Nahý mezi vlky

Pár týdnů před koncem druhé světové války v koncentračním táboře Buchenwald: přicházejí stále noví vězňové, panuje tu čilý ruch. Jeden z nově příchozích , jistý Polák, si sebou přináší úzkostlivě střežený kufr, do nějž se skryl malý židovský sirotek, jehož rodiče byli zabiti v Osvětimi. Ponechat si dítě v táboře, znamená veliké nebezpečí nejen pro činnost ilegální skupiny. Avšak přece jen to zkusí... Pobyt v koncentračním táboře nepoznamenal pouze život spisovatele Bruna Apitze, nýbrž i jeho dílo. Deset let po osvobození tábora sepsal svůj nejslavnější román "Nackt unter Wölfen". S režisérem Beyerem se poté podílel i na scénáři jeho filmové podoby. (07.04.2005)

Syrová, černobílým obrazem podtrhovaná atmosféra, uvěřitelné herectví, zajímavé postavy i děj, poslední cca půlhodina, nutící člověka dýchat poněkud přidušeně, očistný závěr - a přesto do plného hodnocení filmu "cosi" chybí...snad depresivnější atmosféra, snad ještě o něco zajímavější styl vyprávění - kdo ví. Snímek každopádně stojí za zhlédnutí. (04.10.2006)

Ten film byl tak dobrý, až jsem si myslela, že je československý! (19.01.2017)

Iba nedávno mal na STV1 premiéru remake tohoto filmu a dostal som chuť na originál. Táto staršia verzia z roku 1963 sa mi zdala o čosi vierohodnejšia, čo je v takýchto filmoch zásadná vec. S blížiacou sa červenou armádou Nemeckí dôstojníci tušili, že sa budú musieť zodpovedať za svoje činy, preto boli mnohí z nich o dosť povolnejší a miernejší než v začiatkoch. Samozrejme nie všetci ako môžme vidieť aj tu. Fakt by ma zaujímalo ako to bolo v skutočnosti. 70%. (22.01.2017)

Povedený převod knižní předlohy těžící zejména z atraktivního námětu založeného na vlastně těžko uvěřitelném skutečném příběhu. (24.05.2016)

Silný príbeh s veľkým odkazom. No nepáčila sa mi dramatizácia a celkovo i forma, akou sa snažili autori námet spracovať. Čakal som väčšie emócie. Tiež kostra príbehu občas dýchala miernou nudou, navyše niektoré situácie tu zachádzali do zbytočného chaosu okolo postáv s banálnym vyznením. V tomto smere mi to trochu pripomenulo snímok od Agnieszky Holland - V tme (2011). No narozdiel od neho sa v tomto prípade nedá uprieť aspoň istá dávka autentickosti. Lepší priemer. 65/100 (30.01.2018)

Velmi autentické, vícejazyčné, skvěle psychologicky podchyceno, jak ze strany nacistů, tak vězňů. Rozhodně inspirující pro mnohem mladší snímky. Malé nevinné dítě se ocitlo v prostředí, kde je člověk nucen rozhodovat, zda má malé nevinné a bezbranné dítě žít, nebo zemřít. Gratulujme si a zároveň se poblijme ze sebe samotných, milé lidstvo. I přes všechnu kvalitu u mě snímek na plný počet není. (23.01.2017)

Nahý medzi vlkmi nie je iba o skrývaní dieťaťa v koncentračnom tábore. Blíži sa koniec vojny, každý to už tuší a všetci sú z toho nervózni. Skrývať dieťa nie je jednoduché, treba to premyslieť a prejavovať aj dostatok odvahy a schopnosti vzdorovať nátlaku nacistov. Všetko vedie k očakávanému koncu, ale na napätí to filmu neuberá, skôr naopak. Klasicky, skôr neautorsky prerozprávané, čo ale na druhú stranu znamená zachovanie tej správnej vojnovej atmosféry, tak, ako sme zvyknutí. Navyše bez prehnane zbytočného citového vydierania. Armin Mueller Stahl ešte s vlasmi. (24.07.2016)

Frank Beyer byl pro válečný film ve Východním Německu rozhodně pojmem. Přestože bývá z jeho tvorby jako vrchol brán hlavně Jakub lhář (z něhož jsem měl po emocionální stránce určitě ještě silnější zážitek), už 11 let před tím ve filmu ještě černobílém prokázal cit pro působivě autentické vykreslení prostředí koncentračního tábora. Zopakoval jsem si Nahého mezi vlky s odstupem pár let a potvrdil si, že mi způsob vyprávění válečného dramatu této éry rozhodně pořád sedí a úderně na mě funguje: navzdory přítomnosti dítěte v ohrožení se Beyer zcela obejde bez citového vydírání; násilí vnímáme jen v náznacích, někdy i mimo obrazovku, přesto se tísnivý dojem na mě v nejedné scéně díky precizní atmosféře úspěšně pronáší a dostaví; dvouhodinová stopáž utekla velmi rychle a film na mě fungoval v příběhu oběty pro záchranu dítěte stejně jako během početných dialogů akcentující politickou linii. Mírně mi s odstupem času překáží jen spád do komunistické agitace, která jakoby v poslední půlhodině až přebila hlavní ideje boje proti nacismu a záchrany lidského života. Ve svém váhání mezi 4 a 5 hvězdami tak zaokruhlím směrem nadolu, avšak vzhledem k zdatně zpracovanému silnému tématu a celkové atmosféře má pro mě tento Bayerův počin v rámci filmů na téma holokaust nadále čestné místo. [85%] (28.05.2023)

Myslím si, že toto je celkom slušná adaptácia literárnej predlohy a cítiť, že na jej vzniku sa podieľal aj samotný Bruno. Chýbalo mi tu ale lepšie zobrazenie neľudských táborových podmienok a otrasného zaobchádzania s väzňami, ich mučenie. Tieto časti v predlohe boli naozaj silné. Naopak tých komunistických žvástov tu bolo ďaleko menej, čo mňa veľmi potešilo. No a film bol, čo sa postav týka, ďaleko prehľadnejší. Mal od začiatku tempo a kvalitu, ktorú nestratil do záverečného finále. A chlapec? O tom primárne film nebol, jeho príchod spustil len určité udalosti .. bol pre osadenstvo nádejou a zmyslom žiť... (30.05.2023)

Vo východonemeckom snímku z koncentráku tesne pred koncom vojny mi nanajvýš nepravdepodobné pripadalo okázalé formovanie sa komunistického odboja, prinajmenšom miera filmárskej pozornosti bola kontraproduktívna. Inak bola miera reálnosti silná, čiernobiely obraz podtrhával dusnú atmosféru a herecké viacjazyčné obsadenie na úrovni. (30.01.2017)

Do koncentračného tábora je prepašovaný malý chlapec. V kufri. Bez viditeľných otvorov na dýchanie. Ale o technikáliách nechcem písať. Problém je, že namiesto živej bytosti tu dieťa zohráva skôr úlohu pasívneho talizmanu, ktorý si jednotliví trestanci kedy chcú pomojkajú v náručí, aby mali lepšiu náladu. A on drží ako hluchý dvere. Žiadny vzťah si s ním nikto nebuduje. Raz sa zasmeje a dvakrát rozplače. Dajú mu mlieko a trocha najesť. To je všetko. Inak by si divák mohol myslieť, že ide o figurínu. Myšlienka super. Je synom nikoho a zároveň všetkých. Ale prevedenie ma núti pokladať ho za kulisu bez duše. Film postupom času naberá patričné tempo. Je krutý, ako sa na túto tému patrí. Len vtedy už sa dejú veci nezávislé od najmenšieho obyvateľa Buchenwaldu, ktorý by tam v podstate ani nemusel byť. (23.05.2023)

Velmi dobrá kamera, výprava, masky a můj oblíbený herec Armin. :-) Jinak ale je to zbytečně zdlouhavé, dvě hodiny jsou na tento příběh moc, těch komunistů a vnitřního odboje je na mne rovněž hodně (tvl, kde a jak sehnali tajně tolik zbraní?), a popravdě, o takhle benevolentním koncentráku, kde si vězni sami velí a rozhodují, by v jiných koncentrácích mohli jen snít. A nakonec mi přijde, že to děcko je tu tak nějak navíc, pokud tedy neznamená to nové, lepší příští, to komunistické. Navíc všichni jsou tu buď jen stateční muži, nebo práskači, nic mezi tím, a ostatně ani ti tři vedoucí lágru nejsou nijak dobře psychologicky prokresleni. Chvílemi jsem se i ztrácel v motivacích, proč kdo dělá co. A protože mi to přišlo takové vychcaně vypočítavé, žel mne to ani emotivně nějak nevzalo. (28.06.2023)

Z místy dosti přesvědčivě a autenticky působícího lágrového prostředí a jeho fungování je poznat, že si tuto zkušenost autor knižní předlohy prožil na vlastní kůži, jako celek ale film příliš vyznívá coby komunistická agitka na objednávku východoněmeckého režimu. Překvapilo mě, že dítě, o které jde v názvu, nehrálo v příběhu větší roli. (23.05.2023)

Vedle samotného příběhu mě nadchla především jeho jazyková stránka. Nebylo to poprvé, kdy jsem si při sledování filmového ztvárnění dramatu (zní to směšně „drama“ - v čase, kdy každý okamžik vyvažuje věčnost) z koncentračního tábora uvědomil, jak se ty různé řeči, nejen indoevropské!, jednotí v jednu společnou. Němý ústřední hrdina, chlapec (anebo dívka, jak leckdo z „heftlinků“ připouští) v sobě soustředí vše, co se v jeho přítomnosti pronese - a jeho netotožnost (nejen jazyková) odkazuje právě tím nejnaléhavějším symbolem řeči, jíž se marně snažíme dorozumět, právě k této jednotě. Vzpomněl jsem si přitom na - snad ten nelepší - esej Vítězslava Nezvala o mateřštině, v němž uvažoval nad tím, jak oproti němčině, kterou například Milada Součková nebo Thomas Mann pokládali na přelomu třicátých a čtyřicátých let za neplodný jazyk, vzniká na konci civilizace - nová řeč, kterou mluví bojovníci ve španělské válce - tedy muži i ženy různých národů. Tento podivný film mě utvrdil v tom, že tato rajská, všem společná, řeč se rozeznívala i v koncentračních táborech, ba v nich především. (08.08.2020)

Dostavilo se mírné zklamání, očekávala jsem strhující příběh o malém chlapci a bylo mi naservírováno válečné drama o komunistech v lágru, k tomu mě tvůrci táhli za vlasy, podsouvali mi „hodné komunisty“ a to se mi vždycky otevírá kudla v kapse.. Nicméně natočené je to pěkně, herci dobří, našlo se i pár míst s tísnivou atmosférou, oceňuji i množství jazyků (čeština, polština, němčina, ruština), s ohledem na samotný námět hodnotím za tři, bolavé události dějin nepřehlížím.. (26.05.2023)

Po prečítaní obsahu som čakal dojímavý, srdcervúci a súcitný príbeh, ktorý má odrovná svojou intenzitou a beznádejnosťou. Ale film to naplnil len s polovice.  Lebo filmy o koncentračnom tábore bývajú kruté, nekompromisné a bezutešné, ale tu som nič také necítil a to si myslím, že je dosť veľká chyba. A samotné dieťa je tu viac brané ako amulet či maskot a nie ako nádej, že aj v tak zúfalých podmienkach môže prežiť nevinné dieťa. Dieťa tu bolo len doplnkom, hlavný cieľ bol tichý odboj, ktorý mal jediný cieľ, a to, aby nemci neuskutočnili svoj posledný veľký zločin. Je tu mierny chaos v postavách a aj ten koniec mohol dopadnúť velkolepejšie. No , ale musím uznať, že po hereckej stránke to bolo bravúrne a , že bol film čierno-biely, tak mal i vierohodné smerovanie. Film sa odohrával priamo v tábore Buchenwalde. Zachovaná zostala ikonická brána z konca filmu, dve veže a ešte krematórium a nemocnica. Asi aj preto na mňa film vplýval tak realisticky. Je to jedenásty film z diskusie V.R.K. a i keď to. nedopadlo tak ako som očakával,  som rád, že som ho videl. Silné 3*. (05.06.2023)

Silný príbeh, skvele zahraný, ale niečo tomu predsa len chýbalo. Možno je to však tým, že som na tému holocaustu videl oveľa lepšie kúsky. Možno tým, že režisér Beyer pracuje príliš rutinérsky. Možno tým, že mi to pripadalo málo temné na dané prostredie. V každom prípade je to ale kvalitný kúsok a predpokladám, že ak sa k nemu dostane niekto, kto má napozeraných menej kúskov z obdobia tejto krutej doby, tak určite ho viac docení ako ja. (12.04.2005)

Konverzační drama z Buchenwaldu. 1)  Marně hledám něco, co by se mi na této verzi zamlouvalo víc, než na nové verzi z roku 2015. Tu jsem označil za plakátovou postdederonskou vzpomínku._____ 2)  Nejvýraznějším rysem zde jsou neustálé rozhovory. Dobře živení herci oblečeni do obnošených, pravda, ale čistých skladových přebytků, mluví a mluví. Panuje tu atmosféra, jakou si spojuji spíš se zajateckým, než s koncentračním táborem. Úplně mi chybí psychická deprivace vězňů. Esesácké mučení tu sice je, ale je skryto přímému pohledu, kamera se vždy decentně dívá stranou. Hlavní mučitel sadista Mandrill je zobrazen schematicky nepřesvědčivě na rozdíl od nové verze._____ 3)  Prostě nová verze je autentičtější a více působí na emoce. Tohle je bezbarvá (doslova, film je černobílý) fádně zpracovaná story. Mützen ab, Mützen auf!_____  4)  Přes všechny své výhrady ale nemohu hodnotit starou verzi hůře než novou. Příběh sám je silný a zejména ve druhé polovině, poté, co jsem se smířil s uvedenými výhradami, jsem ho sledoval s nezmenšeným zájmem. Eine Laus - dein Tot._____ 5)  Výstižný koment: tomtomtoma**. (25.05.2023)

ocenenia : MFF Moskva 1963 - nominácia na 1. cenu, Špeciálna strieborná cena (režisér Frank Beyer) (25.11.2010)