Suburban Villa, A
Režie:
Vladislav DelongKamera:
Josef IllíkHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Jan Pivec, Marie Tomášová, Jiří Vala, Marie Brožová, Otylie Beníšková, Bedřich Prokoš, Ladislav Boháč, Eduard Cupák, Otto Šimánek, Zdeněk Dítě, Květa Fialová (více)Obsahy(1)
Narůstající konflikt mezi nerudným majitelem vily a jeho podnájemníkem skončí u soudu. Soužití totiž skončilo ublížením na zdraví - a film vlastně překládá dvě verze týchž událostí, nahlížené každou ze zúčastněných stran. Pokus o moralitu, která hlásala, že je nutné odstraňovat staré přežitky v přemýšlení lidí, však zcela nevyšel, přinášená výpověď je místy notně toporná. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (21)
Na svou dobu překvapivě kvalitní a řemeslně vskutku výborný film vybočující mimo schematickou tvorbu tohoto období rozvíjející budovatelskou tématiku, scénáristé chytře komparují dva protichůdné rastry reflektující bytovou krizi 50. let - danou situaci zobrazuje vždy pohledem mladé nastupující generace (pohledem mladého manželského páru a pohledem požadavků podnájemníka) a posléze tutéž situaci zobrazí pohledem generace staré, odcházející, v ideologickém smyslu jistě přežité, prvorepublikové, pohledem práv majitelů bytu/nemovitosti...což režisér Vladislav Delong ještě umocňuje dobrou řemeslnou stránkou, kvalitním výběrem i vedením herců, zajímavou mizanscénou, za zmínku stojí i dobrá práce s kamerou a využívání silných hudebních motivů k až expresionistickým momentům. Tento čenobílý film je překvapivě nečernobílý, neboť se snaží těžkosti spjaté s poválečnou situací a budováním lidově (ne)demokratické republiky nahlížet z více než jednoho shora schváleného a nařízeného pohledu...i když jistý ideologický a propagandistický rozměr by se dal najít i tady, podprahově se prstem ukazuje na viníky dané špatné situace, nikde se to neříká přímo a vždy je snaha ukázat i motivaci ,,sobeckých" majitelů vily... Velká škoda, že Vladislav Delong stihl natočit všehovšudy jen pouhé 4 celovečerní filmy, byl to bezesporu režisérský i scénáristický talent... ()
Příběh o dvou generacích a jejich propasti mezi nimi. Je tady vyprávěn jeden příběh z pozice starší generace, kde herecky dominuje Jan Pivec a já se dokázala vcítit do toho, co prožívá s manželkou a vzápětí tu samou situaci slyšíme z úst mladého doktora, který je v tom domě v podnájmu a už tenkrát ho skvěle zahrál Jiří Vala. Najednou jsem zjistila, že dokáži pochopit i tu mladou generaci, vždyť jsem jí prožívala stejně i když o pár let později. Určitě má i v dnešní době svojí výpovědní hodnotu a možná v daleko větší míře než tenkrát, kdy většina z nás byla ještě na borůvkách. Pana Delonga budu muset lépe poznat ještě z jiných filmů, pro mě je jeho filmografie zatím poměrně neznámá....P.S. Navíc má pro mě tenhle filmový kousek ještě nostalgickou hodnotu, protože jsem poměrně dlouhou dobu chodila na Ořechovku do kina. ()
Způsob vyprávění téhož příběhu ze pohledů dvou různých pohledů je nosný. Bohužel se na něm neblaze podepsala přlílišná snaha vnutit divákům výpověď, ke které by mohl dojít sám. Selhala především dramaturgie, scénář se dal s menšími úpravami mnohem lépe zhodnotit. Přesto jde o vyzrálejší počin než Delongova prvotina Život pro Jana Kašpara. ()
Tenhle film je sice hezky natočený a herci podávají slušné výkony, ovšem z hlediska dramaturgického a morálního s tím mám problémy. Je nám postupně poskytnut pohled z perspektivy starých majitelů domu a novomanželů bez společného bydlení. Bývala bych chápala obě strany, kdyby mi nebylo tak nápadně podsouváno, že mám chápat jen jednu, že bytovou krizi způsobili prvorepublikoví profesoři, roztahující se se svými sbírkami kaktusů. Aby to nevypadalo, že je scenárista zaujatý jen proti starým lidem, elegantně vsunul epizodní postavu nájemníka, kterého utlačuje jeho mladší domácí. Naštěstí se tehdy už nelenilo s panelovou výstavbou, takže si film může dovolit maličko zahrát i na optimističtější notičku. Toto shovívavé mávnutí rukou nad starými pořádky je paradoxně z celého snímku to nejpříjemnější. Jinak jsem trpěla jak ten pokusnej pes. ()
Další vynikající československý debut, kterým Vladislav Delong může konkurovat v této době již zaběhlé dvojici Kadár - Klos. Excelentním způsobem odvyprávěný příběh hned ze dvou pohledů. Tajuplná vila se stává místem střetu materiálních a morálních hodnot. Zde se nabízela přímá a jednoduchá cesta doleva. Zlý majitel domu, uznávající buržoazní hodnoty a proti němu nadějný budující doktor. Režisér toto nechává diváka pouze domyslet a dobové politice se zcela vyhýbá, a to i v oslovení zúčastněných, což nemuselo být vůbec jednoduché. Stejně tak zvládnout pestré a výborné herecké obsazení, které tuto psychologickou hru sehrálo skutečně fantasticky. Kamera i hudba nakonec dopomohly k tomu, aby se film stal v mých očích, i přes trochu slabší závěr, bezchybným a jeho celkové zpracování v klidu posunu na tehdejší světovou úroveň. ()
Mladí manželé nemají kde bydlet, on má sice byt v podnájmu, ale majitel mu nechce dovolit, aby si ženu přistěhoval. Staří manželé lpí na zavedených pořádcích, nechtějí žádnou změnu. Navíc je pan doktor pěkný vykuk, bydlí v podnájmu, a když mu majitel nechce pronajmout další místnost, smrtelně se urazí a rozdurdí se na majitele. Majitel v podání Pivce je neústupný a dobře dělá, stačí mít v domě arogantního doktora, jeho manželka není kýžený bonus. Vala je skvělý v roli drzého doktora, Pivec je výborný v roli utrápeného starého pána. ()
Poválečná bytová krize a její fatální důsledky. Jedna vila, dva nesmiřitelné souboje. Starý, zkostnatělý profesor opečovávající svou sbírku sukulentů a mladý ambiciózní lékař hledající pevné zázemí pro rodinný život. Film nabízí dva retrospektivní pohledy na události předcházející tragickému vyústění mezi oběma zúčastněnými stranami a nechává diváka nahlédnout do složitého podhoubí střešovického domu. Celkový dojem kazí snad jen zbytečně jednostranný závěrečný výpad proti starým pořádkům, jejichž čas dávno vypršel. I přesto se, také prostřednictvím hereckých výkonů výtečného Jana Pivce, Jiřího Valy a Marie Tomášové, jedná o slušný film s výrazným dramatickým potenciálem, poukazujíc přitom na problémy tehdejší společnosti. ()
,,Tak my jsme pro něj nepotřební lidé... Ale člověk ještě není nepotřebný, když je v penzi." Hodně zajímavý vstup do komorního filmu s příchodem soudce a zpětně odvíjejícím se příběhem mi připomněl Takovou lásku, tématem podnájmu a bytové krize Prvního a posledního. Tyhle snímky i spousta dalších, jsou hodně cenným obrazem doby a nadčasových lidských příběhů, byť někdy možná s drobnými nedostatky. Skvěle odvyprávěno, zrežírovano a zahráno (Jan Pivec jako byrokratický tyran bezkonkurenční, mladý Jiří Vala se taky skvěle předvedl). Zde ve vyprávění především oceňuju pohled na vzniknutý konflikt ze dvou různých stran, v druhé polovině včetně obohacení již známých či načrtnutých momentů o další detaily. Spočátku to spíše vypadá na neúctu mladých lidí k starším, postupně se pro svou byrokracii a neschopnost pochopit mladé těmi nesympatičtími stávají právě ti nejstarší. Očekávaný optimistický závěr je zde poněkud hořkým optimismem do budoucna a nutí k zamyšlení. Kolik takových prázdných nebo jedním, dvěma lidi obydlených vilek a velkých domů stojí ukrytých dodnes? (85%) (Filmová výzva 2019: Padme_Anakin) ()
Krásná, stará a poněkud chátrající vila ve vlastnictví důchodového manželského páru a mladý nájemník, který jim zatápí. Rozhodně zajímavý počin, nutí k zamyšlení. On ten začínající doktůrek nebyl zas tak arogantní, jak by se mohlo na první dobrou zdát. A ten nevrlý stařec nebyl zas takový pes, aby se mu nedalo rozumět. Mládí holt chybí trpělivost a pokora a stáří chce mít svůj klid. Moc pěkně natočeno, hudba velmi dobře zvolena a Jan Pivec s Jiřím Valou hrají první ligu, spokojenost. ()
moja zaujímavosť: Natáčanie filmu prebiehalo v Prahe. (dyfur) ()
Dobry namet na film - rastuci konflikt medzi podnajomnikom a majitelom vily. Hlavne v Ceskoslovensku 50. rokov, kedy tu vladol druhy najtvrdsi stalinsky rezim - tvrdsi bol len v samotnom ZSSR. A tak velmi nebolo o com tocit, konfliktne temy ako monstrprocesy, kolektivizacia a zakladanie JZD/JRD reziseri obchadzali, taxa natocil aspon tento slusny priemer. herecke vykony zaistuju hlavne Pyvec a Jiri Vala /Nocni Host 1961/. Slusne kulisy a vyborne dialogy zaistuju aj tomuto filmu slusny priemer : 69 % ()
Velmi dobre odvypraveny pribeh ze dvou pohledu. Film, ktery stoji na scenari a hereckych vykonech. Bavilo me to od zacatku do konce... ()
Film určitě stojí za pozornost i když optimismem příliš neoplývá...skvělý Pivec, krásná Marie Tomášová. ()
Kdyby ten film měl větší péči a větší spád, byla by to bomba. Jan Pivec je skvělý klaďas a Vala skvělý hajzl. Vše se odehrává v zimě a ve tmě. Nic budovatelského.... ()
Marie byla zamlada moc krasna holka... Film je strasne tmave natocen a je nezazivny. Herci se snazi, ale to nestaci. Trosku depka. Protentokrat za 2- ()
Velmi nadčasový film, jehož zápletka se do dnešní doby vyloženě hodí. K tomu mne pak překvapilo i zpracování pojaté formou dvou výpovědí. Upřímně jsem to nečekal a díky tomu jsem vydržel až do samotného konce. Jednoduše mne zajímalo, jak to dopadne a to je s ohledem na skutečnosti, že černobílé snímky mne už sami o sobě odrazují a v obsazení jsem také neviděl jména, která mne obvykle zajímají velký úspěch. ()
Natočené dobře, myšleno jak výkony, tak generační střet, vyznění je však poplatné době vzniku. ()
Jestli v té době prostě nešlo vyhodit problémového podnájemníka z bytu? 10 % ()
Jak píše správně Ony, hezký, ale morálně hodně pochybný film. Jaký smysl má ukazovat brečení dvou mladých příslušníků "elity", kteří nemají ani tolik charakteru, aby se ctí zvládli malinký problém s bydlením? Myslím, že film je věrnou ilustrací toho, že česká veřejnost očekávala od vlády masivní bytovou výstavbu. Při zpětném pohledu vidíme, že "řešení bytové otázky" bylo významným bodem legitimace socialistického režimu. Ke kladům však patří opravdu vydařené filmové vyznění z hlediska klidného tónu, jasného tématu, úsporného vyjádření, dobrých herců. ()
Jde o první film Vladislav Delong, který toho příliš nenatočil. Zde se pustil do problémového soužití mladého muže a starších lidí. Ti spolu mají konflikty, které by nejspíš v bydlení dvou rozdílných generací nastaly i dnes. Máme k dispozici dva pohledy. Z obou ale vyplývá, že mladík se nejednou chová, jako by mu to v domě patřilo. Starší pán ale nemá moc pochopení a postupně už začíná být háklivý vlastně na všechno. Spory přerůstají do osobní roviny v nevraživost a možnost domluvy je stále menší. Tvůrci zde nastínili problémy s bydlením pro mladé. Doba samotná ale nejspíš přispěla k neuvěřitelnému konci, kdy majitel vily a pronajímatel je označen za toho, kdo nemá pochopení a naopak mladí manželé se staršími manžely mají mít pochopení. ()