A Woman of Paris
Parížska maitressa
Režie:
Charlie ChaplinScénář:
Charlie ChaplinKamera:
Roland TotherohHrají:
Edna Purviance, Clarence Geldart, Charles K. French, Adolphe Menjou, Harry d'Abbadie d'Arrast, Henry Bergman, Charlie Chaplin, A. Edward Sutherland (více)Obsahy(1)
Marie St. Clairová si myslí, že jí její přítel, umělec Jean, dal košem a proto odjede do Paříže sama. O rok později se už jako milenka bohatého Pierra Revela potkává s Jeanem a nemůže se rozhodnout mezi jistotou bohatství a pravou láskou. Jean po různých nedorozuměních nakonec spáchá sebevraždu. (oficiální text distributora)
Recenze (21)
║Rozpočet $351,000║ ()
Film-příběh více než film-film, snad s výjimkou scének z bujarých večírků pařížské zkažené noblesy, ukázek životního cynismu Revela a pár emočně vypjatých scén s matkou protagonisty. Příběh sice jakž takž věrohodný, sympaticky humanistický, leč tak prostinký až ztrácí na zajímavosti. Vrchol Chaplinovy tvorby měl teprve přijít. ()
Kdybych nevěděl, že se jedná o Chaplinův film, tak bych se ani nenamáhal na něj podívat. A neprohloupil bych ... Průměrné drama z němé éry. Zcela nechaplinovský. ()
Nezaslouženě opomíjené výlučně autorské, nikoliv herecké Chaplinovo dílo nepatří k vrcholům tvorby proslulého anglického komika, ale také má víc než hodně daleko k jeho průměru. Příběh, jakkoliv klišovitě může působit, je na nadprůměru své doby a totéž lze říci i o úrovni jeho zpracování. To, co známe odjinud, smutek, nostalgii, cit, místy přerůstající do sentimentu, tu najdeme v hojné míře. Milostná tragédie, partnerské nedorozumění, zaviněné shodou náhod a následkem z toho vzniklého oddálení, není nepravděpodobná. Jakoby Chaplinovu ruku, - evropskou, ne americkou ruku - vedli Maupassant se Zolou. Vedli jistě, určitě, šťastně. Především divácky šťastně. Nejen tehdy, ale i dnes. ()
Tento film od Chaplina bez Chaplina v něm má jeden nedostatek. Nehraje v něm Chaplin. Zní to sice lacině, ale je to tak. Jeho osobnost a herecké charisma vždy dodávaly jeho filmů něco navíc, tragiku i komediálnost v jednom a zřejmě díky budou mít ostatní jeho film nějaký přesah. Zde toto není a film tak působí ploše a moc vážně. Sice není nudný, ale jde spíš o takovou melodramatickou tuctovku. ()
Film naprosto odlišný od ostatní tvorby Chaplina. Avšak nejen žánrově, ale i tím, že se zde sám Chaplin téměř neobjeví. I přesto se jedná o film velmi kvalitní, takže je škoda, že je tak málo znám. Adolphe Menjou a Henry Bergman ve svých rolích přímo září. Celý film je doprovázen nádhernou hudbou Charlese Chaplina. 9/10 ()
Nejpovedenější je tady Chaplinova hudba, potom šarmantní švihák Pierre, dramatický začátek a skoro konec. Škoda, že silná scéna setkání matky s truchlící Marií to celé neuzavírá, z toho dodatku už jsem byla poněkud rozpačitá. ()
Nejčastěji uváděný český distribuční název filmu je Pařížská maitressa. Laciné melodrama s trapnou mizanscénou a statickou a nudnou kamerou. Herecké výkony docela ujdou až na špatnou Ednu Purviance, která podle mě neumí hrát. Bez pohybu a mimiky obličeje (horší měl snad už jen Buster Keaton) vystačíte v Chaplinových groteskách, ale ne ve velké roli v němém filmu. Dobrá byla scéna bouřlivé oslavy v ateliéru. Jediným zajímavým motivem příběhu je problematika vztahu rodičů a jejich již dospělých dětí. A taky Chaplinova hudba je výborná. Ale ten konec? Že by se Chaplinovi už nevešel do žádné grotesky a tak ho přilepil sem? Navzdory vší té nudě a průměrnosti mě asi v polovině film dějově docela vtáhl, proto nehodnotím ještě hůře. Nebýt autorem a režisérem Charlie Chaplin, tak po tomhle filmu dnes neštěkne ani pes. ()
Ach ´´ťažký´´ to život zlatokopky. Charles Chaplin pomerne dobre vystihol život tejto úbohej odrody ženy. Je však ešte nádej pre vzornejší život? Žeby skutočná láska? Alebo jej strata? Chaplin síce vo výsostne dramatických vodách, ale predsa len v niektorých scénach prenikne na povrch to, v čom bol vlastne najlepší. ()
Před vstupem do kina byli diváci obeznámeni s tím, že "Chaplin se ve filmu neobjevuje, jen ho napsal a režíroval". Tento svého času výjimečný němý film, k němuž sám Chaplin napsal ve svých více než 80 letech hudení doprovod, má čím oslovit i dnes. Zdánlivě banální milostná zápletka je oživena Chaplinovým pochopením figur - zvláště zajímavé jsou hlavní ženské postavy (Marie a matka), které de facto ženou hlavní mužskou postavu (milence a syna) k záhubě. Jímavý, ale ne patetický příběh. ()
Charles Chaplin tentokrát pouze za kamerou. Příběh je sice z dnešního pohledu poněkud prostý, ale na tehdejší dobu ho Chaplin zpracoval skvěle. Ani po tolika letech nemá divák pocit, že by koukal na nějakou obyčejnou selanku. ()
Dáma z Paříže je můj třetí Chaplinův němý film. Líbily se mi všechny, ale Dáma z Paříže asi nejvíce. Nevím ani proč, ale tohle melodrama mě dostalo. Příběh se mi líbil, film mě během celého dívání bavil a byla jsem nucena sledovat osudy postav jako přikovaná. Je to zase jiný styl Chaplinova filmu, žádná groteska, dokonce se v něm Chaplin ani neobjeví, což mi zpočátku připadalo zvláštní, ale když se nad tím teď tak zamýšlím, ani mi to ve výsledku nevadilo. Musím také ještě ocenit Chaplinovu hudbu. ()
Přepsáno v říjnu 2019. Dáma z Paříže byla prvním filmovým počinem Charlieho Chaplina pro filmovou společnost United Artists, kterou sám spoluzakládal o čtyři roky předtím. Cirkusový klaun odhalil svou smutnější část vnitřního světa a zpívá o lidském trápení a smutku. Klaunské skotačení se omezilo na působivou choreografickou souhru pohybu masy davu v jejím celku, ironie si pohrává se souvislostí a jde vstříc náhodě i melodramatu intimní bolesti. Cynický osud znesvěcuje závrať z romantického idealismu, přesto cirkusový klaun neztrácí naději v lásku a jen dokonané niterné naplnění se může uvolněně radovat ze života. Úhlavním nepřítelem otevřenosti intimních krajin je úzkostlivé maloměšťácké lpění na společenské úctě, puritánstvím se brání rodinná čest, všechny možnosti negativních dopadů společenského skandálu musí být bezodkladně odstraněny bez známek slitování a bez náznaku kompromisů. Hlavní postavou melodramatické písně cirkusového klauna je Marie St. Clair (příjemná Edna Purviance), mladá dívka skromnějších poměrů francouzského venkova. Bigotní poměry ve společenských vazbách krutě trestají každé pochybení a mladické ideály omamných romantických představ jsou díky nedorozumění, momentálnímu černému mraku pocitu marnosti a jízlivé náhodě rozervány na malé kousíčky. Ze zbytků je utkána nová osoba, která se noblesně drží na vrcholu pohodlí a společenské prestiže, přesto k naplnění stále něco schází. Nejutrápenější postavou je Jean Millet (sympatický Carl Miller), mladý nadějný malíř a Mariina mladická romantická láska. Cynismus života a vlastní slabošství před matčiným emotivním nátlakem ovšem stojí proti němu samému a výhružně cení zuby. Umělcova duše se skládá z křehkých materiálů a vlastní pochybení je nejpalčivější niternou bolestí lidského smutku. Šarmantní postavou je Pierre Revel (velmi zajímavý Adolphe Menjou), nejžádanější pařížský svobodný mládenec z velmi dobrých poměrů. Společenská prestiž je zavazující i pro způsob života, bezstarostně si užívá všech jeho pochutin, přesto nepodléhá předsudkům a nic si nevymáhá. Výraznější postavou je také Jeanova matka (zajímavá Lydia Knott), vydírající emočně svého syna, dělit se o něj není nikomu povoleno a rodinná čistota je nejdůležitější hodnotou. Z dalších rolí: Mariin neoblomně puritánský otčím (Clarence Geldart), Jeanův nekompromisně přísný otec (Charles K. French), Mariina nejlepší pařížská kamarádka Fifi (Betty Morrissey), měně upřímná Mariina pařížská kamarádka Paulette (Malvina Polo), Revelův spolehlivý sluha (Harry Northrup), profesionálně mlčící masérka (Nellie Bly Baker), či vrchní číšník pařížskou smetánkou oblíbené restaurace (Henry Bergman). Dáma z Paříže má v klaunově posmutnělé písni i satirizující noty a výraz, přesto naději, hravost a radost ze života neztrácí. Je to zajímavý melodramatický skutek cirkusového klauna. ()
Velmi dobry snimek o nestastne lasce, i pres nemy film ma slusny pribeh. Zdarile herecke vykony, nejlepsi byl Adolphe Menjou v roli prachace, sympatak od pohledu, takhle si predstavuji idealniho aristokrata:-). A pak Jeanova matka (Lydia Knott, skoda, ze nema na CSFD svuj profil), z te misty mrazilo. Chaplinova rezie je taky pusobiva a Dama z Parize nabizi nekolik zajimave natocenych momentu. Krasna je i hudba, ktera provazi cely pribeh. Chaplin byl neuveritelne vsestranny umelec a nepochybuji o tom, ze by se dokazal prosadit i v dnesni dobe... ()
Pro neznalce starejch filmů jako já tohle bude jenom další němej film, kterej nijak neohromí, nerozesměje, ani jinak nezaujme. Děj se táhne a všichni jsou hrozně němí a gestikulujou a grimasí se. ()
Neumím příliš posoudit herecké schopnosti Edny, ale jako herečku ji mám ráda. Docela mě mrzí, že nebyla obasazena do větší role i po němé filmové éře, zajímalo by mě, jak by se s tím vypořádala. Jinak film je to pěkný, ale občas jsem teda nechápala, proč Marie dělá to co dělá...kdybych se v obsahu zde nedozvěděla, že Jean spáchá sebevraždu, tak bych snad i očekávala, že budou nakonec spolu (řekla bych, že tento obsah, byť "oficiální", je docela nevhodný, člověk pak jen čeká, když už se Jean zabije). A konec flmu...ten byl prostě skvělý, působivý, dojemný... :) No a abych nezapomněla na Charliho, měl pravdu, takhle pěkně jsem ještě bednu odhazovat neviděla :D 9/10 ()
Upřímně řečeno, i ten k uzoufání pomalý Machatého Erotikon je proti Pařížské maitresse strhující zážitek. Tedy ona je dobře typově obsazená a najdou se tu sympatické herecké výkony – vést herce Chaplin samozřejmě uměl –, kamera taky není k zahození, ale prostředí pařížské smetánky je tu studené jak psí čumák, bylo mi úplně jedno, co se s těmi lidmi stane, což je u dramatu docela vážný problém. Občasné náznaky humoru jsou do scén neorganicky zapasované a moc vtipně nevyznívají, na rozdíl od staršího Kida, který pořád ještě dokáže pobavit i vzbudit emoce. Nevím, jestli je to jen tou high-society tématikou a dokonale bezkrevnou schematičností postav nebo ještě něčím jiným, ale Dáma z Paříže je pro mě překvapivě mrtvý film. ()
Na němou éru, velmi náročný scénář. ()
...sympatický Adolphe Menjou =) ()
Film Charlieho Chaplina bez Charlieho Chaplina představuje jednoduchý příběh o mladém páru, který chce utéct do Paříže, ale díky tragické události se rozdělí, aby se po roce opět setkali. On je chudý a ona bohatá vydržovaná milenka, ale stále by o něj měla zájem, protože si ji milenec nechce vzít. Mladík ale zase bojuje s předsudkem vůči jejímu postavení a nakonec se zabije, aby jí dokázal, že ji miloval. Příběh je tady ale naprosto vedlejší, protože hlavní roli hraje nejen naprosto dokonalá Edna Purviance, ale i její "esprit", inteligentní humor a nadhled v situacích, taky radost ze života představitele jejího bohatého milence. A v neposlední řadě atmosféra věčírků a života bohaté vrstvy Paříže 20. let. ()