Obsahy(1)
V úvodním semináři se seznámíme s Cimrmanovou pedagogickou šesterkou. Dozvíme se například, co je to pomněnka a nezapomněnka, co znamená trestání učitele učitelem nebo jak vypadalo mimoslovní dorozumívání, které Cimrman zavedl při výuce. Názorně je při recitaci poezie převedena i „zásada oživlého dřeva“ a nechybí praktické ověření fyzikálních zásad – kupříkladu, že světlo je rychlejší zvuku. Cimrman zabrousil i do filozofie, když popsal teorii poznání: vycházíme-li totiž z jeho premisy, že „omyl je přesný“, pak na konci procesu je „poznání, že nevíme sice nic, ale zase to víme správně“. Divadelní hra Vyšetřování ztráty třídní knihy, která následuje, začíná nabádáním pana učitele, „přihlašte se“, neboť „chlapci, my tu třídní knihu hledáme již sedmý rok!“ a k tomuto konstatování není co dodat ani po příchodu ředitele či školního inspektora. Bavte se tedy s námi při sledování Cimrmanovy zábavné sondy do rakouskouherského školství… (Česká televize)
(více)Recenze (281)
Téměř geniální dílko. ()
Vyšetřování ztráty třídní knihy rozhodně není standardní hra s příběhem a takovými těmi obvykle očekávanými věcmi. Hlášky vynikající až legendární, to nemohu říct, ale s nástupem školního inspektora a jeho hrací skříňky se všechno dostává do vleku absurdního divadla, a na to přece jen cimrmanologický sbor nemá - respektive neměl v roce 1967 - ale to jaksi neomlouvá, že se na to dost těžko dívá dodnes, protože to nikdo nezměnil. Jenže zdrbejte to, když debil a blbeček sedávají vedle sebe tak často... navíc nutno uznat, že úvodní seminář má obvyklé kvality (ale i tady je na volbě humoru vidět, že je to jedna z prvních her...), takže v žádném případě méně než 70% neprojde. ()
„Jenže chlapci, my už tu třídní knihu hledáme sedmý rok… to už pomalu přestává být vtipné“ Cimrmanům školní prostředí velice svědčí, je poznat, že pánové Svěrák a Smoljak mají s danou tématikou jisté zkušenosti a vědí, jak to na takové obyčejné škole chodí. Jak se třídní učitelé podbízejí ředitelům, ředitelé inspektorům, inspektoři…, jak blízká je kantorům přetvářka, nakolik důvěryhodné jsou vztahy mezi učitelem a žákem atd. Přednáška je velice zdařilá, jenom místy příliš odbíhá od hlavního tématu, tedy „Cimrman pedagog“. Více než u jiných přednášek je zde využíváno fyzického humoru, který však nikdy nesklouzne k lacinosti. Samotná hra je zpočátku „one man show“ Zdeňka Svěráka, ten roli kantora z dobře známých důvodů vystihl výtečně, nápomocno mu přitom je rovněž publikum v roli imaginárních studentů. Když přibývají další postavy, hra se vzdaluje na začátku nastíněné zápletce a stává se spíše jakousi školskou satirou. Nepříliš vtipný a relativně zdlouhavý byl výstup školního inspektora, který mohl na scénu klidně přijít i později. Úplně mi nesednul otevřený závěr jako z absurdního dramatu. 85% ()
Když jsem hru četl jako knihu, připadalo mi to více zábavné, ovšem je vidět, že autoři píšící měli opravdu se školním prostředím hluboké zkušenosti! PANE INSPEKTORE, STAL SE NÁM TADY TAKOVÝ...NEPĚKNÁ VĚC... Navíc obsazení publika do role žáků je originální nápad! 90%. ()
Tohle bych pouštěl všem adeptům povolání učitelského, aby viděli, jak dopadnou! ()
Z počátku je tu pár opravdu pěkných vtípků, které jsou však buď totálně zabity neustálým opakováním, které se po osmém zopakování stává velmi trapné, jiné jsou jen nastíněny a nevyužity na maximum (což je pro mě osobně už jen holý fakt diváků jako žáků... mohlo to být zajímavěji propracované). Osobně jsem se bavil vcelku málo, na to jak je tento počin hodnocen diváky i milovníky Divadla Járy Cimrmana a tak musím s hodnocením dolů. V pozdější fázi hry mi už přišla pramálo vtipná nebo snad zajímavá a to i přes skvělého Svěráka a Smoljaka. ()
Sám jsem učitel...takže vím dobře, o čem se tady mluví... Ladislav Smoljak (ještě bez autorské kooperace se Zdeňkem Svěrákem) napsal hru o absurditách výchovného systému založeném na deprimující byrokracii, paradoxní subordinaci přežívající do dnešních časů ještě z dob c & k monarchie (moc se toho od té doby ve školství nezměnilo), devótnosti podřízených, bezzubých pedagogických metodách (střídavé vyhrožování a slibování), které jsou postupem doby čím dál více aktuálnější... Vyšetřování ztráty třídní knihy je vlastně absurdním divadelním kusem, jelikož absurdní divadlo bylo v době napsání hry hodně v kurzu, navíc sám Smoljak měl hodně blízko ke kruhům okolo Václava Havla, který je v našem prostředí etalonem této dramatické odnože - jeden ze členů Divadla Járy Cimrmana Marek Šimon sám dokonce Chartu 77 podepsal, čímž oba světy personálně propojil... Je to nepřímý důkaz toho, že Divadlo Járy Cimrmana nabylo jen nadčasovým fenoménem českého dramatického dění 2. poloviny 20. století, ale že bylo i pevně propojeno s místem a dobou svého vzniku, třeba už jen tím, že jde o typické divadlo malé formy (stojící v opozici proti klasickým kamenným divadlům), kterážto jsou příznačná pro toto období... ()
Tak tohle se fakt povedlo, nicmene par chybicek tu je. Uvodni 45 minut dlouha prednaska je neskutecne narvana vsemoznejma vtipama, navic se jen nemluvi, ale i predvadi spousta vychytavek a do toho obcas Sverak hodi nakou hlasku netykajici se prednasky. Samotna hra je taky perfektni, hlavne ze zacatku je to narez, ale bohuzel ke konci uz se vtipy krapet opakujou, postava Weigela moc vtipna neni a k nepoznani nalicenej Cepelka tu je absolutne zbytecnej. Navic to nema poradnej konec. Ale i pres techhle par chybicek jsem se skvele bavil. ()
"Cimrman se rozhodl udělat v procesech pamatování a zapomínání jednou provždy pořádek. Přímo určil, kterou látku si mají zapamatovat a kterou mají zapomenout." Tak to je ta slavná pomněnka a zapomněnka (rakousky Vergiss mein nicht und nich vergiss mein nicht). Separace průtokových poznatků je prostě dokonalá, stejně jako filozofie externismu či důkaz, že světlo rychlejší než zvuk. Mám prostě Cimrmana pedagoga rád a občas zajdu na jeho výuku. Jsem ten debil, co sedí vedle blbečka Veškrni ve čtvrtý řadě u okna a pitomě se směje. ()
Jsem šokován! Trochu absurdní divadla od Járy Cimrmana. Cože? Ano je to tak, ale i přesto toto divadlo baví a to vrchovatě. Svěrákova role je mu šitá přímo na míru a zde konečně dokazuje, že dokáže obstát i jako důstojný herec. Aneb mám pokračovat? Mám opět omílat, jak jsou Cimrmani toliko zabavní a originální. Ne, myslím že už to vážně nemá cenu. ()
Vymyšlení imaginární idylické postavy českých dějin, která úspěšně fušovala do všech možných věd je výborný tah na branku, co se námětu pro divadlo týče. Cimrman je pan nejdokonalejší teoretik, který však převádí své poznatky do praxe značně komicky a už ona rádoby "suchá" přednáška o jeho výsostné postavě je dobrý materiál pro pobavení, v tomto případě snad i víc než divadelní hra samotná. Ne, že by se jednalo o hru nedotaženou, ale nemohu skrýt jisté zklamání... Její tři části jsou si až příliš podobné a závěr vyloženě neuspokojivý. Svěrák jako pes - to už nemá úroveň, ani jasnou pointu, takže tentokrát trochu přísnějí - 7/10 ()
Už mě to vážně žádná legrace! Opakované zhlédnutí hře trochu ubírá (poslední čtvrtině dochází dech), přesto však pěkný zážitek. ()
Hra je ze školního prostředí a o to víc jsem se na ni těšil. Dočkal jsem se se sice jako vždy nadprůměru, ale s velkou lítostí musím konstatovat, že tohle je 2. nejslabší hra, kterou jsem od Cimrmanů viděl. Ano, i já si myslím, že seminář byl lepší, než samotná hra (a to by tak asi být nemělo). Srdce mi to trhá, ale musím být spravedlivý a hodnotit pouze 4* :-(. ()
To by se pan komisař nahledal, tříďas navztekal, kdyby přišli vyšetřovat k nám. Třídnice se u nás často za "naprosto nevyjasněných okolností" vytratí většinou při odpoledkách. Tohle je fakt super hlína, řečeno polopaticky:). Víte jak Cimrman lekal děti? Prostým prásknutím biče, který nosil při vyučování v holínce. ()
Jeden z lepších Cimrmanů, seminář byl velice vtipný a možná jeden z nejlepších, které jsem měl možnost vidět. Hra už trochu pokulhává… začátek je velice povedený a je zde mnoho zapamatovatelných scén, jak už to u Cimrmanových her bývá, ale čím víc herců vystupuje na jevišti, tím se humor více ztrácí a blížícím se koncem je podívaná nudnější až jemně uspávající. Hra se mě i přes některé nedostatky líbila a myslím, že 4 hvězdičky je zasloužená známka... ()
Jako každá hra, tak i tahle je vymyšlena opravdu brilantně. Geniální autorská dvojice, jako je (byla) Svěrák - Smoljak, se podruhé už nenarodí. Takže díky za to všechno, čím nás dosud pobavili ... ano, i já jsem tenkrát v anketě o Největšího Čecha hlasovala pro našeho univerzálního českého génia, de facto jsem hlasovala hlavně pro tyto naše umělce, kteří postavu Járy Cimrmana vytvořili a jsem moc ráda, že on opravdu vyhrál! Jinak Hra je protkána spoustou vtipných a trefných hlášek, které tady mí spolukomentátoři napsali přede mnou a já bych se už jen opakovala. ()
"Jste tupá odporná deprimovaná hovada a já nebudu brát ohledy na nikoho, ani mě nenapadne." aneb jak si Cimrman získal do svých řad intelektuály typu Josefa Abrháma a ti mu to pak bohatě odvděčili ve filmu. "Ve Vyškově se ztratily čtyři čepice!" ()
Ano v porovnání se hrou Záskok je sice tahle hra slabší, nicméně za ty hlášky a výborné hraní se slovíčky, dávám plný počet. Jen se na to podívejte: Debil blbeček. Debil blbeček. Debil blbeček. Ovšem pozor, vzadu je výjimka, tam sedí dva blbci vedle sebe! :-) ()
Ředitel: Myslíme to s vámi dobře, chlapci. Mluvím teď s vámi jako otec. Přijde pan inspektor a bude kravál. Máte to zapotřebí? // Učitel: Já myslím, chlapci, že teď je to úplně jasné. Nyní jde vlastně jenom o to, kdo z nás první vstane a uleví svému svědomí. Tak kdo to bude, chlapci? Kdo si uleví? Nech toho Veškrno!! // Ředitel: My se tady s vámi moc mažeme. A to je chyba. Člověk s vámi jedná jako otec a vy si toho nevážíte. Vždyť já vás mám rád!!! Proč myslíte, že tady na vás řvu?! // Učitel: Nezneužívejte dobrého srdce pana ředitele. Jste přece rozumní chlapci! // Ředitel: Rozumní chlapci! Toto jsou rozumní chlapci!? Vždyť je to tu jeden vedle druhého samý debil nebo blbeček! Vždyť se podívejte do zasedacího pořádku! Debil - blbeček, debil - blbeček, debil - blbeček, debil - blbeček, debil - blbeček! Akorát tamhle vzadu - to je snad jediná výjimka - sedí dva blbečci vedle sebe!!! ()
všechno k tomuto již bylo napsáno, tak přidám mou nejsilnější vzpomínku se hrou spojenou: předtím než jsem letos maturoval, probíhal v naší třídě lítý boj o to, z jakých 40 knih si budeme vybírat 20 ze kterých si jednu vytáhneme u maturity, boj to byl tvrdý, avšak přesto se Cimrmanovskému křídlu (bohužel v menšině) podařilo protlačit právě toto dílo (ale ztráty byly velké, kupříkladu Švejk či vojna a mír byly obětovány), bohužel jsem si ho u zkoušky nevytáhl, jak já toužil po tom, podívat se na zkoušející a odcitovat jednu ze Smolijakových hlášek... (není těžké přijít na to kterou) ()