Režie:
René ClairScénář:
René ClairHudba:
Georges AuricHrají:
Henri Marchand, Raymond Cordy, Rolla France, Alexander D'Arcy, Jacques Shelly, André Michaud, Paul Ollivier, Maximilienne, Eugène Stuber, Альбер Брокен (více)Obsahy(1)
Slavná levicově zaměřená satirická komedie o dvou odsouzencích, z nichž jeden uprchl z vězení a potom se propracoval až na majitele továrny. Role jeho zaměstanců je ve složitém mechanismu továrny omezena na jakési "lidské automaty". Ze strachu, že bude odhalen, se muž nakonec rozhodne továrnu přenechat právě dělníkům a se svým kamarádem uprchne vandrovat.
Společnost, která film produkovala, se více než deset let soudila s Charlie Chaplinem, protože podle nich Chaplin právě z jejich filmu ukradl mnoho nápadů do svého slavného filmu Moderní doba (1936). (Morien)
(více)Recenze (17)
Hezký eskapický film představující tehdejší francouzskou zábavnou kinematografii spíše v lepším světle. Z dnešního pohledu ale působí příliš zidealizovaně. Oslavuje se svobodu, ale nerealisticky ignoruje se důsledky situace dosažené ve snímku. Je vidět ještě nedokonalé užití zvuku, film má spíše než ke komplexní práci s novými prostředky tendenci působit jako slepenec němé grotesky a nesmělých hudebních čísel, která jsou ovšem do dění vkusně zakomponovaná a nevyčnívají příliš okatě. ()
Krásný přechod mezi groteskou, tedy komedií němého filmu, a klasickou zvukovou komedií. Mísí se tady komika obou různých žánrů, ale je pravdou, že stále ještě má hlavní slovo groteska, to, jak jsou scény zabrány, jak spolu postavy na plátně působí, mluvená komedie je přece jen trochu stranou. Nepovažuji film za až tak zásadní z hlediska vytváření komedie a budování komických prvků, ale spíše jako další krok ke komediím moderním. ()
Film s naivným príbehom, ktorý je tak trochu muzikálom, tak trochu groteskou, v dnešnej dobe už ale nefunguje v ani jednej z týchto rovín. A to aj napriek tomu, že vo svojej dobe to bol film veľmi inšpiratívny. Ako muzikál ovplyvnil Hollywood spôsobom zakomponovania piesní do deja. Ako groteska zrejme inšpiroval samotného Chaplina pri tvorbe geniálnej Modernej doby (1936). To všetko je už ale dnes pasé. Hudba je totiž hrozne otravná, pozostáva z akýchsi prihlúplych skandovaných popevkov a dookola sa opakujúcej budovateľskej piesne (tých sme si niečo v našich končinách užili). Čo sa zase humoru týka, zopár vtipných nápadov (bicykel, výrobný pás) je utopených v záplave trápnosti. Trápne mi pripadá aj to obvinenie Chaplina z plagiátorstva, vzhľadom na to, že jeho majstrovské dielo je nadčasové, kým tento film v podstate skončil na smetisku dejín. ()
Nech žije sloboda je groteska, avšak dnes už nie príliš vtipná. Nech žije sloboda je muzikál, avšak jeho pesničky sú už dnes skôr otravné, na rozdiel od niektorých slávnych melódií z Hollywoodu tej doby. Mňa tento film tak zaujal úžasnou výpravou, pretože sa odohráva v období funkcionalizmu, ktorý prial aj industriálnej architektúre, v ktorej sa príbeh dvoch nerozlučných kamarátov odohráva. Okrem spomínanej Modernej doby si určite spomeniete aj na Metropolis. Dej je trochu zmätený, všetko sa podriaďuje danej situácii, aby tak vynikol gag. Rozohrá sa milostná zápletka, na ktorú sa potom na nejaký čas zabudne, pretože sa sústredíme zase na inú postavu a tak podobne. Clair potom ani poriadne nevie, ako to všetko zakončiť a tak urobí doslova poriadny vietor, pri ktorom všetko zničí, nasledujúci priebeh deja si môžeme tak maximálne domyslieť a vydať sa spoločne s našimi priateľmi na ďalšiu životnú púť, plnú životného optimizmu za zvukov ďalšej piesne. Je to film atypický, ktorý sadne dnes už asi málokomu. 70%. ()
(1001) Myslím si, že jen málo filmům s popěvky se ode mne dostane uznání. Podle mého mají filmy dosáhnout kýženého efektu tím, že se v nich kecá. Nicméně ti nejsilnější tvůrci se poznají toho, že mě dostanou, i když třeba nekecají, jenom tam stojí na hlavě nebo tak něco. To nicméně nebyl případ tohoto filmu. ()
Galerie (24)
Photo © Tamasa Distribution
Zajímavosti (4)
- Když natočil Charles Chaplin svůj film Moderní doba (1936), společnost Tobis, která je distributorem filmu Ať žije svoboda, se s ním chtěl soudit kvůli plagiátorství. Režisér René Clair se odmítl k žalobě připojit a řekl, že je potěšen, že Chaplin použil některé nápady z jeho filmu. Soud se ale přesto konal a probíhal téměř deset let odděleně ve Francii a v USA. Na radu svých právníků nakonec Charles Chaplin společnost Tobis odškodnil. René Clair zůstal stranou celé aféry a on a Charles Chaplin, kterého velmi obdivoval, zůstali přátelé. (ČSFD)
- První neanglicky mluvený film, který obdržel nominaci na Oscara. (ČSFD)
Reklama