Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jednou při lovu zabloudil král Štěpán v lese, a tak zaklepal na vrata tajemné tvrze. Žily zde dvě nevlastní sestry Anička a Katka s matkou čarodějnicí. Král se okamžitě do Aničky zamiloval a domluvil se s ní, že přijede za ním na zámek, aby spolu oslavili svatbu. Jenže macecha by raději na jejím místě viděla svou vlastní dceru Kateřinu. Aniččinu tvář tedy promění v ovčí. Sestry se ale mají velmi rády a Katka Aničku neopustí. Spolu odcházejí do světa, až dojdou do královského paláce. A jen vzájemnou láskou, odvahou a svou nezištnou pomocí macešinu kletbu zlomí... V pohádce podle předlohy Jana Vladislava hrají L. Rybová, K. Jelínková, J. Čenský, J. Brejchová, M. Stránský a další. Píseň královny víl zpívá V. Špinarová. (Česká televize)

(více)

Recenze (131)

sportovec 

všechny recenze uživatele

Nosný námět Jana Vladislava se spolupodílel víc než vydatně na poměrně vydařeném úspěchu tohoto pohádkového dílka s hororově půvabnými rysy. Připomíná tak - řekl bych, že i docela nenásilně - staronovou skutečnost: že pohádky nejsou, jak se traduje, prvotně pro děti, ale naopak pro dospělé. Žánrově je ANIČKA posunuta výrazně směrem ke klasické lidové pohádce předminulého století s celou řadou bájeslovných-mytologických prvků. Odpovídá tomu jak podání tajemné tvrze-hrádku uprostřed lesů, tak prostředí podzemní říše víl i použité poměrně hojné symbolické prvky lískovými oříšky počínaje a pohárem zapomnění konče. Nad úroveň současné české pohádky ANIČKU dále povznáší herecké výkony, které bez výjimky nejenže zvládají herecké řemeslo, ale pohybují se i nad touto úrovní. Z celého děje, promítání je cítit chuť, se kterou se herečtí protagonisté podjali svých úloh. Zvlášť zajímavou roli - ve své filmografii zcela neobvyklou - tu hraje Jana Brejchová. Pohádkový děj má navíc svůj druhý alegorický plán, kterým je předlistopadová totalita symbolizovaná velmi volně právě již připomenutým pohárem zapomnění a na něj navazujícím problémem pamětii i dost průhledným symbolem ovčí hlavy. ANIČKA jak svou nechudokrevnou výpravou, tak slušně zvládnutým scénářem nesporně tvoří jedno z přechodových děl mezi pohádkovou tvorbou sedmdesátých a osmdesátých let na jedné a tvorbou současnou (pomathéovskou řekl by režisér Zdeněk Zelenka). V jednom má většina komentářů pravdu: není to pohádka pro děti, ale pro dospělé. Nejen děti se totiž bojí tak rády. ()

Una111 

všechny recenze uživatele

Překrásná pohádka, moje nejmilejší! Mohu ji vidět stále znovu a vůbec nechápu, co mají všichni s tou ovčí maskou. Naše děti ji viděly nesčetněkrát a nikdy z toho žádnou újmu neměly. Po všech stránek je tahle pohádka naprosto bezchybná: Vynikající scénář, skvělé herecké výkony, hlavně pana Čenského a Lindy Rybové, ale i všech ostatních, takže casting velmi šťastný, poetická výprava, hudba - ne, nic nemohu vytknout! A hlavní téma? Síla lásky, láska a věrnost sesterská - to jsou obecné hodnoty stále platné! ()

Reklama

kingik 

všechny recenze uživatele

Jedna z těch nesympatických pohádek, které v konečném součtu nejsou pro nikoho. Anička měla smůlu, že měla nepřejícnou macechu a hodnou nevlastní sestru. Zlá ženština na ni uvrhla kletbu, kdy musí do svitu luny vyhonit Čenskému pyj, nebo až do další ovulace bude po světě chodit s ohavnou ovčí hlavou, díky níž bude zahálet pěkně upravená kundička. Král se ztopořeným údem musí dlouho čekat, než k němu Anička se sestrou v přestrojení doputují a ukojí jeho choutky jejich žhavými, kolagenovými rty. Shodou okolností má král mladšího bratra, který po účinkování v gay pornu oněměl. Vrátí se vše do normálu, když si dají všichni hromadný gang-bang, při němž si všichni opětovně vzpomenou, jak to dělají ovce? To už pochopitelně prozradí až tahle pohádka. I přes odvážné sexuální scény s draky a jinými (hospodářskými) zvířaty a dobrý casting ženských postav, včetně milfky Jany Brejchové, je to hodně slabě natočené, víc se straší než souloží a nepřijde se s příliš zajímavým vyzněním. Zkrátka, na zámku bylo zvrhlého doktora Bartáka málo. Ovčí hlava, respektive maska, co má většinu času šukézní Linda Rybová na hlavě, spolykala většinu rozpočtu, i když Linda by polykala jistě i za menší honorář. Kombinace přírodních exteriérů se studiovými interiéry byla přesně taková, jakou známe z podobných televizních pohádek. Výpravnost se tím ne vždy dá úspěšně nahradit. Režisér Aleš Horal rád děsí, než by byl skutečně poutavým vypravěčem, avšak, jeho práci by ocenili i bratři Grimmové, kdyby náhodou zjistili, že je ještě někdo, kdo v pohádkách rád děsí, a přesto ví, že tak činí legračním způsobem, který v konečném výsledku nevyděsí, ani kdyby se na použité prezervativy stavěl. 40% ()

Phobia 

všechny recenze uživatele

Pohádku jsem viděla až jako dospělá, noční pomočování z ovčí masky se tedy nekonalo. Záporem však jsou až příliš televizní (laciné) kulisy interiérů a určitá přeplácanost příběhu - rozeznala jsem motivy hned několika pohádek. Podle úvodních minut jsem čekala, že to bude horší hovězina, ale nakonec z "Aničky s hazelnutama" vylezl snesitelný lehký podprůměr - skutečná úleva po příšerných minutách u americké verze "Perníkové chaloupky". 45% ()

Vančura 

všechny recenze uživatele

Není podle mě úplně od věci srovnat tuto pohádku s Herzovým filmem Panna a netvor - oba filmy kromě ústředního motivu člověka zakletého do zrůdné podoby dále spojuje herecký výskyt Brejchové a Přeučila v obou filmech (bez zajímavosti ani není, že choreografii v Aničce dělal Harapes, který v Panně a netvorovi hrál titulní roli), a především pak neobyčejně strašidelné vzezření ptačí/ovčí masky zakletého hrdiny - spousta lidí se shoduje v tom, že v dětství měli z obou pohádek hodně těžké spaní a pro mnohé z nich představuje vzpomínka na tyto filmy dodnes vyloženě traumatický zážítek. V tomto momentě ale veškerá další podobnost končí - zatímco Herzův film je mnohem více hororem než pohádkou a překypuje jedinečným výtvarným zpracováním a filmařskými kvalitami, Anička s lískovými oříšky je po filmařské stránce vyloženě průměrná záležitost, která je hodně poznamenaná dobou svého vzniku a za pozornost dnes už moc nestojí. V mnoha momentech film sklouzne až k bězděčné směšnosti - loutky draků jsou vyloženě úsměvné a scéna, v níž s nimi Jan Čenský (v děsivém devadesátkovém účesu à la Jágr) bojuje, je k popukání. Dvě "muzikálová" intermezza vílí královny (Gabriela Filippi v šíleném stříbrném make-upu přezpívaná Věrou Špinarovou) zde působí poměrně bizarně, podobně jako těžké středověké kostýmy většiny postav, které se k lokacím Hrádku u Nechanic - neogotického zámečku z 19. století - podle mě vůbec nehodí (ty kostýmy spadají do doby, kdy ten zámeček ještě nestál). Herecké výkony většiny castu jsou dosti rozpačité - zvláště ten Čenský je podle mě vyloženě hrozný, a s Rybovou to není o moc lepší (přestože je zde ve svých 18 letech neuvěřitelně okouzlující). Kamera je zde vyloženě hnusná a hodně si nerozumí se světlem svíček a přechody světlých a tmavých ploch, a na pozadí většiny filmu hraje neuvěřitelně mdlá hudba, která by uspala i mrtvého. Za mě celkově velká znuděnost - ten film není ani na chvíli napínavý nebo nedejbože strašidelný, děj se prostě jen tak líně odvaluje ke svému předem dokonale očekávanému závěru a všichni herci celou dobu strašně toporně stojí na místě a odříkávají naučené repliky, které musí ucho dnešního diváka zarazit četnými archaismy - už v době televizní premiéry to muselo na diváky působit, jak kdyby scénář psala řekněme Božena Němcová. V porovnání s předrevoluční pohádkovou produkcí představuje tento film po mém soudu výrazný kvalitatní sestup dolů, což je smutné. ()

Galerie (13)

Zajímavosti (3)

  • V němčině se film jmenuje Die verzauberte Anicka, což lze přeložit jako "zakletá Anička". (Janek2002)
  • Natáčení probíhalo ve zřícenině Helfenburk (Hrádek) u Úštěka, na zámku Hrádek u Nechanic a hradech Kost, Sloup a Valdštejn. (hippyman)

Reklama

Reklama