Sametová extáze

Jsem z toho filmu jednoduše unešená. Je to přesně můj šálek kávy: herci, hudba, scénář, kostýmy. Jasně: je to o období krátkém a v podstatě lokálním. Britský glam rock - komu to dneska co řekne, ale ono je to jedno, dosaďte si tam jakýkoli jiný styl, může být i míň třpytivý a ne tak namalovaný, pokud to bude něco, co vás jako dítě nadchlo a formovalo, modla, idol - a dnes to ve vás vyvolá nostalgii a pocit, že neprojít si tím, nejste stejní, tak TO JE O TOM. Navíc, i když se zdůrazňuje, že je to fikce, tak podobnost Ewana McGregora s Iggy Popem je až dojemná. McGregor a Rhys-Meyers jsou naprosto snoví, úžasní, své role odžili a já je mám teď ještě raději. (15.09.2004)

Oscar 1 nominace: Kostýmy. . . . . . . Zlatá Palma - výběr (21.03.2004)

Stejně jako glamrocková éra britpopu 70.let, nastoupivší po vystřízlivění z ideálů květinových dětí, byla cesta nikam, tak i tento film se mlátí od ničeho k ničemu. Drží ho nad vodou jen ta hudební čísla, kde lze nasát atmosféru glamrocku, se vším jeho třpytivým pozlátkem a všeprorůstající dekadencí, s vysokými botami, těsnými přiléhavými kostýmy a barevnými trvalými, hudební éry, z jejíhož vizuálna čerpal Freddie Mercury v raných dobách, či David Bowie. A propós ten a jeho vymyšlené alter-ego Ziggy Stardust tu má styčný bod s hlavní postavou filmu - Brianem Sladeem - v celkem přesvědčivém podání Rhys-Meyerse, zatímco McGregor, vystrkujíc během vystoupení na diváky přirození, tu svými excesy a divokostí nápadně připomíná enfant terrible rockové scény Iggyho Popa a ač překvapivě nemá ve filmu mnoho hereckého prostoru, svých pár výstupů též zužitkoval vydatně. V hlavní dějové linii ale film nefunguje. Novinářské pátrání Christiana Balea, jehož překvapivě mdlý projev spočívá pouze ve fascinovaném zírání na své idoly, je nudné, spolu s až snovými scénami nedrží pohromadě a do toho se tvůrce filmu snaží sdělovat pochybné myšlenky ("Image muže je jeho životem."). S tímhle filmem se to má jako s glamrockem - zajímavý, ale hodně brzy se okouká. (05.02.2006)

Ta hudba mi nic neříká, ale ani mi nevadí, beru film jako sondu do života lidí, kteří ani nevěděli, co chtějí říct a i když se o to snažili, vyšlo to na prázdno. Zaujalo mě ono detektivní pátrání, ale zhlediska filmařiny se mi snímek jeví jako průměr. (29.10.2004)

║Rozpočet $9miliónov║Tržby USA $1,053,788║Tržby Celosvetovo $4,861,972║ excentrické, pôsobivé sfilmovanie témy ktorá ma absolútne neberie ale v danom prevedení som to dokázal v pohode zbaštiť, herecky dokonalé /60%/ (28.04.2010)

Rozhodně nevšední (a hodně barevná) podívaná. Podivný svět ..... nadupaný hudbou, excesy a „závislostmi“ všeho druhu." Svoboda, kterou si můžeš dovolit! Anebo taky ne“ A přestože já mám, hudbu sedmdesátých let navždy spjatou s úplně jiným žánrem .... tak i tohle mi .... znělo!!! (22.05.2005)

Sakra nádherná atmosféra britský scény a glamrockový hudební odnože. ____ Sametová extáze, ač se to nezdá, disponuje nesmírně rafinovanou strukturou: 1, Vypravěčský model pátrajícího reportéra vychází z Občana Kanea. 2, Film provází flashbacky, v nichž se objevují nové postavy, které nejenže posléze nasedají na hlavní linii příběhu, ale taktéž vzpomínají a pomáhají odhalovat zase další postavy. 3, Vypravěč neustále zostřuje vidění různých postav, poté je zas opouští a zanechává v optice jiných postav. Kupříkladu hodně věcí je braných z pohledu Balea a stejně tak i Bale je pro spoustu postav zkoumaným objektem. Což vychází z tematizace skutečnosti, že umělec sám o sobě, stejně jako jeho dílo, nic neznamená. Tvar mu dává až úsudek ostatních lidí. 4, Začátek se obejde bez dialogu a vypráví přes montáž nechronologických sekvencí a přes nespolehlivého vypravěče (podveden je divák, zatímco autor se směje – ohledně postav, některé „ví“ a některé „neví“). 5, Vypravěč někdy jen pozoruje, jindy je aktivní a hroutícím se postavám pomáhá. Ale katarze stále nepřichází. 6, Všechny songy jsou dokonale (ve smyslu neviditelně) všité do příběhu. 7, Plus celý příběh provázejí intertextové (odkazy samotné), hypetextové (proplétání odkazů) a metatextové (dávající odkazům nový smysl) narážky. Tyhle kulturní reference (najít si je můžete na wiki) jen podtrhují konceptuálnost filmu. 8, Taktéž herci vycítili příležitost a ještě předtím, než je pohltil Hollywood, odvedli nadstandardní kus práce. (10.09.2008)

Nádherný devatenáctiletý J.R. Meyers (jen ten horní ret nebrat), výborný McGregor (dlouhý blond vlasy ano!), nevýrazný a nepříliš hodící se Bale, rozkošný Brian Molko v na tělo ušité miniroli (škoda, že opravdu jen mini - mohl toho ve filmu ztropit víc), spousta třpytek, slušivých oblečků, celkem povedených songů & v neposlední řadě nějaké to poselství ze/do života. Krutě krátké a nevyužité - otevřeně přiznávám, že ač je to spíš na slabé 4*, dávám třpytivou pětku za …ani nevim, snad za ten "feeling“ a mou slabost pro androgyny :-* (10.11.2007)

"Občan Kane" glamrocku, ale právě tím také zásadně odlišný od kanonického veledíla. Orson Welles nás nutil dojímat se nad odhalením, že i zbohatlický magnát má také srdce a teskní po ztracené nevinnosti. Jeho film se celý točil kolem titulní postavy, přičemž všechny ostatní figury tu slouží jen coby vehikly k přidávání dalších vrstev jejího portrétu (do čehož také zapadá, že reportér tu zůstává zcela anonymní, protože nemá ke Kaneovi vůbec žádný vztah). Todd Haynes za užití podobné vyprávěcí struktury flashbacků motivovaných reportážním zadáním a rámované ozvěnami klíčového okamžiku (byť ne nutně totožného v čase a místě, ale rozhodně významem) vypráví mnohem opojnější, fantastičtější, rozmáchlejší a především osobnější a hlubší příběh. Příznačně svému vzoru v Davidovi Bowiem a jeho Ziggy Stardust personě vypráví "Sametová extáze" o všech ostatních a o vlivu hvězdy na svou dobu, své okolí a hlavně na konkrétní lidi, kteří ji milovali a jejím prostřednictvím objevili sami sebe. Nakonec se ukazuje, že tím nejlepším, co Haynese potkalo, bylo odmítnutí Bowieho licencovat produkci své písně a personu Ziggyho. Namísto životopisu svázaného schvalováním vnějších autorit mohl dát absolutní průchod tvůrčí licenci a otisknout na plátno nikoli konkrétní osobnost, ale dojem z ní.  Těžiště se tak z biografických údajů a pečlivě střežené image přenáší na významy, nálady, emoce a vjemy. Impresivní koláž pak vypráví nejen ústy postav ale především jejich těly, kostýmy i výpravou, z nichž se stávají vrcholně expresivní a ohromně uhrančivé nástroje diváckého okouzlení. A když se to ještě spojí s hudbou, ať už jako podkresem, koncertní performancí nebo videoklipem, přichází ona titulní extáze (obzvláště u Ballad of Maxwell Demon, ale zdaleka ne jen u ní). Haynes vytvořil dokonalou filmovou fantazii jedné hudební dekády (ale i s ozvěnami dvou dekád kolem ní) a její klíčové hvězdy, ale i hudebního průmyslu, společnosti a queernes, respektive jejího předvádění a performování. Ale při tom vypráví také velkolepý příběh hledání sebe sama, které je jako v každé jiné době nelehké, byť tehdy díky jednomu mimozemšťanovi bylo o něco zjevnější a snáze pomáhalo najít spřízněné duše. Vedle těchto velkých i malých příběhů "Sametová extáze" zůstává také velkolepou ódou na jednu jedinou noc, kdy prší třpytky a která je kulminací všeho kolem ní. Haynesovo rozkošně uhrančivé i krásně intimní veledílo se nakonec samo stává ekvivalentem staré brože Oscara Wilda - otiskem něčeho velkého i osobního, spřízněným dotykem, a darem, který spojuje všechny, kteří si jej předávají. (15.09.2023)

No jako vizualni orgie nebo narez, jak tvrdi distributor mi to neprislo. Hudba ve filmu me nic moc nerikala, ale nektery pisnicky byli dobry. Co se tyce hereckych vykonu, tak jednoznacne nejlepsi byl Ewan McGregor, kterej to fakt zahral uzasne. Ostatni herci, hlavne Jonathan Rhys-Meyers a Christian Bale byli docela v pohode, ale zadnej extra vykon nepredvedly. Celkem me potesilo, ze to nebyl jen takovy dokument o zpevakovy, ale tvurci do toho dali detektivni patrani. Na druhou stranu to bylo obcas ku skode, protoze to neustale preskakovani v deji bylo mistama celkem zmateny. Ze zacatku, kdyz bylo vsechno takove barevne a silene, tak me to docela dostalo, ale cim dyl jsem to sledoval tak me to tim vic nudilo. Ono se vsechno okouka a sledovat dve hodiny jak se chlapi malujou, oblekaj saty a vypadaj jak teplousove opravdu casem nudi. Rozhodne by snimku prospelo kdyby byl kratsi a i pres to, ze je dost silenej, tak by moh bejt jeste silenejsi, pak bych dal mozna vyssi hodnoceni, ale takle jen 3*, protoze jsem z toho fakt nejak moc unesenej nebyl, jak bych od "strhujiciho hudebniho dokumentu" cekal. (16.05.2005)

Neuchopitelný Jonathan, explozivní Ewan, tápající Christian, zdeptaná Toni, kulervoucí písničky, podpatky, zvonáče, Oscar Wilde a ten pocit... "Nic neudělá člověka tak pyšným, jako když mu řeknete, že je hříšník." Nejvíc mě štve, že tenhle dokonalý film si zaslouží dokonalý komentář a já ho nejsem schopná vymyslet. "It's funny how beautiful people are when they're walking out the door." ♥♥♥ (30.12.2007)

Obsah snímku zcela dostál svému názvu:) Vynikající dílo s excelentním hereckým obsazením a skvěle vytvořenými postavami. Hudba, drogy, sex, láska, nevázanost, nespoutanost, glam-rock, glittry, extáze. A na druhé straně také postupný pád, vývoj doby, lidí a plynoucí čas, který postupně smetává z cesty vše, čemu ve vzpomínkách říkáme "nejkrásnější časy." Úžasná Toni Collette, Jonathan Rhys Meyers, Ewan McGregor s černými linkami okolo očí (ať mi nikdo netvrdí, že tu nevypadá jak Kurt Cobain:) a nádherný Christian Bale. Skvělá je scéna, v níž je dokonce i Christian "really hard" z pohledu na Ewana a Jonathana:) No, a jeho společné scény s Ewanem jsou "yum":) a zvláště závěr, kdy se po letech setkávají, je doslova magický. Starring: Curt "Cobain" Wild, Patrick Bat(e)man a King Henry:) (23.02.2013)

Filmařsky velmi zručně natočené dílo, ale... Ale jakoby se režisér nemohl rozhodnout, co vlastně chce. Vyprávět příběh glam rocku, nebo příběh Davida Bowieho? Protože kdyby chtěl točit o glam rocku, proč hlavní postavy, Briana Sladea a Curta Wilda modeloval jednoznačně (a naprosto zbytečně) podle Davida Bowieho a Iggyho Popa? Ale pokud chtěl točit o Bowiem, proč vytvořil tak podivný příběh? Vždyť život Davida Bowieho je sám o sobě velmi zajímavý a vlastně mnohem zajímavější, než ten vymyšlený Briana Sladea... A nutno říct, že natočit film o Davidu Bowiem by bylo jaksi "užitečnější". (A bylo by asi 100000% úžasnoucnější slyšet ve filmu jeho písničky) Protože co divákům řekne tento film? Ze Sametové extáze jakoby vyplývalo, že David Bowie i Iggy Pop byli namyšlení hlupáci, kteří nevěděli, co chtějí a jen mudrovali o tom, čím je pro muže jejich image. Realita, jak tomu občas bývá, je v tomto případě prostě mnohem zajímavější. Mám jakousi nechuť vůči podobnému "přepisování historie". Stačí se podívat na rané Bowieho videoklipy a pak na klipy Briana Sladea, každému dojde, co mám na mysli.... _____ Todd Haynes má očividně glam rock rád, ale nějak se v tom ztratil, ve všech těch narážkách na skutečné události a osoby zapomněl na to hlavní - příběh. Větší odstup by byl zkrátka lepší. (19.07.2010)

V podstatě matný příběh a ploché charaktery schované za bizardnost, spoustu třpytek, blýskavé oblečení, nevkus a svět, ve kterém nezáleží na pohlaví. Popravdě nechápu, proč je dnes tak populární tvrdit, že muži nikdy nebyli zženštilí tolik jako právě dnes - asi tihle chytráci neslyšeli o glam rocku... Je pravda, že navzdory tomu, že jsou zde naprosto nedostatečně vykreslené charaktery, je to takové podivně líbivé a zábavné. Přesto takové nepochopitelné. Asi jako celý glam rock (nebo minimálně jeho vyobrazení ve filmu). A linky, nedbalé blond vlasy a černé nehty? Ewan McGregor nikdy nevypadal líp! A jeho herecký výkon byl téměř hypnotický. Škoda té záležitosti s Balem, oproti zbylému ději působila neskutečně směšně a zbytečně. V čele s jeho debilním zíráním (a to, jak u všeho byl..). Fasáda sedmdesátek je ale nadměrně povedená, příběh zaujme. Jenže jsem tomu nedokázala kompletně propadnout, protože mi celá ta éra a styl nic moc neříkají. Být zarytým fandou, určitě jdu na plný počet. Takhle hodně slabé 4 hvězdičky (za McGregora). (A jen tak na okraj;připadá mi docela smutné, že se k takovému filmu nedají sehnat rozumné titulky. Není nad google překladač, že, titulkáři..Aneb All right, lads? - Všechno jasné, kluci?) (21.05.2013)

FIlm divoky a odviazany, ako 70-te roky same. Vtedajsiu dobu vam nepriblizi, on vas do nej na dve hodiny vtiahne. Na Dve hodiny posypane pozlatkom, nasiaknute mlznou atmosferou hlucnych nocnych barov, hiriacich farbami, lesklymi kostymmi a ludmi zijuciimi bezuzdny zivot. Podobne ako v The Wall (iked nie az v tak velkej miere), hudba tento film priam vytvara. Glam rock v sebe nesie onu podstatu - divokost vtedajsej doby, a hercom tak dovolila podat over-the-top vykony. Nutno podotkunt, ze to mohutne podporili aj spevacke kvality McGregora a Meyersa. Jedinecna exkurzia do nesputanych cias, z ktorych zostali len zabudne skladby tisko hrajuce zo stareho radia. (10/10) (22.02.2008)

Prázdné třpitící se glamrockové pozlátko. (08.03.2008)

V době, kdy lidé tíhli ke spánku ne k životu, přišla křehká bytost, která bujarou náladou oslovila mladé, rozpoutala revoluci a přeměnila anglické domky v tepající doupě androgynů. Rodičovským zákazům navzdory. Ten rozpolcený anděl měl tvář J.R. Meyerse a tenhle herec měl zase talent Boha. Nadšeně jsem pobíhal naskytnuvším světem světel a jeho úderností, avšak občasná ztráta pozornosti (reportér a jeho pátrání), rozpoutala v mojí hlavě takovej binec, že jsem nerozeznal real od unreal, což - jak určitě sami znáte - je dost na pytel. Velvet Goldmine je dost svéhlavej film, což je předzvěst palce nahoru, nicméně o tři roky mladší Hedwig and The Angry Inch má, podle mě, větší tepovou frekvenci. Ale zaextázuju si ještě jednou. (18.07.2010)

Nejde tu iba o glam rock, ide hlavne o komunitu, ktorú jedinec potrebuje aby prežil. Či už je tento druh socializácie súčasťou pózy alebo vnútorného presvedčenia nakoniec vôbec nezáleží, pretože takmer každý sa chce vyjadrovať podľa toho, ako sa v danej životnej etape zrovna cíti a vo veľa prípadoch, každý chce niekam patriť. Za cieľovku tejto "dekadentnej vernisáže" sa nepovažujem, ale skúsenosť s "Velvet Goldmine" by som označil za cennú a proste velvet. (05.09.2009)

Hudba mj. Slade, B.Eno, Venus in Furs, Grant Lee Buffalo, Pulp, T-Rex, Roxy Music, Lou Reed, Placebo. Souhlasím, že pro Briana byl inspirací Bowie, v Curtovi jsem však kromě Iggyho Popa viděl i Kurta Cobaina a Jima Morrisona. Jak říká jedna z postav - kdyby si dnešní hvězdy dovolily to, co na začátku 70.let, byly by z toho hned demonstrace. Pastelové barvy, flitry, kostýmy, glam-rock, boty na obřích podpadcích. Postarší Londýňan si posteskne, co ještě horšího by tak mohlo přijít....no přece punk! Ten tu sice přímo není, ale náznaky rýsující se gothické scény ano. Hledání možností, hranic, tolerance, svobody - hudba, sex a drogy. Silné herecké obsazení a šlapající hudba se skvělou kamerou! (12.01.2013)

Den, kdy jsem poprvé viděla Sametovou extázi, si pamatuju přesně. Na setkání s životní láskou se totiž nezapomíná. Nevěděla jsem, čím na mě film tak zapůsobil, možná to byla ta úžasná muzika, možná mě oslnily ty třpytivé kostýmy a nadpozemská krása Jonathanova (on se pro tuhle roli prostě narodil), snad to byla ta nevázanost glam rock éry či nekonvenčnost jejího zpracování. A možná všechno dohromady. Ale věděla jsem, že jsem spatřila něco neobyčejného a že to chci vidět znovu. A znovu. A znovu. (14.01.2006)