Dědictví aneb Kurvahošigutntág

Úsměvná komedie, která je produktem doby. České komedie po převratném roce dne 17. listopadu 1989 jsou zcela jiného rázu než za komunismu. Situační filmový humor má zcela novou příchuť a netrápí se aspiracemi na velké umění. Filmová karikatura Bolka Polívky ukazuje nádherně absurdní náhodu materiálního štěstí. Chytilová má zvláštní smysl pro humor odkoukaný skutečnostmi. Není smyslem těchto řádek hodnotit děj, ale podstatné je to, že tam byli taškařice, které mě opravdu pobavili a kterým jsem se zasmál. Určitě jsem neočekával rádoby akademickou tvorbu vtipu, které se vykalkulovaně valí z většiny současných komedií. (20.10.2007)

Dědictví přináší vůbec nejnatřískanější českou komedii, co do výskytu hlášek. Snad žádná jiná naša komedie není od začátku do konce tolik napěchovaná vyšperkovanými brilantními proslovy, hláškami a rozhovory. Co scéna, to perla. Co scéna, to kult. Tolik hlášek najednou se prostě jinde nevidí. Jedna z nejkultovnějších a nejvydařenějších českých komedií vůbec. Svérázný venkovský chlapík (buran:) Bohuš Stejskal žije v rozpadajícím se stavení se svou tetou ("Já jí jenom říkám teta, ona se kamarádila s mamů."), pracuje jako dřevař a většinu času tráví povalováním se v hospodě a chlastáním se svými kumpány. Udržuje vztah s místní kočkou v podání Dáši Veškrnové, která nalévá. Každý den je stejný, naplněn stejnými aktivitami. Vše se však změní v okamžiku, kdy do hospody vstoupí uhlazený advokát Ulrich. Tím se začíná psát historie:) Od této chvíle věci začnou nabírat spád a roztočí se tím kolotoč nepředvídatelných událostí. Snad nejznámější a nejlepší role Bolka Polívky, který svou postavu snad ani nemusel hrát. Během natáčení musel chlastat jak duha, jinak snad není možné, aby za střízliva předvedl to, co předvedl:) Fenomenální obsazení všech postav. Miroslav Donutil je dokonalým protipólem k energickému výkonu Bolka Polívky. Jako uhlazený Dr. Ulrich podává stejně výborný výkon, ale jeho přednes je spíše civilní a jakoby nenápadný, ač je to také právě jeho postava, která je v tolika scénách stejně důležitá jako hlavní hrdina. A ač je sice výkon Šárky Vojtkové, coby Irénky docela ochotnický, mně nevadí a myslím, že výborně pasuje k její postavě, ne moc chytré, spíše obyčejné dívky. Spousta momentů je nadčasových, scéna v restauraci s černochy a Romy už by dnes byla brána jako diskriminace. Celá ta venkovská sebranka tvrdě pracujících a poctivě "po Moravsku" chlastajících vidláků se díky mistrovském scénáři Věry Chytilové a Bolka Polívky stala po právu národním kultem. Právě legendární a nezapomenutelné scény a hlášky jsou nosným pilířem tohoto filmu, a staly se citovanými snad všade, všema a pořád. Alespoň u nás na Moravě je Dědictví národním pokladem. Za sebe říkám, že když máte vedle sebe člověka, který zná tento film nazpaměť i pozpátku, tak jako Vy, tak stačí mnohdy nějaká situace, díky níž jeden pronese nějakou hlášku, druhý plynně naváže a už to jede. A ostatní nechápou, co to jako blbnete:D "Vy jste pan Stejskal Bohumil? Mohl byste jít se mnou na chvilku ven?" - "Já? A proč jako?", "Nechceš raději košili, nebo džíny? - "To néé, to by mě tlačilo na kulách...", "Těm svojim Japoncom vyřiď, že žádnou cihelnu neprodávám a že když sa naseru, že jim neprodám ani cihlu. Doktore, idem!" - "Ano, ano..." - "Poď!!", "Padesát šest korun." - "Jak padesát šest korun? Počkaj, počkaj...", "Mně dones pivo, ale rychle, nebo tady zdechnu.", "To bude nějaká herečka." - "Nebo kurva" - "Nebo oboje." - "Jak oboje, co urážáš?", "A co jako?" :D (21.04.2006)

Přiznejme si, že dějově je to spíš blbost, i když neotřele zpracovaná. Ale já osobně považuju za nejlepší obsazení snímku. Aniž bych se chtěl někoho dotknout, tak líp to ani obsadit nemohli, protože takoví jsou i ve skutečnosti. Donutil jako upjatej panák, Polívka jako opilec a buran až na entou, Veškrnka taková "volnější" holka na zabití, Goldflam upejpavej a všichni ostatní vesničani takoví lidoví v čele s Kronerem. Většina z nich by to asi ani nemusela hrát, i když jak řekl Richard Burton, když hraju opilce, nemůžu být opilý, protože pak nevím, jak jej hrát. Na filmu se mi nejvíc líbí ta první dějová část, tedy než se Bohuš sžije s bohatstvím a začne jej taky pořádně využívat. Potom mi to už přišlo až moc, asi jako Slunce seno erotika. A některý věci byly přidaný jenom na sílu (třeba věta: Nevystrkuj na mě to svý jazyčisko. mi přišla vždycky hrozně umělá). No a Kája Gott tam měl ten nejlepší svůj hereckej výstup. (02.04.2006)

Chlapi, neserte ma. Vždyť vy to vobec nechápeté. To je pak s vama težký, vy šojtři... Vždyť se na tó podívéte, vy Pražáci, jédni s jakýma lůzama buranskýma to žijeté v jedné zémi, vy. Křupani. Tohle nás toš reprezentuje, né? Alé co bych mlel držkú. Zdeňku. Jó, ty Zdeňku. Se na tó podívé. Takhle se dělá film o hňupech. Tý. Hňupe. Né, že akési tlusťochy narveš do maštale a necháš je chlastat té vaše pivní splašky. Prachy jim máš dát. Prachy. Herogt to je ale národné, té, hrdosti. Patriarchismu. Vašu piču sem neviděl, ale na tohle možu čumět furt. Všem co prdli témotu dílu méň jak 3 hvězdice - vy ma serete chlapi . Vy ma serete že to véc ani néde. (03.04.2006)

Toš divné je to, ale v žánru "kapitalisticko-privatizační komedie" špička. Chytilová možná v devadesátých přišla o rozum i vkus, ale Bolek Polívka v roli Bohuša má patřičný říz a přesvědčivost, stejně jako jeho vidlácká grupa (zejména pak jedinečný děd Kroner). Irenka pravda nezapře, že néni herečka, ale kurva, jenže i o tom Dědictví je. Dobrý film to rozhodně není, ale s odstupem má své kouzlo a též nepopiratelnou pravdivost. To už halt Chytilka umí. Je to svědectví určité doby se všemi šmouhami a vadami na kráse, přesto se na to koukat dá... A ty hlášky též stojí za uložení do paměti, byť některé dialogy jsou opravdu... křupanské. (12.02.2004)