostala svojmu pôvabu nič dlžná, aj na pár filmových minút, ktoré tu strávila, zaujala ! V obsadení je takmer každý CHAPLIN, čo len podtrhuje, že ide o tzv. ”labutiu pieseň” . ()
Charlie Chaplin režisér ponúkol divákom vo svojom poslednom filme smutno-smiešny príbeh plný skvelých situačných vtipov. Nie je to však len o zábave, príde aj na sentiment a romantiku. Sophia Loren sa vyzná v komediálnom svete, ale príjemne ma prekvapil Marlon Brando, v podobnej polohe je málo vídaný. ()
Film předchází pověst pozdního mistrova díla, které se tak trochu minulo s dobou svého vzniku. Přistupoval jsem k němu tedy dost obezřetně. O to větší bylo moje překvapení, když se z očekávaného selhání vynořila příjemná komedie, ve které tak nějak přirozeně doznívají poslední (už vskutku vzdálené) ozvěny němých grotesek. Sophia Lorenová tu má hned několik scén, které svými pohybovými kreacemi evokují Chaplinovu nejslavnější postavu. Tak nějak mi do toho nezapadal jen ten Marlon, který na rozdíl od ostatních herců působí dost strnule. Chaplin se ve svých předchozích "pozdních" filmech vždycky snažil o nějaký myšlenkový přesah formou kritiky americké televizní kultury (Král v NY), vyšších středních vrstev (Verdoux) nebo posteskem nad uplývajícím časem (Světla ramp) - o Moderní době a Diktátorovi nemluvě. Hraběnka z Hongkongu se z této řady vymyká. Nic zásadního nezděluje ani nekritizuje. A snad proto se může vykládat jako nevydařené završní Chaplinovy kariéry. Přitom její kouzlo a hodnota je právě v návratu k jednoduchému způsobu vyprávění, které nemělo působit nic víc než radost a dojetí. ()
On je to spíše divadelní kus, a je škoda, že lodi jako takové, tedy záběrů na palubě, si užijeme minimálně - nechybí ale oddělovací vsuvky v podobě záběrů na vlny v noci, ve dne, rozbouřené i klidnější. Celkově je to sice příjemně úsměvné, ale ve druhé části už není moc o co hrát, karty jsou rozdány, špílce mezi nimi dvěma odehrány, a tak se jen opakují dosavadní skeče, řeči, situace a vkrádá se nuda. Brando hraje skvěle, Sydney Chaplin také, jen té Sophii Loren toho diblíka nevěřím ani za nic, a i když se snaží vše uhrát přes dekolt, její zadnice v šatech připomíná spíše vesnickou maminu, prostě za mne nijak moc atraktivní žena. Zápletka by vystačila na kratší snímek, a i když je nálada tlumeně rozverná, množství zbytečných scén a vpádů různých lidí do apartmá (až se zdá, že jde skoro o průchoďák, a ne kajutu významného politika) tu náladu spíše ruší a rozbíjí. Btw, ty chyby skriptu mne také dost iritovaly (když se postava dívá doleva, střih, a kouká doprava). ()
"Ale já vás neznám !!" - "Ale znáš !! Celou noc se tu bavíš s mou sestrou !!" - "Ale to není vaše sestra !!" - "Je to snad strejček ??" ;) ()
Moc milý film. ()
Když jsem se dozvěděl o tomto filmu poprvé, bylo to pro mě velké překvapení. Jednak jsem nevěděl, že byl Chaplin v r. 67 ještě naživu, protože jsem ho měl tak nějak zafixovaného řekněme v éře 20's-30's s těmi jeho báječnými černobílými groteskami (další velké překvapení a nezvyk - Hraběnka z Hongkongu je natočena na barevný film), a jednak jsem nemohl uvěřit, že skutečně natočil film s mou oblíbenou Sophií Loren, k níž postavil Marlona Branda (setkání těchto dvou herců v jednom filmu mi vlastně přišlo také velmi překvapivé). A aby toho nebylo málo, tak tam navíc hraje úchvatná Tippi Hedren, kterou jsem si už před lety zamiloval v Hitchcockových Ptácích (a nutno dodat, že jestliže jsem byl celý film okouzlen půvaby Sophie Loren, tak v momentě, kdy do děje konečně vstoupí Tippi Hedren coby Ogdenova manželka - stane se tak až v 88. minutě filmu! - jsem na Sophii Loren náhle okamžitě zapomněl, a zcela propadl té oslnivé blondýně, vedle níž se náhle jedna z mých nejmilejších italských hereček jevila jako nezajímavá šedá myš - myslím, že velkou měrou u mě tento dojem podpořilo i to, že mi postava chudé štětky - hongkongské "hraběnky" - Nataši nebyla příliš sympatická a pro její sen dostat se do Ameriky jsem žádné pochopení nenašel (navíc mi to připomnělo děsivě hrozný film Mortadela z r. 1971, v němž Sophia Loren pro změnu hraje Italku, rovněž přicestovalou do Ameriky). V tomto ohledu mě vlastně zaskočilo, jak rychle Ogden na Natašu změnil názor a zamiloval se do ní, protože mi bylo naopak sympatické, jak k ní byl relativně dlouhou dobu velmi přezíravý a odměřený (a vůbec, už mám po krk filmů o superbohatých mužích - ve filmu je výslovně řečeno, že Ogden Mears je syn nejbohatšího naftaře na světě - kteří se zamilují do chudých prostitutek či holek z ulice a ještě se kvůli nim změní, protože mi to přijde totálně odtržené od reality, v níž by se s takovými pokleslými ženami ani neměli kde setkat, ta představa je prostě absurdní; navíc Nataše vůbec nejde o Ogdenovy peníze - další krajně nepravděpodobný moment). I když nevím, jestli jde skutečně v tomto bodě mluvit o překvapení, protože je vlastně od začátku jasné, že Ogden a Nataša se do sebe zamilují, takže je pouze otázkou, v které části filmu to přijde. Tato určitá dějová předvídatelnost spolu s dvouhodinovou délkou zapříčinila, že mi sledování toho filmu přišlo poněkud úmorné, navíc se to téměř celé odehrává v podstatě v jedné místnosti (lodní kajuta, do které navíc někdo neustále chodí s něčím otravovat), což na mě osobně působilo divácky nezáživně a scenáristicky nenápaditě. Vynahrazují to ovšem bezchybné herecké výkony a kvalitní dialogy, které jsou místy skutečně hodně vtipné. V tomto ohledu se podle mě Chaplinův komediální talent nezapřel, byť zub času na tom filmu už poněkud zahlodal, a v jistém smyslu je celý ten příběh strašně hloupoučký a jednoduchý, což je pro mě nakonec asi hlavní důvod, proč mě to až tak neoslovilo a proč ten film považuji spíše za takovou kuriozitu, u které si nejsem jistý, jestli vlastně stále stojí za vidění. () (méně) (více)