Reklama

Reklama

Recenze (2)

Tyckin 

všechny recenze uživatele

Chizuko jakožto starší z dvojice sester byla vždy pro zakřiknutější Miko jakýmsi vzorem, průvodcem i ochráncem již od dětství. Jenže jednoho dne Chizuko tragicky zemře. Každý z členů rodiny se s tím vyrovnává po svém – matka se s její smrtí odmítá smířit, otec to řeší „alternativně“ a mladičká Miko si Chizuko stále představuje po svém boku, povídá si s ní a nechává si od ní radit v mnoha životních situacích. Snímek je na můj vkus trochu moc rozvláčný, nicméně postupně začne nabírat spád a zejména druhou půli jsem sledoval se zájmem. Najdou se zde sice nějaké nedostatky typu nepříliš dobře zvládnuté smrti Chizuko či chování matky (mluví a chová se vážně zvláštně), ale celkovou kvalitu to neshazuje, zejména v té dramatické oblasti film rozhodně svým pojetím a zpracováním vybočuje ze zaběhlého standardu. Velký podíl na celé atmosféře má mistrova hudba – Hisaishi Joe brilantně podkresluje mnohé scény skladbami hravými, dramatickými, napínavými či snad až někdy trochu tajemnými, výborná atmosféra tam kde má být, Joe zkrátka umí. Délkou a svým atypickým pojetím (i absencí českých titulků) možná mnohé jedince může film odradit, je to zkrátka otázka vkusu každého z nás. 75% ()

Jíha 

všechny recenze uživatele

Mika je zasněné trdlo, které se k ničemu příliš nehodí a nic příliš nevnímá. Před necelým rokem jí tragicky umřela po všech směrech úžasná starší sestra Chizuko. Ta se nyní sestřičce začne zjevovat jako duch a průvodkyně na cestě životem a udělá z ní šikovné a nezávislé děvče. Film je ještě sirupovitější, než jiné režisérovy snímky (viděl jsem Tenkosei, Toki o kakeru shoujo a potrhlý Hausu) a 2,5 hodiny jsou vskutku zkouška trpělivosti, ale opět se odehrává ve fotogenickém Onomichi, překvapivě často v něm prší, lahodí oku a občas baví hudbou (Joe Hisaishi). Obayashiho filmy, alespoň pro mě, představují úplný kulturní šok. Nemyslím, že bych byl schopen kterýkoliv ze shlédnutých úplně docenit a to nejen pro jazykovou nevybavenost a příliš stručné anglické titulky. Toki o kakeru shoujo jsem nepochopil vůbec a povedlo se mi ztrácet se i v nekoplikovaném příběhu Futari. Nejspíš je to emoční paletou nevídaných odstínů. Přibližně 70 %. ()

Reklama

Reklama