O Schmidtovi

Silně nedoceněné komorní drama o běsech stárnutí, prázdnotě důchodu a tíze samoty... Alexander Payne vsadil na poetiku všednosti a tenhle pocit každodenního života byl divácky doslova konsternující. Pomale plynoucí příběh o člověku, který se dostává přes onen velký životní zlom, jakým je ukončení produktivního věku a odchod do důchodu, a neví si se svým životem náhle rady... Když se k tomu ještě přidá nenadále dostavivší se samota, čerstvý důchodce Schmidt se postupně propadá s ubývajícími denními rituály až někam na samé lidské dno. Dá se to přijmout, nebo se tomu můžete postavit - a to, trochu po vzoru Americké krásy (ve vydání pro seniory), udělá i Warren Schmidt - vydá se na nesmyslnou cestu přes Spojené státy za svou dcerou. Tahle cesta nemá tentýž vnitřní náboj a pozitivní rozměr jako třeba Lynchův Příběh Alvina Straighta, důchodce Schmidt je zlomený a osamělý, mrzutý starý muž, který se cestou snaží zaplnit náhle vzniklé prázdno ve svém životě, neboť jediné, k čemu se dá upnout, je na dálku adoptované malé černošské dítě kdesi v daleké Africe. Tenhle institut suplujícího psychoanalytika je skutečně silný okamžik filmu a závěrečný očistný pláč byl jedním z nejdepresivnějších momentů, co jsem kdy na plátně spatřil. To, že je Jack Nicholson skvělý herec a že většina filmu stojí na něm, netřeba asi rozebírat. Nicholson propůjčuje svému Schmidtovi úžasný vjem bezradnosti, bezvýchodnosti, je tak autenticky ztracen v běžném životě (dokonalá scéna rezignace při telefonování v budce, pouhé užívání mimiky při návštěvě rodiny budoucího zetě...), je plný skepse a rozrůstající se deprese, šedne a mění se i fyzicky... Zajímavá byla kamera - ta přemíra statických záběrů, perfektně kompozičně promyšlených (kupř. nádherný záběr Schmidta sedícího v místě zlatého řezu u rozsvícené lampy, přičemž většina záběru zůstala utopena ve tmě...), vytvářela dojem jakéhosi pomalého plynutí času, jakéhosi bezčasí typického pro postproduktivní část lidského života. Většina záběrů byla také podobné velikosti (celku), což zesilovalo dojem ztracenosti člověka (v prostoru i v životě). Mizanscéna byla strohá, městsky chladná, proti čemuž ostře kontrastovaly interiéry pokoje rodičů Schmidtova zetě... Silný, empatický film, který dává vzpomenout na mnohé lidi žijící třeba hned vedle v sousedství... Osamělost a stáří jsou strašné... (18.11.2006)

Film o tom, jak se může zhroutit život. Ovšem natočený nudně, v pomalém tempu, s castingem jakoby schválně naprosto "nijakých" herců (až na čestné výjimky), jenom chvílemi ta muzika a Jack. To je v krátkosti tenhle film. Dvě hodiny na NĚCO čekáte a ono NIC. Tohle nemohl zachránit ani jinak výborný Jack Nicholson. (03.11.2003)

Štandardná psychologická televízna inscenácia. Na veľkom plátne za 2*, v telke za 3*, v divadle za 4*. (17.05.2004)

Přesto, že jsem si od tohoto filmu nic moc neslibovala (už ten obal) a v půjčovně jsem po něm sáhla jen kvůli Nicholsonovi, mě velmi mile překvapil. Už jen vidět Jacka v roli proplešlého důchodce, který "když už to konečně měl, tak nevěděl, co s tím", je zážitek. A způsob, jak je jeho vyprávění vystavěno prostřednictvím dopisů adresovaných adoptovanému chlapci Ndugu, který je jen imaginárním terčem, do kterého Schmidt napřed strefuje vztek na všechno od práce až po manželčinu buzeraci, aby pak coby čerstvý vdovec a prohlédnuvší otec přešel v dopisech k laskavějšímu tónu, je více než dojemný. Scény, jako třeba ta s počuráváním prkénka na důkaz vzdoru, nebo ta s Kathy Bates, kdy Jack leží v posteli se zafixovaným krkem, ona ho krmí a přitom mu vypráví svoje sexuální dějiny a potřeby, nebo další, kdy si čte dopis z charitativní organizace, to jsou ukázky nejen Nicholsonova hereckého mistrovství. (04.11.2004)

About Schmidt= About Shit. Takhle nejak mohla dopadnout Americka krasa, kdyz by ji reziroval Payne a ne genius Mendes, nenasnimal Hall a kdyz by hudbu neslozil Newman. A mezi nami - Nicholson chvilema dost prehrava. (04.03.2003)

Zcela obyčejný příběh, který příliš nezaujme. Celý snímek táhne strhující Jack Nicholson v hlavní roli. Škoda, že film vyznívá tak mdle a mnohdy až nudně, těch několik výborných scén s pár komickými situacemi nemůže celkový výsledek zachránit. (12.02.2003)

Oscar 2 nominace: Herec HR - Jack Nicholson, Herečka VR - Kathy Bates . . . . . . .Zlatá Palma - výběr . . . . . . . . . Malá technická poznámka - nápisy na náhrobcích jsou v češtině. (03.03.2004)

Hmmm, hezký, ale o čem to vlastně bylo? Celý film plyne nevzrušivě, pomalu, asi jako život osamělého uzavřeného starce, což by nebylo v zásadě na škodu, ale celou dobu jsem marně čekal, že se děj někem posune, čekal jsem na nějakou pointu, nebo na nějakou zapamatováníhodnou situaci, nějaké emoce. Nic takovýho , až na pár zdařilých momentů (ale že jich bylo málo!), se nedostavilo. Sice ´o Schmidtovi´, ale vlastně o ničem. Pouze jsem se ujistil, že Nicholson je skvělý herec a umí zahrát všechno, ale to už dávno všichni víme, že ano. Jestli něco od Alexandra Paynea, tak rozhodně doporučuji jeho GENIÁLNÍ ´Bokovku´, se kterou přišel o 2 roky později. (22.06.2003)

Jack Nicholson opět (ale tentokrát skutečně) exceluje v roli mrzutého důchodce ve filmu, kde platí pravidla dána obyčejným životem, nikoliv (ne)vynalézavým scénáristou. 80% Zajímavé komentáře: Melies, Triple H, Cimr (21.05.2006)

Film dokazuje, o čem je herectví : O Nicholsonovi; protože bez něj by taky mohl skončit v odpadu. (07.07.2006)

Když jsem tenkrát tenhle film viděl poprvý, asi jsem ho nedokázal tak docenit, jako vysloveně o půlku života později. Jacka Nicholsona jsem měl vždycky hrozně rád a tady vysloveně opět nezklamal. Cynik se vším všudy. Na druhou stranu se ve filmu jeho postava neuvěřitelně proměňuje, takže je potřeba se připravit na to, že to co uvidíte v prvních minutách, neuvidíte na konci filmu. Konec je celkově jedna velká pecka a klobouk dolů jak za herecký výkon Jacka, tak za režisérský um Alexandera Payneho, který evidentně moc dobře věděl, jakým směrem kameru má zamířit, aby mě totálně sejmul. Dlouho jsem z filmu necítil větší melancholii, které bych dokázal více rozumět. Ono to je totiž opravdu umění hledat pozitiva ve smutku a i když je Jack v Hollywoodu vnímanej jakkoliv, neuvěřitelně jsem mu tu jeho postavu věřil. Neuvěřitelně smutný, ale přesto tak strašně krásný film. (31.01.2016)

║Rozpočet $30miliónov║Tržby USA $65,016,287 ║Tržby Celosvetovo $105,834,556║ /50%/ (12.01.2007)

Komorní drama o osamělém člověku, ve kterém se neděje nic kromě Jacka Nicholsona. Což je na dvě hodiny dost málo. (30.03.2008)

Nicholson zde nehraje, Nicholson zde snad reálně žije nebo co. Naprosto dokonalá melancholie po které vám možná bude trochu smutno, ale zároveň dobře. Jméno Alexander Payne si budu pamatovat. (21.05.2006)

No tak tenhle film jsem chtel dlouho videt, takze jsem se na nej docela tesil, ale byl jsem dost zklamanej. Jediny, co stoji za to, je Jack Nicholson, kterej je naprosto dokonalej, coz je skoro vzdy. Jinak je ale tenhle film o nicem, pomalej, nic zajimavyho se nedeje a docela casto nudnej. Horsi hodnoceni nedam jen kuli Nicholsonovi. (25.05.2006)

9 / 10 Retrospektívne zamyslenie sa nad ľudským životom, zručne napísané, pútavo prerozprávané, famózne zahraté a priam kúzelne obyčajné. Sila tohto filmu ide ruka v ruke s jeho formálnou a obsahovou strohosťou, ktorej uveriteľnosť mu poskytuje pevnú odrazovú dráhu na ceste k divákovmu srdcu - melancholické a pomalé tempo si však vyžiadalo obeť v podobe drastického oklieštenia počtu potenciálnych nadšencov a tak je dosť možné, že po záverečných titulkoch si namiesto podmaňujúceho zážitku odnesiete pocit, že ste zbytočne premárnili dve hodiny. Aj tak vám však radím to riziko podstúpiť. A čom vlastne celý snímok je? Záber je to vskutku široký: o láske a priateľstve, o nesplnených snoch a zmarených životných šanciach, o starých a mladých, o živote a o smrti. Jednoducho, o Schmidtovi. (27.05.2006)

Tedy nevím, co znamená to srovnávání s Americkou krásou. Oba jsou to dobré filmy, ale každý zcela jiný. Zatímco Krása je hořká satira a na zmenšeném prostoru si utahuje z životního stylu určité společenské vrstvy, Schmidt je komediálním dramatem stárnoucího muže, který se snaží na cestě za svou minulostí najít, co je pro něj důležité (uf, to to zní knižně). JIstě, oba filmy se dotýkají populárního "krachu amerického snu", ale to je jako byste chtěli srovnávat Vyšší princip a Ryana podle toho, že se oba odehrávají za války. Schmidt je nádherný citlivý film, ve kterém je správně odměřena legrace i vážná náplň. Chválení Nicholsonova výkonu je jako nošení ledu na Titanic, zvláště jeho komentáře ve formě dopisů africkému klučinovi byly super. Na konci jsem měl vlhké oči, což se mi stává opravdu výjimečně. Film bez kamerových jízd, filtrů a podobných odpoutávaček od náplně samé. (19.05.2006)

Co si budem namlouvat, filmy vyhledáváme nejčastěji kvůli velké podívané a zábavě. Když Alexander Payne natočil svou Bokovku, byl to film o krizi středního věku a tedy průměrnému divákovi nepoměrně bližší než komorní drama o stáří, nemocech, umírání a samotě, byť odlehčené pečlivě dávkovaným jemným humorem. Tohle je prostě příliš nepříjemné téma, které chceme ze svého vědomí vytěsnit a ne si ho připomínat filmovým dramatem. O Schmidtovi je realistický snímek bez laciných efektů a šokujících zvratů, pomalé vyprávění založené na kvalitních dialozích a výborném hereckém projevu Jacka Nicholsona. Scénárista chytře zvolil komentář hlavního hrdiny ve formě dopisů adresovaných malému chlapci ve střední Africe, jehož je sponzorem. Tak, jak se odvíjí sled událostí po hrdinově odchodu do důchodu, to v reálném životě taky chodí. Je sice taky pravda, že tvůrci vybrali za svého hrdinu příslušníka dobře situované manažerské vrstvy ve významné pojišťovací firmě, tím pádem se slušným zajištěním na stáří, takže průměrný americký důchodce vypadá určitě jinak a řeší podstatně víc problémů. Jenže co naplat, to by se v americkém mainstreamovém studiovém filmu už natáčelo opravdu stěží, i tak mohl tento kousek vzniknout výhradně proto, že byla angažovaná taková hvězda, jako je Nicholson. Toho si filmoví fanoušci zapamatují určitě z řady výpravných filmů a nejrůznějších padouchů, kde vyniklo jeho expresivní herectví, ale právě ve Schmidtovi mohl rozehrát obrovskou škálu emocí a jeho herecká kreace mi přijde možná i nejlepší. Celkový dojem: 90 %. (20.01.2009)

Lepší uspávadlo než bejsbolkou do hlavy. Nebolí to tolik a je tam stoprocentní úspěšnost. (05.01.2016)

Krize pozdního věku přinášející smutek, hněv, strach a osamění. Myslet sobecky jen na sebe, či vzdát se svého štěstí na úkor štěstí jiných? A co dělat, když ani jedno není útěchou? Payneho hořce smířlivé pojednání o tom, že život je tak prázdný, jak si jej naplníte.. Vedle exemplárního trouby v podání Mulroneyho či nelítostného praktika Archimedova zákona Kathy Bates si film samozřejmě krade Nicholson, který v pro sebe neobvyklé poloze podává zásadní výkon a ještě si stačí podobně jako ve Vlkovi označkovat své nové teritorium.. (22.08.2019)