Ženy v zrcadle

Je možné udržet kontinuitu rodinné paměti roztříštěné výbuchem atomové bomby? Sledovat sami sebe v zrcadle bez nenávisti a zoufalství...? Jošida nabízí pohled do mentality generací tří žen hluboce zasažených hirošimskou tragédií. Všechny tři jsou poznamenány jinak a přitom tak stejně: Aby přežily, musí sevřít něčí dlaň - matky, dcery nebo milence, a doufat, že stín dítěte promítaný ostrým slunečním světlem na šódži není jen pouhým stínem. - - - HUDBA: Keiko Harada & Majumi Mijata - - - EIGA-SAI 2008 (15.01.2008)

No musim rict, ze tentokrat me reziser Yoshida velmi, ale velmi prekvapil a to v pozitivnim slova smyslu. A ne, ze by se formalni struktura tohoto jeho dila o tolik lisila od toho co jsme od nej zvykli ocekavat. Presto film a jeho pribeh ma podle meho jasne smerovani a smysluplny dej i kdyz velmi slozity. Navic jista mysteriozni zabarvenost muj zazitek jenom umocnila. Super koment od Artrana. (Ale jinak uznavam -nekdy je vypraveni strasne polopaticke, nicmene silny dojem pro me zustava.) (15.01.2008)

Silný film spojující dvě důležitá japonská témata: ženu a její generační proměny a japonské jaderné trauma. Film sice je poměrně pomalý i na japonské poměry, ale neobsahuje místa, kde by vysloveně stagnoval. Obsahově je to dost nabité, snad každá vedlejší postava představuje nějakou důležitou ideu (druhá rodina hledající dceru, milenec...). Zajímavá kamera. (21.01.2008)

Další psychologický film na festivalu EIGASAI 2008. Po formální stránce bez debat vynikající - kamera mnohdy dokázala vykouzlit krásné obrazové kompozice a rovněž silně dramatická hudba byla originální. Bohužel vražedná kombinace dlouhých dialogů a hodně pomalého tempa, mě s postupem času zcela zlomily a ztratil jsem souvislosti (prostě jsem usínal..)). Do konce jsem samozřejmě vydržel, ale byly to sakra dlouhé dvě hodiny, nebojím se říct ztráta času. Proto je i mé hodnocení radikální.. Nicméně moje mamka to úplně v pohodě pobrala. Dokázala mi s přehledem vysvětlit souvislosti a přidala několik zajímavých postřehů. Pro ni to byl nejhezčí zážitek z festivalu (viděla 4 filmy) a dala by mu 80%.. (16.01.2008)

Po formální stránce divák nenajde cokoliv k vytknutí, příběh by se dal nazvat silným, odkaz na Resnaisův film fanouška potěší. Ale to tempo, pokud se dá řazení záběrů v tomto filmu vůbec takto nazvat, bylo tak zničující, že už to po projekci nevydržel ani promítač a po posledním záběru utnul závěrečné titulky:-) (18.01.2008)

ocenenia : MFF Cannes 2002 - Nesúťažný výber (režisér uvedený ako Yoshida Kiju) (13.11.2013)

Mám v oblibě filmy, které k přesnému vyjádření niterných pocitů nespotřebují mnoho slov, což se zejména některým asijským tvůrcům výborně daří. Při sledování Žen v zrcadle mi ovšem na mysli vytanulo jedno jméno: Jára Cimrman. Polopatické, a vždy pro jistotu několikrát opakované, momentální poselství bez špetky nadhledu, evokující některé pasáže z jeho her, ve mně bohužel vyvolávaly pouze touhu, aby to už všechno skončilo. Když k tomu přidám monotónní basetí výraz jedné z hlavních postav (ano vnučky – její práce s obočím dosahovala kvalit Nicolase Cage), nemohu hodnotit jinak, přestože téma to bylo jistě zajímavé. (16.01.2008)

Mam velmi rad pomale asijske filmy a tento zacinal slibne, ale ouha. Zhruba od tretiny filmu se struktura vypraveni stava nesnesitelna, prkenne postavy bez vyrazu (az na nepretrzitou utrpnost mlade vnucky) deklamuji stale dokola vety, ktere mely zustat odvypravene jen obrazem (pro jistotu kazdou aspon sestkrat) a symbolika vzpominani na atomovy utok by dohnala k slzam kazdeho, kdo videl vyborny Resnaisuv film "Hirosima, ma laska". Presvedcivost ne-postav prekonala i vykony divadelniho souboru Legz Akimbo z britskeho serialu Liga gentlemanu. Hvezdicka za krasny dum se zahradou. (16.01.2008)

Příběh nás provází protnutím osudů tří žen. Každá zažila hlubokou ztrátu a každá si osvojila jiný způsob jak s ní bojovat, nahradit ji a vytěsnit ze života. Přichází ale doba, kdy se pevně budované hráze protrhnou a všechna touha, lítost a hořkost se vyplaví na povrch, aby pomohly najít ztracenou identu, "ženu v sobě".. Děj do sebe ochotně přijímá téma svržení atomové bomby na Hirošimu a dává tak filmu další rozměry. Přibližuje divákovi něco z té doby. Jedna hláška za všechny: "Atomová bomba nezná přítele nabo nepřítele...Zabije všechny." (17.01.2008)

Komplikované dílo, které tvůrce v sobě nosil snad celý život. Pomalé, hypnoticky působící vyprávění o třech ženách, které k sobě hledají cestu, tedy hledají vlastní pokračování (matka) a původ (vnučka), přitom až do konce se nedovíme, zda je pojí tato vazba, protože ta žena  uprostřed trpí amnézií. Velmi silné, neprávem opomíjené dílo, které se váže k Hirošimě a atomové bombě, kde se uskutečnila klíčová událost děje a kam se všechny tři vydávají.....(IMDb-ojedinělá kvalitní analýza a recenze: Yerbamate's movieblog) (15.11.2021)