Поединок в тайге
Obsahy(1)
Píše se rok 1918. Rusko. V právě začínající občanské válce zatím na Sibiři vládne admirál Kolčak. Hnutí odporu proti němu je teprve ve stádiu zrodu. A právě na pomoc rudým partyzánům je poslán komsomolec Zorik.
Film je určen pro mládež, takže lze očekávat jistá zjednodušení, ale zde dramatičnost zcela ustupuje politické agitce. Zorik získává na nepřátelském území tolik potřebné razítko, ačkoliv kontrolující osoba rozpozná, že jeho dokument je falešný. Zřejmě je to latentní bolševik, nebo jen člověk vědoucí, jak se celkově situace nakonec vyvine. Zorik pomocí pouhých několika přesvědčivých slov organizuje komsomolskou buňku a zápis o jejím založení ukládá do lahve, aby ji zakopal. Svým neodolatelným šarmem přemluví šmahem ke spolupráci s rudými sličnou telegrafistku, s jejíž pomocí nasměrují bělogvardějský obrněný vlak na slepou kolej, a co potom zbabělým bílým oficírům zbyde, než Zorikovi a partyzánům zamávat z obrněnce bílou vlajkou a vzdát se při pohledu na ně bez jediného výstřelu.
Nejde o to, kdo komu fandí, jestli rudým nebo bílým. V každém případě je film velkým zjednodušením složité politické i vojenské situace, protože občanská válka nebyla takovou procházkou jarním sadem.
Kladem jsou poměrně zadařilé reálie a kostýmy.
(BrunoAnthony)
Recenze (1)
„Souboj v tajze“ aneb, jak se zmocnit obrněného vlaku na začátku občanské války v tehdejším Rusku kdesi na Sibiři. Film byl natočen u příležitosti 60. výročí Říjnové revoluce, která byla v dobách socialismu označována jako *Velká říjnová socialistická revoluce* pod značkou VŘSR. Název filmu slibuje mnoho, ale divák nedostane nic. Ke konci je sice jedna krátká válečná scéna, ale ta film neutáhne. Tvůrci filmem mířili především na mladé diváky, snad, aby jim připomenuli, že nějaká taková revoluce vůbec byla, avšak kupodivu to žádná závratná agitka není. Každopádně celé pojetí je pomalé, poklidné a zcela bez napětí. Je to film pro mladé, takže mladí jsou v popředí zájmu. Co to znamená? Že je použita *bojová skupina mladých*, jak by se jistě řeklo typicky socialistickým jazykem. V tomto směru ani nepřekvapí použití melodramatického motivu, jehož hlavním zájmem je, aby film také působil kontemplativně. Ale to snad nemohlo na diváky fungovat ani ve své době. Tvůrčí záměr je v tomto případě poněkud záhadný, neboť pokud byl film natočen k výročí Říjnové revoluce, proč zůstává jen jako pouhá kulisa? Události s vlakem, které by měly vyznít jako hlavní dějová linie daného příběhu, jsou tak paradoxně až ke konci, a to ještě navíc zoufale omšele. Co se týče postav, žádná pecka to zrovna také není. Prostě jsou a to je vše. Jen o jedné se dozvídáme jen díky jejímu přiznání, že je jedním z bolševiků, ale kdo by čekal nějaký dramatický marast, protože je mezi obyčejnými Rusy proti bolševikům bojujícími… No nic. Navzdory námětu se tak snímek stal nudným, nezajímavým a především zapomenutelným. ()