Obsahy(1)
Film můžeme sledovat, prožívat, hltat. Minh Quý Truong ovšem dobře ví, že některými filmy se můžeme i prosnít. Mlžný příběh Vieta a Nama, dvou horníků, kteří sdílí profesi i prchavou něhu, taktuje v rytmu křehce spirituální kinematografie. Vlhké šachty skrývají nebezpečí, jejich přítmí se však může stát i útočištěm. Vidina budoucnosti někde jinde ale oba mladíky nesmírně láká. Zatímco jeden sní o vytěžení životních příležitostí za mořem, druhý musí nejdříve kutat v hlubinách rodinné historie. Na 16mm materiál natočený snímek pozvolně meandruje těžkostmi současného života ve Vietnamu, aniž by zapomněl, že pod jeho povrchem se skrývá pohnutá minulost. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (2)
Opravdu to nebyl špatný film. Subtilní příběh, v němž se dva mladíci vyrovnávají se svými vnitřními traumaty, a to jak s důsledky vietnamské války, tak i s tvrdým prostředím chudé hornické oblasti, která neskýtá příliš pochopení pro homosexuální vztah, a nadto neslibuje žádnou zářnou budoucnost. Možná je to celé o hledání – hledání zesnulých obětí války, hledání sebe sama, hledání svého místa ve světě. Na můj vkus je to všechno asi až trochu moc překombinované, ale pořád to dává smysl. Vizuálně hezky promyšlené a propracované (+ jeden konkrétní záběr vás téměř zaručeně pobaví). Tempo je poklidné a film se rozjíždí velmi pomalu, takže rtuťnatější divák jen těžko udrží pozornost. Rovněž osoby trpící jistými předsudky by se měly sledování tohoto snímku vyhnout obloukem. Ale opravdu to vůbec nebyl špatný film, jen v sobě prostě neměl ten správný náboj, díky kterému by se stal mým cinefilním Lebenslangerschicksalsschatz. ()
Nekonečné scény a pomalé tempo mě unášely do stavu trýznivé ospalosti. Příběh dvou horníků, kteří čelí těžkostem současného Vietnamu mě bohužel vůbec nezaujal. Oba sice touží po lepší budoucnosti, ale celý film je zastřený duchem vzpomínek a minulosti, což rozhodně nevzbuzuje pocit naděje na světlejší zítřky. [Festival de Cannes 2024] ()
Galerie (5)
Photo © Nour Films
Reklama