Obsahy(1)
Geniální skladatel Jára Cimrman a jeho opereta. U příležitosti zahájení provozu slavného vídeňského "Riesenradu" byla vypsána soutěž o nejlepší operetu. Odeslal ji také Čech - Jára Cimrman, a to rozmáchlým sedmihodinovým dílem "Proso". Díky své snad jediné záporné vlastnosti - drobnému škudlilství - nepodal zásilku s partiturou doporučeně, což umožnilo Franzi Lehárovi, Johannu Straussovi, Oskaru Nedbalovi a dalším členům poroty, aby si geniální operetní fresku doslova rozebrali. Vědecký tým českých cimrmanologů dokazuje po mnoha desetiletích, že autorem světově proslulých melodií z Netopýrů, Polských krví a mnoha dalších operet je zapomenutý Pojizeřan Cimrman. (oficiální text distributora)
(více)Diskuze
kdysi jsem udělal takovéto shrnutí děje Pána prstenů: Na samotě, nedaleko krajského města Hobitín, se v usedlé rodině rádohrabského vystěhovalce narodil maličký dobrodruh Frodo. Rodiče se před svým světáckým synkem styděli za svou staromódnost, a tak hobit Frodo prožil těžké dětství. Strýc Bilbo však způsobil, že se Frodo musel vydat do světa, tím, že právě jemu svěřil prsten s heslem: "Aš nazg durbatuluk, aš nazg gimbatul, aš nazg thrakatuluk agh burzum-iši krimpatul", na což Frodo nezapomněl. Maličký Frodo prodává posléze strýcovu noru, a za stržené peníze kupuje dům ve Studánkách. Tak končí čtvrtá kapitola. V deváté kapitole zastihujeme Froda v hostinci v Hůrce, kde v přestrojení za anarchistu Podhorského kupuje nekvalitního vychrtlého poníka, rozzuří se, a uhodí Viliho Potměchutě do tváře. Hostinský Ječmínek Máselník nemá odvahu se přítele zastat, a zahanben prchá ze sálu. Příchodem Glorfindela dvanáctá kapitola končí. Třináctá kapitola: V Roklince pozdě večer hovoří starý půlelf Elrond s Glóinem, společníkem Thorinovým - o minulosti, o mladém baronu Balinovi, který kdysi zmizel, i o starém Králi pod Horou. Kupodivu však také ví, že se téže noci dostaví do Roklinky...Legolas! Tak mine noc, a ráno opravdu dojde k Radě. Děj kapitol čtrnáct až šestnáct by byl v tomto stručném podání poněkud nepřehledný, takže se zastavíme až u kapitoly sedmnáct, v níž je Moria již pokořena a balrog umírá. Kapitola osmnáctá je pak jen řadou svěžích zpěvných čísel o elfí lodi se zpětnou záklopkou, vyplouvající z Šedých přístavů. Celeborn se tu pouze mihne. V jedenácti následujících kapitolách ilustruje Tolkien názorně rozkvět řemesel a vzrůstající moc Železného pasu. Ukazuje se však, že Sauron myslel své výhrůžky vážně. Gandalf musí do Minas Tirith, neboť jedině tam se cítí bezpečný. Do sedla svého řiditelného koně Stínovlase nebere, jak byste teď asi všichni čekali, nostalgického Gimliho, nýbrž nostalgického Pipina. To je takový dějový zvrat. To už ale opět sledujeme hobita Froda, jemuž jsou při řízení v Cirith Ungolu zabaveny celé šaty a plášť s elfí sponou (to je kapitola 41-42), i mitrilová košilka (kapitola 43). K dovršení neštěstí přichází zpráva z Orthanku, že Saruman uprchl. To vše pozoruje z řiditelného okřídleného nosiče pán nazgulů. Děj odehrávající se v krajině pod ním je právě předmětem kapitol 47-56. Jistě vás zajímá, jak celý příběh, který jste se mnou sledovali, končí. V devatenácti zbývajících kapitolách již Boromir nežije a proto jen opravdu stručně: Faramir s Éowyn dožívají svůj život na statku v Gondoru. Aragorn se stal králem a jeho syn Eldarion byl přijat na trojpolně-hospodářskou školu. Neúnavný smíšek Smíšek, který nás jako povedené čertovo kvítko provázel celým románem, se nakonec dočkal toho vytouženého uznání. A Sam? Já myslím, že sami víte jak to s takovými hobity chodí. Toulavá krev se nakonec usadila a ze Sama se stává v poslední kapitole starostlivý otec rodiny - s ženou Růžou (s níž se seznámil ve městě, kam přišla pro šafrán a trochu toho zázvoru) a dětmi Elanor, Zlatovláskou, Peckoslavem, Prvosenkou, Tolmanem, Rubínou a dalšími. Takže šílenství Denethorovo je jediným chmurným tónem v celém tak rozmarném příběhu.
na příspěvěk reagoval Badmaniak