Kočka na rozpálené plechové střeše

Kdopak by nechtěl Madeleine Sherwood prokopnout? Brilantní. Všichni sice s velkou vervou přehrávají až běda, ale to nevadí ničemu. Jedno z nejlépe vystavěných dramat všech dob, s Elizabeth a Paulem v nejlepších letech. Skvělý dabing ČST 1991 v čele s Petrem Štěpánkem a Iljou Prachařem (a Jaroslavou Kretschmerovou) a já nelituju, že jsem nedal přednost originál znění. Tenhle film si pamatuju ještě ze svého dětství, dávali ho v televizi a už tehdy mi to přišlo "dobré". (10.02.2014)

Elizabeth Taylor je fakt fešná ženská, už chápu, proč byla sexsymbolem tehdejší doby. Jinak film je naprosto vynikající, scénář i režie na výbornou. A ty herecké výkony, no paráda. Samozřejmě Liz Taylor, Paul Newman a Burl Ives. U filmu jsem se hodně nasmál, hlavně Velkej Šéf to zabíjel, jeho hlášky byly perfektní. Řeknu vám, že takto skvělé drama (s dávkou humoru) a s takto skvělými hereckými výkony dnes těžko někdo natočí. Tohle je prostě jasných 5*. (21.10.2018)

Tenhle americký Jih musí být hrozné místo k životu. Vůbec si nevzpomínám, že by se tam někdy odehrálo něco veselého. Stará dobrá záměna kufrů nebo osob nebo něco takového. Ne. Vždycky jen duchamorná dramata rozpadajících se vztahů, alkoholismu, násilností nebo rasových nepokojů. Kočka na rozpálené plechové střeše Tenneseeho Williamse naplňuje první dvě témata. Liz Taylorová (ve výborné formě, kam se hrabe Kleopatra!) se snaživě pokouší zachovat iluzi šťastného manželství a vlákat zpátky do svých tenat rezignovaného Paula Newmana. A to jen proto, aby se despotický "taťka" Burl Ives nezlobil... Jižanskou mentalitu do smrti nepochopím a málokterý z těchto filmů u mě překročí hranici 60% (22.03.2006)

Ta pochopitelná, ale mě přesto nepříjemná divadelnost, mi celou první půlku lezla na nervy - zvlášť když přecházela až v přepjatou teatrálnost, kdy jsou nepřirozeně vyčištěné, přespříliš zinscenované a vždy dokonale vypointované promluvy podporovány údery blesků a hromobitím. Až Newmanovo "prokecnutí" tátovi mě vtáhlo, protože s tímhle silným motivem v zádech (kdo by se těšil na smrt) může Brooksovo drama skvěle vygradovat. Takže stále živé dílko. (15.11.2005)

Americká obdoba českého kritického realismu se vydařila nad všechno očekávání. Pro mladé a hvězdné, kteří později budou zralí a ještě hvězdnější (Newman, Taylorová) vynikající příležitost. Na tak silný zážitek se nezapomíná stejně tak jako na poznání, že všude, bez ohledu na kulisy a další dílčí průvodnosti, se jí chleba o dvou kůrkách. V amerických poměrech jde přitom o film-mezník; psychologie postav, způsob vedení herců atd. kolísají mezi klasikou čtyřicátých a novými přístupy šedesátých let. Tedy o film na zážitky a finesy víc než vydatný. (28.03.2008)