poster

Sametová extáze

  • Velká Británie

    Velvet Goldmine

  • Slovensko

    Zamatová extáza

Drama / Hudební

Velká Británie / USA, 1998, 124 min

  • Shadwell
    *****

    Sakra nádherná atmosféra britský scény a glamrockový hudební odnože. ____ Sametová extáze, ač se to nezdá, disponuje nesmírně rafinovanou strukturou: 1, Vypravěčský model pátrajícího reportéra vychází z Občana Kanea. 2, Film provází flashbacky, v nichž se objevují nové postavy, které nejenže posléze nasedají na hlavní linii příběhu, ale taktéž vzpomínají a pomáhají odhalovat zase další postavy. 3, Vypravěč neustále zostřuje vidění různých postav, poté je zas opouští a zanechává v optice jiných postav. Kupříkladu hodně věcí je braných z pohledu Balea a stejně tak i Bale je pro spoustu postav zkoumaným objektem. Což vychází z tematizace skutečnosti, že umělec sám o sobě, stejně jako jeho dílo, nic neznamená. Tvar mu dává až úsudek ostatních lidí. 4, Začátek se obejde bez dialogu a vypráví přes montáž nechronologických sekvencí a přes nespolehlivého vypravěče (podveden je divák, zatímco autor se směje – ohledně postav, některé „ví“ a některé „neví“). 5, Vypravěč někdy jen pozoruje, jindy je aktivní a hroutícím se postavám pomáhá. Ale katarze stále nepřichází. 6, Všechny songy jsou dokonale (ve smyslu neviditelně) všité do příběhu. 7, Plus celý příběh provázejí intertextové (odkazy samotné), hypetextové (proplétání odkazů) a metatextové (dávající odkazům nový smysl) narážky. Tyhle kulturní reference (najít si je můžete na wiki) jen podtrhují konceptuálnost filmu. 8, Taktéž herci vycítili příležitost a ještě předtím, než je pohltil Hollywood, odvedli nadstandardní kus práce.(10.9.2008)

  • ivishka
    *****

    Nejsem zase až tak milovníkem glamu a rock jako takový vídám spíše z rychlíku a mnohem bližší mi je popík a další podobné jemnější melodie..Co se ale týče tohoto filmu a vůbec stylu,který je zde zobrazován je to naprosto jiná kategorie než čistě rocková - tím spíše,že je glam rocková...Miluju nádherné vypracované chlapáky v těsných kalhotách,které normálně na ulici nepotkávám a tak se nestydím se pořádně zadívat na všeliké jejich přednosti :-D tím spíše,když skáčou na pódiu nahoře bez a obnažují se před publikem.Celá takováto "láska" nebo prostě jen záliba či jak to mezi nimi bylo je ale pomíjivá a rychle vyhasíná.Líbí se mi neuzavřená možnost,že vlastně Brian Slade ještě žije a svou vlastní smrt fingoval.A ještě více se mi líbí skutečnost, že bláznivý fanoušek vlastně zprostředkuje jakési vyprávění - je tudíž přímým divákem a to je to magické co se mi skutečně líbí na tomto filmu.Je bohužel strašně smutné a neskutečné jak může hudba a spíše než ona ale styl toho jak člověk žije naprosto zničit všeliké zábrany a zapříčinit podobné tragédie jako je právě smrt.Celý snímek na mě působil roztěkaně, ale přece jen jsem v tomto chaosu našla to pravé ořechové a ráda se k tomuto dílu vracím alespoň prostřednictvím soundtracku.Obsazení je více než perfektní - dva hezounci J.R.Meyers a Jůvn McŘehoř...(9.7.2012)

  • Bláža
    ***

    Ano, glam-rock. Ano, inspirace skutečnými postavami. Ale pozor! Ať zase nějaký pitomeček nepřehlédne varování na začátku filmu, že vše je jen fikce. To jen aby pak nemyslel, že "takhle to bylo". Brian Slade (J.R.Meyers) je inspirován Bowiem. Curt Wild (E.McGregor) je na motivy Iggy Popa. Ale všechno není glam, co se třpytí. Navíc tu ještě nikdo nejmenoval po Bowiem druhou největší postavu glam-rocku, Marca Bolana. Ve filmu jej a jeho kapelu T.Rex ztvárnil skvělý Brian Molko. Navíc, Bolanovi songy ve filmu zazní (narozdíl od Bowieho nebo Popových) - přece jenom, Bolan už je po smrti, práva na písně byla asi levnější. Tak v hlavních postavách je jasno. Zbývá ještě problematická postava Arthura Stuarta (Ch. Bale), o kterém jsem snad na chvíli i zauvažoval, že by mohl představovat Nicka Kenta (legendární hudební kritik). Ne, není to on. Bale má fungovat jako jakýsi katalyzátor příběhu, posouvat ho dál, ale zároveň představovat fanouška, člověka poznamenaného androgynní dobou a blištivým pozlátkem. Tenhle film, ve snaze zachytit ducha doby, trochu uvízl na mělčině. Ve srovnání s kultovní Quadrophenií (o subkultuře mods) nebo 24 Hour Party People o man(d)chesterské scéně, je Velvet Goldmine jen slabým odvarem.(22.9.2006)

  • campix
    **

    Tak jsme se s Haynesem opět minuli a tentokrát o dost značný kus. Já mu vlastně ještě nikdy nepřišel pořádně na chuť. Tady bohužel úplně není o čem. Glam rock mě také minul. Prostě několik výborných herců pitvořících se v neskutečných polohách a stopáž je přehnaná. Jedině je snad hezké sledovat paralely s životem Davida Bowieho a Iggy Popa.(30.5.2016)

  • GodComplex
    *

    Velvet Goldmine mohl byt vazne dobry film, s velmi vitanym konceptem mapujicim jednu zasadni hudebni eru, to by to ale musel natocit nekdo schopny a ne gaylord Todd Haynes, ktery z toho udelal maskarni ples pro buziky. Vubec se nedivim Davidu Bowie, ze produkcnimu stabu hrozil soudem, protoze je jasne, ze tahle filmova hruza je v podstate jen priteplene znesveceni dane ery a vsech predstavitelu. Jonathan Rhys Meyers je v Bowiem inspirovane inkarnaci naprosto tragicky a vylozene me prudi, protoze narozdil od Bowieho postrada jakykoliv sarm, charisma a pusobi jako strasne nesympaticka buznicka. Ewan McGregor si sice roli wannabe Iggy Popa dava k obedu, coz ale jeste neznamena, ze mam naladu se divat na jeho pero (a ze to neni prvni film, kde to vytahne). Jediny kdo z cele te parodie odesel s lehce stylovym stitem je Brian Eno, jehoz inkarnace zde vystupuje jako sice opet vic nez je zdravo priteplena, ale presto docela stylova androgyn inkarnace zvana Jack Fairy. Jinak me ten film ale neskutecne vytocil. 2/10(19.7.2012)

  • - Mnoho dialogů ve filmu je uzmuto z díla Oscara WIldea, kterému je také věnován filmový prolog. (Morien)

  • - Když je v roce 1974 Maxwell Demon zastřelen, drží baskytarista kytaru Gibson Thunderbird vyrobenou k dvoustému výročí americké nezávislosti, která se ovšem nezačala prodávat před rokem 1976. (glitter)

  • - Během koncertu "Death of Glitter" shodí Curt Wild kabelem stojan od mikrofonu, který drží při záběru čelem do publika. V dalším záběru, kde je Curt zabrán z boku, je stojan opět vzpřímeně postaven. (glitter)