• pakobylka
    ****

    Nejspíš znáte ten příběh … z pera Victora Huga. Příběh bezelstné laskavosti, soucitné lásky a upřímné lidskosti, které jsou za drobné a víceméně omluvitelné prohřešky neúnavně stíhané přísným právním řádem a nekompromisní světskou mocí. Bille August jim věnoval velice přesvědčivé hrdiny, výpravné dobové kulisy i odpovídající emoce. To abyste se o ně báli - to abyste stáli o to, aby se někde ve víru neklidné revoluční doby našlo místo alespoň pro jednu docela malou, prostou a nenáročnou spravedlnost.(1.1.2015)

  • voleman
    ****

    Velmi dobrý film se skvělou ponurou atmosférou a s ještě lepšími herci. Hlavně ústřední dvojice Liam Neeson a Geoffrey Rush byla skvělá. Jinou adaptaci bídníků jsem sice zatím neviděl, ale tohle se mi hodně líbilo, ikdyž na úplně plný počet hvězdiček tomu něco málo chybělo, ale přesně nevím co to bylo. Takhle to jsou hodně silné 4*.(16.3.2013)

  • Sweeneyyy
    ***

    plné SPOILERŮ!!!! Přes všechnu úctu, jakou ke knize Bídníci Victora Huga chovám, jsem nucena být nyní velice zlá. Nebo možná právě kvůli té úctě. … Začněme od začátku: Hned s příchodem Valjeana k biskupovi jsem byla nemile překvapena. Biskup Myriel Lidumil (Lidumil!) totiž vypadal jako vrah. Bez nadsázky. Ovšem to lepší mělo ještě přijít. Valjean opravdu vzal Myriela něčím po hlavě, nebo to byl jen sprostý výmysl mé fantazie? Ano, raději bych přijala fakt, že jsem se pomátla, ovšem opětovné přehrání této scény mě utvrdilo v hrůzné pravdě. Aby bylo jasno, Valjean sice strávil nějaký ten čas na galejích a byl tak trochu zvířetem, ovšem takového činu by se nedopustil. Přes všechno k biskupovi choval zbožnou úctu. A ten pohled, když Valjeanovi předával svícny! Já bych za tím věstila nekalé úmysly. Nene, tohle rozhodně není ten dobrotivý světec, který nezašlápne ani pavoučka. ... Nepobrala jsem, proč je Montreuil-sur-mer přejmenován na cosi, co má mysl raději vypustila. To aby se to lépe četlo? -smajlík ťukající si na čelo. Poté se tam tuším objeví inspektor Javert, ke kterému bych zatím neměla výhrad, ovšem ten jeho poskok, to je zase blud. Já jsem ho pracovně pojmenovala Pavel. Javert pracuje sám… sám!** Fantina mi nevadila, myslela jsem si, že mi na ni Uma nebude sedět, ale opak je pravdou. *Mimochodem, tuto verzi bych pochválila za fakt, že „pracovní dohlížeč“ v továrně byla žena. Bravo! Teď si přesně nevzpomínám, jak je to u jiných nemuzikálových verzí.* Ovšem poté přchází oslepovačka; zatčení Fantiny. Jak se vyjádřit slušně a neafektovaně. Javert – on není zlý, on jen věří, čemu věří, a to je zákon. Víte, on vyrůstal mezi zločinci, takže poté se mu těžko věří, že mezi touto spodinou z ulice může vyrůst fajn holka. Tudíž když vidí Fantinu – prostitutku – v konfliktu s - na první pohled - seriózním pánem z vyšší vrstvy, skutečně nečeká, že on by byl ohniskem problémů. A v tom je Javertům problém, on do toho prostě nevidí. Ovšem tady celou událost sleduje orlím zrakem a následně obviní chuděru Fantinu. To je mi ale zvrhlost! Nemluvě o tom, že ji navrch uhodí. To mi na Javerta nesedí, takhle by se nesnížil. Ale já už pochopila, že tato verze je plná zbytečného násilí - asi na efekt – ovšem věřte mi, bude přituhovat. Pavel to celé sleduje nevěřícným pohledem (tady se nejspíše chtěli propojit s divákem), aneb on je hloupej, ale hodnej.* Scéna umisťování Fantine do cely byla povedená. Ovšem proč si ji Valjean bere domů? No vlastně možná bych pár soukromých tipů měla… ty zamilované pohledy… ehm, myslím, že takto to v knize myšleno nebylo.* Javertovo sčítání lidu – to je zase mimo, ale nevadilo by mi to, vykresluje to Javertův charakter, kdyby celá záležitost nebyla vystavěna na nepravdě. Valjean umí číst. Na galejích měli možnost základního vzdělání, kdyby mi někdo nevěřil, tento fakt prohlašuje hned, jak ho přijme biskup Myriel.* Ráda bych se vyjádřila ke scéně v Arrasu. Myslím, že byla dobře zpracována, líbilo se mi, jak Valjean dokazuje svou pravdu. Ovšem nedá mi nevyjádřit se k retardaci údajného Valjeana. On má být mírně slabomyslný, asi jako muž nevzdělaný a obhroublý, nikoliv přímo dementní. Přišlo mi to velmi přestřelené. On je zkrátka v neznámém prostředí, zmatený. Nerozumí jejich odborným termínům... Nepodstatný detail, který mě zaujal.* Poté přichází scéna z přihrádky nevěřícných. A tím je „zatčení“ Valjeanovo. Začínalo to relativně dobře. Valjean se v knize ozbrojil čímsi z postele, není-li pravda a varuje Javerta, aby se k němu nepřibližoval, jinak že mu ublíží. Chce se naposled rozloučit s Fantinou. Javert tak učiní, poněvadž, přiznejme si to, Valjean má sílu. Ovšem poté se Valjean vzdává a nechává se zatknout. Tady se ovšem ozve Valjeanovo zvířecí já a mlátí s Javertem rozzuřeně o zeď. Následně vychází ven, kde už na něho čeká Pavel, aby mu pomohl v nesnázích. Jako promiňte, ale dialog: „Zabil jsi ho?“ – „Ne.“ – „To je škoda.“ – Tento fiktivní patvor mi není vůbec, ale vůbec po chuti. To nemohou myslet vážně. Jestli mají všichni členové policejního sboru takové nasazení, tak už se Javertově zapálenosti nedivím.* Scénou k zamyšlení je taktéž Javertova vyjížďka fiakrem. Aby tam přece náhodou nebylo málo akce (to bylo tak drsnýý, jak tam nabořil s tím vozejkeem, fakt husťáckýý). *Thénardierovi mě zde velice zaujali, a to především svou téměř 100% absencí. A Eponina neexistuje, mimochodem. Tak od někoho tu Cosettu asi přebrat musel. Útěk s Cosettou – co to bylo za hyperjump? A já si do teďka naivně myslela, že Valjean jen nadpozemsky leze po stěnách. Někdy v průběhu útěku vynadá Cosettě (to jsem si ještě, já blázen, myslela, že jedna vlaštovka jaro nedělá). *** Píše se rok 1832. Cosetta, poslušné dítko, hned neuposlechne Valjeana a vydává se vstříc světu. Cosetta je zde čisté zlo. Abyste chápali, ona má být to světlo, neposkrvněná čistota celého díla. Ne tato hysterka, která vpálí Valjeanovi do ksichtu věci neslýchané. Marius – opravdu to není pouliční pobuda, nýbrž baron a jen z revolty vůči svému dědovi se přidává k revoluci (a také kvůli svému otci, ale to bychom potřebovali Thénardiera a stejně by to bylo na velice dlouho). Když se potká Cosetta s Mariem a on ji navštíví v zahradě, nevinně si užívají přítomnost druhého a objevují, co je to láska. Ona miluje svého otce (Valjeana) a kdyby jí zakázal vídat se s Mariem, troufám si odhadovat, že by uposlechla. Ovšem to by v první řadě Valjean nikdy neudělal. On to spíš tajně dusí v sobě a přemýšlí, jak tomu všemu zabránit. A jak řekne Cosettě o své minulosti? – celé špatně, špatně. On by ji to nikdy nedokázal říci.* Chtěla bych vyzdvihnout Toussintku, tu bych v tomto fiktivním prostředí vskutku nečekala* Ovšem scéna, při které jsem zůstala nevěřícně zírat a po několikasekudnovém přemítání několikrát přetočila, abych jí uvěřila. Valjean uhodí Cosettu? Valjean?- Ten laskavý, dobrotivý, nenásilnický Valjean uhodí Cosettu. Dceru Fantiny, o kterou se měl postarat a dát jí jen to nejlepší. Vždyť je to obyčejný násilník! Věty typu: „Posluš si, zbij mě.“ Nebo něco v tom smyslu, že se ho bála, proto mu to neřekla, to je přestřel až k vesmírným branám.** Když se takhle jednou schyluje k revoluci, Valjean se nám vytratí hledati Maria (ale nejprve se musí velice lišácky otázat Cosetty, jestli tam její milý vůbec dorazí). Marius – nebo spíše Enjorius (ano, Enjolras je zde zcela postrádán) – jde do boje se svými přáteli, protože jeho život bez Cosetty stejně pozbývá smyslu. A když si to Valjean (v civilu) nakráčí přímo na barikádu přímo před Maria a říká mu ať neblbne, že na něho čeká Cosetta, on nemůže uposlechnout, protože je to vlastně Enjorius a musí vésti revoluci. Javerta Valjeanovi bez okolků vydají. Jejich dialog není špatný, a dokonce (věřte nebo ne) se to celé obejde bez zbytečného násilí. Potom střelí Maria a Valjean ho odnáší k sobě domů (přirozeně), protože nějaký Gillenormand přeci neexistuje. ** Následně Valjean prohlásí, že Fantinu miloval – vykládejte si to jak chcete, já už to vzdávám – a odchází Javertovi napospas. Javert má velmi dobrou řeč, ovšem správně už by tu neměl být (nýbrž by se měl zdržovat na zábradlí nedalekého mostu). Následně to proběhne velice rychle – Javert padá pozadu do vody a Valjean čumí. Omluvte ten výraz, když on prostě čumí. A celý závěr tomu nasazuje korunu. Valjean heroicky odchází a usmívá se pod vousy: „Ano, teď jsem volný, jako pták! Můžu si dělat, co chci! … jo a nechci umřít.“ … Celý tento film zabil myšlenku Bídníků (jo, kdyby jednu), smrt Valjeana má znamenat konec jeho putování, naplnění jeho životního osudu a odchod, coby světce. Ovšem tady nám stále dokazují, že se až tak moc nezměnil. Bídníci jsou proti násilí, tady je stavěno na odiv. Je to celé naruby. Už se nehodlám opakovat. ** Ptáte se, proč tak vysoké hodnocení? Je to prosté, za herecké výkony přece, protože oni chudáci za ten zk…. ehm, příšerný scénář nemohou. Bídníci pro mě znamenají hodně, takže když z nich někdo udělá něco podobného, já udělám něco takového (pohled výše). Doufám, že to bude nyní všem jasné.(8.1.2015)

  • Indy
    ****

    Liam Neeson je výbornou voľbou pre postavu Jeana Valjeana, rovnako ako Geoffrey Rush je dokonalým komisárom Javertom. Herecké výkony ústrednej dvojice spolu s nesmrteľným príbehom z pera Victora Huga a peknou hudbou Basila Poledourisa robia z tejto adaptácie veľmi slušný filmový zážitok. Je pravda, že niektoré línie príbehu sú odrozprávané z rýchliku (film mohol mať v pohode 3 hodiny) a druhá polovica (po príchode do Paríža) nie je tak vydarená ako tá prvá, ale úplný záver na brehu Seiny je skvelý. Páčili sa mi aj 4-dielny Bedári s G.Depardieu a určite si niekedy rád pozriem aj klasické francúzske adaptácie s Gabinom a Venturom. Ale teraz sa najviac teším na muzikálových Bedárov s H.Jackmanom a R.Croweom, snáď to bude aspoň tak dobrý príspevok ako táto podarená adaptácia. 8/10(29.4.2012)

  • Hepy13
    *****

    Když jsem ještě jezdil do školy metrem. Tak všude na plakátech byla pozvánka na Bídníky. Už si ale nevzpomínám zda šlo o divadlo nebo muzikál. Ani jsem nevěděl o čem to vlastně je, jen že je to francouzské. Až s odstupem zhruba 5 let po zhlédnutí filmu, vím co jsou vlastně bídníci zač, a že je to překrásný příběh z dob francouzské revoluce. Napomáhá tomu i hvězdné obsazení v podobě Umy Thurman, Liama Nessona a Geoffreyho Rushe.(31.3.2012)

  • - Herec Hans Matheson (ve filmu Marius) musel letět roku 1997 kvůli castingu až do New Yorku. (Lynette)

  • - Ve scéně, kdy se komisař Javert (Geoffrey Rush) spoutá a poté úmyslně spadne do řeky, můžeme vidět, jak se mění její hladina. V prvním záběru je klidná, v dalším střihu sledujeme rozvířenou řeku a ke konci opět klidnou hladinu. (Mr.Hudson)

  • - Když se sešel Hans Matheson na castingu v New Yorku s Billem Augustem, nabídl mu August roli mladého revolucionáře Mariuse, ale americká filmová studia si nepřála, aby Matheson roli ztvárnil protože byl v té době neznámý. Nakonec ale roli získal. (Lynette)