Mazarinův drahokam (E05)

Aneb co se stane, když si Sherlock vezme dovolenou. Watson dedukuje, Mycroft pátrá, darebáci se činí a Bradstreet zatýká, zatímco veliký detektiv medituje kdesi na vysočině a dohlíží na to vše svým třetím okem. Nejslabší díl celého seriálu, i v porovnání s Noble bachelor a Last vampyre. Zde se jednoznačně ukazuje, že Brettovo charisma je tak veliké, že zatímco i u slabších zpracování divák nakonec dovede případné chyby odpustit, v tomto díle naopak nedokážou situaci zachránit ani některé dobré scény, byť Hardwicke s Grayem dělají, co mohou, výběr padouchů není špatný (jakkoli mladší z nich neodpovídá literárnímu popisu), menší odchylky jsou pominutelné (např. Watson jako bývalý student Nathana Garrideba), prostředí v podobě brusičské dílny zajímavé a návštěva Watsonovy ordinace po dlouhé době příjemná. Scénárista zkompiloval děj ze dvou povídek, konkrétně z Mazarinova drahokamu a Tří Garridebů. Zatímco první z nich sice disponuje některými vtipnými okamžiky, jejichž absence zamrzí, je nicméně pravda, že původní rozuzlení by nejspíš nepůsobilo ve filmu věrohodně. Navíc by takovéto řešení situace nebylo s ohledem na rozložení místností a celkové dispozice ve filmové Baker Street de facto možné. Zde lze tedy scénáristické úpravy pochopit. Ovšem povídka Tři Garridebové je dobrá a zároveň jedna z nejdojemnějších z celé holmesiády a zasloužila by si zcela doslovné zpracování. Avšak ani tento kompilát by nebyl ve výsledku špatný, kdyby si někdo nešikovný opět rádoby umělecky nehrál s kamerou, na dvou třech místech ubylo snahy o drama ve prospěch věcnosti a kdyby celou šachovou partii sehrál místo jinak dobrého Mycrofta jako vždy Sherlock. Domnívám se tedy, že tvůrci měli raději počkat, až bude Jeremy Brett schopen hrát, a to i za cenu obětování Lepenkové krabičky, ač jde o díl dobrý a jeho závěr s Holmesem kladoucím si otázku po smyslu života a utrpení s ohledem na hercovo vlastní trápení a blížící se konec rozhodně zasáhne. Tento seriál je totiž dle Brettových vlastních slov především příběhem velikého přátelství a právě v povídce Tři Garridebové vztah obou hrdinů kulminuje a dosahuje té nejkrásnější a nejsilnější pointy. Viz Watsonova vlastní slova: V okamžiku (Evans) vytrhl ze záňadří revolver a vypálil dva výstřely. Ucítil jsem náhlou žhavou bolest, jako by mi někdo přitiskl na stehno rozpálené železo. Holmesova pistole zapraštěla na mužově hlavě. … Pak mne obemkly přítelovy silné paže a pomohly mi do křesla. ,, Nejste zraněný, Watsone? Proboha živého, řekněte, že nejste zraněný!“ Stálo to za zranění. Stálo to za mnohá zranění, že jsem poznal, jak hluboká láska a věrnost se ukrývají za tou chladnou maskou. Jasné, přísné oči se na okamžik zamžily, pevné rty se chvěly. Poprvé a jedinkrát jsem na okamžik zahlédl, že Holmes má nejen vynikající mozek, ale i šlechetné srdce. Všechna ta léta, kdy jsem mu pokorně, avšak oddaně sloužil, pro mne vyvrcholila v onom okamžiku odhalení. ,, Nic to není, Holmesi. Jen škrábnutí.“ Rozřízl mi kalhoty kapesním nožem. ,, Máte pravdu,“ zvolal s nezměrnou úlevou. ,, Je to docela povrchové.“ Jeho obličej ztvrdl jako křemen, když pohlédl na našeho zajatce. ,, Při Bohu, měl jste štěstí. Kdybyste byl Watsona zabil, nedostal byste se z této místnosti živ.“ (27.12.2022) (méně) (více)