Anička s lískovými oříšky

Pohádku jsem viděla až jako dospělá, noční pomočování z ovčí masky se tedy nekonalo. Záporem však jsou až příliš televizní (laciné) kulisy interiérů a určitá přeplácanost příběhu - rozeznala jsem motivy hned několika pohádek. Podle úvodních minut jsem čekala, že to bude horší hovězina, ale nakonec z "Aničky s hazelnutama" vylezl snesitelný lehký podprůměr - skutečná úleva po příšerných minutách u americké verze "Perníkové chaloupky". 45% (10.05.2010)

Není podle mě úplně od věci srovnat tuto pohádku s Herzovým filmem Panna a netvor - oba filmy kromě ústředního motivu člověka zakletého do zrůdné podoby dále spojuje herecký výskyt Brejchové a Přeučila v obou filmech (bez zajímavosti ani není, že choreografii v Aničce dělal Harapes, který v Panně a netvorovi hrál titulní roli), a především pak neobyčejně strašidelné vzezření ptačí/ovčí masky zakletého hrdiny - spousta lidí se shoduje v tom, že v dětství měli z obou pohádek hodně těžké spaní a pro mnohé z nich představuje vzpomínka na tyto filmy dodnes vyloženě traumatický zážítek. V tomto momentě ale veškerá další podobnost končí - zatímco Herzův film je mnohem více hororem než pohádkou a překypuje jedinečným výtvarným zpracováním a filmařskými kvalitami, Anička s lískovými oříšky je po filmařské stránce vyloženě průměrná záležitost, která je hodně poznamenaná dobou svého vzniku a za pozornost dnes už moc nestojí. V mnoha momentech film sklouzne až k bězděčné směšnosti - loutky draků jsou vyloženě úsměvné a scéna, v níž s nimi Jan Čenský (v děsivém devadesátkovém účesu à la Jágr) bojuje, je k popukání. Dvě "muzikálová" intermezza vílí královny (Gabriela Filippi v šíleném stříbrném make-upu přezpívaná Věrou Špinarovou) zde působí poměrně bizarně, podobně jako těžké středověké kostýmy většiny postav, které se k lokacím Hrádku u Nechanic - neogotického zámečku z 19. století - podle mě vůbec nehodí (ty kostýmy spadají do doby, kdy ten zámeček ještě nestál). Herecké výkony většiny castu jsou dosti rozpačité - zvláště ten Čenský je podle mě vyloženě hrozný, a s Rybovou to není o moc lepší (přestože je zde ve svých 18 letech neuvěřitelně okouzlující). Kamera je zde vyloženě hnusná a hodně si nerozumí se světlem svíček a přechody světlých a tmavých ploch, a na pozadí většiny filmu hraje neuvěřitelně mdlá hudba, která by uspala i mrtvého. Za mě celkově velká znuděnost - ten film není ani na chvíli napínavý nebo nedejbože strašidelný, děj se prostě jen tak líně odvaluje ke svému předem dokonale očekávanému závěru a všichni herci celou dobu strašně toporně stojí na místě a odříkávají naučené repliky, které musí ucho dnešního diváka zarazit četnými archaismy - už v době televizní premiéry to muselo na diváky působit, jak kdyby scénář psala řekněme Božena Němcová. V porovnání s předrevoluční pohádkovou produkcí představuje tento film po mém soudu výrazný kvalitatní sestup dolů, což je smutné. (20.12.2015)

Překrásná pohádka, moje nejmilejší! Mohu ji vidět stále znovu a vůbec nechápu, co mají všichni s tou ovčí maskou. Naše děti ji viděly nesčetněkrát a nikdy z toho žádnou újmu neměly. Po všech stránek je tahle pohádka naprosto bezchybná: Vynikající scénář, skvělé herecké výkony, hlavně pana Čenského a Lindy Rybové, ale i všech ostatních, takže casting velmi šťastný, poetická výprava, hudba - ne, nic nemohu vytknout! A hlavní téma? Síla lásky, láska a věrnost sesterská - to jsou obecné hodnoty stále platné! (17.11.2017)

Nosný námět Jana Vladislava se spolupodílel víc než vydatně na poměrně vydařeném úspěchu tohoto pohádkového dílka s hororově půvabnými rysy. Připomíná tak - řekl bych, že i docela nenásilně - staronovou skutečnost: že pohádky nejsou, jak se traduje, prvotně pro děti, ale naopak pro dospělé. Žánrově je ANIČKA posunuta výrazně směrem ke klasické lidové pohádce předminulého století s celou řadou bájeslovných-mytologických prvků. Odpovídá tomu jak podání tajemné tvrze-hrádku uprostřed lesů, tak prostředí podzemní říše víl i použité poměrně hojné symbolické prvky lískovými oříšky počínaje a pohárem zapomnění konče. Nad úroveň současné české pohádky ANIČKU dále povznáší herecké výkony, které bez výjimky nejenže zvládají herecké řemeslo, ale pohybují se i nad touto úrovní. Z celého děje, promítání je cítit chuť, se kterou se herečtí protagonisté podjali svých úloh. Zvlášť zajímavou roli - ve své filmografii zcela neobvyklou - tu hraje Jana Brejchová. Pohádkový děj má navíc svůj druhý alegorický plán, kterým je předlistopadová totalita symbolizovaná velmi volně právě již připomenutým pohárem zapomnění a na něj navazujícím problémem pamětii i dost průhledným symbolem ovčí hlavy. ANIČKA jak svou nechudokrevnou výpravou, tak slušně zvládnutým scénářem nesporně tvoří jedno z přechodových děl mezi pohádkovou tvorbou sedmdesátých a osmdesátých let na jedné a tvorbou současnou (pomathéovskou řekl by režisér Zdeněk Zelenka). V jednom má většina komentářů pravdu: není to pohádka pro děti, ale pro dospělé. Nejen děti se totiž bojí tak rády. (06.12.2008)

Jedna z těch nesympatických pohádek, které v konečném součtu nejsou pro nikoho. Anička měla smůlu, že měla nepřejícnou macechu a hodnou nevlastní sestru. Zlá ženština na ni uvrhla kletbu, kdy musí do svitu luny vyhonit Čenskému pyj, nebo až do další ovulace bude po světě chodit s ohavnou ovčí hlavou, díky níž bude zahálet pěkně upravená kundička. Král se ztopořeným údem musí dlouho čekat, než k němu Anička se sestrou v přestrojení doputují a ukojí jeho choutky jejich žhavými, kolagenovými rty. Shodou okolností má král mladšího bratra, který po účinkování v gay pornu oněměl. Vrátí se vše do normálu, když si dají všichni hromadný gang-bang, při němž si všichni opětovně vzpomenou, jak to dělají ovce? To už pochopitelně prozradí až tahle pohádka. I přes odvážné sexuální scény s draky a jinými (hospodářskými) zvířaty a dobrý casting ženských postav, včetně milfky Jany Brejchové, je to hodně slabě natočené, víc se straší než souloží a nepřijde se s příliš zajímavým vyzněním. Zkrátka, na zámku bylo zvrhlého doktora Bartáka málo. Ovčí hlava, respektive maska, co má většinu času šukézní Linda Rybová na hlavě, spolykala většinu rozpočtu, i když Linda by polykala jistě i za menší honorář. Kombinace přírodních exteriérů se studiovými interiéry byla přesně taková, jakou známe z podobných televizních pohádek. Výpravnost se tím ne vždy dá úspěšně nahradit. Režisér Aleš Horal rád děsí, než by byl skutečně poutavým vypravěčem, avšak, jeho práci by ocenili i bratři Grimmové, kdyby náhodou zjistili, že je ještě někdo, kdo v pohádkách rád děsí, a přesto ví, že tak činí legračním způsobem, který v konečném výsledku nevyděsí, ani kdyby se na použité prezervativy stavěl. 40% (28.10.2014)