• radektejkal
    ***

    Každý si potřebuje občas trochu oddechnout, ani Vittorio de Sica a Cesare Zavattini nemohou točit (tvořit) jen Zloděje kol, Umberta D. nebo Zahradu Finzi-Continiů. Poslední soud je vtipný, má spád, italští herci se motají, tancují a gestikulují jako v řádné grotesce, a ani Lino Ventura si v tom s nimi nezadá. Samá pozitiva, ovšem, ale jen komedie o tom, co všichni víme a známe, a děláme, dnes a denně - neumíme to ale, bohužel, tak zábavně podat - navíc si svoje chyby či přestupky ani (příliš, plně) neuvědomuje, nebo je (dokonce) pokládáme za přednosti: vždyť kodex konzumní společnosti má zcela jiná pravidla a jiné modely chování... Nicméně hlas z hůry zní stále: "V šest hodin začne poslední soud!"(30.10.2014)

  • Flego
    ****

    V grotesknej malosti sa obyvatelia Neapola zaoberajú malichernými spormi, riešia manželskú neveru, vyhodené paradajky z okna, predaj detí do Ameriky či lásku dvoch mladých ľudí a to všetko v neodolatelnom talianskom temperamente. Ich pokánie naštartuje hlas z neba, ktorý oznamuje, že o šiestej hodine večer príde posledný súd. Tvorcovia sa pochopiteľne vysmievajú absúrdnym situáciam a dokázali plasticky popísať celý kaleidoskop ľudských vlastností. Záverečná plesová scéna po poslednom súde je natočená farebne a je v tom kus symboliky.(1.9.2012)

  • Willy Kufalt
    ****

    Tahle poměrně satirická sonda do života obyčejných lidí italského městečka mne (vzhledem k názvu paradoxně) zaujala a bavila mnohem víc do chvíle, než onen poslední soud začal a pouze se blížil. Byly to poměrně zábavné epizodky plné vtipu i trocha poezie, tedy Vittorio de Sica po čase nabídl neorealismus v odlehčené formě, bohužel s vývojem posledního soudu začlo to být na můj vkus až moc absrudní a se situacemi po něm jaksi naopak nevýrazné a hluché, přes to náhlé zjevení barev na konci černobílého filmu. Půjde patrně o jeden z posledních neorealistických filmů z Itálie, takže náhlý přesun z černobílého vizuálu a prostředí obyčejných, mnohdy chudých lidí do barevných záběrů z honosného plesu bych chápal i jako tečku za jednou etapou de Sicově filmografie, s následním vykročení do nového proudu. Pomýšlel jsem dát filmu spíše 3*, ale protože se mi předchozí filmy od Vittoria de Sicy (které jsem viděl) hodně líbily, přihazuju jeho labutí písně z řady neorealismu jednu symbolickou hvězdičku navíc.(25.6.2019)

  • nascendi
    **

    Výnimočne som zabruslil aj do šedej zóny. Bol som zvedavý na veľké množstvo vynikajúcich talianskych a francúzskych hercov, ktorých nakúpil Dino de Laurentiss, aby dodal lesk De Sicovmu filmu. Bohužiaľ bola to zbytočná kúpa. Pohľad na jednu známu tvár vedľa druhej je síce pekný, ale človeka súčasne premkýna súcit keď vidí, ako títo slávni herci nemajú čo hrať. Námet Posledného súdu je zaujímavý a dalo sa z neho vyťažiť oveľa viac, než jedna podpriemerná komédia. Bolo tam však príliš veľa postáv, príliš veľa zbežne načrtnutých osudov, príliš veľa talianskeho kriku a príliš málo vtipu. A tak to všetko u mňa rezultovalo do príliš veľa sklamania.(7.9.2012)

  • Oskar
    ***

    Obyvatelé Neapole účtují se svými hříšnými životy poté, co jim hlas shůry oznámí, že v šest večer budou předvoláni k poslednímu soudu. To je slibný materiál, že? A přesto jsem se dlouho nudil. První třičtvrtěhodina představuje nepřehledné mraveniště ukřičených Italů. Nikoho z nich jsem si nedokázal oblíbit nebo ho alespoň pochopit, protože všechny tyto postavičky jsou načrtnuty hodně tlustými tahy a zdá se, že hercům (s výjimkami strohého Vittoria Gassmana a nezvykle rezervovaného Fernandela) se nijak nepříčilo vykreslit je jako ty nejkonvenčnější karikatury. Po nudnější části se kvalita filmu prudce zvedla a děj, který už se opravdu věnuje titulní události, je poutavý, dramatický i vtipný. Škoda slabého, na můj vkus trochu zbaběle smířlivého závěru. 60%(29.1.2011)

  • - Natáčení probíhalo v italském městě Neapol. (Terva)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace