Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Warren Schmidt (Jack Nicholson) má za sebou několik životních krizí, peripetií a katastrof, kvůli kterým nenachází důvod proč by měl dál žít. Nasedne tedy do obytného karavanu (monstrum velikosti garsonky) a vydá se na cestu napříč Amerikou. Jenže cesta Spojenými státy přináší kromě spousty času k přemýšlení i nejedno překvapení a možná se Warrenův pohled na svět v lecčems změní... (monolog)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (200)

Radek99 

všechny recenze uživatele

Silně nedoceněné komorní drama o běsech stárnutí, prázdnotě důchodu a tíze samoty... Alexander Payne vsadil na poetiku všednosti a tenhle pocit každodenního života byl divácky doslova konsternující. Pomale plynoucí příběh o člověku, který se dostává přes onen velký životní zlom, jakým je ukončení produktivního věku a odchod do důchodu, a neví si se svým životem náhle rady... Když se k tomu ještě přidá nenadále dostavivší se samota, čerstvý důchodce Schmidt se postupně propadá s ubývajícími denními rituály až někam na samé lidské dno. Dá se to přijmout, nebo se tomu můžete postavit - a to, trochu po vzoru Americké krásy (ve vydání pro seniory), udělá i Warren Schmidt - vydá se na nesmyslnou cestu přes Spojené státy za svou dcerou. Tahle cesta nemá tentýž vnitřní náboj a pozitivní rozměr jako třeba Lynchův Příběh Alvina Straighta, důchodce Schmidt je zlomený a osamělý, mrzutý starý muž, který se cestou snaží zaplnit náhle vzniklé prázdno ve svém životě, neboť jediné, k čemu se dá upnout, je na dálku adoptované malé černošské dítě kdesi v daleké Africe. Tenhle institut suplujícího psychoanalytika je skutečně silný okamžik filmu a závěrečný očistný pláč byl jedním z nejdepresivnějších momentů, co jsem kdy na plátně spatřil. To, že je Jack Nicholson skvělý herec a že většina filmu stojí na něm, netřeba asi rozebírat. Nicholson propůjčuje svému Schmidtovi úžasný vjem bezradnosti, bezvýchodnosti, je tak autenticky ztracen v běžném životě (dokonalá scéna rezignace při telefonování v budce, pouhé užívání mimiky při návštěvě rodiny budoucího zetě...), je plný skepse a rozrůstající se deprese, šedne a mění se i fyzicky... Zajímavá byla kamera - ta přemíra statických záběrů, perfektně kompozičně promyšlených (kupř. nádherný záběr Schmidta sedícího v místě zlatého řezu u rozsvícené lampy, přičemž většina záběru zůstala utopena ve tmě...), vytvářela dojem jakéhosi pomalého plynutí času, jakéhosi bezčasí typického pro postproduktivní část lidského života. Většina záběrů byla také podobné velikosti (celku), což zesilovalo dojem ztracenosti člověka (v prostoru i v životě). Mizanscéna byla strohá, městsky chladná, proti čemuž ostře kontrastovaly interiéry pokoje rodičů Schmidtova zetě... Silný, empatický film, který dává vzpomenout na mnohé lidi žijící třeba hned vedle v sousedství... Osamělost a stáří jsou strašné... ()

kleopatra 

všechny recenze uživatele

Přesto, že jsem si od tohoto filmu nic moc neslibovala (už ten obal) a v půjčovně jsem po něm sáhla jen kvůli Nicholsonovi, mě velmi mile překvapil. Už jen vidět Jacka v roli proplešlého důchodce, který "když už to konečně měl, tak nevěděl, co s tím", je zážitek. A způsob, jak je jeho vyprávění vystavěno prostřednictvím dopisů adresovaných adoptovanému chlapci Ndugu, který je jen imaginárním terčem, do kterého Schmidt napřed strefuje vztek na všechno od práce až po manželčinu buzeraci, aby pak coby čerstvý vdovec a prohlédnuvší otec přešel v dopisech k laskavějšímu tónu, je více než dojemný. Scény, jako třeba ta s počuráváním prkénka na důkaz vzdoru, nebo ta s Kathy Bates, kdy Jack leží v posteli se zafixovaným krkem, ona ho krmí a přitom mu vypráví svoje sexuální dějiny a potřeby, nebo další, kdy si čte dopis z charitativní organizace, to jsou ukázky nejen Nicholsonova hereckého mistrovství. ()

Reklama

golfista 

všechny recenze uživatele

Film o tom, jak se může zhroutit život. Ovšem natočený nudně, v pomalém tempu, s castingem jakoby schválně naprosto "nijakých" herců (až na čestné výjimky), jenom chvílemi ta muzika a Jack. To je v krátkosti tenhle film. Dvě hodiny na NĚCO čekáte a ono NIC. Tohle nemohl zachránit ani jinak výborný Jack Nicholson. ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Když jsem tenkrát tenhle film viděl poprvý, asi jsem ho nedokázal tak docenit, jako vysloveně o půlku života později. Jacka Nicholsona jsem měl vždycky hrozně rád a tady vysloveně opět nezklamal. Cynik se vším všudy. Na druhou stranu se ve filmu jeho postava neuvěřitelně proměňuje, takže je potřeba se připravit na to, že to co uvidíte v prvních minutách, neuvidíte na konci filmu. Konec je celkově jedna velká pecka a klobouk dolů jak za herecký výkon Jacka, tak za režisérský um Alexandera Payneho, který evidentně moc dobře věděl, jakým směrem kameru má zamířit, aby mě totálně sejmul. Dlouho jsem z filmu necítil větší melancholii, které bych dokázal více rozumět. Ono to je totiž opravdu umění hledat pozitiva ve smutku a i když je Jack v Hollywoodu vnímanej jakkoliv, neuvěřitelně jsem mu tu jeho postavu věřil. Neuvěřitelně smutný, ale přesto tak strašně krásný film. ()

Lima 

všechny recenze uživatele

Hmmm, hezký, ale o čem to vlastně bylo? Celý film plyne nevzrušivě, pomalu, asi jako život osamělého uzavřeného starce, což by nebylo v zásadě na škodu, ale celou dobu jsem marně čekal, že se děj někem posune, čekal jsem na nějakou pointu, nebo na nějakou zapamatováníhodnou situaci, nějaké emoce. Nic takovýho , až na pár zdařilých momentů (ale že jich bylo málo!), se nedostavilo. Sice ´o Schmidtovi´, ale vlastně o ničem. Pouze jsem se ujistil, že Nicholson je skvělý herec a umí zahrát všechno, ale to už dávno všichni víme, že ano. Jestli něco od Alexandra Paynea, tak rozhodně doporučuji jeho GENIÁLNÍ ´Bokovku´, se kterou přišel o 2 roky později. ()

Galerie (51)

Zajímavosti (6)

  • Režisér Alexander Payne spolu s Jimom Taylorom voľne adaptovali román Louisa Begleyho. (Svadbos)
  • Pojišťovací společnost Woodmen skutečně existuje. Natáčelo se v jejích prostorách. Jack Nicholson během natáčení obdržel čestné členství. (HellFire)

Reklama

Reklama