Obsahy(1)
Pět let byla prezidentkou krizemi zmítaného Slovenska. Pět let ji zblízka sledoval filmový štáb, a to i v situacích, kam jiné kamery nemohly. Politická i osobní dramata, setkání se světovými vůdci nad globálními dilematy, ale i s běžnými občany nad problémy všedního dne. Mimořádně intimní portrét ženy, která se pokouší vnést lidsky otevřený přístup do tradičně mužského soutěživého světa vrcholné politiky a přitom hlavně zůstat dobrou matkou svých dcer. Milovaná i nenáviděná Zuzana Čaputová. (Aerofilms)
(více)Recenze (20)
Někde mezi dramaturgicky lehce rozklíženým deníkem jednoho turbulentního období, poctivou observací a útržkovitým pokusem dostat se Čaputové více do hlavy. Má to pár emotivních momentů, pokorné charisma prezidentky to zachycuje věrně, střihově uspokojivý rytmus unese těch 109 minut, ale přes určitý intenzivní pocit naléhavé deziluze, který z příběhu ženy věřící v dobro v toxickém prostředí slovenské politiky plyne, to zároveň zanechává rozpaky. Jako by si Šulík úplně neuměl vybrat, jak blízko, nebo jak daleko chce stát. Něco podstatného v tom pokusu vylíčit co nejvíc epizod z prezidentství Zuzany Čaputové uniká. ()
Až moc bezpečné, až moc opatrné. Alena konci jsem poměrně cítil vysílení Čaputové a možná i nějaký nevyjádřený vztek. V ten okamžik to na mě zafungovalo a já tomu odpustil všechny neduhy. ()
Není to dokonalé. Takový videodeníček, ale taky záznam úplně bezprecedentních let a postupného systémového rozpadu. Tohle je demokracie. ()
Mohlo to byť super. Ale nie je. Neviem nakoľko sa na výsledku podpísala autorizácia zo strany prezidentky a nakoľko kompletne dovŕtaná dramaturgia, no tu bolo zarobené na oveľa viac. Pri scénach s pádom vlády/Matovičovou rezignáciou alebo návštevou pápeža konfrontovanou s umieraním otca je to strhujúce a ukazuje sa celý potenciál projektu. Väčšina konfliktov sa ale spolieha na to, že divák má odžité a kľúčové momenty nie sú filmársky poriadne pripravené. Najhoršie ale je, že keby tvorcovia správne poskladali verejné vystúpenia prezidentky a zástupcov vlád resp. opozície /a pomohli si existujúcimi novinovými titulkami/, mohlo to byť úplne úžasné. Áno, je to celkom dobré. Ale strašne nevyužité, vo výsledku hrozne matné a čo je najhoršie....okrem spomenutých dvoch pasáží strašne chladné ()
Som presvedčený, že nie je veľa politikov, o ktorých by sa dal natočiť časozberný dokument tohto typu. Marek Šulík mal proste šťastie, že na to p. Čaputová kývla. Ona sa evidentne nemusela obávať, že by sa "vďaka" takémuto zákulisnému video materiálu mohla kompromitovať... práve naopak, aj tento dokument ukázal, že jej politika "slušnosti" nebola len záležitosť komunikovaná na verejnosti, ale že je to normálna a slušná žena aj v súkromí, či každodennej práci. ()
Portrét velmi silné osoby s pevně danými hodnotami, která se ale nedokázala otevřít ani ve svém vlastním filmu. Snímek tak neposkytuje pohled do nitra osoby, jako je to například u Občan Havel (2007), nebo skvělé insider záběry jako Un président, l'Europe et la guerre (TV film) (2022). Divák si tak musí vystačit jen se souhrnem funkčního období, věnující se pouze klíčovým událostem, orámovaným jen několika smutnými osobními událostmi. Škoda. ()
Vzťah k Zuzane Čaputovej som si budoval až počas výkonu jej mandátu. Predtým som ju nepoznal, nevolil. Postupne akýsi vzťah vznikol. Film, ktorý som videl zapasoval do predstavy, ktorú som mal a mierne obohatil moje poznanie. Hodnotiť osobu našej ex však nie je na mieste, hodnotiť treba prácu M. Šulíka a v tomto ohľade súhlasím s viacerými predrecenzentami, že, povedané prostým jazykom, to mohlo byť trocha lepšie. Ale koniec koncov a v duchu zásady "všetko skúmajte a dobrého sa držte" som si z toho nakoniec niečo dobré odniesol. **** ()
Najväčším záporom je to, že to nie je fikcia. Pekne štruktúrované, skvelá gradácia (život píše najlepšie). Obsahuje emotívne aj úprimne vtipné momenty. Škoda, že sme nevideli viac z jej súkromného života a jej vnútorného sveta. Viac tu. ()
Je Slovensko poloplný alebo poloprázdny pohár?Tento film je pre mňa každopádne skvelý časozberný dokument o pandémiach uplynulých 6 rokov (Fico, Covid, Matovič, ruský útok na Ukrajinu, Fico, Pellegrini...). Zvolenie Zuzany Čaputovej stále považujem za zázrak, a som vďačný za jej pokoj, ktorý priniesla do tých ťažkých časov. 90 % (dal by som aj viac, ale prekážal mi miestami nezrozumiteľný zvuk a nesynchronizovaný obraz so zvukom) ()
nuda v Brne....nudny film o najnudnejšej osobe tejto dekady ()
Reálne je to film za 3*, ale dávam 5*, keďže viditeľne sa tu niektorí opustili a zabudli, že nie sú na sociálnych sieťach, ale hodnotiť majú film. Čo je na filme dobré je skutočnosť, že koncentrovane zobrazuje zlo v našej spoločnosti. Po pozretí snímky už niet úniku, ani výhovorky. Zlo a násilie sem ktosi priniesol a trvale živil a živí. Oproti nemu stojí krehká a úprimná žena, ktorá verí v ideály a dobro, popri náročnej práci prežíva mimoriadne náročné obdobia svojho súkromného života a svoj boj nakoniec vzdáva. Nie je to asi niečo, čo by sme pred filmom nevedeli. Emócie vo filme ale fungujú slušne, najmä ak stojíte na brehu normálnosti. Dlho som rozmýšľal, čo mi na filme prekážalo, lebo podvedome som cítil, že nie všetko "zaklaplo". Potom som prišiel na to, že to bude zrejme štýl rozprávania, ktorý je založený na tom, že prezidentka možno viac ako polovicu času sedí / stojí / prechádza / diskutuje sa so svojimi poradcami a neraz rieši, aké slovíčko použiť v príhovore / tlačovej správe a aké nie. Nemyslím si, že Zuzana Čaputová bola panička zavretá vo svojej rezidencii a z tohto pohľadu filmu až na výnimky (amnestia pre človeka, ktorý sedel za držanie marihuany, čiastočne cesta do B. Štiavnice, Ukrajina) chýba väčší rozmer pôsobenia prezidentky medzi ľuďmi a jej vplyv na ich životy. Práve to boli momenty, kedy sa film začal dvíhať, ale o pár minúť zase padol za múry paláca. Škoda. ()
Všeobecne, v našich končinách ľuďom dosť vadí estrogén/progesterón prítomný v politike. Mentálne zmrzačení jedinci (ktorí vo svojom zbytočnom čase 24/7 okrem iného polemizujú, napr. nad tým či je Zem guľatá/plochá alebo či exkrementy smrdia/nie), tak stoj-čo-stoj preferujú ten maskulínny ódor, ktorý ide spopod predražených košielí niektorých "reprezentantov" SR. ()
Najnudnejši film všetkých dôb. Podávanie rúk, nudné vysedávanie za rokovacím stolom, nič nehovoriace dialógy. Škoda času, škoda peňazí za vstupenku. Ale na druhej strane je to skutočný obraz nudnej prezidentky, ktorá pre Slovákov neurobila absolútne nič. ()
Ani Stalin o sebe nevytváral taký kult osobnosti. ()
Keďže moja kritická (a trefná) pôvodná recenzia bola zmazaná (neviem prečo, nebol som skoro vôbec vulgárny, a v istom smere je mojou povinnosťou kritizovať politikov, ktorých napokon aj živím, napíšem to teda "korektne" druhý raz: "Zuzanu" som videl v Lumiérovi, a na film som išiel btw ako na komédiu/paródiu, lebo natočiť film o tak bezvýznamnej osobe, akou vždy bola Zuzana Čaputová (čo také prevratné vlastne dokázala a urobila pre štát? veď ako prezidentka nič závažné nikdy neriešila), nemohol podľa mňa nikto myslieť vážne ... akože aká má byť recenzia o takomto type filmov, že herecký výkon "hlavnej hrdinky" bol priemerný, že kamera mohla byť lepšia, že scenár mohol byť "pútavejší" a že tam mohlo byť viac o jej intímnom a sexuálnom živote, atď.? Po cca 40 percentách stopáže som z kina musel zdrhnúť, lebo sa to už fakt nedalo pozerať a to teda vôbec nie som fanúšik súčasnej vlády/prezidenta ... každopádne som sa neskutočne pobavil na pozitívnych recenziách, niektorí si tu zjavne mýlia prezidentku s kráľovnou/princeznou (panebože!), proste milujem týchto pózerov na ČSFD :) .... no a už sa samozrejme teším na ekonomicko-daňový thriller o Andrejovi K. ... ()
Film zachytáva cestu ženy, ktorá sa ocitá na čele štátu v neľahkom politickom období ale aj jej osobnom. Marek Šulík nám umožňuje nahliadnuť do jej vnútorného sveta a osobných zápasov, kde sa stretáva jej viera v dobro so zložitosťou až toxickosťou politického prostredia. Hoci film pôsobí miestami ako koláž momentov z jej prezidentstva, nadhľadovo zobrazuje jej snahu o slušnosť a jej autenticitu. Na nič sa nehrá. Čaputová v ňom pôsobí ako príklad pevnej, no empatickej osobnosti, ktorá aj napriek výzvam verí v silu pozitívnej zmeny. ()
Právě dnes 14. 11. 2024 vstupuje do kin časosběrný dokument Marka Šulíka o Zuzaně Čaputové s názvem Prezidentka, který zachycením nevšední osobnosti mi silně připomíná typově dokument o Václavu Havlovi s názvem Tady Havel, slyšíte mě? (2023) od Petra Jančárka, který byl více autentický a pustil diváky do svého soukromí. Oba dokumenty promlouvají dost podobnou silou, lidským teplem a empatií, která stojí proti zlu své doby. Komu byl tedy sympatický dokument Tady Havel, slyšíte mě?, bude pravděpodobně sympatizovat i s dokumentem Marka Šulíka? Můžeme odhadovat, že časosběrný dokument bude zřejmě úspěšný, neboť již stihl právem či neprávem získat ocenění pro nejlepší mezinárodní dokument na tuzemském festivalu v Jihlavě. Jenom dodám, neplést se stejnojmennou romantickou komedií Prezidentka (2022) od Rudolfa Havlíka s Aňou Geislerovou v hlavní roli. Když slovenský režisér Marek Šulík oslovil před pěti lety Zuzanu Čaputovou, která podle jeho slov váhala a zvažovala natáčení tohoto dokumentu celého čtvrt roku, musel si počkat na její rozhodnutí. Nebylo to tedy takové bezprostředně uvolněné nearanžované všudypřítomné dokumentování jako na Hrádečku, kde se doslova žilo. Sám Šulík přiznává, že se v každém okamžiku velice inspiroval svým vzorem - snímkem Občan Havel od Pavla Kouteckého. Šulík říká, že to byla příjemná spolupráce v reprezentativních prostorách bratislavského hradu, kde se tvořila politika. Nyní ke konci svého funkčního období dostala jako dárek Zuzana Čaputová tento snímek. Otázkou zůstává, kdo půjde do kin na tento dokument? Budou to diváci z řad jejích příznivců nebo spíše odpůrců? Tipuji první skupinu, neboť odpůrci rozjeli antikampaň. Zvuk dostal na starost Daniel Němec. V některých archivních záběrech je méně kvalitní zvuk, ale s tím nešlo asi moc co dělat. Strhující dramatická hudba, která ještě více zdůrazňuje dramatičnost snímku a podtrhává směsici všech různorodých emocí diváka, mi úplně tak nevadí. Myslím si, že dokument nechce být emočním dojákem, ale přesto může být pro mnohé poměrně dost emoční, některé slabší povahy mohou i uronit slzu. Šulík nemusel explicitně vyrábět drama, neboť drama bylo téměř po celou dobu přítomno samo od sebe. Jelikož dokument nemá být prvoplánovou adorací, není jasné, nakolik je dokument autentický a nakolik stylizovaný. Nevíme, jaké záběry byly cenzurovány hlavní aktérkou nebo co všechno bylo vystříháno z údajně 350 hodin materiálu a nedostalo se tedy na plátna kin. Nakonec prezidentka dokument odsouhlasila s připomínkami. V jednom záběru sama prezidentka říká: „Vůbec nevím, zda tento záznam budeme někdy publikovat, to je ale jedno, jednoduše teď to patří k tomuto období a pak to třeba zahodíme.“ Slouží tento film pouze k budování pomníčku prezidentky, která se rozhodla dále nekandidovat? Dokument zobrazuje staženou a odtažitou Zuzanu Čaputovou v polohách, které mohou být někomu známé a jiným méně, ačkoliv do svého soukromí nás až tak nepouští jako třeba již zmiňovaný Tady Havel, slyšíte mě? (2023) od Petra Jančárka. Nesouhlasím s tvrzením Marka Šulíka, že žádný politik vás nepustí tak blízko jako právě Zuzana Čaputová – toto tvrzení vyvrací množství existujících dokumentů například o samotném Havlovi. Přesto lze říci, že časosběrný dokument je poměrně vkusně a logicky sestaven. Nevím, zda dokument dokáže naplno vtáhnout i českého diváka, který dramatické okamžiky s prezidentkou zkrátka neprožíval – na rozdíl od dokumentu o Václavu Havlovi, který byl naším prezidentem. Přesto se domnívám, že i u nás bude návštěvnost vysoká. Dokonce je možné, že u nás bude vyšší sledovanost než na samotném Slovensku, kde bohužel kupodivu není prezidentka až tak populární – nikdo není ve své zemi prorokem. Co mi u dokumentu maličko chybí, jsou titulky s uvedením data a případně dalším popiskem schůzky, jednání či jiné ceremonie, aby se divák mohl lépe orientovat ve sledu událostí. Portrét prezidentky tedy koresponduje s mým pohledem na tuto osobnost, ale otázkou zůstává, zda Marek Šulík neudělal Zuzaně Čaputové medvědí službu svým strojeným dílem plným státnických ceremonií, potřásání rukou, přednášením patetických projevů a účastí na tiskových zprávách – koho to ale zajímá? To, co by diváka zaujalo asi více, je upřímnost, uvolněnost a autenticita soukromí třeba tak jako v dokumentu Janžurka. O čem to celé je? Pro mnohé poměrně zajímavý časosběrný dokument plný doufám autentických záběrů zachycuje pět let nelehkého až turbulentního života Zuzany Čaputové ve funkci prezidentky (zvolena 1919) a mapuje tak nejen její politický, ale i soukromý život jakožto osobnosti světového významu. Čím je tato jemná blondýnka tak významná, že si zasloužila tuto pozornost? Zuzana Čaputová je nejen velice krásná žena, ale je hlavně první prezidentkou Slovenska (Česko svou prezidentku ještě nemělo) a rovněž osobou, která převzala Slovensko na pomezí rozkladu rok po vraždě investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky, v době masových protestů proti podezření z napojení vysoké politiky na organizovaný zločin. Voliči zřejmě pocítili touhu po změně, která vyústila v pro mnohé šťastné zvolení nové prezidentky. Dále snímek prochází obdobím covidu, státnickými ceremoniemi i diplomatickými setkáními a také zahájením útoku na Ukrajinu (2022). Stejně jako i Václav Havel také prezidentka se setkala s papežem a to ve Vatikánu (2024). Dokument zachycuje rozporuplné přijetí prezidentky lidem i samotnými politiky, kdy jedni ji oslavují a druzí zatracují – dokonce je nazývána americkou přisluhovačkou. Dokument poměrně věrně zachycuje dopad událostí na psychiku ženy ve vysoké politice. Jsme svědky, jak toxicita lidí i životní tragédie se dotýkají této silné ženy a jak se s nimi vyrovnává. Z toho vyplývá velikost ženské síly. Časopis Vogue o ní píše jako o esenci ženství. Snímek je poskládán z mozaiky záběrů, kdy pozorujeme prezidentku v její politické funkci, jindy ji vidíme jako starostlivou matku svých dvou dcer nebo také jako dceru svého nemocného otce. Prezidentka na mnohých místech snímku odkrývá svou masku, ale přitom se díky svým hodnotám nemá za co stydět. V rámci dlouhých 108 minut prezidentka tak trošku pootevírá dvířka svého soukromí a tak trochu lehce i do svého nitra. Někteří mohou dokonce empaticky navnímat atmosféru, kdy všudypřítomní negativisté přejí prezidentce jen to špatné dost nehezkými slovy. Z celého dokumentu vyplývá, že tato funkce prezidentky navzdory ambicím není pouze sláva, moc, peníze a jiné pozlátko, ale je to dost tvrdá práce a mnohdy i řehole, kterou vykonává tato pevná žena jako svou morální povinnost – dokument tedy vysekává poklonu za pokoru, opravdovost, slušnost a věrnost i v tak nelehké době. Vidíme ji jako pohlednou ženu, která se umí vkusně oblékat i obouvat, na filmovém plátně jí to zkrátka sluší, ale pozorný divák může zahlédnout, že přináší i jiné kvality. Asi jako nejsilnější já osobně vnímám prohlášení prezidentky: „Budu s těmi, kteří mi dali hlas, ale budu i s vámi, jejichž důvěru jsem si zatím nezískala a budu se o ni dále ucházet při výkonu svého mandátu.“ Časosběrný dokument není jistě bez vad na kráse, přesto i přes rozporuplné přijetí, předpokládám, bude komerčně úspěšný díky vysokému zájmu o osobu prezidentky Zuzany Čaputové (alespoň u nás v Česku možná víc než na samotném Slovensku), která si mnohé získala právě svou slušností, pokorou a věrností svým idejím. Dokument bych obohatila upřesňujícími tutilky s daty a pootevřela více dvířka soukromí (třeba takové neformální zachycení jako v dokumentu Janžurka), kde by si hlavní postava na nic nehrála, nebyla v aranžovaných pozicích a nepřipadalo by tedy v úvahu strojené stavění pomníčku. Dokument se mi vcelku líbil, a proto dávám krásných 60%. Zdroj: https://kritiky.cz/prezidentka-portret-zuzany-caputove-60/#google_vignette () (méně) (více)
Reklama