Dědictví aneb Kurvahošigutntág
-
Dedičstvo alebo Kurvahošigutntag
-
The Inheritance or Fuckoffguysgoodday
Komedie
Československo, 1992, 118 min
Režie:
Věra ChytilováScénář:
Bolek Polívka, Věra ChytilováKamera:
Ervín SandersHudba:
Jiří BulisHrají:
Bolek Polívka, Miroslav Donutil, Anna Pantůčková, Jozef Kroner, Dagmar Havlová-Veškrnová, Šárka Vojtková, Pavel Zatloukal, Břetislav Rychlík, Pavel Brichta, Ján Sedal, Arnošt Goldflam, Martin Dohnal, Jiří Pecha, Leoš Suchařípa, Cyril Drozda, Miroslav Výlet, Jaromír Dulava, Alena Ambrová, Simona Peková, Antonín Daněk, Jaroslav Bednář, Ivana Chýlková, Hynek Chmelař, Jana Matulová-Šteindlerová, Mariana Chmelařová, Karel Gott, Eva Vidlařová, Jiří Jurka, Martin Čížek, Jiří Tauber, Zdeněk JunákProducenti:
Jiří JežekStřih:
Jan MattlachZvuk:
Zbyněk MikulíkScénografie:
Zbyněk HlochMasky:
Dana KohoutováKostýmy:
Daniela FlejšarováHodnocení uživatelů
Premiéry
V kinech
od:
|
01.12.1992 |
|---|---|
|
Na DVD
od:
|
23.04.2009 Blesk |
|
Na DVD
od:
|
03.09.2014 Magic Box |
|
Na Blu-ray
od:
|
03.09.2014 Magic Box |
Sonnery
Od doby, kdy hoši honili Hátátitlá v televizi poprvé, každý koho znám začal při nejbližší příležitosti používat hlášky z filmu. Každý se chodil vychcat, vyčura, vymočit. Každý chtěl prodávat cihle Japoncom. Káždý se válel jako ožralý spací pytel a každý se chlubil, když mu nějaká žena pomohla s dýmkou míru. Začala nová doba(25.9.2006)
Gemini
Paní Chytilová stvořila kultovní film. Ukazuje kromě nádherně vykreslených charakterů taky směšnost celého našeho porevolučního snažení, alespoň nezapomeneme na slavnou éru fialových obleků a bílých ponožek:). Uvidíte možná životní výkon Bolka Polívky (pomineme-li Zapomenuté Světlo), skvělého Miroslava Donutila, nezapomenutelnou Ivanu Chýlkovou (paní doktorku:)), uslyšíte hafo kultovních hlášek (které film proslavily) a uvidíte i paní exprezidentovou:)(28.3.2003)
Aluska88
Dědictví přináší vůbec nejnatřískanější českou komedii, co do výskytu hlášek. Snad žádná jiná naša komedie není od začátku do konce tolik napěchovaná vyšperkovanými brilantními proslovy, hláškami a rozhovory. Co scéna, to perla. Co scéna, to kult. Tolik hlášek najednou se prostě jinde nevidí. Jedna z nejkultovnějších a nejvydařenějších českých komedií vůbec. Svérázný venkovský chlapík (buran:) Bohuš Stejskal žije v rozpadajícím se stavení se svou tetou ("Já jí jenom říkám teta, ona se kamarádila s mamů."), pracuje jako dřevař a většinu času tráví povalováním se v hospodě a chlastáním se svými kumpány. Udržuje vztah s místní kočkou v podání Dáši Veškrnové, která nalévá. Každý den je stejný, naplněn stejnými aktivitami. Vše se však změní v okamžiku, kdy do hospody vstoupí uhlazený advokát Ulrich. Tím se začíná psát historie:) Od této chvíle věci začnou nabírat spád a roztočí se tím kolotoč nepředvídatelných událostí. Snad nejznámější a nejlepší role Bolka Polívky, který svou postavu snad ani nemusel hrát. Během natáčení musel chlastat jak duha, jinak snad není možné, aby za střízliva předvedl to, co předvedl:) Fenomenální obsazení všech postav. Miroslav Donutil je dokonalým protipólem k energickému výkonu Bolka Polívky. Jako uhlazený Dr. Ulrich podává stejně výborný výkon, ale jeho přednes je spíše civilní a jakoby nenápadný, ač je to také právě jeho postava, která je v tolika scénách stejně důležitá jako hlavní hrdina. A ač je sice výkon Šárky Vojtkové, coby Irénky docela ochotnický, mně nevadí a myslím, že výborně pasuje k její postavě, ne moc chytré, spíše obyčejné dívky. Spousta momentů je nadčasových, scéna v restauraci s černochy a Romy už by dnes byla brána jako diskriminace. Celá ta venkovská sebranka tvrdě pracujících a poctivě "po Moravsku" chlastajících vidláků se díky mistrovském scénáři Věry Chytilové a Bolka Polívky stala po právu národním kultem. Právě legendární a nezapomenutelné scény a hlášky jsou nosným pilířem tohoto filmu, a staly se citovanými snad všade, všema a pořád. Alespoň u nás na Moravě je Dědictví národním pokladem. Za sebe říkám, že když máte vedle sebe člověka, který zná tento film nazpaměť i pozpátku, tak jako Vy, tak stačí mnohdy nějaká situace, díky níž jeden pronese nějakou hlášku, druhý plynně naváže a už to jede. A ostatní nechápou, co to jako blbnete:D "Vy jste pan Stejskal Bohumil? Mohl byste jít se mnou na chvilku ven?" - "Já? A proč jako?", "Nechceš raději košili, nebo džíny? - "To néé, to by mě tlačilo na kulách...", "Těm svojim Japoncom vyřiď, že žádnou cihelnu neprodávám a že když sa naseru, že jim neprodám ani cihlu. Doktore, idem!" - "Ano, ano..." - "Poď!!", "Padesát šest korun." - "Jak padesát šest korun? Počkaj, počkaj...", "Mně dones pivo, ale rychle, nebo tady zdechnu.", "To bude nějaká herečka." - "Nebo kurva" - "Nebo oboje." - "Jak oboje, co urážáš?", "A co jako?" :D(21.4.2006)
salahadin
Ohodnotit tenhle filmek je dost obtížný, buď vám buranství přijde vtipný, nebo ne. Ale ejhle, ono je tu za buranstvím skryto i něco jiného, něco víc. Chytilová se přes zdánlivě samoúčelnou a jednosměrnou zábavu dostává až do pomalu filozofických témat. Tedy aspoň mně to tak připadalo. Ale nakonec tenhle film je přece jen komedie a já se u toho místy smál dost, zvlášť několik scén je naprosto dokonalých, místní osazenstvo postkomunistické vsi je autentické, některé hlášky (právem) zlidověly. Jen škoda, že je film tak rozvleklý. Když se na place sejde duo Polívka a Donutil a dostanou od Chytilové svobodu, vytvoří na jednu dobrou nezapomenutelné scény...já znám skoro celý film nazpaměť, ale hlášky tu házet nebudu, stejně je znáte všichni (i vy, co se vám to nelíbí). Dědictví je prostě jednoduchá komedie a zároveň složité drama.(2.10.2008)
kulyk
Exaltovaná feministická babča vypustila další rádoby trefnou kritiku naší národní povahy. A můžeme se dozvědět, že občan Česka by chtěl mít prachy, moc, chlast a velké péro. A je pro to ochoten i leccos udělat. Jak překvapivé. Polívka v parodování sama sebe dosáhl mistrovství, to musím uznat, ostatně podobně jako Donutil. Je snad i škoda plýtvat časem příšerných osobností, avšak solidních herců, na takovéto projekty. Někdy mě i popadne dojem, jestli my si těmi ,,nastavenými zrcadly" v podobě Homolků, fialek, sluncí a sušených trav onu realitu uprděných knedlíků sami nenastavujeme? Ale jinak - držku mi to párkrát zkroutilo i do úsměvu, to bych zase lhal.(12.6.2012)