Klub 54

Jó to se tenkrát psaly sedmdesátý léta... Sex, drugs and pop'n'disco...:-) . . . Prachy, buzíci a celebrity, AIDS někde v nedohlednu a Studio Fifty-Four - ta "cukrárna emocí" na vrcholu slávy... Jó v Novým Jorku to frčelo a my tu měli normalizaci a střední proud a Majkl Dejvid blinkal ty své debility na upocených svazáckých diskoškách, kde v tesilu a s dvojkou Romance lísaly se lesklá sela na holčičky s trvalou... Šupšup... Ale tenhle film mě vcelku potěšil - ač v té době poprvé jsem slyšel King Crimson a od Pink Floyd The Wall a zamiloval si Van Der Graaf a Genesis a Yes a celá disco taškařice mi i při mých 17ti byla ukradená. "Klub to je nový svět" a tohle dílko je vcelku vkusná sonda do té doby a discoscény, byť samosebou stylizovaná a lehce zidealizovaná. Tenhle film je zkrátka pěkné retro s výbornou šelmičkou Salmičkou a ryčným Ryanem - a vůbec všemi herci a kamerou a režií... A vlastně i výbornou hudbou - byť tato není můj šálek čaje... Co vytknout? Snad nic, pokud podíváte se na ten film s odstupem a nepropadnete mindrákům, o co jsme to všechno za H(n)usáka byli ošizení. Čtyři hvězdy tedy s nadhledem i pro to stříbrný Camaro Z28, který miloval jsem tenkrát a milovat budu až za hrob... (16.11.2005)

Klub 54 má sice několik příjemných stránek, mezi které patří některé herecké výkony (Salma příjemná a sexy jako vždy, ale především slizký Mike Myers!) a perfektně vystihtnutá atmosféra "podsvětí celebrit". Jenže zbytek je tak nějak nudný a nezajímavý, že člověka vlastně vůbec nezajímá, co se ve filmu děje a jak dopadne. (04.04.2013)

Příběh nejznámějšího disco klubu Studio 54 vyprávěnej jedním z barmanů, což je takovej prosťáček snící o tom, že bude něco víc. Je jasný, že jinak než na kokainu se tohle temný období humanity přežít nedalo, diskokoule, hrozná hudba, blikající podlaha, všichni a všechno se potí, třpytí a je přihřátý. Ryan Phillipe tam vypadá jako přihřátá verze Justin Timberlaka (tzn. čínské nudle na hlavě) na steroidech, Selma Hayek je úžasná, zbytek se třpytí, potí a je přihřátej. Dobře natočený, uvěřitelný, má to spád. (29.01.2019)

Klub 54 = sex & drogy & disco & drinky. Nezkušený Shane poznává nový život & získává & nové přátelé & nové & zkušenosti & ochutnává nepoznané & učí se jak být slavným barmanem ze čtyřiapadesátky. Jenže není všechno zlato co se třpytí a po roce mejdanovýho života, přichází vystřízlivění do reality. Každá životní zkušenost se hodí a kdyby ne, tak má člověk aspoň na co vzpomínat. Sladký Ryan Phillippe & svůdná Salma Hayek & senzační Mike Myers.......ZAUJALO MĚ: Klub 54 se poprvé otevřel v dubnu roku 1977, jeho dveře se naposledy zavřely v roce 1986. Dodnes je považován za nejvíce legendární noční klub v historii New Yorku. Jeho hosty byli například Marty Scorsese, Woody Allen, Sly Stallone, Arnie Schwarzenegger, Jack Nicholson, Jean Paul Belmondo, John Travolta, Richard Gere, Ryan O’Neal, Warren Beatty, Andy Warhol, Karl Lagerfeld, Truman Capote, Yves Saint Laurent, Valentino, Franco Rossellini, Donald Trump, Elizabeth Taylor, Deborah Harry, Farrah Fawcett, Raquel Welch, Jane Fonda, Barbra Streisand, Ali MacGraw, Brooke Shields, Margaux Hemingway, Olivia Newton-John, Michael Jackson, Elton John, Frank Sinatra, Diana Ross, Cher, Madonna, Rod Stewart, Steven Tyler, Liza Minnelli, Mick Jagger, Bianca Jagger a další. Steve Rubell zemřel v roce 1989 (komplikace AIDS), bylo mu 45 let. (11.01.2015)

Viděna dc verze. A mám pocit, že ta normální by mi sedla víc, protože u této režisérské jsem měl pocit určité utahanosti. Jenže popravdě jsem rád, že to nejde cestou Human Traffic (a ještě radši jsem za to, že to není samoúčelná party prázdnota), ale že to svoji výpověď namísto syrovosti a realistického sžití s hlavními postavami staví na příběhu jednoho kluka, který prostě chtěl být někým víc a díky svému vzhledu se mu to poštěstilo v prestižním Klubu 54, kde zažil svůj vzestup a zároveň pád. A nejen jeho, ale i samotného klubu. A ačkoli mi Shane moc sympatický nebyl, stejně mě zajímalo, kam se jeho život posune dál. Navíc to má fajn soundtrack, pár zajímavých vedlejších postav (obzvlášť Monu) a na jedno zhlédnutí to nebylo špatné. Jenom to téma o klubu naprosté svobody, kde to hýří sexem, drogami, zvláštními lidmi a bizarními kostýmy zase šlo krapet mimo mě, ale stejně jako u Human Traffic jsem tu pro ty lidi dokázal mít nějaké pochopení a na tenhle typ filmů čas od času stejně koukám jen kvůli soundtracku a ten tu byl fajn. A to mi k částečné spokojenosti stačí, ačkoli kvůli té přehnané délce mi to na ty tři hvězdy vyšlo jen tak tak, protože se na tom všem dalo určitě pracovat o dost víc. Slabé 3* (06.02.2022)