Redl ezredes I-II.
Oberst Redl
Colonel Redl
Plukovník Redl
Režie:
István SzabóKamera:
Lajos KoltaiHudba:
Zdenkó TamássyHrají:
Klaus Maria Brandauer, Gudrun Landgrebe, Hans Christian Blech, Armin Mueller-Stahl, Jan Niklas, László Mensáros, Tamás Major, Károly Eperjes (více)Obsahy(1)
Napínavé konspirační drama z období úpadku Rakousko-Uherské monarchie inspirované románem Johna Osborna "A Patriot for Me" dle osudů reálné postavy Alfreda Redla, chlapce z rodiny venkovského zaměstnance dráhy v Haliči. Za dávnou pomoc je jeho chudá rodina zásadně loajální k císaři Franzi Josefovi I. a Alfred tuto rodinnou tradici důsledně dodržuje. Redl je přijat do důstojnické školy a coby mladý, ambiciózní a oddaný důstojník si buduje úspěšnou kariéru. V cestě mu však stojí nevyrovnané vztahy se ženami, bratr jeho vysněné Kataliny - Kristóf von Kubinyi, sklony k homosexualitě a šlendrián, korupce, kriminalita a alkoholismus v odlehlých posádkách c.k. armády. Na vrcholu Redlovy kariéry, kdy je jedním z nejmocnějších mužů v monarchii, má krásnou manželku a Katalina je jeho občasnou milenkou a důvěrkyní, se konspirační smyčky částečně organizované jím samým začnou stahovat kolem něj. Loajalita ke starému císaři už přestává být v kurzu. Následník trůnu Ferdinand d'Este má jiné plány a plukovník tajné služby Alfred Redl do nich nezapadá. Na pozadí ty nejznámější hudební kousky Johanna Strausse. (Honza dAve)
(více)Recenze (70)
Oscar 1 nominace: Cizojazyčný film. . . . . . Zlatá Palma - výběr ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $2,357║Tržby Celosvetovo $1,059,508▐ /40%/ ()
Tak tohle me docela prijemne prekvapilo, bal jsem se, ze to bude nuda, ale nebyla. Film vypravi o Redlovo kariere od vstupu do armady az do smrti a i kdyz tu nejsou naky velky valecny sceny, dokaze to zaujmout. Navic Brandauer je jako vzdy perfektni. Misty jsem se akorat ztracel ve spouste lidi, jmenech a nevedel jsem, o jakejch udalostech se zrovna bavi, ale ani mi to nak nevadilo. Je sice fakt, ze by moh bejt film kratsi, ale nakejch vylozene hluchejch mist jsem si nevsim. ()
Chirurgicky přesný řez churavějícím srdcem Evropy, o něco méně přesný řez psýchou toho, jemuž byla matkou armáda a otcem Jeho Veličenstvo Kaiser, oscilující mezi musilovskou obdobou muže bez vlastností a občas vystrkovanými růžky talentovaného pana Redla a uvádějící občas ve zmatek nepochopitelným jednáním postav, ale děje se to v tak mámivě straussovském rytmu s oslnivými výkony každého, kdo se onoho Evropou tančeného valčíku účastní, že se na ty chvilkové přešlapy a nedošlapy zapomíná velice snadno. Na co se nezapomíná, je pocit, když se dosud zbožňovaný tatíček mrknutím oka mění na Abraháma s obětní dýkou v ruce, a poznání, že vlastní kořeny jsou těmi bludnými, o které zakopnete právě ve chvíli, kdy si myslíte, že jste je definitivně vyklučili. Možná by byl o něco vyrovnanější portrét skutečného hochštaplerovského obersta Redla namísto oběti c. k. rakouského antisemitismu, obecné nechuti a vlastní sexuality, ale i když díky tomu celek vzhledem k úvodnímu přirovnání budí dojem precizní operace, při níž má akorát nevděčný pacient v některých okamžicích na kahánku, pocity, které ve mně částečně i díky obdobnému původu s Redlem film budil, resuscitaci rozhodně nepotřebují. ()
Od Mefista se druhý díl volné trilogie zásadně odlišuje v tom, že zatímco minule hrdina proplouval systémem, aby dělal, co miluje - hrál divadlo -, Redl jako by visel ve vzduchoprázdnu a nic ho skutečně netěšilo. Snaží se přežívat a kariérně stoupat, aniž by mu výsledek jeho snahy dodával viditelný požitek, což je poměrně depresivní vyhlídka. Trochu mě mrzí, že nebylo využito žádné z dějových témat, ať už rozpad monarchie, nebo hrdinova (ne moc dobře) skrývaná homosexualita. Istvána zajímá pouze ústřední emoce nehledě na to, co ji způsobuje. ()
Pokud byl d'Este opravdu tak odporný, jak ho ztvárnil Armin Mueller-Stahl, tak si Sarajevo bezesporu zasloužil. :-) ()
Životopisné snímky jsou buď historicky věrné, ale z dramatického hlediska nezáživné, nebo se jedná o zajímavě napsané a natočené fikce, které si ovšem jen vypůjčily jméno hlavní postavy ze skutečné historie. Plukovník Redl Istvána Szabó ve skutečnosti není v pravém smyslu slova životopisný snímek, protože vychází z divadelní hry britského dramatika Johna Osborna, který se osudy tohoto důstojníka odsouzeného kdysi za špionáž nechal inspirovat jen volně. Na druhou stranu se nijak zvlášť od Redlovy životní cesty neodchyluje a atmosféru doby dokáže Szabó zachytit dokonale. Pod jeho rukama vznikl ne snad efektní, ale silný poutavý snímek o ambiciózním muži, který v touze po kariéře dokázal odhodit mnohé zábrany, ale kvůli svému neurozenému původu a relativní chudobě narazil na mnohem silnější a bezohlednější protivníky a soukolí dějin ho semlelo. Filmový příběh vypovídá mnohé o pochybné morálce tehdejších mocných, o tom, jak to chodí ve vysoké politice, kde platí známý aforismus českého klasika Havlíčka "nechoď, Vašku, s pány na led..." Pro mě jde o vrchol režisérovy tvorby. Celkový dojem: 95 %. ()
Druhé setkání s tímto panem režisérem bude tentokrát pouze za 4*, v mnoha ohledech podobný Mefisto mě bavil přece jenom o něco více, v tomto filmu mi při délce cca 140 minut chyběl větší počet vypjatých momentů, zvratů a i Brandauer jakoby trochu ubral ze svého strhujícího výkonu. Přesto jde ale znovu o velmi kvalitní snímek o zvláště ambiciózním jedinci stoupajícím strmě vzhůru až… Dobové reálie jsou fajn (perfektní byla třeba hypotéza, proč příslušník toho či jiného národa monarchie nemůže být použit pro "onu věc") a dobře vykreslenou tehdejší atmosféru vhodně doplňuje opravdu výborně sestavený soundtrack v čele s Radeckého pochodem (a samozřejmě mým milovaným valčíkem Na krásném modrém Dunaji). ()
Zatímco aféra plukovníka Redla vzrušovala filmaře pravidelně už od 20. let - Oberst Redl. Der Spion, Der Fall des Generalstabs-Oberst Redl, Oberst Redl - Spionage, Postlagernd Opernball - Die Affäre Redl - zdá se, že Szabóova verze je na dlouhá léta poslední. V posledních letech jako bychom ztratili zájem o léta monarchie. A přitom typických vzrušujících případů, jako je ten Alfreda Redla (1864-1913), jsou ta léta plná. Nicméně po té, co jsem se seznámila s celou volnou trilogií s Klausem Mariou Brandauerem (Mefisto, Plukovník Redl, Hanussen), nejsem jím nijak nadšena. Jako narcistní herec, homosexuální kariérista nebo jasnovidec vyniká stále týž hereckými přednostmi a jeho postavy zanikají v jeho sólových výkonech. ()
Zdĺhavá anabáza ambiciózneho dôstojníka. Dotiahol to vysoko, no mal za ušami. Čo presne za nimi mal, úzkostlivo tajil. Iní na to prišli a urobili no no no! Vďaka bubu a hrozbe prezradenia sa plukovník zosral a začal vyzrádzať prísne tajné vojenské plány. V spoločnosti plnej pokrytectva, ho čakal za túto zradu rovnako pokrytecky vykonaný trest. Skúmanie lákadiel moci a rôznorodosť zmien charakteru po jej reálnom nadobudnutí a vplyv spoločensko-politickej mašinérie na výkon mocenských privilégií, sa rozhodol maďarský režisér skúmať v ambicióznej trilógii. Na príklade troch povolaní: herec, vojak, mág. Druhá časť, Plukovník Redl, zameraná na vojaka, mohla byť fajn, nebyť nešťastného režisérskeho zámeru obsadiť do celej trilógie rovnakého herca do hlavnej úlohy. Klaus Maria Brandauer si totiž vždy ukradne film celý pre seba. Prispôsobí ho svojmu, nepochybne famóznemu a variabilnému výkonu. Až tak veľmi sa zmocní charakteru svojej postavy, až v tom zanikajú rozdiely a nuansy vplyvov moci, rôznosť charakterov hrdinov sa tak paradoxne, do istej miery stráca. V prospech hereckého víťaza, uchopiaceho opraty hereckej moci vo filmovej trilógii - pána Klausa Mariu Brandauera. ()
Takže túžba po moci a ovládaní do tretice od Istvána Szabóa. Priznávam, že táto voľná trilógia má neodškriepiteľné kvality a čo je najlepšie, ťažko určiť, ktorý z trojice filmov je lepší. Vzácna vyrovnanosť... Napadá ma podobne kvalitne vyrovnaná voľná trilógia Tri farby od Kieslowského. Plukovník Redl dokazuje, že styky a známosti znamenali a stále znamenajú stále viac ako pracovitosť a obetavosť. Asi najviac na mňa zapôsobila scéna, kde Redl s cisárom potrebujú nájsť obetného baránka. " Nemôže to byť Rakúšan, to by bolo pre monarchiu neprijateľné. Nemôže to byť ani Maďar, s nimi máme blízky vzťah a monarchiu by to poškodilo. Nemôže to byť ani Čech, tam sa stále proti niečomu protestuje. V žiadnom prípade to nemôže byť Srb ani Chorvát, tam je to príliš napäté..." A už bolo takmer jasné, kto to bude. Slovák to nakoniec nebol, no Rusín je rovnako vhodný kandidát. Áno, presne ako "nízky pôvod" plukovníka Redla. 80%. ()
Některé historické filmy jsou pompézní, velkolepé ale uvnitř prázdné. Snímek Plukovník Redl je bohatý příběhem a dramatičností. Szabó dokáže ve zkratce pormítnout celý Redlův život, přičemž se zaměřuje pouze na určující momenty jeho kariéry. Žádná scéna zde není nadbytečná. Film však svým širokým záběrem nevypráví pouze příběh jedince, ale zároveň vypovídá o duchu a morálce doby, o životě v rakousko-uherské armádě, o postojích k císaři, o mezinárodnostních vztazích v habsburské monarchii... Ve všech těchto směrech se jedná o obohacující dílo. Brilantní je zvávěr filmu, který vrcholí hereckým koncertem Brandenauera. Skvělých je i posledních pár vteřin filmu: Arcivévoda jede spokojeně v kočáře, prásk, rána z pistole, načež následují dokumentární záběry ze světové války. Těchto pár okamžiků j dokladem toho, jakého kouzla lze docílit pomocí pár střihů. Velmi si cením i záběrů z mé milované Vídně, kde jsem měl možnost pů roku studovat a tak potěší, že nás tvůrci neošidili nějakou lacinou Prahou. Belveder, Schonbrunn a Stephansdome se sice jen mihnou, ale přesto dodávají filmu autenticitu, která tolik schází jiným filmům. ()
Příšernosti umírající monarchie. ()
O něco méně vtahující než Mefisto, a to především vinou více stereotypních dialogů, ale pořád kus výtečné a intenzivní filmařiny, navzdory avizovanému smyšlenému příběhu velmi autenticky zobrazující politické pměry a intriky v závěrečné dějinné fázi habsburské monarchie. Společně s Alefrédem Rédlem, ambiciózním klukem s dobrými známostmi, který se vypracoval až na plukovníka, poznáme nepřívětivý vliv rostoucí moci na lidskou osobnost a rasistickou hierarchii tehdejší armády, v níž zaujímá původ výsadnější postavení než dosavadní zásluhy i výhodné známosti. Nejlepší scénou je tak dialog o hledání obětního beránka s vyhovujícím původem pro veřejný zastrašovací proces, z toho skutečně až mrazí... ()
Tento druhý diel trilógie je síce o trochu slabší ako predchádzajúci neprekonateľný Mefisto, no i tak je stále dosť dobrý na to, aby si ho divák vychutnal plnými dúškami. Dej je síce miestami trochu neprehľadný (hlavne kvôli veľkému kvantu vystupujúcich postáv, mal som čo robiť aby som si ich zapamätal), avšak dobová atmosféra je tu priam ukážková. A hlavne tieto nedostatky veľkou mierou kompenzuje geniálny Klaus Maria Brandauer, ktorého herecké umenie je aj v tomto diely nevšedným zážitkom. Na postavu plukovníka Redla v jeho podaní sa skrátka nedá zabudnúť, nekompromisná cesta za mocou tak povediac od nuly až skoro na vrchol sa môže začať... Škoda, že sa pán plukovník nenarodil o 100 rokov skôr, mohol to dotiahnuť ešte ďalej. Takto ale v dobách úpadku monarchie je aj tak už všetko stratené, jediné čo sa ešte dá, je dať monarchii zbohom. Na druhú stranu ale som nepochopil tú špionážnu scénku v lese, nenašiel som v nej žiaden racionálny základ. 85/100 ()
Dosti úmorná podívaná, řekl bych. Sledovat kariérní vzestup a pád jednoho c.k. oficíra na pozadí rozpadající se rakousko-uherské monarchie na prostoru téměř 2,5 hodinové stopáže bylo na můj vkus hodně vyčerpávající a příchod závěrečných titulků jsem uvítal skutečně s nezměrnou úlevou. Z celého toho světa stupidních uniforem a armádní subordinace mi bylo vždy akorát nevolno, a pokud už budu mít výjimečně chuť vidět něco z této doby, ochotně vždy upřednostním dvojdílnou filmovou adaptaci Haškova Švejka s R. Hrušínským v titulní roli. Tento film mě skutečně minul a výsledný dojem u mě nezachránil ani působivý konec, kdy jsem na malou chvíli zauvažoval, zda jednu hvězdu nepřihodit. Ale vinou té předchozí nudy prostě nemohu - navíc mi zde nesedlo několik záběrů, v nichž herci odříkávali své repliky s pohledem upřeným do kamery - osobně to považuji za rušivé, byť chápu, co to má v divákovi evokovat. ()
Grandiózní závěr nemůže napravit dojem ze zbytečně zdlouhavého filmu. Mnohé sekvence ukazující Redlův charakter byly zbytečné, protože to stejné již popisovaly některé předcházrjící. A to Brandauerovo závěrečné hekání mě také příliš nepřesvědčilo. ()
Rovnako, ako zvyšným častiam voľnej Szabovej trilógie, ani Plukovníkovi Redlovi nemám čo vyčítať. Znova fantastický Brandauer, znova žiadna scéna navyše, všetko má svoj význam. U týchto filmov sa nevyskytujú žiadne chyby, alebo lacné triky v podobe sentimentu, melodramatickosti, ani výplň stopáže v podobe bojových scén. Plukovník je film tak nadčasový, že platí nielen pre našu dobu, ale bude aktuálny aj v ďalekej budúcnosti. Politika je svinstvo a ľudia, ktorí v nej pôsobia, sú tu zobrazení tak nesympaticky, že si film veľmi ľahko spojíte so súčasnosťou. Dejiny ľudstva sú definované vojnami a sú to politici, ktorí ich vyvolávajú. Práve pre tú morálnu odpornosť postáv nedávam plný počet (týka sa to aj Redla), aj keď chápem, že divácky diskomfort bol Szabovým zámerom. Film vyžaduje určitú znalosť histórie, aby si ho divák patrične užil, režisér nič doslovne nevysvetľuje, u diváka s ňou ráta. ()
Oproti Hanussenovi mi to přišlo poněkud slabé a nezajímavé... na druhou stranu, jak často uvidíte ve filmu poslední léta habsburské monarchie? ()
S napätím som očakával poslednú, nevidenú, časť z trilógie Istvána Szabóa. Radím ju na úroveň Mefista, pretože bola dejovo zovretá, historické pozadie bolo v rovnováhe so životným príbehom plukovníka Redla a Klaus Maria Brandauer vytvoril vierohodný obraz ambiciózneho dôstojníka c. a k. monarchie snažiaceho sa prekonať svoje predurčenie dané nízkym pôvodom. Ostatné prednosti (casting, reálie, herci a pod.) boli tak, ako nedostatky (dĺžka, zbytočné dejové odbočky) spoločné pre všetky časti voľného triptychu. ()