poster

Pohrdání

  • Francie

    Le Mépris

  • Itálie

    Il disprezzo

  • Slovensko

    Pohŕdanie

  • USA

    Contempt

Drama

Francie / Itálie, 1963, 103 min

Režie:

Jean-Luc Godard

Předloha:

Alberto Moravia (kniha)

Scénář:

Jean-Luc Godard

Kamera:

Raoul Coutard
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Anderton
    ***

    Hra s farbami, tvorivá kríza, pozadie BB, Fritz Lang a to všetko v podstate bez nosného deja. Godard dáva do úst hrdinov svoje názory a myšlienky, ktoré ich vyslovujú bez bližšej viazanosti k deju, podobne ako pri Na konci s dychom. Boh nestvoril človeka, človek stvoril bohov atď....Zaujímavý film. Pri Godardovi viete, že aj keď sa možno budete nudiť, je nad čím premýšlať. Možno to chce vidieť ešte raz.....(30.11.2009)

  • tomtomtoma
    *****

    Kvalitní partnerské drama při filmařské práci. Citové vychladnutí, kdy se láska ženy k muži, jako mávnutím proutkem, mění v pohrdání. Vysokou kvalitu mají filmové obrazy a záběry. Spisovatel Paul Javal (skvělý Michel Piccoli) dostává finančně zajímavou nabídku za napsání filmového scénáře. Jeho touha po finančním urovnání svých závazků a určitého zabezpečení, ho přivádí k chybnému rozhodnutí, které je na první pohled tak nedůležité. Jeho zásady se změlňují v podřízenou pokoru a neochotu jít do přímého střetu, k čemuž ani nevidí žádný důvod. Svůj omyl rozpoznává až příliš pozdě a přichází o svojí krásnou ženu Camille (půvabná Brigitte Bardot). Ta manželovo pokorné gesto pochopí jako urážku své osoby a jejich stavu manželství. V jejích očích je dávána na prodej, což u ní proměňuje lásku v pohrdání. Její koketnost je v ostrém kontrastu se zoufalým voláním po ochraně manželem, které není vyslyšeno. Ta pak mění manželovu náruč za náruč hollywoodského filmového producenta. Jeremy Prokosch (dobrý Jack Palance) je despotický vládce ve svém království. Povýšeností dává najevo svoji moc, kterou považuje za samozřejmou a přirozenou. Jeho chování nebere ohledy na nikoho a snaží se dostat vše, aby ukojil svůj pokleslý vkus i morálku. Svou nespokojenost dává najevo s násilnickým sklonem dramatičnosti, ve kterém uspokojuje své domýšlivé ego. Z dalších rolí: Prokoschova překladatelka Francesca Vanini (půvabná Giorgia Moll), velmi schopná dívka snášející hrubiánství svého chlebodárce, režisér natáčené Odyssey Fritz Lang (sám velký Fritz Lang), který pronáší nejednu filmovou, či životní moudrost, a Langův asistent režie (režisér filmu Jean-Luc Godard). Poutavé ve svém vyprávění, rozkošné ve svém zobrazování, poťouchlé ve svém rýpnutí do producentů a Hollywoodu, strhující ve své rozkladnosti vztahu, smutné ve svém partnerském nedorozumění, realistické ve svém podání, ironické ve svých promluvách. A tak ženy budou i nadále ukazovat svoji zadnici, když uvidí kameru.(27.6.2012)

  • Topco
    *****

    Kríza vzťahu a bytia na pozadí filmovej produkcie. Jack Palance ako arogantný americký producent, Michel Piccoli ako ambiciózny divadelný scenárista, Brigitte Bardot ako jeho neukotvená, rozmarná manželka a malá rolička (pre môjho obľúbeného kráľa filmu noir) Fritza Langa, ktorý tu hrá sám seba. Jediný hudobný motív a dialógy "z odnikadiaľ nikam" boli pohladením mojej duše. Kamerovo a strihovo tiež parádne. S veľkou filmárskou ľahkosťou urobený film.(20.1.2021)

  • Flakotaso
    ****

    S Godardem je to těžké. Ten film je samozřejmě hrozně chytrý a přitom jednoduchý a v podstatě nenáročný na interpretaci, ale to, co je na něm skvělé, mi zároveň jakýmsi způsobem hodně vadí a nedokážu se nad tím dojímat oním způsobem mnoha cinefilů, godardofilů a lemépris-filů. Úžasná kamera, hudba, můj oblíbenec Piccoli, Bardotka mě nikdy moc nebrala - ale ok, je to kultovní osoba, sebeuvědomělost filmu tisíckrát jinak atd. Objektivně je to téměř dokonale udělané, ale subjektivně tomu nedokážu podlehnout, aniž bych lhal sám sobě. To bych pak samozřejmě sám sebou musel pohrdat :). Přesto zatím asi nejlepší Godard.(22.11.2013)

  • Cimr
    ***

    Hudba krásná, kamera krásná, Brigitte krásná, ale... Proč se tak často termín ,,umělecký film" rovná termínu ,,nuda"? Lidi jako např. Lynch, Allen, Kubrick, Aronofsky, Bergman nebo Wenders dokázali, že umělecké filmy se dají točit i tak, aby byl člověk napjatý, zvědavý, co se stane dál, aby byl divák stoprocentně konsternován a zaujat děním na plátně. A vedle toho je tu Godard (a taky Rossellini, Antonioni, Visconti...), jehož filmy mají něco do sebe, ale mají zároveň jednu podstatnou vadu - nebaví. Převážnou dobu Pohrdání sledujeme BB s Piccolim, jak se baví o tom, proč se milovali a proč se teď nemilují a proč ona jím pohrdá a proč on nechce, aby ona jím pohrdala a proč ona si nedá říct a pohrdá jím pořád víc a tak dále. Neříkám, že v každém filmu musí být galony krve, spousty výbuchů a vražd, aby byl zajímavý... Ale na dvou lidech, co se hodinu a půl rozcházejí, není fakt zajímavého nic...(23.1.2010)

  • - Film nemá žádné titulky kromě "Fin" po posledním záběru. Veškeré informace běžně v titulcích uvedené jsou odříkány slovně v prvním dlouhém záběru na filmující kameru. (p3tris)

  • - Jean-Luc Godard byl velmi přezíravý k původnímu materiálu Alberta Moravii. O románu "Il Disprezzo" mluvil jako o "hezkém vulgárním čtení pro cesty vlakem." (GilEstel)

  • - Série dialogů v bytě mezi Paulem (Michele Piccoli) a Camille (Brigitte Bardot) trvá celých 34 minut. (GilEstel)