Obsahy(1)
Detektivní drama na motivy novely Mileny Brůhové o netradičním trojúhelníku, poznamenaném propletencem tragických událostí z minulosti. Do života úspěšné mladé ženy Heleny po letech vstupuje její dřívější snoubenec Eda. Ke staronovému vztahu a především Edově minulosti má výhrady Helenin bývalý manžel František. Ve stejné době navíc začínají oběma rozvedeným manželům přicházet zlé a nenávistné anonymní dopisy. Výhrůžky se přitom týkají zejména jejich malé dcery Šárky. František je téměř okamžitě přesvědčen, že za vším stojí Eda a jeho touha pomstít se za kus promarněného života? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (6)
Dobrá česká krimi.. ()
Především musím vytknout velký logický lapsus pána scénáristy.Divák je neustále informován o tom, že anonymní dopisy postrádající adresu a razítko pošty pisatel inkriminovaným osobám háže osobně do schránky.Posléze si kriminalisté na mapě Ostravy vytváří na základě razítek těchto dopisů okruh, v jakém pisatel dopisy házel do poštovní schránky...Scénář, ale především režie, působí velice diletantsky. Pakliže akční scény působí nevěrohodně, pak Jan Fišar s revolverem působí přímo směšně. Jediné pozitivum vnímám ve skutečnosti, že se film odehrává v Ostravě a je zastoupen ostravskými herci. Rovněž je příjemný pohled na Antonína Molčíka, jehož hlas zná každý, avšak tvář málokdo. Díky výše uvedeného hodnotím dvěma hvězdami - jinak bych film označil za odpadní. Ondřej Kepka by se na poli režisérském realizovat neměl. ()
průměrná televizní krimi s dobrým scénářem a dobrými hereckými příležitostmi... ()
Ze začátku mi přišlo, že jde o patvar detektivky s dramatem, ovšem zdánlivě nesouvisejícími tématy a postavami si jen scénáristé budovali půdu pro závěrečnou pointu, která přítomnost téměř všech těchto "zbytečností" s přehledem obhájila. Film bohužel kazí poněkud staromódní režie a hudba, což tvrdím i přesto, že jde už o osm let staré dílo. Sice je tu snaha o filmovou kameru, ale vedení herců, kteří předstírají jakési noční děsy nebo vidiny jedné z postav působí jak z nějaké nepovedené inscenace. Libůstka v podobě prostřihu na šetřič obrazovky se dá akceptovat, ale vložená znělka počasí už působí divně a hlavně nadbytečně. Ukázky z francouzského Navarra sice svůj smysl v příběhu mají, ale potěší asi málokoho. Jeden opravdu zajímavý režijní nápad uznat musím: muž v maringotce poslouchá jednoduchý hudební motiv z kazeťáku, který náhle obohatí další zvukové stopy - to už ale vidíme, že teď poslouchá žena z hi-fi věže. ()
Už když jsem viděla, že na režisérskou stolici se posadil Kepka, věděla jsem, že to bude nuda k uzoufání. I tak jsem tomu dala šanci, ale měla jsem z toho přesmě takový dojem, jak jsem očekávala. Unylé, nudné, lehce předvídatelné, roztříštěné... nezachránila to ani Postlerová. ()