Kozure Ôkami: Jigoku e ikuzo! Daigoro

Poslední díl mé nejoblíbenější samurajské série a v podstatě jakékoliv série, co znám, byl opět perfektní. Bohužel pomalý styl vyprávění byl ještě více zpomalen a celý film byl zahalen v temnotě, která navozovala horrorovou atmosféru. Ogami se tentokrát utkává i s nadpřirozenými bytostmi, používá k boji zejména svůj kočárek naládovaný zbraněmi, neváhá použít několikrát i kulomet (podobně jako v třetím díle) apod. O to však ubylo soubojů na meče a gore scén. Na tomto díle je znát práce jiného režiséra. Kdyby nebyl poslední díl tak příliš utahaný a temný (i obrazově), byl by to ode mne opět plný počet. Vše vynahradí závěrečná bitva v horách, kdy Ogami stojí proti armádě několika stovek bojovníků a úhlavnímu nepříteli. Krvavá jatka odehrávající se na bílém sněhu mi pak dala odpověď na význam názvu tohoto dílu. Ogami v podstatě v rámci tohoto dílu rozseká poslední možné nepřátele, kteří ještě zbývali a mohli se mu postavit. Zůstává jen úhlavní nepřítel, který zosnoval zradu jeho rodiny a vraždu manželky v prvním díle, dědek s bílým vousem a vlasy. Ten na konci filmu ujíždí na saních s příslibem pomsty. Zřejmě měly vzniknout ještě další díly této excelentní série, ale už se tak nestalo. Škoda, "Lone wolf and Cub" je obecně pro mne naprostým kultem a jedním z nejlepších děl světové kinematografie, v rámci samurajského žánru pak vrcholem, v rámci zfilmovaného komixového žánru taktéž. Při každém sledování jednotlivých dílů jsem prožíval neopakovatelnou atmosféru a s údivem sledoval Wakayamovo ztvárnění hrdiny, který v dějinách akčních filmů nemá obdoby... Nelze chvílemi vůbec uvěřit, že takový skovst, nápady, choreografie soubojů (přehledné bez střihů!), emocionální, explotační a obecně výtvarný koncert vznikal někdy před přibližně 35 lety ... (16.10.2008)

I tato epizoda Vlka samotáře s mládětem je velice dobrá. Až do chvíle, kdy Ogami Itó odstraní tři postavy pohybující se mezi smrtí a životem. I zde se ukazuje, že původní komiks musel být nevyčerpatelnou studnicí inspirace. Závěr filmu je pro mne ale menším zklamáním. Velkolepý souboj v horách na saních a lyžích se mi totiž vůbec nelíbil. Přišel mi technicky nezvládnutá a toporný. Vůbec nepůsobí dynamicky ani komiskově, ale naprosto nudně. Samé záběry na lyžaře, střihy na Vlka s kočárkem a následné pády. Není zde žádná dynamika, pro kterous si japonských akčních filmů cením. (28.05.2010)

Dějově nesmírně zajímavý díl, který má svoje silná místa, jež ale tentokrát bohužel nejsou tolik v akci, která přesto v těch několika záblescích vyniká. Tahle dvojice je prostě věčná a vy tu jejich poslední scénu možná i obrečíte, protože jsou prostě skvělí a vy jim přejete další krásnou cestu po světě. Nebezpečnou, ale pořád takovou, která stojí za to žít. (13.10.2015)

WE, FATHER AND SON, BOTH LIVE AT THE CROSSROADS TO HELL! WE EXIST AT THE GATEWAY TO THE NETHERWORLD! Pro mě nejlepší díl. Kamera je zde zvládnutá na jedničku, tak jako ve všech předchozích dílech a bere divákovi dech. Zároveň je tento závěrečný kousek pro Itta nejdrsnější zkouška, což lze vyčíst na jeho tváři. Možná jsem čekal trošku víc od trojce assassinů. Nakonec se z nich vyklubali pěkní amatéři. (08.01.2021)

Skvělé zakončení série. Krom klasických samurajských scén jsou tu i jisté prvky hororu – tři zombie bojovníci, a technika klanu Takeguchi, která spočívá v odebrání všech soupeřových emocí kromě strachu. Závěrečný souboj na kopci s lyžujícími ninji nemá chybu. Snad jen ten padouch mohl zemřít, a bylo by to ještě velkolepější. Tehdy se však asi počítalo ještě s dalšími díly, takže se to dá chápat. Celý děj doplňuje skvělá hudba, trochu anachronicky poukazující spíš na 70.léta, ale to k žánru patří. Kdo má rád mytologické Japonsko, samuraje, šikmooké westerny, atmosféru 70.let a esteticky šplíchající krev, jistě tuto sérii zná, netřeba doporučovat. Vybrané ukázky jsem však pouštěl některým kamarádům, kteří se o podobné filmy příliš/vůbec nezajímají, a setkal jsem se s naprostým nepochopením Přicházejí o hodně! (07.02.2006)