春婦伝
Story of a Prostitute
Obsahy(1)
Druhá světová válka, Tianjin, japonské území. Když Harumi nemilosrdně opustí její milenec, rozhodne se ze msty odejít z nevěstince a stát se takzvanou „comfort woman“ pro japonské vojáky bojující na mandžuské frontě. Zatímco ale poskytuje tělo jednomu z vysoce postavených důstojníků, zamiluje se do důstojníkova pobočníka. (mrtvej pes)
(více)Recenze (7)
Téměř ikonický první záběr, kdy je vidět kráčející postava v téměř měsíční krajině. Pokud by se tedy jednalo o samuraje. Jak divák po chvíli zjistí, nejedná se o rónina, jak by se z žánrových konvencí mohlo zdát. Jde o Harumi, ženu která se rozhodla následovat špatnou radu - Story of a Prostitute vypráví její tragický příběh. Harumi během válečné vřavy mezi Japonskem a Čínou obšťastňovala vojáky na frontě. Prožívá přitom svůj vlastní boj plný rozpolcenosti a sebedestrukce – sama k sobě, k veliteli, kterého za jeho násilnost a dominanci nenávidí, ale je mu zároveň oddána a k Mikamimu, vojákovi, do kterého se bezhlavě zamiluje. Story of a Prostitute je Suzukiho prvním filmem s čistě vojenskou tematikou, zároveň druhou adaptací románu Taidžiro Tamury (první byl Gate of Flesh) a druhou částí volné trilogie (třetí je Fighting Elegy), která se žánrově (s válečným akcentem) odlišuje od ostatních Suzukiho vesměs jakuzáckých počinů. Dle Davida Chute (celá esej viz odkaz) tento film dokazuje, že: „Suzuki should be lifted out of the limiting category of the Asia Extreme cult directors, the ‘Japanese Outlaw Masters,‘ and placed at the grown-ups’ table, alongside Kurosawa, Okamoto, and Kobayashi.“ Více o filmu k přečtení zde: https://www.criterion.com/current/posts/377-story-of-a-prostitute ()
Dílo, které vedle Kenka Ereji a Hishu Monogatari asi nejvíce vybočuje ze Suzukiho filmografie. Tématem je život prostitutek na Mandžuské frontě - tedy hlavně jedné z nich, Harumi (přesvědčivá Yumiko Nogawa), která už nemá příliš co ztratit a na tomto šíleném místě skončila kvůli nešťastné lásce a následnému iracionálnímu vnitřnímu vzdoru. Je typické, že se dnes tento motiv často setkává s nepochopením (vzhledem k tomu, že lidé své myšlení doslova ekonomizují), ale opravdoví lidé schopní opravdového uvažování mu porozumí velmi snadno. Suzuki, oproti např. Mizoguchimu či pozdnímu Goshovi, není příliš "ženským" režisérem, ale řekl bych, že dokázal najít a zdůraznit v základech ženské problematiky prvky, které i takoví "specialisté" opomíjeli (snad je to dáno jeho výrazně vybočující optikou). Vlastně totéž zopakoval právě ve zmíněném Hishu Monogatari, byť ve zcela jiných kulisách, se zcela jiným příběhem. Jde o tu neskutečnou, žensky tichou (zní to jako protimluv? - nemyslím si) sílu a vytrvalost, která se v těch nejhorších podmínkách obrací ve schopnost tiše a dlouho trpět a vytváří tak ty nejsilnější příběhy, kterých je lidský život schopen. ()
Smutný příběh mladé ženy Harumi, které osud štěstí v lásce nedopřál a ocitla se ve světě prostituce. Válčící strany - Japonské císařství proti Čínské republice - plní rozkazy svých nadřízených ve slepé poslušnosti, pro Japonce bylo však nemyslitelné padnout do zajetí živý, takže krůček za krůčkem směřuje k neodvratnému a ani touha po životě není tak silná, aby Mikami přehodnotil význam slov čest a povinnost... ()
Je to úžasně natočené, ale já těm postavám absolutně nerozumím. ()
Milostný příběh, který se vyloupne z bizarního soužití frontových vojáků a prostitutek (třináct na celý prapor). Tragický příběh , při němž vůle k životu nedokáže vzdorovat vůli k smrti, je zarámován krásnými fotografiemi a hudbou. ()
Zaujme iba záver, ktorý nastavuje Japoncom zrkadlo o ich "cnostných" pohnútkach pri sebevražde. Žiť (život plný útrap a nespokojenosti) je odvážne, zbabelé je (vlastnou rukou) umrieť. ()
Na pozadí milostného vztahu prostitutky Harumi a vojáka, jehož jméno jsem zapomněl, režisér Suzuki zároveň rozehrává kritiku války. V mužstvu se setkáme s komunisto-pacifistou, který je nucen bojovat, i když sní o věčném míru, a na druhé straně se šovinistickými oficíry. Japonci jsou absurdní v tom, že zajatci z jejich řad se v případě toho, že přežijí, stejně budou muset podrobit vojenskému soudu a následně budou dosti pravděpodobně popraveni. Haručin milý je přesně tenhle případ. V zajetí se setkává s čínskými komunisty, kteří vůbec nejsou tak špatní, jak si nejspíš myslel (zajatce nezabíjí a dokonce si zpívají veselé písničky), ale stejně v sobě japonský naturel nedokáže potlačit a zůstává věrný té špatné straně. ()