Sametová extáze

FIlm divoky a odviazany, ako 70-te roky same. Vtedajsiu dobu vam nepriblizi, on vas do nej na dve hodiny vtiahne. Na Dve hodiny posypane pozlatkom, nasiaknute mlznou atmosferou hlucnych nocnych barov, hiriacich farbami, lesklymi kostymmi a ludmi zijuciimi bezuzdny zivot. Podobne ako v The Wall (iked nie az v tak velkej miere), hudba tento film priam vytvara. Glam rock v sebe nesie onu podstatu - divokost vtedajsej doby, a hercom tak dovolila podat over-the-top vykony. Nutno podotkunt, ze to mohutne podporili aj spevacke kvality McGregora a Meyersa. Jedinecna exkurzia do nesputanych cias, z ktorych zostali len zabudne skladby tisko hrajuce zo stareho radia. (10/10) (22.02.2008)

Na Velvet Goldmine jsem se dlouho těšil, a o to víc mě překvapilo, jaká je to slabota. Ten film neni moc dobře vymyšlenej, je děsně natočenej, a herci v hlavních rolích hrajou fakt mizerně (s výjimkou Jonathana Rhyse Meyerse), hudba neni dost dobrá na to, aby pomohla někomu vytvořit představu o hudbě, který chce vzdávat poctu. Když Ewan McGregor zkouší řádit na pódiu po vzoru Iggy Popa, je v detailech přesnej, ale Popově divokosti se nedokáže ani přiblížit. Taky když zpívá Gimme Danger, ten propastnej rozdíl mezi ním a předlohou tluče do očí i uší. Pozitivum tohohle filmu je nakonec právě v tom, že si fanoušek glam rocku, Bowieho, Popa, T-Rex a dalších legend může užívat nejrůznější detaily, narážky na dobu, stylizovaný obaly desek po vzoru legendárních alb zmiňovanejch stars... Taky účesy, oblečení, kulisy, všechno je dost vymakaný. A účast Briana Molka a Steva Hewita z Placebo je podařená a pozoruhodná, stejně jako jména interpretů, který hrajou ty filmový songy... Škoda, že režisér a scénárista byli takoví břídilové. (09.07.2007)

Z Glam rocku a módy sedemdesiatok sa mi robia... ani neviem čo na tele, preto som prekvapený, nakoľko ma chytili takmer všetky piesne, ktoré odzneli v Haynesovom filme. Spoločne so scenáristickým kolegom ho vystaval ako Občana Kanea a myslím, že to bol dobrý nápad a dramaturgia funguje. Slade je tajomná postava, o ktorej sa nedozvieme úplne všetko, ale asi väčšine divákov bude aspoň do určitej miery sympatická. Je to ale aj tak najmä o hudbe a kostýmoch a samozrejme o mladých hviezdach a príjemným bonusom je Brian Molko v menšej úlohe. Trochu to môže pripomenúť Singles, z poslednej doby zase Rocketmana. (07.12.2023)

V době, kdy lidé tíhli ke spánku ne k životu, přišla křehká bytost, která bujarou náladou oslovila mladé, rozpoutala revoluci a přeměnila anglické domky v tepající doupě androgynů. Rodičovským zákazům navzdory. Ten rozpolcený anděl měl tvář J.R. Meyerse a tenhle herec měl zase talent Boha. Nadšeně jsem pobíhal naskytnuvším světem světel a jeho úderností, avšak občasná ztráta pozornosti (reportér a jeho pátrání), rozpoutala v mojí hlavě takovej binec, že jsem nerozeznal real od unreal, což - jak určitě sami znáte - je dost na pytel. Velvet Goldmine je dost svéhlavej film, což je předzvěst palce nahoru, nicméně o tři roky mladší Hedwig and The Angry Inch má, podle mě, větší tepovou frekvenci. Ale zaextázuju si ještě jednou. (18.07.2010)

Glitter crush a nepochopitelně pochopitelná nostalgie po éře kterou jsem nezažil a nikdy jí nežil... ale žil jsem Bowiem v jeho temnějších obdobích, Igim v jeho zuřivějších časech, a Molkem v době kdy byl hudebně na vrcholu a právě tak ukázkový androgyn, jako tady jsou úplně všichni... krom toho na první pohled vyloženě nesedícího Balea, který ale perfektně zosobňuje toužícího, ale úzkostně odstrčeného civilistu ve světě rockových, jak je vnímá, polobohů. A můžu být sebevíc straight, ale toho Bowieho, toho zamlada bych z postele prostě nevyhodil, takže proč se nenaladit na vlnu kdy rock a punk naplno objaly transsexualitu jako extravagantní image a styl který zářil o to jasněji, o co krátčeji trval. 9/10 (10.11.2020)