The Shooting
Režie:
Monte HellmanScénář:
Carole EastmanKamera:
Gregory SandorHudba:
Richard MarkowitzObsahy(1)
Dva muži jsou najati tajemnou ženou, aby ji doprovodili do vzdáleného města. Cestou musí přejít přes poušť. Během své cesty jsou sledováni černě oblečeným pistolníkem který, jak se zdá, má v úmyslu je všechny zabít. (Terva)
Recenze (16)
Hellmana primárne zaujíma atmosféra, rachot zbraní je symbolický, preto treba poznamenať, že názov snímky je zavádzajúci a slúži ako klam pre tradicionalistických westernových divákov, tempo je pomalé a hypnotické ako pražiace slnko, ktoré spaľuje krajinu vo filme a spaľuje i duše postáv, ktoré mieria priamo do srdca zatratenia. Výrazná dramatizácia sa nekoná, charakteristika postáv je optimálna vzhľadom na ich solitérske bytie. Warren Oates, nastupujúca hviezda blížiacich sa 70. rokov v diele svojho druhého dvorného režiséra (po Peckinpahovi), nemá čím sklamať, krásne arogantná Millie Perkins, ako ženský element, ktorý je začiatkom konca a enigmatický Nicholson a jeho miniatúra, z ktorej prebleskujú lúče neskoršieho hereckého génia. Iritujúcim faktorom je len Will Hutchins, zabudnutá westernová hviezdička zo seriálu Sugarfoot, ktorého postava naivného kovboja mala zostať iba na stránkach scenára, Hellmanov cynický opus by si pokojne vystačil i s trojicou postáv a hodnotenie by mohlo smerovať priamočiarejšie do osemdesiatkových sfér. ()
Vydarená alegória života. Nejasné motivácie určujú chaotické blúdenie odnikiaľ nikam. A tak ostáva jediná istota - peniaze sú tým hýbadlom a nik nevysvetľuje, prečo je hodnota ľudskej práce práve taká, za taký výkon, aké sú dôvody. Počas tohto nezmyselného presúvania sa z ľubovoľných bodov do ešte ľubovoľnejších plôch (zase nik nevysvetľuje prečo tam a tam) sa sem-tam dokáže človek zamilovať. Až príliš často táto láska končí bez toho, aby vôbec začala. Motivácie pracovných i osobných snažení sa počas životnej púte neodhaľujú, skôr sa zahmlievajú a znevýrazňujú. Často sa k tomu všetkému pridruží konflikt v rodine, vyhrotený a taktiež väčšinou nedovysvetlený z pohľadu príčin. Niet čas takmer na nič a tak ostávajú len slová útechy o dobrote človeka na náhrobných kameňoch. Tam sa celý chaos bez vysvetlenia usporiada do pár riadkového jasného posolstva o odchode skvelého člena ľudského rodu. Ešte predtým, v momentoch, kedy sa zdá, že je možné čosi pochopiť a odhodlať sa k činu, je už príliš často neskoro, svaly nefungujú, telo je spomalené a ostáva len plahočenie sa púšťou vlastnej nevedomosti. Strieľanie naslepo po neurčených cieľoch. Monte Hellman to v psychedelickom opare púštneho prachu a skvelej sprievodnej hudby vystihol až horúčkovito presne. 90% ()
Atmosfericky velmi zvláštní obrazová kompozice, působící snímek, má to mnoho do sebe, i když s málo herci a akcí..! Jen několikrát se vypálí, nejvíce nastřílí "emoční vsuvka"-žena, která do snímku snad byla doplněna pouze jako element, který u ničeho nesmí chybět, v této ryze mužské záležitosti by ale její stopáž vyplnila stejně tak důležitá prérie či jiné záběry..! Škoda, kazila mi dojem.. Ovšem i ten konec..?! ()
Existenciální kafkovský western, mistrně stavěný na tísnivé atmosféře. Tajemstvím zahalená mladá žena uplatí dva zlatokopy, aby ji doprovodili do města Kinsley. Jenže postupem času se mužům nepodaří ani trochu poodhalit její tajemství, ani jak se jmenuje a o co jí jde. Naopak, k nejistotě se přidávají znepokojivé události a nakonec se na scéně objeví chladnokrevný zabiják, komplic ženy. Atmosféra houstne až do finále, k překvapivému, a rovněž tísnivému konci. Točeno v pouštích Utahu. Hellman je podle mne vynikající režisér, moc se mi líbila už jeho Jízda v bouři, která má též skvělou gradaci. Také zde vidíme herečku Millie Perkins s roztomilou tvářičkou a velkýma očima, zde kvůli realismu jízdy pouští nesměla mít více make-upu (což jí prý hodně vadilo). „Střelba“ z roku 1966 bývá uváděna jako první velká ukázka tzv. Acid-westernu. ()
Dosti prapodivný western, jehož smysl (pokud tedy nějaký má) mi s přibývajícími minutami unikal na míle daleko. Všechny postavy absolutně postrádají minulost a cíl, což někdy nemusí být na škodu, ale v tomto případě to vnímám jako nedostatek. Jediné informace se divák dozví z jejich zevnějšku, obzvláště pohled na Jacka Nicholsona jasně dokazuje, zda je to dobrák či nikoliv. To je však k pochopení tohoto paranormálního příběhu dost málo, což bohužel zdařile potvrzuje závěr, po jehož shlédnutí jsem se musel ujistit, zda nejsem pod silnou dávkou nějakého fetu. ()
Jack nepřesvědčil, o to přesvědčivější byl Jacek (Jakub Macek) během lektorského úvodu k tomuto filmu. Hudebně a obrazově mi to dost připomínalo první Planetu opic, především pasáže, kdy kosmonauti putují neznámou krajinou, a pak samozřejmě ještě víc na konci před legendární pointou. Nesouhlasil jsem s lektorem jen v tom, že by postava, kterou ztvárnila Millie Perkins byla zbytečná nebo mě snad rozčilovala. Zhruba půlvteřinové vysvětlení na konci určitě neuspokojí každého, a vy si tak při spatření „The end“ řeknete: Sakra! Visions of light 2011, 10. listopadu. ()
Děj se táhne i přesto, že má film jenom 78 minut. Věichni jedou kdesi plání kamsi nevímkam. Jsou snad jen čtyři místa, kde se něco stane a nějaké úžasné rozuzlení taky nečekejte. Nicméně: Je tam Jack, který hraje pistolnického "top guye" Billyho Spearse. Hudba je fajn a to nejúžasnější na tom celém je kamera a vyčištěný obraz pro DVD. 60%. ()
Jack Nicholson jako kovboy, to je celý on. ()
Asi takto nejako by vyzeral western, keby ho natočil Fellini alebo Bergman. Nuda, nuda, nuda a celý film oničom. Aspoň že je tam Jack a celkom fajn sú aj Oates a Hutchins, no Perkinsová hrozný herecký prejav, celý čas ide na nervy. ()
Potvrzuji, že tohle je skutečně jiný western, zaplněný netradičními, realističtějšími postavami. Tedy, některými, jiné jsou nesmyslné až hanba. A smysl té jejich kalvárie mi unikl. Buď jsem nebyl dost pozorný, anebo se to scénáristům celé nějak moc zamotalo. --- Fanoušci a filmoví historikové to asi oceňují jako pokus o překonání žánrových klišé. S tím souhlasím, takový pokus vítám, ale být producentem, vrátil bych scénář k přepracování. --- ()
Špatenka. Ve filmu je ženská, která je od začátku až do konce na vyliskání. Celý film jsem si přál, aby ji někdo střelil nebo ji aspoň vysadili v poušti, kde by jí supové vyklovali vnitřnosti, až by dehydratovaná ležela v písku. Celkově film působí dost nezáživně a ničím zajímavá pouštní krajina se po chvíli přemění v monotonní nudu. Co naplat, že zde hraje Nicholson. Navíc je tento masterpiece zakončen jedním z historicky nejhorších konců westernu. Průměrný film na jedno podívání. Další projekci už bych se vyhl. ()
Tohle je takový Acid western. Děj je poměrně nejasný, na vrch má spíše atmosféra. ()
Hned 14 aspoň trošku známějších westernů vzniklo v roce 1966. A mezi nimi tahle příšernost. Střelba je western o putování. Dva přátelé putují s nesnesitelnou ženskou a přidá se zlý pistolník. A putují a putují a putují, vedou mimoňské dialogy a za celý film se nedovíme kdo, co, proč a kam. Motivace neexistuje, příběh neexistuje, scény podivně (ne)navazují, je to příšerně laciné a příšerně zahrané a skončí to víceméně blbě. Odpad se těmto oldschool filmům snažím nedávat, ale tohle mělo sakra blízko a jediné plus je mladý (ovšem nijak zajímavý) Jack Nicholson. Režisér monster béček z 50 let by se neměl pouštět do westernů. ()
The Shooting je první acid western (čtvrtý v pořadí z těch, které jsem viděl) a jako takový si bere jen několik westernových propriet, ale navzdory svému zavádějícímu názvu není žádnou kovbojkou pro nenáročného diváka. Já osobně vítám, když je film interpretačně vděčný a podvrací žánrová klišé, ale tento kousek mi přišel málo ujetý, velmi nezábavný, metaforicky slabý a příběhově průhledný. Došlo mi, proč se ta umíněná žena chová k protagonistovi a jeho společníkovi tak nepřátelsky, proč si najala je i cizího pistolníka, který má protagonistu držet v šachu, proč jsou všichni nuceni jet do pouště, koho stopu sledují a proč v tom pokračují navzdory tomu, že jim dochází zásoby vody. Protagonistovi to sice po celou dobu nedojde, ale divák nemusí být génius, aby mu došlo, že když v úvodu řečeno, že protagonistův bratr zabil nějaké děcko, tak to bude mít pro příběh nějaký význam (princip Čechovovy pušky). Závěrečný zvrat tedy nefunguje. Není to tak chytře či mazaně zkonstruované, aby to fungovalo na této doslovné rovině. ___Lze to však celé vnímat jako alegoricky: Lidé se za něčim plahočí, kvůli přislíbeným penězům, ale ani pořádně neví za čím. Jejich snažení k ničemu nevede, zatímco jim jenom dochází síly. Tuto interpretaci lze na ten film naroubovat, ale nemyslím si, že by byl tak formálně strhující a scénáristicky prokreslenej, aby na diváka dokázal působit tímto tíživým existenciálním dojmem. Není to špatný nápad, ale tvůrčí tým za ním stojící byl příliš slabý. Nakonec to pro mě byla jen nudně natočená výprava do pouště s nudnými postavami a průhledným závěrem. Prostě film nahovno, jelikož to není zábavné a tvůrci se rovněž nepodařilo vykrystalizovat svou vizi/zdařileji naplnit potenciál látky. ()
kdyby ta pointa nebyla tak zřejmá... ()
Hellman se blýsknul už o několik let dříve Jízdou v bouři. Ve Střelbě prohlubuje typologické znaky prvního zdařilého pokusu. Především do očí praští hustá, téměř mysteriózní atmosféra, která vytváří v člověku silnou tenzi a pocit nebezpečí. Otázky se kupí a odpovědi nepřicházejí. Opravdu z toho mrazí v zádech. ()