Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Po skončení války se vrací židovský holič do svého holičství, které sídlí v židovském ghettu hlídaném policií diktátora Hynkela, který tvrdou rukou vládne své zemi Tománii. Hynkel má zájem na tom, aby nakonec všichni židé byli zlikvidováni. Ještě před tím však nachystá expanzi do Osterlichu, o který má však zájem taky druhý diktátor Napoloni, který vládne zemi Baktérii. Mezitím se v židovském ghettu začínají objevovat vzpurné hlasy, které mají zájem na odstranění Hynkela. Do tohoto hnutí je shodou náhod zapleten i holič a jeho přítelkyně Hana. (Isherwood)

(více)

Zajímavosti (46)

  • Film byl také zakázán v Peru a Japonsku, to uvedlo v oficiálním zdůvodnění, že u nich jsou zakázány všechny filmy s protinacistickou tematikou. (Zetwenka)
  • Ve filmu je scéna, jak Hynkel (Charles Chaplin) společně se svým ministrem propagandy sní o tom, jak bude jejich země zcela zbavená Židů a obyvatelstvo budou tvořit pouze árijci (lidé s blonďatýma vlasama a modrýma očima), kteří budou uctívat svého vůdce jako boha. Ovšem Hynkel i jeho ministr mají oba vlasy tmavé barvy, což je vlastně parodie nejenom na nesmyslnou árijskou rasu, ale i na to, že ideální obraz árijce nesplňoval ani sám Hitler. (Jan.Kanak)
  • Kromě toho, že Chaplin paroduje Hitlera, jsou ve filmu také parodovány země Německo (Tomanie) a Itálie (Bakterie) a jejich spojenectví v OSE. Vůdce Bakterie je Benzino Napaloni, což je parodie na Benita Mussoliniho. Ministr války je Herring – parodie na Hermanna Göringa (slovo „herring“ v angličtině znamená „sleď“), ministr propagandy je pak Garbitsch – parodie na Josepha Goebbelse (slovo „garbage“ v překladu znamená „odpadky“, nebo přeneseně také „plkat“). (Jan.Kanak)
  • „Kdybych věděl, jaká hrůza se skutečně děla uvnitř koncentračních táborů, Diktátora bych nenatočil. Nikdy bych si nedělal legraci z vražedné šílenosti nacistů,“ uvedl Charlie Chaplin v autobiografii „Můj životopis“ (1964). (Duoscop)
  • Charles Chaplin film financoval z vlastní kapsy. Investice se mu vyplatila; Diktátor v kinech vydělal přes 5 milionů dolarů. (HellFire)
  • Židovský holič (Charlie Chaplin) holí zákazníka za zvuků Brahmsova Uherského tance - všechny pohyby musely být pečlivě nacvičené a vypilované. Chaplin při čekání na hudebního režiséra Mereditha Wilsona sjel scénu sám - jen jako pokus. Když poté Wilson přijel a viděl, co komik natočil, nestačil se divit - scéna byla dokonalá. Nakonec byla použita v nesestříhané podobě. (Davosh)
  • Rok trvaly přípravy na film - stavění modelů a dekorace. (everlong)
  • Film se začal natáčet již v roce 1937, kdy mnoho lidí nebralo nacismus jako hrozbu. Při uvedení filmu do kin v roce 1940 už byl názor diametrálně odlišný. (Kulmon)
  • První kompletně mluvený film Charlese Chaplina, přestože éra zvukového filmu začala už o 13 let dříve. Chaplinův hlas sice zazněl už v Moderní době, ale zde pouze zpíval. (Karlos80)
  • Zvuky fanatických uctívačů velkého vůdce byly vytvořeny pomocí jader, natřásaných na vibrujícím plechovém podnosu. (Sinecod)
  • Během filmování se zhoršil Chaplinův vztah s Paulette Goddard. V té době byla jeho ženou, ale přestože se oba snažili vztah zachránit, v roce 1942 se v dobrém rozvedli, přičemž Charlie Chaplin byl vůči bývalé ženě finančně velkorysý. V roce 1960 oba žili ve Švýcarsku a nestýkali se, nicméně oba toužili se ještě jednou setkat. Nakonec došlo k jedné schůzce v kavárně, kde se viděli naposledy. Paulettiným posledním manželem byl Erich Maria Remarque. (Kulmon)
  • Generál Dwight Eisenhower požadoval pro vnitřní posílení francouzského lidu vytvořit i francouzskou verzi filmu. (Kulmon)
  • Douglas Fairbanks navštívil v roce 1939 natáčení a téměř nezvladatelně se smál způsobu, jakým ho Charlie Chaplin parodoval. Bylo to jejich poslední setkání, Fairbanks krátce poté zemřel. (Kulmon)
  • Charlieho Chaplina hodně mrzelo, že film neproměnil v Oscara ani jednu z nominací. Tehdy poprvé nebyli vítězové známi dopředu. (Kulmon)
  • Když Charlie Chaplin poprvé oznámil záměr natočit Diktátora, byl britský parlament proti. Považovala film za provokaci, neboť stále ještě prostřednictvím premiéra Neville Chamberlaina vedla s Německem mírová jednání. Jakmile vstoupila Británie do války, postoj autorit se změnil. (Kulmon)

Reklama

Reklama