V peřině

Padám únavou z těchto "módních" výstřelků české kinematografie. Nacpat do filmu co největší množství známých jmen. Splněno. Obsadit režiséra, který se svou tvorbou nepokročil za ty roky k lepšímu, ale spíše naopak. Splněno. Udělat z toho nechutnou sračku, myslící si, že uspěje, protože jsme všichni ovečky, co budou říkat, "ale vždyť tam hraje Roden". Splněno - ale žádné zkurvené ovce nejsme. Pěknej trapas pro ČR, asi jako song "Je třeba zabít Davida", kterej to stejný akorát na poli hudby. Velebnosti du blejt. 0% (26.12.2012)

.. a protože tohle je něco strašnýho, pojďme si raději povědět mnohem méně děsivou pohádku. Pohádku od Martina McDonagha s názvem Polštářník: Bylo nebylo, žil byl jeden pán, který ale nevypadal jako obyčejní páni. Měl přes tři metry na výšku a byl celý z naducaných růžových polštářů: polštáře měl místo rukou, polštáře místo nohou, i břicho měl z jednoho velkého polštáře; z malinkatých polštářků měl prsty a i místo hlavy měl velikánský kulatý polštář. A na téhle hlavě měl dvě kukadla z knoflíků a velkou usměvavou pusu, kterou se tak na všechny culil, že mu byly neustále vidět zuby, které měl také z polštářků. Malých bílých polštářků. Polštářník takhle vypadat musel - musel se zdát měkounký a neškodný, a to kvůli své práci. Vykonával totiž velmi smutné a těžké řemeslo… Kdykoliv někde žil nějaký převelice smutný pán nebo paní, co si zakusili tak těžký a strastiplný život, že ho jednoduše chtěli ukončit, že s tím vším prostě chtěli skoncovat a učinit tak přítrž veškeré té bolesti, inu, přesně ve chvíli, kdy už se k tomu odhodlávali, kdy se už už chtěli podřezat, vystřelit si mozek nebo se udusit plynem, Polštářník za nimi přišel, přisedl si k nim, zlehka je objal a řekl: "Posečkejte ještě chviličku." Načež se čas začal tak prazvláštně zpomalovat a jak plynul pomaleji, Polštářník se vrátil v čase do dob, kdy ten pán nebo ta paní byli ještě malé děti, do dob, kdy ještě tak docela neokusili všechny své pozdější životní hrůzy. Polštářník pak měl před sebou velmi smutný úkol, protože jeho posláním bylo tyhle děti přesvědčit, aby spáchaly sebevraždu a vyhnuly se tak těm rokům útrap, které by pro ně beztak skončily úplně stejně: s hlavou v troubě, pohledem do hlavně brokovnice, na břehu jezera... Pokračování překladu Davida Korandy s jeho laskavým svolením zde. (25.12.2012)

Čeští tvůrci jsou asi tak dvacet let pozadu. V době, kdy jsou děti odkojeny Harry Potterem, jim nabídnou tenhle produkt a čekají stejný výsledek. Omyl. Diváci nad 6 let věku se budou nudit, vysmívat přehrávajícím hercům a červenat se u každého druhého pokusu o humor. Dětští herci jsou v poslední době v českých filmech opravdovým zlem a nejinak tomu je i tady. To vše ještě zvýrazňují nesedící postsynchrony. Nikol Moravcová je ozdobou filmu, ale neumí hrát a v celém filmu spíš působí jako chodící reklama na porno (dvojsmyslné věty o postelích, snech, hraní si v peřinách atd.). Choreografie při písních (které nesou Svobodův rukopis a jsou tak asi tím nejlepším na celém filmu) je jak ze základní umělecké školy a trikově jakbysmet. Bohužel čeští herci nemají oproti jejich hollywoodským kolegům ten luxus si dovolit odmítat filmy a tak i Roden jde ze sebe dělat šaška do takové slátatiny. O nějakém smysluplném příběhu tady nemůže být ani řeč a stále nedokážu pochopit, jak někdo může dobrovolně a zcela vážně jít na tohle kina. Brabec si může s Vorlíčkem směle podat ruku. PS. Nikdy by mě nenapadlo, že budou mít Kabáti v tomhle veledíle dvě autorské písně. A pro ty, kdo film ještě neviděli - nejsou to Opilci v dějinách ani Děvky ty to znaj :) (26.06.2012)

V peřině mě docela překvapilo, protože není tak špatné jak jsem čekal. Místy je třeba ocenit autorův nápad a že některé lokace vypadají na české stojaté vody docela zajímavě. Jenom mě tak trochu zaráží kolik relativně dobrých herců se dokáže utopit v takovéhle kravině (Polívka, Roden,Balzerová). Jinak příběh je až na druhé koleji a překvapivě ani většina písniček ve filmu nemají co dělat s dějem filmu, to moc nechápu. Některé písničky byly otřesné, jako například Mádl, ale některé zase docela slušné (Kabáti). Barevné, hravé a se spoustou písniček. Věřím, že dětem by se to mohlo určitě líbit. (09.05.2012)

Se vztyčeným prostředníkem na F. A. Milimetrově přesná (tedy dokonalá) kamera snímá vyglamourovanou směsici nevkusu (to by se ještě odpustit dalo) a kýče s pitvořením a přehráváním celé plejády tuzemských hvězdiček (i to by se ještě sneslo). Brabec je patrně vůbec první, kdo se nebál "všude a ve všem stejně vypadajícímu" Rodenovi nasadit knírek a zrzavé kudrlinky, a za odvahu a už zmíněnou kameru, ve které pro mě je českým mistrem, má jedinou hvězdičku. Od Máje však režisérský propad zpět a nasnadě je tolik proklamovaná pravda o ševci a držení se kopyta. Zcela děsivá a všechny dobré mravy urážející je složka hudební. Autora hudby namočit do louhu a pro textaře vymyslet torturu ještě horší, aby ho na rýmy typu "když se štípnu do pysku, tak nalistuju v notýsku" přešla chuť. (04.11.2011)