Reklama

Reklama

Substance

  • Velká Británie The Substance (více)
Trailer 2

Kdo nikdy nesnil o lepší verzi sebe sama? Stárnoucí hvězda televizních obrazovek Elisabeth Sparkle (Demi Moore) dostává možnost vyzkoušet zázračnou substanci, díky které může být mladší, krásnější a dokonalejší. Má to jeden háček, musí se dělit o čas. Jeden týden pro ni, jeden týden pro její nové lepší já, Sue (Margaret Qualley). Každých sedm dní. Dokonalá rovnováha. Snadné, že? Pokud vše dodržíte, co by se mohlo pokazit? Film režisérky Coralie Fargeat je trefnou, ostrou a šokující satirou, která ohromila filmový festival v Cannes a odvezla si Cenu za nejlepší scénář. (Aerofilms)

(více)

Recenze (57)

MrHlad 

všechny recenze uživatele

Až jednou budu někomu vysvětlovat, co znamená „hezký, ale k hovnu“, pustím mu tenhle film. Nebo alespoň půlku, ať na to nemusí koukat ty nelidské dvě a půl hodiny. Coralie Fargeat mě hodně zklamala už svou předchozí Pomstou, ale oba její snímky toho mají dost společného. Vypadají krásně, nápaditě se tu hraje s barvami, v tomhle případě se i docela stylově odkazuje na Kubricka, Cronenberga nebo Carpentera, zpomalené záběry televizních vystoupení jsou víc než efektní a zatraceně sexy, ale pod vším tím pozlátkem se ukrývá velké nic.    Substance je film, který by rád otevíral zajímavá témata jako neschopnost stárnout, kult mládí v šoubyznysu a řeší i cenu slávy a jak moc je za ni kdo ochotný zaplatit. Jenže to všechno dělá naprosto banálním způsobem, který ničím nepřekvapí a ještě mu to nepřekvapování trvá nelidsky dlouho. Už po nějakých dvaceti minutách jsem si v hlavě udělal seznam, podle kterého Substance pojede až do samého konce. A jen si to odškrtával. Pod tou audiovizuální dravostí se reálně skrývá povrchní show bez nápadů plná hloupých postav dělajících ještě hloupější rozhodnutí a tvářících se, jak moc je překvapují následky. Je unavující to celé sledovat a za všemi těmi hezkými obrázky, nechuťárnami (které nakonec zas až takové peklo nejsou), nahotou a záběry na sexy zadky ve spandexech se schovává jen navoněné nic ()

POMO 

všechny recenze uživatele

Nenechte se odradit prvoplánovou dějovou premisou a béčkovou stylizací. Reflektujíc pravidla televizního show businessu je to povrchní záměrně. Zašlé se musí měnit za mladé s dokonalým tělem. A celebrity jsou kvůli tomu se svým tělem ochotny udělat cokoliv. Prvních asi sto minut se mi až nechtělo věřit v přítomnost tak lacině stylizovaného braku v soutěžní sekce Cannes FF. Ovšem Coralie Fargeat má s námi vyšší plán a roztočí to do nečekaných obrátek - psychologicky vnitřním konfliktem hlavní postavy, i žánrově po vzoru ranní splatter tvorby Petera Jacksona. A to do takřka transcendentálního body horor spektáklu, ve kterém se nebojí vtipně použít ani Herrmannovu hudbu z Vertiga či Straussovu z Vesmírné odysey. Perfektně obsazená Demi Moore v roli končící, a Margaret Qualley v roli vycházející hvězdy televizní show. Ta, mimochodem, býti v letošní Cannes soutěži taky v novém Lanthimosovi, zažívá skutečnou kariérní krasojízdu. Díky Tarantinovi za její objevení! Kdyby film v prvních sto minutách nepracoval s béčkovými prvky tak průhledně a předvídatelně, dal bych pět hvězd! ___ Přijde mi, že režisérky začínají ve filmech ukazovat daleko více ženské nahoty než režiséři. Příkladem jsou jenom z letošního Cannes jak Les Femmes au balcon, tak The Substance, kde si detailně prohlédneme prsa Demi Moore i Margaret Qualley. Nemluvě o smršti jejích křivek v elasťácích. Mňam! [Cannes FF] ()

J*A*S*M 

všechny recenze uživatele

Poučný příběh o tom, že pravidla jsou od toho, aby se dodržovala; zvlášť když jde o zázračný preparát, který si člověk hodlá aplikovat do těla. Zpočátku jsem měl trochu mrzení, že jsem ze strany režisérky nezaznamenal snahu budovat atmosféru a pokoušet se diváka strašit - namísto toho rozjíždí "jen" zábavnou přímočarou satiru. Jakmile se ale začne vnitřní psychologický boj mezi hrdinčiným chtíčem a racionální vůlí (vzpomněl jsem si živě na své pokusy zanechat kouření :D) projevovat i fyzicky, nabere Substance šílené grády. U toho filmu si člověk několikrát říká, že asi bude brzo končit, protože už se rozjel do měřítka, kam se ostatní horory dostanou vyloženě až ve finále... ale Fargeat pak vždy snímku do žil píchne další injekci body horor humusu a povznese tu jízdu o další level výš. Tahle ženská má koule. Trochu se divím, že to v Cannes dostalo zrovna cenu za scénář, protože ve finále si to dělá tak trochu co chce, pravidla fikčního světa jsou načrtnuta jen velmi volně. Čekal bych tedy spíš úspěch u diváků půlnočních projekcí než u kritiků, ale zázraky se občas evidentně dějí. Substance asi na konci roku nebude můj nejoblíbenější horor sezóny, vždy v tomhle ohledu upřesnostním seriózní hrůzu a děs, ale zároveň je třeba říct, že málokterý film má na sobě napsáno INSTANT CLASSIC takhle velkými písmeny. ()

kiddo 

všechny recenze uživatele

Viděla jsem už v roce 2006, kdy to natočil Kim Ki-duk, s tím rozdílem, že Čas byl dobrej. Kdybych neznala žádnej body horor, nepředpověděla to od první minuty dál a měla klacek, kterej bych si při sledování mohla mastit, tak snad možná... no, asi ani pak ne. Šokující max, pokud člověk nikdy neviděl starej zadek. No nic, čas si podesátý pustit Excision, to aspoň nevykrádá Černou labuť i bez toho mála, kvůli čemu nebyla Černá labuť okamžitě zapomenutelná. ()

novoten 

všechny recenze uživatele

Kritika šovinismem prodchnutého zábavního průmyslu? Třetina stopáže neviděna, protože nedokážu sledovat chuťovky na plátně? Pocit, že si ze mě Coralie Fargeat dělá nepokrytě srandu, ale nechce se smát mně, ale se mnou? Kdo chce víc, nemá nic: The Movie? Všechno tu je. Někdo touží najít ztracenou krásu, někdo touží vidět film, jaký tu ještě nebyl. A oba by si měli dát pozor na svá přání. ()

dO_od 

všechny recenze uživatele

// Substance je krutej film. Nejdřív jako by někdo vzal moje nejmilejší fantazie s Margaret Qualley a zhmotnil je tak, že jsem z toho byl konstantně v extázi, jenom aby následně přišel očekávaný twist v podobě brutálního (i když možná víc groteskního) body hororu, který rychle graduje do čím dál většího bizáru. Co je zvláštní, že od obou těch rovin jsem po všudypřítomném hypu čekal možná ještě víc, takže mi to nakonec přišlo relativně krotké. Nicméně Demi + Margaret skvělá dvojice, Dennis Quaid ďábelský a kamera od začátku do konce top. 8/10 ()

EdaS 

všechny recenze uživatele

Stopáž je vzhledem k jednoduchosti příběhu zbytečně přepálená a doslovností film diváka poslední půlhodinu doslova ubije, ale jinak je to skvěle natočená a ohromně zábavná hororová satira. ()

Dadel 

všechny recenze uživatele

Kvůli takovým filmům se vyplatí jezdit do Varů, protože sdílet zážitek z jednoho z nejlepších filmů posledních let s tisícovkou dalších lidí ve Velkém sále je neopakovatelné. Ano, jeden z nejlepších filmů posledních let a letos spolu s Chudáčky (mj. také s Margaret Qualley!) nejlepší. Rozkošné, přepálené, brakové, vtipné, brutální, Requiem for a Dream na steroidech. Snažte se o ději vědět co nejmíň, já nevěděl skoro nic a bylo to ideální. Překvapila Demi Moore, o které jsem čtvrt století neslyšel a ona vypadá pořád k světu (tedy, ze začátku filmu). Comeback par excellence. A z Qualley naopak hvězda bude. Musí. Těším se, až se to dostane do kinodistribuce a půjdou na to nic netušící lidi. O tom filmu se bude ještě hodně mluvit. Škoda, že vzhledem k obsahu to asi nebude oscarový materiál.____(závěr filmu dal vzpomenout na výbornou krátkou, ale intenzivní počítačovou hru INSIDE z roku 2016, kdo neznáte, zkuste) ()

TheRaven 

všechny recenze uživatele

Vyinženýrovaný festivalový produkt čerpající z Jekylla a Hyda, Doriana Graye a mnoha jiných zdrojů, který ale těžko může znechutit, uchvátit nebo znepokojit, když ho divák ani na chvilku nebere vážně, přinejmenším divák, který už někdy v životě viděl nějaký body horor. A po většinu stopáže je žel bohu až příliš očividné, že ho vážně nebrala ani sama režisérka. Všeprostupující sterilita brání divákovi v jakékoli identifikaci s postavami, respektive děním na plátně, zrcadlové neurony tak zůstávají potichu a veškeré „nechutnosti“ vyšumí do ztracena, místo aby spoluutvářely prožitek, příběh, film (dobrým příkladem jsou nehty, srovnej s Mouchou). A více neznamená lépe. Je blbý to takhle napsat, ale chybí tomu „srdíčko“, láska k filmu. Obrovský kontrast oproti Ti Westovi a jeho Maxxxine viděné o pár dní dříve (i pár dní potom), která je sice scénáristicky vcelku jednoduchá, ale aspoň upřímná. A že to mělo myšlenku? To má i Bony a klid. ()

Hellboy 

všechny recenze uživatele

Obraz Doriana Graye + Dr. Jekyll a pan Hyde pro 21. století, bohužel v naprosto zoufale předvídatelném a pekelně dlouhém podání. Důležité téma - tlak společnosti na mládí a krásu, v důsledku čehož vzniká neschopnost stárnout a ochota zaplatit jakoukoliv cenu za uchování mladistvého vzhledu, je zde podané úplně polopaticky, bez větší hloubky, s neustálými vysvětlivkami, kdyby to náhodou někomu nebylo úplně jasné, takže film plyne líně, bez většího překvapení, divák jen celou dobu čeká na to, co se logicky musí stát. _____ Po dvou nekonečných hodinách precizně natočené nudy nicméně dojde ke zvratu, který jsem skutečně nečekal (za to body nahoru), kdy se celý snímek z realisticky pojatého dramatu promění ve splatter hororovou komedii, jak od studia TROMA. Po dvou hodinách nudného techno-thrilleru se změní nejen žánr, ale i styl - snímek najednou obsahuje na malé ploše hodně odkazů a aluzí, pozorný divák rozpozná doslovné citace z filmů Moucha (1986) nebo Věc (1982), ale tuším tam i pomrknutí na Toxického mstitele (1984). To vše zabalené do stopadesáti hektolitrů krve, asi největší krvavá lázeň, co jsem kdy viděl, od dob Braindead (1992). To vše, aby autorka Coralie Fargeat dotáhla pointu svého "vtipu" do konce. Čímž se celý film skutečně redukuje spíše na vtip, nutno říct, že zbytečně dlouhý, nudný a překvapivá závěrečná pointa stejně ponechává spíše hořkou pachuť. ()

freddy 

všechny recenze uživatele

Krátce po zhlédnutí filmu mě napadá mnoho věcí. Nejgeniálnější film, u něhož nejvíc lituju, že jsem ho viděl. Kdybych mohl vrátit čas, vybral bych si z festivalové nabídky jiný film. Zároveň zážitek, na který nezapomenu. Nevím, jaké prášky paní režisérka a zároveň autorka scénáře bere, ale asi je to síla. Odporné, hnusné, zvrácené záběry. V podstatě celá poslední asi třetina filmu je pro mě jako diváka nepolíbeného různými Vetřelci a dalšími obdobnými věcmi vylézajícími zpod kůže něčím, u čeho už jsem uvnitř své hlavy křičel "dost, prosím, už ne". A přesto je tenhle příběh o touze vypadat lépe a mladší zvláštně strhující a dokázal upoutat mou pozornost natolik, že jsem se vůbec nenudil a překvapivě rychle to uteklo. Odhlédnu-li od toho odporného, musím zároveň zmínit velké množství ženské nahoty a především opravdu skvělou práci s kamerou a střihem, kdy jsou nám běžné dialogy a scény servírovány velice neobvykle a často nám přibližují určitý detail hodně zblízka a z nečekaných úhlů. A koneckonců i příběh samotný dává smysl a varuje před touhou po ideále krásy. Jinými slovy je poselství jasné. Mějte rádi sebe a své tělo  a budete šťastní. Tenhle troufám si říct highlight letošního Art Film Festu téměř zaplnil největší festivalový sál a sledovat reakce těch několika stovek diváků bylo taky celkem zajímavé. Určitě zážitek na celý život. A už to nikdy nechci vidět. [30. Art Film Fest Košice] ()

pepo 

všechny recenze uživatele

Čistá filmová radosť a zároveň veľké pecka. No nie pre každého. Viem si predstaviť, že mnoho divákov to nerozdýcha. Intenzívny pulp v artovom balení. Staré formálne aj príbehové postupy vybičované do ad absurdum dotiahnutého mimoriadne chutného gulášu. O príbehu som nevedel nič a bol som v šoku ako si ma to omotalo a v závere vypľulo. Asi polovicu filmu som sledoval s otvorenou hubou a následným priblblým úsmevom. ()

Jhershaw 

všechny recenze uživatele

Ano, je to přepalene, zběsilé, videoklipove. Ale přesně to je potřeba, po dni plném pomalých, starých, uměleckých filmů. Navíc v atmosféře naplněného Velkého sálu, s tisicovkou podobně naladěných diváků. ()

Ruut 

všechny recenze uživatele

Hodnocení je v tomto případě podružné. Tenhle film vzniknul proto aby šokoval. Napodruhé a bez magičnosti půlnoční karlovarské projekce bude o hodně slabší. Totální vykradačka Carrie, Requiem za sen, Běžícího muže, Vesmírných kanibalů, Mouchy, Mučedníků a pár dalších klasik. Ale zároveň to natočila až příliš dobrá režisérka než aby se tomu dalo vysmát. I když směřování druhý poloviny s finále "valící se dělové koule" , které zase pro změnu vykrada kultovní počítačovou indie hru Inside, dost kazí rozehrané linie. Masky spíš ujeté a hloupé než funkční a děsivé. Demi Moore vstala tímhle z mrtvých a přál bych ji příště pořádnou roli v pořádném snímku. ()

Goldbeater 

všechny recenze uživatele

Předchozí počin Coralie Fargeat mě příliš nepotěšil, na efekt dělaná revenge movie s množstvím nesmyslů sice ukázala, že francouzská režisérka dokáže zaujmout frenetickým stylem a obrazovou nápaditostí, ale chyběla tomu - no jak jinak to říct - právě substance. A tu už Substance s velkým S konečně má! Obdivuhodné je, že ačkoliv tu jde o velmi jednoduchou a přímočarou zápletku prakticky hodnou epizody Twilight Zone, její natažení na téměř dvě a půl hodiny nějakým způsobem funguje a k tomu má neskutečný tah na bránu. Je to kompilát mnoha inspirací, ať už třeba z Obrazu Doriana Graye, filmů jako Smrt jí sluší, Sunset Blvd. a bodyhorrorových děl Franka Henenlottera (a jak čtu další zdejší reakce, každý si v tom dokáže najít tak trochu něco jiného) a celé to drží velmi dobře pohromadě. Hlavní herecká trojice Demi Moore, Margaret Qualley i Dennis Quaid předvádí naprostou tour de force, každý z nich přitom tak trochu jiným stylem. Dojde na několik opravdu hodně výživných sekvencí a finální půlhodinka je vyloženě sledem scén roku! [KVIFF 2024] ()

InJo 

všechny recenze uživatele

Šílenej náhul pro lidi se silným žaludkem, jehož ocenění za nejlepší scénář na festivalu v Cannes mě upřímně udivuje. Neskutečná černohumorná hororová satira, která připomíná mix Smrt jí sluší (posedlost mládím a krásou), Sunset Boulevardu (vyhaslá hvězda usiluje o comeback) a body hororů Davida Cronenberga (hlavně Mouchy) a Darrena Aronofskyho (Requiem za sen a Černá labuť). Extrémní prezentace ženské krásy (Margaret Qualley je bohyně!) a současně absolutního tělesného hnusu (masky v topu!). Finále je groteskní krvák jak od Petera Jacksona v dobách Braindead. Je to přepálený a utržený ze řetězu snad v každém směru (včetně délky), takhle zábavná a strhující úchylárna tu ale docela dlouho nebyla. Pro mě asi nejlepší artový brak od Bloku 99. ___ Francouzská režisérka Coralie Fargeat je pro mě po tomhle aktuálně objev roku a jsem sakra zvědav, s čím přijde příště. 90 % ()

Filmmaniak 

všechny recenze uživatele

Artový brak, v němž se mísí elegantní a efektní moderní filmařina s intenzivním béčkovým body-hororem, jenž nutí diváky se slabšími žaludky odvracet zrak nebo dokonce odcházet ze sálu během projekce. Hodně videoklipové soft-porno estetiky, místy trochu jako kdyby David Cronenberg natáčel Re-Animátora, nakonec se ale snímek přidá do party ke krvavým splatterům, jako je Braindead od Petera Jacksona. Myšlenkově je to coby satira na sebezničující touhu po věčném mládí a kráse dost přímočaré a povrchní - nejspíš záměrně - a dějově film smysl moc neřeší a neváhá porušovat vlastní pravidla. Vše je podřízeno tomu, aby snímek neustále posouval hranice očekávání a několikrát skokově šokoval tím, do jakých krajností až je ochoten zajít. Natočeno je to ale s nebývalou pulzující energií, přičemž díky svižnému tempu, tepající hudbě, vytříbeným obrazovým kompozicím a oběma herečkám v hlavní roli (a nádherně nechutnému Dennisovi Quaidovi v roli vedlejší) je vyloženě radost to sledovat, čirá over-the-top zábava pro otrlé. Ideální je dopřát si to jako kolektivní zážitek s hojným počtem dalších diváků. ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Demi Moore vypadá i v jednašedesáti k sežrání. Takže díky autorce tohoto filmu, že ji vytáhla z diváckého zapomnění. Plus (také nahá) Margaret Qualley. Skoro bych si připadal jako v devadesátkách. Jenže to nedovoluje současný dravý režijní styl. Na druhou stranu tu máme inspiraci body horory ještě o nějakou dekádu staršími. Škoda jen, že mi to nepřišlo celou dobu jako nádherně braková zábavná jízda na krvavém tripu, ale chvílemi to vypadalo, že se film bere vážně. Ale závěrečná krvavá sprcha, v duchu úvodního záběru ignorující zákon zachování hmoty, už zase jela na správné vlně. ()

Stanislaus 

všechny recenze uživatele

(KVIFF 2024) Substance má již nyní čestné místo na poli krvavých body hororů. Při letmém pohledu na anotaci vyvstane člověku hned na mysli klasika Smrt ji sluší (mně konkrétně naskočila i epizoda Mimo z del Torovy antologie Kabinet kuriozit). Obsazení Demi Moore do role stárnoucí, (polo)zapomenuté hvězdy byla trefou do černého a jsem rád, že tato v 90. letech populární (byť "malinová"), zatímco v posledních letech spíše kvůli podezřelým změnám vzhledu bulvárem propíraná herečka dostala šanci si zahrát - možná tak trochu - sama sebe(?). Minimálně od dob Gremlinů víme, že pravidla nejsou jen pro okrasu, a když je porušíme, může to mít (doslova) monstrózní následky. Během sledování mi před očima nabíhaly odkazy na filmy jako Osvícení, Sloní muž, Carrie, Věc, Pohádka pohádek či Moucha, čímž ale nechci tvrdit, že by byla Substance kompilátem dříve viděného. Při projekci jsem viděl postranním očkem, jak někteří lidé uhýbali pohledem - mně v tomto ohledu vadila jen jedna jediná (nehtová) scéna. Rozhodně se ale jedná o otrlý kousek, který má neuvěřitelně nabušený a energický audiovizuál, kde jsem místy ocenil svou lehčí hluchotu. Rovněž nutno ocenit děsivě autentickou práci maskérů, kteří v tomto případě měli vskutku velký prostor pro realizaci. Coralie Fargeat se podařilo naservírat hutnou, krvavou podívanou, která by si mohla plácnout s Kill Bill. V neposlední řadě jde ale i o smutný příběh o šovinistickém ideálu krásy, jehož dosáhnutí může sebou přinést fatální následky. Není to za mě čistých pět hvězd, nicméně za odvahu a koule něco takového natočit si je Substance zaslouží. ()

Jokolo 

všechny recenze uživatele

Tady se z řetězu urvalo úplně všechno. Před projekcí jsem ze všech stran slyšel promluvy o tom, že něco takového jsem ještě neviděl. Takovým názorům musím dát plně za pravdu. Formálně jde totiž o jeden z nejodvážnějších a nejvypiplanějších snímků, s jakým jsem se kdy setkal. Obraz se zvukem se v každičkém záběru prolínají v jeden dokonalý vjem, který lascivně brnká na všechny smysly, ať už sledujeme šťavnaté křivky Margaret Qualley nebo chcaní Dennise Quaida. Formálně jde o dokonalé řemeslo a zpočátku se zdá, že se bude potkávat i s vytříbenou obsahovou stránkou.   Megalomanský snímek si totiž bere na paškál podnětné téma stárnutí, opotřebení, ztráty elánu a nezvratnosti postupného uvadání. Tím jde o dílo velmi sympatické a dnešní. Pro zkoumání ústředního motivu si však režisérka vybírá tak extrémní formu, až je to občas těžce za hranou. Tady jde totiž o film, u něhož hodně záleží na tom, kde leží vaše hranice snesitelnosti. I já zpočátku jásal nad pevnou režií či skvostnou kamerou. Postupem času však forma nad obsahem získává absolutní dominanci, až je hlavní téma totálně devalvováno pod nánosy krve, střev, nehtů či obličejů. Zůstává pravdou, že takovýhle film jste pravděpodobně nikdy neviděli. Je nicméně škoda, že tvůrkyně nevěděla, kdy zařadit zpátečku, protože důležité téma i přes jednoduchý scénář mohlo skrze výtečnou formu vydat na výjimečný film. Takhle jde spíš o do sebe zahleděnou onanii, která má za cíl hlavně šokovat bez jakékoliv přidané hodnoty. ()

Související novinky

MFF Karlovy Vary v číslech ČSFD a očima agentů

MFF Karlovy Vary v číslech ČSFD a očima agentů

07.07.2024

V sobotu 6. července skončil 58. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. V rámci slavnostního zakončení byly samozřejmě rozdány festivalové ceny, a jak jsme zde psali, hlavní ocenění… (více)

Zlatá palma festivalu v Cannes zná svého vítěze

Zlatá palma festivalu v Cannes zná svého vítěze

25.05.2024

Večer v sobotu 25. května proběhl ceremoniál slavnostního zakončení 77. ročníku prestižního mezinárodního Filmového festivalu v Cannes. Na prosluněné francouzské riviéře tak skončil dvanáctidenní… (více)

Jaké filmy budou soutěžit o Zlatou palmu v Cannes?

Jaké filmy budou soutěžit o Zlatou palmu v Cannes?

14.04.2024

Ve čtvrtek 11. dubna proběhla v kinosále UGC Normandie v Paříži tisková konference ku příležitosti zveřejnění oficiálního výběru v rámci programu nadcházejícího 77. ročníku Filmového festivalu v… (více)

Reklama

Reklama