Sanbiki no samurai

1000. komentář: Příběh tří potulných samurajů, kteří se přidají na stranu lidového povstání proti krutému velmožovi. Sice to nedosahuje kvalit např. Zběsilosti nebo Vzpoury, ale i tak se jedná o perfektní samurajský akčňák plný skvělých soubojů. V hlavních rolích se objeví sympatická trojka mifunovského ražení. (17.08.2010)

Chachá, to byl teda film podle mýho gusta (nebo aspoň jednoho z mých gust). Dost připomíná Yojimbo, Sandžuro nebo i Sedm samurajů, ale je svébytnej, skvělej, magnetickej. Dokonce bych řek´, že jeden z nejlepších samurajských filmů, tedy z těch, co jsem viděl. Správná porce tragiky, humoru, akce, napětí, fakt dobrý. Zajímavý jsou taky vztahy tří hlavních hrdinů se ženama. Každej má jednu milou a všichni víme, že samuraj a trvalej vztah, to nejde moc dohromady, že?! (18.08.2010)

Člověk se často dočká překvapení, když to nejméně čeká. Gošova prvotina je totiž skvěle sebejistý film, který hravě strčil do kapsy slavnou Inagakiho trilogii o Mijamotovi Musašim, kterou jsem před několika dny zhlédnul a byl jsem z ní dost rozpačitý. Sanbiko no samurai mě dokázal strhnout daleko více a svou kvalitou krásně odhalil tuctovou podstatu Inagakiho adaptace. Hudba Tošiakiho Cušimy se vyrovná kompozicím Takemicovým a fantasticky dramatizuje deziluzivní příběh idealistického samuraje Šiby, který se rozhodne přidat na stranu hladovějících farmářů a jejich zoufalé vzpoury. Ne nepodobné Kurosawovu veledílu Sedm samurajů, ale hutnější a ve svém vyznění možná i pravdivější. (Jistou pouťovost a roztahanost Jódžimba navíc Goša překonává drsně realistickými pasážemi). (18.03.2008)

Bushido bylo... A již není. Což ronin Šiba sice dobře ví, ale odmítá to přijmout za své. Je totiž tak trochu naivní idealista. Tak trochu víc. Gošova prvotina dokáže, že zdaleka nejen u nás platí, že vyrážet klín klínem není dvakrát dobrý nápad. A především, že za dobrotu na žebrotu bylo, je i bude věčná pravda. Dějově sice přímočaré, ale rozhodně ani na okamžik hloupé či bez myšlenky, jelikož režisér do této výstavní přehlídky nádherně nasnímaných soubojů a zavilých pohledů vkládá rozdílné náhledy hned několika samurajů i padlých roninů na otázky cti, povinnosti, osobní odpovědnosti, útlaku slabých či zbytečnosti veškerého počínání. Tak trochu cyničtější variace Sedmi samurajů. Tak trochu. PS: Výsostně by mě zajímal Gošův stejnojmenný seriál, na kterém tento svůj celovečerní prequel založil... (16.03.2013)

Film se mi docela líbil, ale bohužel, když ho srovnám se Sedmi samuraji nebo Yojimbem popřípadě Sandžuróem, nedosahuje ani zdaleka takových kvalit, ke genialitě mu toho prostě hodně chybí. Hlavní, co mi zde chybělo a Kurosawa to má, byla určitá realnost. Mimo podivné triky s katanou, které skýtá většina japonských historických filmů, mi nepřišlo nějak realné chování postav. Film ani herci si mě nezískali. Nedovedu to moc dobře vysvětlit. Možná, že to bylo moc rychlé, ale přitom mi většinou rychlost filmu nevadí, nebo tam byly určité emoce, což zase většinou není na škodu. V Kurosawovi, když je noc tak pořádná, prší-li tak hodně, zabíjí-li se tak buď rychle nebo pomalu, ale se smyslem a každý pohyb ten smysl dává např. je bahno, a tak prostě uklouznou. Ve filmu není skoro žádná zmínka o Bušidó, to mě asi dostalo. Potom neprojevuji takový zájem o hrdiny. Hlavní hrdina nejadná jen kvůli tomu, že má svou čest, ale spíš hlavně kvůli slitování a ostatní třeba kvůli rolníkům nebo kvůli tomu zlýmu chlápkovi, který je sužuje. Nejda tam o jejich čest, samuraj by raději bojoval, než by se nechal zbičovat. Bylo tam taky až moc odkazů na to pravé nefalšované přátelství. Nebyl tam žádný větší plán, jak těm rolníkům pomoci, prostě se to všechno najednou semlelo, že by hlavní hrdina něco vymyslel kromě odevzdání petice, která už tam byla, nebo zabití hlavního zloducha, to prostě ne. Jsem strašně nerad, že to neumím líp vysvětlit, ale tenhle film si mě moc nezískal a moc ve mě nezanechal. (možná bych ho neměl srovnávat s Kurosawou) (09.03.2013)