poster

Frida

  • USA

    Frida

  • Slovensko

    Frida

Drama / Životopisný

USA / Kanada, 2002, 123 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • sportovec
    *****

    Přiznám se bez mučení, že některým komentářům k tomuto filmu ne příliš rozumím. Je pravda, že v některých pasážích scénář i režie poněkud drhnou; stejně tak je ale pravda, že toto drhnutí ani v nejzranitelnějších momentech díla neklesá pod práh velkého umění. Klady filmu mnohonásobně přesahují jeho dílčí přešlapy. Životní příběh vynikající mexické komunistické malířky je strhující a burcující sám o sobě. V tomto případě se podařilo propojit přirozeně a spontánně ideu s ryzím, neopakovatelným uměleckým výrazem a mučednickým ženským životním údělem. Do necelých 47 let životní pouti nastřádala drobná mexická krasavice tolik, co by bohatě vyplnilo hned několik průměrných dlouhověkých životů. Životní láska s dalším gigantem světové malby Diego Riverou dala i tak bouřlivému životu další bouřlivý rozměr. Ne lesbické lásky - spíše objetí - , ne četné milostné avantýry, z nichž ta s Trockým nebyla pro Fridin život nepodstatnou, ale prolnutí tragického údělu mrzačky, velké umělkyně, tragické matky a ideové ženy spolu se zachycením neopakovatelné atmosféry Mexika té doby, Mexika Lázara Cárdenase, činí FRIDU, byť produkovanou americkou a kanadskou filmovou společností, filmem v pravdě mexickým. K tomu patří i barevná výraznost a doslovně malířské pojetí řady scén zejména v první části FRIDY. Trhaná filmová kompozice i syžet jakoby odpovídaly i přeryvům a bouřlivostem nezkrotného Fridina díla vztahu k životu. Kolážová intermezza i animace děl Kahlové dynamizují děj filmu a obohacují jeho kompozici; propůjčují mu výraznou osobitost a nezaměnitelnou neopakovatelnost. Neméně působivá je i sklenující hlavní dějová linka: "postelový přenos" umírající umělkyně z jejího bytu do výstavních prostor, v nichž došla naplnění její touha předvést krví vydřené dílo milované rodné zemi a jejím lidem. Socialismus, slovo, které je dnes odsunuto na periférii lexika postmoderního světa, má i tento rozměr svého duchového bytí. Hayeková možná nepsala scénář, určitě nerežírovala, ale nezpochybnitelně byla hlavní hybatelkou dějů a produkce tohoto nevšedního filmu. Julie Taymorová, jméno pro mne dosud zcela neznámé americké režisérky střední generace, zachovala a dále rozvinula ženskou optiku, která byla pro Hayekovou zřejmě hlavním motivem, jenž ji vedl k prosazení tohoto "nekasovního" námětu. Na stříbrném plátně tak byla zachycena s mimořádnou pietou a úctou, s něžnou básnivou neiluzívností, která nic nezamlčuje, ale ani nedémonizuje, velmi podstatná - pro naši společnost prakticky zcela neznámá - část života a pohybů i životního stylu meziválečných levicových avantgard. Platí to nejen pro tu mexickou ale i francouzskou; neméně působivé jsou i ty pasáže FRIDY, které zachycují rockefellerovské prostředí USA třicátých let. Tento zcela nehollywoodský feministický film s naprosto neyankeeovskými rysy svou latinskoamerickou poetikou nemůže neupoutat pro způsob, jakým dokázal divácky přesvědčivě a poutavě přiblížit látku tak nesnadnou a fimovému zpracování se vlastně až bouřlivě vzpírající.(4.6.2009)

  • Dever
    ***

    Soundtrack Elliot Goldenthal: 1. Benediction and Dream - Lila Downs [2:31] ,2. The Floating Bed [1:29] ,3. El Conejo - Los Cojolites [2:29] ,4. Paloma Negra - Chavela Vargas [3:17] ,5. Self-Portrait With Hair Down [1:09] ,6. Alcoba Azul - Lila Downs [1:36] ,7. Carabina 30/30 - El Poder Del Norte [2:43] ,8. Solo Tu [1:22] ,9. El Gusto - Trio Huasteco Caimanes De Tamuin [2:18] ,10. The Journey [2:56] ,11. El Antifaz - Liberacion [2:28] ,12. The Suicide of Dorothy Hale [0:48] ,13. La Cavalera [1:40] ,14. La Bruja - Salma Hayek/Los Vega [1:57] ,15. Portrait of Lupe [2:13] ,16. La Llorona - Chavela Vargas [2:22] ,17. Estrella Oscura - Lila Downs [1:48] ,18. Still Life [1:31] ,19. Viva La Vida - Trio/Marimberos [2:16] ,20. The Departure [2:13] ,21. Coyoacan and Variations [2:34] ,22. La Llorona - Lila Downs/Mariachi Juvenil De Tecalitlan [2:20] ,23. Burning Bed [1:08] ,24. Burn It Blue - Caetano Veloso/Lila Downs [5:28],(3.6.2011)

  • kulyk
    ***

    Propjení politiky a umění, přecházejícího v propagandu, vcelku i vystiženo. Životopis buchty, co malovala (podle mého subjektivního hodnocení, nerváci) ty patlaniny snad nohama, se v tom dá najít taky. Ale sebelepší důvod, tedy i kdyby Kahlo byla třeba hodnější a mladší ségra mutter Terezy neomluví fakt, že Selmička pobíhala před mým zrakem s kartáčem na psa místo obočí. Kurvíte mi protahovací fantazie, kazišuci.(1.7.2012)

  • ScarPoul
    ****

    Aby som pravdu povedal, pre mňa životopisné filmy poslednú dobu strácajú nejaký zmysel, pretože pri spätnom pohľade mi prídu všetci umelci na jedno kopyto a aj keď vďaka nepriazni osudu sa dokázali zapísať do duší mnohých ľudí, ich filmové osudy väčšinou balancujú medzi nechcenou emotívnosťou a plytkosťou. Podobne je to aj u tohoto filmu. Nominácia Salmy Hayek opodstatnená už len preto, že je to jedna z mála jej úloh kde dostáva toľko priestoru aby ukázala aká je skvelá herečka a rovnako aj Alfred Molina, ktorý v niektorých scénach doslova prekrýval Hayekovej výkon a svojej postave skvelo rozumel a aj ju skvelo zahral. Vedľajšie postavy majú dušu, rytmus, správny šmrnc, prednášajú skvelé repliky a všetko to pôsobí krásne celistvo a hlavne prirodzene. Miestami vtipné, miestami smutné a po čertoch ľahko natočené, ale aj napriek tomuto všetkému sa jedná o životopisný film, ktorý zachraňuje viac menej prostredie a bujné poprsie hlavnej predstaviteľky ale aby sme naozaj mohli precítiť čo nám chcela Frida Kahlo svojimi dielami povedať, alebo aké to mala naozaj ťažké , je to predsa len prvoplánová záležitosť, ktorá nám načrtne charaktery a nedovolí nám nazrieť za pomyselnú hranicu skutočnosti. Tam kde Chaplin exceloval svojou hravosťou a úprimnosťou a tam kde Walk the Line stroskotával na príliš veľkej arogancií a určitého sebaparodovania sa Frida drží niekde medzi tým. A vzhľadom na to že meno režisérky rozhodne nepredstavuje meno, kvôli ktorému by sa davy ľudí hnali do kina, je to myslím celkom úspech. Ale že by som sa k tomu filmu mal chuť vrátiť nemôžem povedať, rozhodne ale nebol zlý.(15.3.2009)

  • Matty
    ****

    Stejně jako Frida místo zrcadla používala malířské plátno, využívá Julie Taymorová surrealistických obrazových koláží k autorské interpretaci probíhajícího děje (i duševního „neděje“). Možná to jsou jenom zbytečné perifráze, jejichž základní myšlenka bude stále stejně polopatická, ale i potom takto šikovnou hru na umění s radostí přijímám. Frida vyniká ve všech možných směrech – živelnou kamerou, rytmickou hudbou, dobovými kostýmy a samozřejmě pečlivým obsazením i těch nejmenších roliček. Veškerou pozornost mezi sebe nicméně právem dělí Alfred Molina a Salma Hayek. Její proměna z bezstarostné krásky v kulhavou (skoro)šeredu sužovanou vnitřními i vnějšími démony mě v jistém smyslu uchvacovala na celém filmu nejvíc. Rozumíte jejímu demonstrativnímu ostřihání vlasů, cítíte její bolest po nešťastném porodu a chápete proměny, kterými prochází její vztah k Diegovi. Nebýt občas košatých dialogů a ke konci přílišného nimrání se v politice, příliš bych neotálel s hodnocením nejvyšším. 85% Zajímavé komentáře: Desiree, Bebacek, genetique, cold, Kapybara(11.6.2006)

  • - Edward Norton částečně upravil scénář. (PußyMagnet)

  • - Původně měla hrát Fridu Laura San Giacomo, ale fanoušci nesouhlasili, aby jejich modlu hrál někdo bez mexických kořenů. (PußyMagnet)

  • - Salma Hayek některé obrazy ve filmu namalovala sama. (PußyMagnet)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace